POMOŘANY 2011
Přes Německo do
Pomořan
Ráno budíček ve tři čtvrtě na čtyři.
V půl sedmé nám odjíždí z pražského Hlavního nádraží rychlík Alois Negrelli do
Štětína. Máme místenky (přes Německo jsou k jízdence Citystar ve vlaku EC
povinné) a je to zdá se dobře, vlak je slušně nacvaknutý.
Kupé s posuvnými sedátky, ze kterých
lze udělat letiště, holky okamžitě využívají a dospávají, co ráno nezvládly.
Míša spí až do Drážďan, Majda ještě o kus dál. Jízdu však silně znepříjemňuje
klimatizace, chrlící tak studený vzduch, že člověk musí sedět (ležet) v bundě.
Na to, jak to vypnout, jsme nepřišli ani my, ani průvodčí, takže po několika
hodinách jízdy už všechny pobolívá v krku.
Nejhezčí úsek cesty je jednoznačně
průjezd Labským kaňonem na českosaské hranici. Za Drážďanama je krajina fádní -
borové lesíky, pole, větrné elektrárny. Až za Berlínem to zase začíná být
zajímavější. Lesy místy i listnaté, mokřiny, jezera, pahorky. Tu a tam nějaký
pěkný kostel; zajímavě vypadá zejména město Bernau. Před Angermünde na poli
divoké husy a několik jeřábů. Jeřáby pak vídáme podle trati častěji. Paráda!
Máme plnou hrst jízdenek, neboť sleva
Citystar neplatí v Polsku, takže kromě jízdenek přes Německo a místenek
potřebujeme ještě samostatné jízdenky z poslední německé stanice do Štětína.
Trochu mám obavy, aby to nějací průvodčí nebrali jako podvod, když podmínkou
Citystar je pobyt alespoň jednu noc ze soboty na neděli v cílové zemi (což je v
tomhle případě Německo) - ale na nádraží mě ujišťovali, že je to OK, a zřejmě
měli pravdu, neboť nikdo se nad tím nepozastavuje. Mimochodem, těch pár
kilometrů mezi německým Tantowem a polským Štětínem vychází při zpáteční
jízdence pro jednoho dospělého na 250 Kč! I tak to ale byla nejlevnější
varianta ze všech možných (dva dospělí a dvě děti z Prahy do Štětína a zpět
5000 Kč; jiné kombinace vycházely i na víc než dvojnásobek).
V okolí Štětína šílená zástavba.
Velké obytné domy tak na sebe nahuštěné, že i většina našich satelitů proti nim
vypadá jak zahradní město. A pak už Szczecin Glówny. Šest perónů propojených
lávkou, v opodál stojící budově prodej jízdenek, žádné informační tabule, že z
toho a toho perónu odjíždí ten a ten vlak.
Paní v pokladně marně vysvětluji, že
chci dvě jízdenky pro dospělé a dvě pro děti. Prodává mi čtyři celé. Postupně
zjišťuji, že v Polsku se sleva pro děti v dopravě jaksi nevede... (Že bych si
to z předloňska nepamatoval? Nebo to v mezičase změnili?).
I přes jistou chaotičnost tohoto
nádraží nacházíme vlak do Szczecinku dobře. Je hodně natřískaný, jinak na
osobák velmi komfortní, čistý, s elektronickými informacemi nejen o čase a nejbližší
stanici, ale i o rychlosti, jakou vlak právě jede (a také kdo má dneska
svátek!).
Projíždíme krajinou značně zpustlou.
Neudržovaná, mnohdy opuštěná nádraží i bezprostřední okolí trati. Kam se na to
hrabe naše pohraničí. Je znát, že i tenhle kraj postihl stejný osud, tedy
poválečné vyhnání původních obyvatel; akorát, přijde mi, se s tím vyrovnává
ještě hůře, než Sudety či Egerland. Zajímavá je řada nádražních vodojemů a také
mnoho pěkných mokřadů podél dráhy. Na loukách několik dalších jeřábů a spousty
čápů. Větrných elektráren méně, než v Německu, ale tu a tam se i tady nějaká
najde.
následující kapitola / obsah deníku