Poznámky z cest

Dolní Slezsko: Swídnica

červenec 2025

Swídnica (Svídnice) bývala jedním z nejvýznamnějších a nejbohatších měst Dolního Slezska. Na konci 2. světové války se vyhnula rozsáhlejší devastaci, a i devastaci socialistickou přežila v relativním zdraví – krom malého sídliště severně od náměstí jsou novodobé zásahy v historickém jádru města poměrně citlivé a nenápadné. Řada domů má středověký původ. Mnohé turistické průvodce tvrdí, že svídnické náměstí a jeho nejbližší okolí patří k nejzachovalejším urbanistickým celkům v dnešním Polsku. No, znaje urbanistické zrůdnosti, které ve 2. polovině 20. století řadu polských měst postihly, je to docela možné.

Největší „turistickou atrakcí“ ve městě je rozhodně tzv. Kostel mísu (mimo centrum, projít se k němu musí právě oním zmiňovaným sídlištěm), ale ke koukání je tu toho mnohem víc. My tu strávili téměř celý den a rozhodně jsme nestihli všechno.

A je to město i velmi příjemné. Ulice jsou plné různých kaváren, pekáren, cukráren. Trochu horší jeto s místy, ke se dá za rozumnou cenu najíst, ale nakonec jsme také našlo (jídelna nedaleko biskupského kostela či „Turysta″ za nádražím). Cenově trochu dražší, ale skvělá je gruzínská restaurace v bývalém kostele sv. Barbory. Ubytování se nám povedlo za poměrně slušnou cenu (2600 Kč pro 6 lidí) sehnat bez rezervace, pouhý den předem, v hotelu Great Polonia v těsném sousedství náměstí.

první, co jsme ze Swidnice viděli, byla secesní budova nádraží „město″ z počátku 20. stol. … v odbavovací hale je dokonce restaurace s kavárnou, ale nezkoušeli jsme

odbavovací halu zdobí čtyři erby – města, Svídnicko-javorského knížectví, Svídnického knížectví (?) a Dolního Slezska (není mi úplně jasné, proč jsou tu vedle sebe znaky knížectví javorsko-svídnického a knížectví svídnického, ale nenapadá mě nic jiného, co by ta červenočerná orlice mohla být, je to znak svídnické větvě Piastovců)

cestou od nádraží do centra – plastika nazvaná Přesýpací hodiny (Klepsydra), autorkou Ewa Solima (https://solima.pl)

blok budov uprostřed hlavního náměstí (Rynek) pochází z různých období – od středověku až po 20. století

radnice je v základu středověká, ale v současné podobě barokní z … zabírá celou západní část „radničního″ bloku, v části je dnes muzeum (viz dál). poloviny 18. století

znak města nad vstupem do podzemí radnice, kde dnes restaurace

sochy sv. Floriána a sv. Jana Nepomuckého na nárožích radnice

lavička před radnicí připomíná svidnickou rodačku, významnou astronomku Marii Cunitz (1610-1664)

„radniční věž″ je replikou starou pouhých 13 let; ta původní se zřítila roku 1967 při demolici sousedních budov … mimochodem, sice se mluví o radniční věži, ale věž uprostřed tržiště stála dříve než vlastní radnice, už v době, kdy prostor tržiště vyplňovali pouze prodejní stánky soukeníků

fragmenty starší zástavby (kupeckých krámků?) v objektu v severní části „radničního bloku″

v každém rohu náměstí stojí jedna historická kašna

svatotrojiční sloup na náměstí

náměstí (Rynek) v podvečer

dům v rohu náměstí byl v letech 2015-17 částečně zrekonstruován do gotické, respektive renesanční podoby; v horní části odkryto původní gotické cihlové zdivo, kamenické prvky (ostění oken, portál) vesměs zrestaurovány z dochovaných fragmentů … na nároží gotická socha sv. Jana Křtitele

tenhle dům na západní straně náměstí je také středověký, ale nebýt kamenných soch s baldachýny na průčelí (sv. Petr a sv. Pavel) z přelomu 15. a 16. století, nikdo by to ani nepoznal (Rynek 33)

