POLSKO – praktické informace
Peníze
V Polsku se platí zlotými.
Vyměnit peníze v České republice není problém. Výhodnost kurzu při výměně
u nás a v Polsku jsme neporovnával. Kurz se dlouhodobě pohybuje kolem 6 korun
za zlotý (aktualizováno 2025).
Platba kartou je poměrně rozšířená,
ale není samozřejmostí, často lze narazit i na provozovny vyžadující hotovost
(horské chaty, kavárny). Bezhotovostně nešla třeba
ani platba ve vlaku. Bez hotovosti se tedy člověk rozhodně neobejde.
Doprava
Doprava funguje v Polsku obdobně
jako u nás. Vlaky spolehlivě a poměrně
často. V Trojměstí je nutné dát si pozor na souběh drah s městskou
dopravou (v každém vlaku platí jiné jízdenky!). Pozor při plánovaní vlakových
přesunů podle starších map – řada tratí byla v nedávné minulosti zrušena. Autobusy také jezdí poměrně často, ale ne
vždy je úplně snadné zjistit kdy a odkud.
V Polsku nejsou plošné slevy pro děti či studenty. Slevu mají pouze žáci a
studenti polských škol, cizinec tedy nemá nárok.
Zajímavý způsob dopravy na pobřeží byly
tzv. vodní tramvaje – lodě zapojené
do systému městské dopravy, takže na rozdíl od výletních lodí poměrně levné. Ale
při poslední návštěvě (2022) už jsme na ně nenarazili.
Dříve nebyl problém stopovat (ale
občas to bylo o nervy – mnozí Poláci jezdí jak prasata). V poslední době
jsme již nezkoušeli.
Stravování
Jídlo v obchodech i v restauracích vychází
zhruba stejně draho jako u nás, případně i o něco levněji. Zásobování také
obdobné s našimi podmínkami. Jídla mají vesměs velmi dobrá. Co jsme si
dávali často byl žurek (jakési nakyslé polévky –
s vajíčkem a s klobásou), flaki (vařené
dršťky), bigos (maso se zelím), pirogi
(vařené pirohy, masité i bezmasé), nalesniki
(palačinky), gofri (wafle),
na pobřeží též smažené platýze. V cukrárnách a kavárnách výborné, byť
poněkud dražší dortíky a další sladkosti; často automaticky i s kopečkem zmrzliny.
V obchodech jsou v abnormálním množství nápojů umělá sladidla.
Vstupné
Při poslední návštěvě (2025) bylo
obvyklé vstupné do prohlídkových objektů 40 zlotých. U velmi atraktivních míst
či při kombinaci několika okruhů (objektů) vyšší, až do 100 zlitých. Do muzeí je
vstupné kolem 15 zlotých.
Zpoplatněné je toho v Polsku poměrně
dost. Včetně třeba vstupu do národních parků (systémem jsem ale nikdy úplně
nepochopil, protože pokladny bývají jen u vstupu do nejatraktivnějších míst),
někde se – zejména v rámci národních parků – platí vstupné i na vybrané
vrcholy. Na druhou stranu někdy lze narazit i na velmi pěkné expozice volně
přístupných (vesměs vybudovaných či upravených z peněz EU – možná podmínka
dotace). Kostely obvykle volně přístupné, ale existují výjimky.
Turistické
značky, průchodnost krajiny
Turistické
cesty používají totožné značení,
jaké je u nás – tedy pásové značení. Kromě našich čtyř barev zde můžeme najít i
značku černou! Kromě toho lze ale najít i různé lokální obrázkové značení,
zejména u naučných stezek. Rozcestníky jsou často v hodinách.
Průchod
krajinou mimo cesty je
v oblastech, kde jsme byli (pohraniční hory, pobřeží) více méně
bezproblémový.
Táboření
Tábořili jsme všude možně včetně
mořského pobřeží či blízkosti vesnic a nenarazili nikdy na problém. Samozřejmě
při dodržení základních zásad slušnosti a bezpečnosti. Tábořit nelze v národních
parcích, kde je zakázaný jakýkoli noční pobyt či pohyb. V horách jsou někde
při hlavních turistických trasách dřevěné bivakovací
přístřešky (různě velké, obvykle pro 4 – 8 lidí).
Poláci s vůbec nelámou hlavy s ohněm.
Zažili jsem, že dělají oheň klidně přímo u cedule zákazu rozdělávání ohňů u frekventované
silnice. Ohniště jsou skoro všude, leckdy i tam, kde by fakt být neměla. Leckdy
je však kolem nich značný nepořádek. My se rozdělávání ohňů spíše vyhýbáme.
Razítka
Pro sběratele razítek je Polsko země
zaslíbená. Takové množství různých krásných turistických razítek z muzeí,
památkových objektů, horských chat, turistických informačních center, prodejen
suvenýrů... se hned tak nevidí. Zejména na významnějších vrcholech jsou i
samoobslužná razítka v dřevěných budnících.
úvodní stránka / místopis / webové odkazy