PANONIE 2009

Nocleh mezi orchidejemi

V motorestu u Simontornyi si konečně dáváme oběd. No teda, oběd, spíš vydatnější odpolední svačinu. Už jsou čtyři... Tady jsou ceny úplně o něčem jiném. Většina jídel kolem 120 korun, některá i pod stovku. Jídelní lístek psaný Maďarsky, Německy (německy tu umí vůbec poměrně hodně lidí - Jarek tvrdí, že ale jen na pravém břehu Dunaje, za Dunajem že už se člověk ani s Němčinou nechytne) a Holandsky (!). Dlouho neváhám, a dávám si guláš, když už jsem v Maďarsku. Teda vlastně perkelt, protože pod jménem „guláš“ tu mají gulášovou polévku. Mají tu na výběr tři druhy. jeden je zjevně vepřový, ty další dva netuším. No, to se ví, že volím jeden z těch dvou neznámých. A k tomu třeba knedlík. Schválně, co přinesou... Jo, tak z knedlíku vylezly jakési noky, cosi jako halušky (což rozhodně není výtka - byly báječné). A guláš, poměrně silně opaprikovaný, ale sladkou paprikou, je zjevně z nějakých vnitřností. Nejspíš srdíček. Bašta. Za 890 forintů (tedy nějakých 85 korun). V nedalekém centru města trčí nějaký velký kostel a hrad.

Projíždíme městečkem Cece. Před každým druhým domkem stolek, vesměs krytý, a na něm rozložené a rozvěšené melouny, dýně, svazky paprik a česneků, někde i klobásy a fláky uzeného. Paráda. V žádném jiném městě jsem to tu nevidě. Papriky a melouny rostou i na polích kolem. Nezvyklý pohled.

Další improvizované botanizování mezi Alsószentivánem a Elöszállásem. Mělké údolíčko s několika zrušenými rybníčky zarostlými rákosím. Původně jsem myslel, že Jarka upoutaly ty, ale chyba lávky, hlavním předmětem zájmu byla přilehlá sprašová stráň. Hezké místečko. Kromě několika zajímavých kytek (pampeliška podzimní kvetoucí i odkvetlá, jakési bodláky) i trochu něco ze živočišné říše – nějací drobní zlatohlávci, krásná zelená ještěrka a plno velkých hranatých nor čert ví od čeho.

V přilehlém lesíku několik břestovců a také menší souvislý porost mochyně židovské. Věra mě nabádá, ať ochutnám. Mám k tomu trochu nedůvěru. leckde se píše, že na rozdíl od jistého peruánského Physalis, které je výborným ovocem, tohle je nejedlé, prý snad dokonce jedovaté. Radši se teda ještě jednou ujišťuju - to je fakt ten stejnej druh, co se u nás pěstuje na zahrádkách? Jo. A doopravdy je to jedlé? No jasně. Věra už si bere třetí kuličku. Dodávám si tedy odvahu. Fakt výborné. Tady to roste přirozeně, nebo to tu zplanělo? Krčení rameny. Prý by to tu teoreticky být i přirozeně mohlo. Ale vzhledem k nedaleké skládce všemožného zahradního odpadu bych hledal původ spíše tam.

V Dunaföldváru se stavujeme na skok v obchoďáku. Nabídka podobná jak u nás. Koukám, jestli nenarazím na něco, co by bylo vhodné koupit jako dárek domů, ale nic mě natolik nezaujalo. To by chtělo spíš nějaký menší obchůdek. Kupuju litr mléka (166 forintů), půlkilovej vanilkovej jogurt, co chutná spíš jak nějakej termix (dobré, ale rozhodně ne jogurtové - 195 forintů), litr a půl hruškové limonády (199 forintů) a návdavkem jednu štolu ke snídani, netuše, kolik vlastně stojí (599 forintů!). Zatímco většina nakupuje, Michal doplňuje herbář několika položkami zdejších ruderálních rostlin, co našel na okraji parkoviště.

Cílem dnešní cesty je bývalé vojenské cvičiště u Kiskörös. Rozlehlá písečná planina rozbrázděná starými zákopy, jen tu a tam keřík hlošin.

Stany stavíme v mělké terénní proláklině, mezi nám již známé švihlíky krutiklasy, drobné růžové hvězdičky zeměžluče spanilé a žluté hvězdičky blekstonie. Všechno jsou to botanické poklady, ale kolegové přesvědčeně tvrdí, že trochu sešlapu jim může jedině prospět J.

Ráno zjišťujeme, že zrovna tyhle květiny nerostou nikde jinde kolem než v oné proláklině, v níž jsme stanovali. Na volnějším písku jsou zas jiné zvláštnosti - bodloplev (Martina mi doporučila, ať se na něj juknu lupou - jo, to stojí za to, pěkná příšera - foto), kotvičník zemní či „velkokvěté rdesno” truskavník písečný (foto). Zase v jiné části dominuje tráva vousatka prstnatá (foto) a jakýsi keříčkovitý pryšec (prý obyčejná chvojka, ale přijde mi, že tu vypadá úplně jinak než někde u nás na mezi).

A nad tím vším bdí sice poměrně běžná, ale nádherná a úžasně fotogenická pupava obecná.

předchozí kapitola / následující kapitola / obsah deníku