zajímavý barokní portál z roku 1717 s erby na domě Rynek 34

ještě pár dalších portálů z náměstí (jinak, hezká galerie portálů ze svídnického náměstí třeba zde: https://miastarytm.pl/swidnica-portale-w-rynku)

pár kamenných artefaktů z náměstí – gotická plastika Samson bojujícího se lvem, kamenná hlava z počátku 16. stol. a kartuše s erbem z 18. století, připomínajícím lékaře, zakladatele a propagátory vodoléčby Sigmunda Hahna a Johanna Sigmunda Hahna (otec a syn)

socha Herma na secesní budově, postavené počátkem 20. století obchodníkem Bertholdem Augusemt Rudolemf Böhmem

zajímavý průchod na jižní straně náměstí, označovaný jako ulice Świętokrzyska

historická lékárna, zvaná tradičně „Dům u býků″ (Dom Pod Bykami), patří k nejznámějším domům ve městě … fasáda je novorenesanční, ale jeho historie sahá až do 14. století, v legendách dokonce až do doby před založením města .. lékárna zde funguje nepřetržitě od roku 1882

brána sv. Mikuláše (Brama Mikołajska) nedaleko kostela v podobě z 2. poloviny 18. stol – jediná dochovaná městská brána, dnes však nefunkční

Střehomská bašta (Baszta Strzegomska) při dnes již neexistující Střehomské bráně je nejvýraznějším pozůstatkem středověkého (respektive raně novověkého) opevnění Swídnice

u každé městské brány prý původně stával kostel; jediný, který se dodnes zachoval, i když už dávno neslouží svému účelu, je kostel sv. Barbory

průčelí bývalého kostela sv. Barbory

v prostoru gruzínské restaurace v přízemí bývalého kostela jsou zachované různé architektonické články původního kostela, ale nejsou nijak v interiéru využity, naopak jsou zapatlány barvou takřka k nepoznání

kapucínský klášter z 80. let 17. století stojí na místě piastovského svídnického hradu; v areálu by měl být z původního hradu dochován renesanční portál, ale to jsem bohužel zjistil až doma

erb hraběte Kryštofa Václava z Nostic, fundátora kláštera, na průčelí kapucínského kostela sv. Antonína, kde je zároveň i se svou rodinou pochován … letopočet 1818 je rok, kdy byl kostel tehdy již zrušeného kláštera zrekonstruován a přeměněn na vojenský posádkový kostel

paulánský klášter s kostelem sv. Josefa

socha Panny Marie na jednom z domů ve Františkánské ulici.

z pěti smírčích křížů, které jsou ze Svídnice uváděné, jsme viděli pouze tento jeden, v ulici Wałbrzyska nedaleko železničního přejezdu … byl zde vykopán roku 1988

místní rodák Robert Kukla vyzdobil řadu domů ve městě – zejména paneláků – připomínkami různých osobností

..ale i další streetart

fontána na náměstí Svaté Markéty (plac Świętej Małgorzaty)

památník kapitána Tadeusze Macieje Chołocińského, zavražděného Sověty v Charkově (součást Katyňského masakru)

pomník divočáků, jednoho z erbovních znamení Svídnice, z roku 2014 před městskou knihovnou … pomník údajně kryje schránku s dokumenty o současnosti města, která má být otevřena za 100 let

* * *

Když byla roku 1648 ukončena Třicetiletá válka Vestfálským mírem, obsahoval dokument také ustanovení, řešící postavení luteránů ve Slezsku. Zatímco slezská knížectví držená protestantskými Piastovci mohla dle principu „koho vláda, toho víra″ zůstat luteránská, v částech přímo držených Českou korunou mělo dojít k rekatolizaci a odevzdání všech kostelů katolíkům. Rakouský císař Ferdinand III. se však pod tlakem Švédska zavázal umožnit v Hlohově, Javoru a Svídnici postavit nové luteránské kostely. Mělo to ovšem řadu háčků – kostely musely být postaveny mimo město, zároveň však v dostřelu děl, směly být postaveny pouze ze dřeva, hlíny a slámy, nesměly mít věže… Kostely byly v průběhu 50. let 17. stol. skutečně postaveny a následně se pro ně vžilo označení „kostely míru″ (Friedenskirchen, Kościoły Pokoju). Hlohovský po sto letech vyhořel a již nebyl obnoven. Zbývající dva stojí dodnes, jde o monumentální hrázděné stavby a od roku 2001 jsou na seznamu světového dědictví UNESCO.

