ŘEZNO 2010

Uvítání v Regensburgu

Pro letošní předvánoční „trhovou″ cestu jsme zvolili Řezno. Tohle město, v ranném středověku úzce spjaté s naší historií, mě lákalo už dlouho. Nakonec s tím nápadem ale přišla Čarodějka. Já měl dojem, že je to na víkendovou cestu příliš špatně dostupné místo. Omyl. Jede tam dokonce několik přímých rychlíků. A je ještě v zóně přeshraniční jízdenky SONE+DB za 550 korun pro celou rodinu. No, nadšení z úžasné ceny poněkud vyprchalo, když jsme dva dny před odjezdem zjistili, že z jakéhosi nepochopitelného důvodu nelze tuhle jízdenku koupit v předprodeji (a samozřejmě ani v Německu), takže pro nedělní zpáteční cestu nepřichází v úvahu. Půlhodinka brouzdání po internetu a dva telefonické dotazy na infolince Českých drah (s velice ochotnými lidmi i v pozdní večerní hodině) ukázaly jako nejvhodnější pro zpáteční cestu kombinaci německého BayernTicket (jednodenní síťová jízdenka pro vybrané druhy vlaků pro malou skupinu lidí po celém Bavorsku - při placení přes internet za 28 euro, na pokladně za 30) a naší SONE+ (která na rozdíl od její příhraniční kolegyně v předprodeji koupit lze, a dokonce za „starou″ cenu 450 Kč - od neděle bude o stovku dražší).

Sobotní ráno na pražském hlavním nádraží. Rekonstrukce nádraží se pomalu chýlí ke konci, což znamená, že už byly vytlačeny všechna normální levná občerstvení a kdysi výtečné pekárničky s ovocnými koláči a zelnými záviny... No, koláč za 80 korun, to fakt nemusím! Nakonec se v postranním průchodu daří najít obchůdek s výběrem baget za solidní ceny, takže můžeme klidně nastoupit bez rizika, že cestou umřeme hlady.

Rychlík Franz Kafka je příjemný spoj. Pohodlný, nepřecpaný... Všude kolem zasněžená krajina. Domažlice, Česká Kubice, hraniční tunel - a jsme v Bavorsku. Brzo se ocitáme v nesmírně placaté krajině, rozhodně daleko placatější, než na české straně v podhůří Šumavy. A jiné už to nebude. Řeka, lesy, městečka... ale téměř žádný kopec nikde.

Po čtyřech a půl hodinách jízdy nás vlak vysazuje na hlavním nádraží v Regensburgu. Pro jistotu vyřizujeme raděj hned jízdenku na zítra, a vyrážíme do města. Historické jádro je od nádraží skutečně jen pár kroků přes park.

Naše první kroky míří na náměstí Neupfarrplatz. Za necelou hodinku by zde měla být prohlídka (jediná toho dne) zpřístupněných archeologických vykopávek pod náměstím. Na náměstí narážíme na první vánoční trh. Asi tak polovina stánků s různým vánočním zbožím, z nichž nejvíce zaujaly figurky do vánočních Betlémů (včetně miniaturního nářadí, džberů... či třeba žároviček na podsvícení) a nádherné svetry a košile z přírodních materiálů (ale ta cena!), druhá půlka pak různé dobroty. Klobásy dlouhé i malé (ty největší půlmetrové!), sladké pečivo, pražené mandle a ořechy, svařené víno, horký punč alkoholický i bezalkoholový, horký vaječný koňak (zjevně čerstvě vyráběný)... Všechno vesměs kolem 3 eur. Penízky rychle ubývají, ale žaludek si pošušňává jako málokdy. A co je úžasné, stejně jako v Rakousku, ani tady se nekupí žádný odpad. Vše je servírované (vesměs za vratnou zálohu 2 eura) do skla či keramiky. Sakra, proč to nejde u nás? Tak blbé zákony, nebo tak líní prodejci?

A teď ta prohlídka. Vstupenky se kupují v prodejně tabáku na západním okraji náměstí (rodinná 10 euro). Před prodejnou sraz s průvodcem. Chvíli vykládá cosi přímo na náměstí, pak se prodíráme pár desítek metrů mezi davy trhůchtivých návštěvníků a sestupujeme do podzemí. Vykopávky z doby římské a zejména ze středověku pěkné, ale poměrně malé. Multimediální prezentace nefunguje, takže paní místo toho vykládá a vykládá a člověk neznalý němčiny se brzo začne nudit. No, suma sumárum, ne že by to bylo úplně nezajímavé, ale za ty prachy a třičtvrtěhodinu času to nestálo.

Míříme do nedaleké katedrály. Nádhera. Zjevně se schyluje k nějaké mši. Připravuje se malá kapela (kytara, harfa, pár zpěváků a zvukař), pobíhají kněží, zní zvony. Čekáme a nelitujeme. Za zvuků velice pěkné a svižné melodie, za kterou by se věru nemusela stydět nějaké folková kapela, přichází průvod kněží. Nejprve několik v bílých hábitech, pak skupinka ve fialových barvách, zřejmě členové kapituly, a v jejich středu sám biskup. Procházejí celým kostelem, mávají kadidlem, biskup zastavuje u kočárku a požehnává miminku a pak se rozesazují v kněžišti. Vskutku velkolepé. Zůstáváme ještě asi čtvrt hodiny. Krátká čtení laiků jsou prokládána zpěvy. Atmosféra chrámu úžasná. Každopádně jeden z nejsilnějších zážitků z Regensburgu.

následující kapitola / obsah deníku