POLSKO – praktické informace

Zatím alespoň stručně, časem třeba doplním o podrobnosti.

Peníze

V Polsku se platí zlotými. Vyměnit peníze není v České republice problém. Výhodnost kurzu při výměně u nás a v Polsku jsme neporovnával. Zkoušel jsem platit i jinou měnou (eury, v pohraničí korunami), ale bez úspěchu.

Doprava

Doprava funguje v Polsku obdobně jako u nás. Vlaky spolehlivě a poměrně často. Je nutné dát si pozor na dvojí jízdní řády (osobáky x EC), v Trojměstí ještě na souběh drah s městskou dopravou (v každém vlaku platí jiné jízdenky!). Pozor při plánovaní vlakových přesunů podle starších map – řada tratí byla v nedávné minulosti zrušena. Autobusy také jezdí poměrně často, ale často tak úplně nesedí jízdní řády.

Zajímavý způsob dopravy na pobřeží jsou tzv. vodní tramvaje – lodě zapojené do systému městské dopravy, takže na rozdíl od výletních lodí poměrně levné (viz zde a zde)

Dříve nebyl problém stopovat (ale občas to bylo o nervy – mnozí Poláci jezdí jak prasata). V poslední době jsme již nezkoušel.

Stravování

Jídlo v obchodech i v restauracích vychází zhruba stejně draho jako u nás, případně i o něco levněji. Zásobování také obdobné s našimi podmínkami. Jídla mají vesměs velmi dobrá. Co jsme si dávali často byl žurek (jakési polévky – s vajíčkem a s klobásou), flački (vařené dršťky), bigos (maso se zelím), nalesniki (palačinky), gofri (wafle), na pobřeží též smažené platýze.

V horách je běžně dostatek vody - řada studánek, často možné pít i z potoků. V nížinách jsme se pohybovali více méně v civilizaci, takže nebyl problém vždy někde natočit, případně koupit. Jak je to s pitnou vodou v jezerních a bažinatých oblastech netuším.

V obchodech není problém koupit celkem dobré neperlivé limonády.

Vstupné

S výjimkou nejatraktivnějších míst, jakými je třeba mořské akvárium v Gdyni, je srovnatelné s naším. Na jednu stranu se zde platí vstupné do národních parků (systémem, který jsem tak úplně nepochopil – zřejmě by si člověk měl nejprve dojít na správu a tam koupit vstupenku – ale co když přišel z úplně druhé strany?; naopak v Pieninách připočítávají k jízdence na vorech vstupné do parku automaticky a vůbec se neptají, jestli ho už náhodou nemám) a také na řadu přírodních lokalit včetně vyhlídkových kopců (Pieniny), na druhou stranu jsme zde objevili i řadu velmi pěkných expozic volně přístupných (vesměs vybudovaných či upravených z peněz EU – možná podmínka dotace?)

Turistické mapy a průvodce

Turistické mapy v měřítku 1:50 000, případně 1:100 000 pokrývají velkou část Polska, či přinejmenším turisticky atraktivnější části (po středním Polsku jsem se nedíval), zdaleka ne všechny se však u nás dají sehnat. Z různých nakladatelství mě vyhovovaly nejlépe ty od vydavatelství Copernicus. Paradoxně člověk koupí v podstatě celé pobřeží Baltu, ale nesežene Soví hory, které jsou kousek za hranicemi. Pro celkový přehled o zajímavostech jsou dobré cyklistické (?) mapy 1:200 000, taktéž vesměs k mání v lepších prodejnách (např. Kiwi v Praze) i u nás (od téhož vydavatelství).

Celopolských průvodců je v češtině na výběr několik. Nám se nejlépe osvědčil Lonely Planet. Nějaké podrobnější regionální průvodce však u nás sehnat nelze, a to ani pro pohraniční oblasti přímo přiléhající k České republice.

Turistické značky, průchodnost krajiny

Turistické cesty používají totožné značení, jaké je u nás – tedy pásové značení. Kromě našich čtyř barev zde můžeme najít i značku černou! Kromě toho lze ale najít i různé lokální obrázkové značení, zejména u naučných stezek.

Průchod krajinou mimo cesty je v oblastech, kde jsme byli (pohraniční hory, pobřeží) více méně bezproblémový.

Táboření

Tábořili jsme všude možně a nenarazili nikdy na problém. Samozřejmě při dodržení základních zásad slušnosti a bezpečnosti. Bez problémů by to šlo i na pobřeží, byť tam jsme z provozních důvodů využívali kempy.

Razítka

Pro sběratele pamětních razítek je Polsko země zaslíbená. takové množství různých krásných razítek z muzeí, památkových objektů, turistických informačních center... se hned tak nevidí.

úvodní stránka / místopis / webové odkazy