Svídnický je o chlup větší než javorský a díky tomu se honosící titulem největšího dřevěného kostela Evropy. Postaven byl v letech 1656-57 a krom celkové architektury zaujme i bohatou barokní výzdobou. Až překvapivě bohatou na protestantský kostel… A také velikostí – uvádí se, že se do něj vejde až 7000 (dle některých materiálů i 7500) lidí.

Počátkem 18. století bylo povoleno u kostela postavit i zvonici a školu. Postupně zde vznikl areál mnoha hrázděných budov, z nichž část je dodnes dochována, zrekonstruována a dotváří charakter celého místa. V jednom z domků je například příjemná kavárna s prodejem regionálních produktů. Prostor mezi budovami je vyplněn poněkud zpustlým hřbitovem s řadou zajímavých náhrobků.

Vlastní areál je volně přístupný, do interiéru kostela se platí vstupné. Asi tu dokáže být hodně živo, ale my měli štěstí, byli jsme v kostele téměř sami. Až při našem odchodu se sem nahrnul nějaký zájezd…

(plán areálu včetně již zaniklých objektů ke stažení)

vstupní brána do areálu

při vstupní bráně stojí strážní domek, v němž je dnes příjemná kavárna s prodejem regionálních produktů

celkový pohled na kostel

letopočet nad bývalým hlavním vstupem do kostela je nejspíše rokem povolení výstavby kostela, protože vlastní stavba být stavba zahájena až o 4 roky později

interiér (ale ta velikost nemá šanci na fotkách vyniknout)

hlavní oltář od Gotfrieda Augusta Hoffmanna z poloviny 18. stol.

kazatelna z roku 1729 je také dílem Gotfrieda Augusta Hoffmanna

lóže Hochbergů naproti kazatelně, nad hlavním vchodem do kostela, z roku 1698

varhany mají sice barokní prospekt, ale jinak vznikly až roku 1909

výmalba stropu

epitafy

kostelní lavice

lustr

…a ještě pár fotografií

tzv. křestní kaple – sakristie, dnes pokladna a výstavní prostor

hřbitov

sbírka historických náhrobníků v severozápadním rohu hřbitova

sbírka historických náhrobníků kolem kostela

bývalá latinská škola

epitafy prvních rektorů školy na budově školy

dům kantora a vikáře

zvonice

dům zvoníka a hlídače

fara

kovový model celého areálu

* * *

V nejstarší – severní – části radnice sídlí Muzeum obchodu (Muzeum Dawnego Kupiectwa – https://muzeum-kupiectwa.pl). Jak už jméno napovídá, specializuje se na historii obchodu, čemuž je věnováno celé přízemí objektu – není to náhoda, právě z obchodu plynulo ve středověku bohatství města a prostoru náměstí (tržiště) již od konce 13. století postupně zaplňovali zděné kupecké stánky nejprve soukeníků, posléze i dalších řemeslníků. Rekonstruovanou lékárnu, hostinec či hokynářství už jsem viděl lepší, ale naprosto unikátní je zdejší sbírka různých vah a měr v průběhu staletí či dalších věcí souvisejících s obchodem, jako jsou pokladny či platidla. Zajímavá je třeba i stará čerpací stanice. Návštěvník se tu může krou dívání třeba i zvážit, změřit nebo si zkusit, jak se psalo na psacím stroji ;-) V patře je pak malá expozice o historii města (mimo jiné model města koncem 17. stol.), zejména ale historické interiéry radnice včetně pozdněgotické klenuté radní síni s nástěnnými malbami. Bohužel část expozice, včetně pro město typického pivovarnictví, je toho času v rekonstrukci.

