POMOŘANY 2011

Přes Německo do Pomořan

Ráno budíček ve tři čtvrtě na čtyři. V půl sedmé nám odjíždí z pražského Hlavního nádraží rychlík Alois Negrelli do Štětína. Máme místenky (přes Německo jsou k jízdence Citystar ve vlaku EC povinné) a je to zdá se dobře, vlak je slušně nacvaknutý.

Kupé s posuvnými sedátky, ze kterých lze udělat letiště, holky okamžitě využívají a dospávají, co ráno nezvládly. Míša spí až do Drážďan, Majda ještě o kus dál. Jízdu však silně znepříjemňuje klimatizace, chrlící tak studený vzduch, že člověk musí sedět (ležet) v bundě. Na to, jak to vypnout, jsme nepřišli ani my, ani průvodčí, takže po několika hodinách jízdy už všechny pobolívá v krku.

Nejhezčí úsek cesty je jednoznačně průjezd Labským kaňonem na českosaské hranici. Za Drážďanama je krajina fádní - borové lesíky, pole, větrné elektrárny. Až za Berlínem to zase začíná být zajímavější. Lesy místy i listnaté, mokřiny, jezera, pahorky. Tu a tam nějaký pěkný kostel; zajímavě vypadá zejména město Bernau. Před Angermünde na poli divoké husy a několik jeřábů. Jeřáby pak vídáme podle trati častěji. Paráda!

Máme plnou hrst jízdenek, neboť sleva Citystar neplatí v Polsku, takže kromě jízdenek přes Německo a místenek potřebujeme ještě samostatné jízdenky z poslední německé stanice do Štětína. Trochu mám obavy, aby to nějací průvodčí nebrali jako podvod, když podmínkou Citystar je pobyt alespoň jednu noc ze soboty na neděli v cílové zemi (což je v tomhle případě Německo) - ale na nádraží mě ujišťovali, že je to OK, a zřejmě měli pravdu, neboť nikdo se nad tím nepozastavuje. Mimochodem, těch pár kilometrů mezi německým Tantowem a polským Štětínem vychází při zpáteční jízdence pro jednoho dospělého na 250 Kč! I tak to ale byla nejlevnější varianta ze všech možných (dva dospělí a dvě děti z Prahy do Štětína a zpět 5000 Kč; jiné kombinace vycházely i na víc než dvojnásobek).

V okolí Štětína šílená zástavba. Velké obytné domy tak na sebe nahuštěné, že i většina našich satelitů proti nim vypadá jak zahradní město. A pak už Szczecin Glówny. Šest perónů propojených lávkou, v opodál stojící budově prodej jízdenek, žádné informační tabule, že z toho a toho perónu odjíždí ten a ten vlak.

Paní v pokladně marně vysvětluji, že chci dvě jízdenky pro dospělé a dvě pro děti. Prodává mi čtyři celé. Postupně zjišťuji, že v Polsku se sleva pro děti v dopravě jaksi nevede... (Že bych si to z předloňska nepamatoval? Nebo to v mezičase změnili?).

I přes jistou chaotičnost tohoto nádraží nacházíme vlak do Szczecinku dobře. Je hodně natřískaný, jinak na osobák velmi komfortní, čistý, s elektronickými informacemi nejen o čase a nejbližší stanici, ale i o rychlosti, jakou vlak právě jede (a také kdo má dneska svátek!).

Projíždíme krajinou značně zpustlou. Neudržovaná, mnohdy opuštěná nádraží i bezprostřední okolí trati. Kam se na to hrabe naše pohraničí. Je znát, že i tenhle kraj postihl stejný osud, tedy poválečné vyhnání původních obyvatel; akorát, přijde mi, se s tím vyrovnává ještě hůře, než Sudety či Egerland. Zajímavá je řada nádražních vodojemů a také mnoho pěkných mokřadů podél dráhy. Na loukách několik dalších jeřábů a spousty čápů. Větrných elektráren méně, než v Německu, ale tu a tam se i tady nějaká najde.

následující kapitola / obsah deníku