Vstupné 12 zlotých. Zapůjčení audioprůvodce v češtině zdarma (určitě doporučuji, mnoho zajímavých informací). Dvě turistická razítka.

Zajímavé povídání o historii radnice včetně podrobného popisu stavebního vývoje a mnoha nákresů je zde: https://medievalheritage.eu/pl/strona-glowna/zabytki/polska/swidnica-ratusz-sukiennice

ve staré lékárně návštěvníkům vypráví hologram

krčma v zajímavém barokním interiéru

hokynářství

největší místnost přízemí s expozicí vah a měr

stará městská váha, jaká bývala v „Domu váhy″ na tržišti

další nejrůznější váhy…

…a také závaží

unikátní sbírka loktů

duté míry

stará benzinová pumpa

těsně poválečné polské bankovky, německé bankovky z let 1914-23 a „notgeld″ – nouzové peníze – některých slezských měst z let 1920-21

kasy

mechanická kalkulačka

je libo zkusit si vážit, nebo jak se psalo na psacím stroji?

když byla radnice v polovině 14. stol. rozšířena, pohltila i část přilehlých kupeckých stánků z konce 13. stol., jejichž průčelí je v interiéru budovy dodnes dochováno – prodávaly se zde zejména nejrůznější druhy látek, ale též třeba šperky a další drahocenné zboží

reprodukce obrazu, zobrazující město na konci 17. stol. (originál by měl být v katedrále, ale tam jsem ho neviděl)

bronzová socha Phyllís od sochařky Dorothei von Phillisborn, nalezená zcela náhodou roku 2014 během stavebních pracích zakopaná ve Strzelcích Świdnických na pozemku domu, v němž sochařka do roku 1945 žila; podle dochované fotografie z roku 1935 byla původně součástí výzdoby zahrady tohoto domu

barokní sál v poschodí radnice

sedlový portál z počátku 16. stol.

pozdně gotický radniční sál

výmalba v radničním sále z doby kolem roku 1536 – Soud se ženou nařčenou z cizoložství, Poslední soud a Ukřižování Ježíše Krista

barokní arkýřová kaple, dnes ovšem s expozicí měšťanského bydlení

z expozice o historii města

gotická dřevěná socha sv. Jana Křtitele

model města koncem 17. století

* * *

Chrám sv. Stanislava a sv. Václava, tradičně nazývaný „katedrála″, byť v architektonickém smyslu katedrálou není, patří k největším kostelům v Polsku. Výstavba monumentálního trojlodí začala roku 1330 a trvala bezmála 200 let. Bezprostředně po dokončení kostel vyhořel, následně (1535) byla novými klenbami snížena výška hlavní lodi o 6 metrů. Ve 2. polovině 17. století barokní přestavba. Po připojení Slezska k Prusku kostel přeměněn na sýpku. Obnoven koncem 19. století, přičemž došlo k novogotickým úpravám, částečně později odstraněným. Roku 2004 bylo ve Svídnici zřízeno biskupství a od té doby je chrámem biskupským.

Nevím proč, ale kostel ve mně nezanechal zdaleka tak silný dojem, jak by se dalo očekávat. Jako by se tu to baroko s gotikou navzájem tlouklo. Velmi zajímavý je každopádně baldachýnový oltář od Johannese Riedela z roku 1694. Ze středověkých prvků pak tzv. měšťanský chór a velká různorodost jemně provedených kleneb.

Do kostela se platí vstupné. „Kostelní″ razítko však neseženete u prodejce vstupenek, ale v nedalekém poutním obchůdku v ulici Długa.

další fotka do sbírky „významné památky v lešení″ :-) … věž je se svými 102 metry údajně nejvyšší kostelní věří ve Slezsku

severní ze čtyř portálů do chrámu

portály jsou vyzdobeny sochami z roku 1421

socha sv. Anny Samotřetí mezi portály pochází z roku 1496

nástropní malba ve vstupní předsíni

hlavní loď chrámu

kazatelna – dílo Johannese Riedela z roku 1698

dvě ze soch od Georga Leonharda Webera z počátku 18. stol, zdobících pilíře hlavní lodi – sv. Wolfgang a sv. Pavel

baldachýnový hlavní oltář se sochou Panny Marie z konce 17. stol.

klenba presbytáře hlavní lodi

varhany z doby kolem roku 1705 se sochami Georga Leonharda Webera z počátku 18. století

křížová cesta

severní loď kostela

z výzdoby severní lodi

v jedné z bočních kaplí severní lodi je celoročně instalovaný betlém

jižní loď kostela s oltářem Nejsvětějšího srdce Páně

tzv. Měšťanský chór

nejcennějším středověkým prvkem vybavení kostela je gotický triptych z roku 1492 s výjevem Nanebevzetí Panny Marie, bohužel umístěný tak, že je jen velmi špatně (z dálky) vidět

pamětní deska připomínající 5. výročí založení swidnického biskupství Janem Pavlem II.

průhled z jižní lodi do hlavní lodi

klenby bočních kaplí

boční oltář s obrazem Panny Marie Svídnické čili „Pani w słońcu″; obraz, který na fotce bohužel není příliš vidět (nechtěl jsem rušit v kapli se modlící lidi) pochází z 15. stol. (příběh obrazu podrobně popsán zde: https://nowezycie.archidiecezja.wroc.pl/index.php/2017/05/05/madonna-w-sloncu-obraz-matki-bozej-swidnickiej)

další boční oltáře

v jedné z bočních kaplí na jižní straně

podvěží

náhrobní kameny v interiéru kostela

pohled na kostel zboku

náhrobní kameny, umístěné na vnější straně kostela

pomník Jana Pavla II. na prostranství před kostelem

bývalá jezuitská kolej, dnes sídlo biskupství

* * *

Jedním z fenoménů Svídnice jsou i parky. Obklopují historickou část města zhruba v linii vnějšího opevnění svidnické pevnosti z poloviny 18. století. Vznikly z iniciativy podplukovníka Riebela, městského radního, poté, co byla Svídnice roku 1866 prohlášena za „otevřené město″ a opevnění bylo zrušeno. Ten největší – Park Centralny – se rozkládá na jižní straně města. My bohužel stihli jen Park Młodzieżowy (Park mládeže), nacházející se na straně západní. Kompletní rekonstrukce údajně dosti zanedbaného parku byla proběhla v letech 2020-2022. Tehdy zde instalována i poměrně pěkná naučná stezka, seznamující s historií a přírodou parku. Hodně je zaměřena právě na bývalé Svídnické opevnění, jeho stopy však v parku nejsou příliš čitelné.

(plán parku včetně zastavení naučné stezky ke stažení)

(Popis svídnické pevnosti včetně dobové mapy zde: https://historia-swidnica.pl/fortyfikacje-swidnicy-cz-2)

z parku

vyhlídka postavená 1875 v západním cípu parku na pozůstatcích jedné z lunet pevnosti (Flesza Ceglana či Flesza Słotwińska), původně nazývaná Riebelův vrch (Riebels-Höhe), dnes většinou jen „Věžička″ … současná podoba je novostavbou respektující původní podobu (velmi zajímavé povídání o rekonstrukci altánu zde: https://historia-swidnica.pl/przywracaja-historie-miejsca)

fontána přibila před altán roku 1905

něco z květin v parku – popelivka, plicník, mitrovnička (?), hortenzie

původní dlažba tzv. Černé cesty

jeden z kamenných sloupků, označujících hranici pevnostní oblasti (písmena FR znamenají pravděpodobně Festung Rayons) – právě v Parku mládeže by jich mělo být dochováno nejvíce

prostor bývalého vojenského hřbitova v jihovýchodní části parku

obelisk na počest pruských a rakouských vojáků, kteří bojovali na obou stranách prusko-rakouské války v roce 1866 a kteří zde zemřeli na následky svých zranění a epidemie cholery

jedno ze zastavení naučné stezky

jestli je tahle výrazná prohlubeň poblíž altánu či tyhle „valy″ poblíž bývalého vojenského hřbitova pozůstatkem fortifikace nebo ne netuším

Polsko - úvodní stránka