LOUŇOVICE POD BLANÍKEM

k.ú. Louňovice pod Blaníkem (Vlašimská pahorkatina / Vlašimsko)

Městečko na západním úpatí masivu Blaníků, při potůčku, tekoucím ze sedla Blaníků do nedaleké Blanice (396 m n. m.). Historická zástavba se skládá ze čtyř relativně samostatných částí. Náměstí je umístěno excentricky v severozápadní části města; na západní straně je ohraničené bývalým panským dvorem, na jihozápadě zámkem a na jihovýchodě kostelem, jeho podoba je narušena zejména socialistickou novostavbou hostince v severovýchodní části. Východně od kostela, podél západní části ulice Jana Žižky, se rozkládá na místech bývalého premonstrátského kláštera část zvaná Obora, tvořená dvěma řadami domků s poměrně pravidelnou parcelací. Na levém břehu potoka jižně od náměstí, za Podzámeckým rybníkem, se rozkládá část zvaná Malá Strana. Jihovýchodně od Obory, taktéž na levém břehu potoka, se pak nachází sídelní útvar s vlastní návsí (dnes východní část ulice Jana Žižky), kdysi zřejmě samostatná ves; vzhledem ke skutečnosti, že dnešní ulice Jana Žižky se dříve nazývala „Na Lhotu“, by snad bylo možno usuzovat, že tomuto sídelnímu útvaru se kdysi říkalo Lhota. Novější zástavba rodinných domů soustředěna zejména severně od náměstí, západně od panského dvora, podél ulice Pod Dubinou při severním okraji Obory a jižně od potoka. Jihozápadní části městečka dominuje moderní areál školy.

Klášter premonstrátek byl v Louňovicích založen krátce po roce 1149, záhy zřejmě při klášteře – pravděpodobně v prostoru dnešního náměstí - vznikla i klášterní osada. Klášter byl rozbořen husity (zřejmě roku 1420, kdy obsadili nedaleký Blaník), osada však existovala dále a roku 1502 je uváděna prvně jako městečko; zda získala statut městečka již v době existence kláštera či až po jeho zániku není známo. Po zániku kláštera držel Louňovice Tábor; roku 1547 mu byl konfiskován a po krátkém vlastnictví Jana z Pernštejna je získali Skuhrovští ze Skuhrova. Po roce 1566, kdy byl majetek Kryštofa Skuhrovského rozdělen mezi jeho pět synů a vzniklo samostatné louňovické panství, zde byl postaven zámek. Roku 1659 zdědil Louňovic Karel Adam Lev z Říčan, který jej odkázal pražskému arcibiskupství (+ 1672); to je drželo až do roku 1924. K výraznému nárůstu zástavby městečka dochází až v průběhu 18. stol., kdy teprve zřejmě dochází k rozparcelování a zástavbě plochy bývalého kláštera – vzniku dnešní části Obora – i větší části zástavby na Malé Straně.

Součást CHKO Blaník, sídlo jeho správy.

 

znak městečka – zvíře pod stromem je někdy malováno jako medvěd, jindy jako kanec (na pečetích, které jsou nejstarším vyobrazením znaku, není zřetelné), červenobílá barva štítku nemá historické opodstatnění, spíše by měl být černobílý (Skuhrovští) nebo černozlatý (arcibiskupství)

 

celkový pohled na městečko od východu (září 2015, říjen 2010)

Vlašimská ulice, v pozadí kostel (říjen 2011)

panský dvůr č.p. 2 na západní straně náměstí (říjen 2011)

památník obětem 1. a 2. světové války na náměstí (říjen 2011)

 

výklenková kaple před zámkem s dřevěnou rokokovou sochou sv. Jana Nepomuckého (říjen 2011)

 

Podzámecký rybník; na druhém snímku v pozadí zámek a pivovar (říjen 2011)

č.p. 162 a 85 na severním břehu Podzámeckého rybníka (říjen 2011)

sýpka v západní části města; nemovitá kulturní památka (říjen 2011)

 

dnes již zbořený renesanční zámecký špýchar z počátku 17. stol. (www.lounovicepodblanikem.cz, Benešovsko - Podblanicko)

  

památník správce velkostatku Aloise Rosmarina (viz též zajímavosti) z roku 1843 na severním okraji městečka při silnici na Vlašim (říjen 2011)

klášter premonstrátek

Archeologický průzkum bezpečně doložil existenci kláštera (konventu, konventního kostela Panny Marie a dalších budov) v prostoru východně od dnešního kostela, v okolí západní části ulice Jana Žižky. Jižně od této ulice byly zachyceny základy kostela a konventu, severně pak pohřebiště. Lze předpokládat fragmenty středověkého zdiva v objektech, které byly v tomto prostoru postaveny, za jediný viditelný pozůstatek kláštera (blíže nespecifikované budovy) je však považována část zdiva z bývalé usedlosti č.p. 19 při severní straně ulice (nemovitá kulturní památka). Pod sousedním domem č.p. 20 je údajně středověký sklep. Středověké zdivo, které zjevně souvisí s klášterem, bylo identifikováno též ve východním a severním křídle zámku; tato stavba však stála již mimo vlastní – zřejmě ohrazený – klášterní areál. Bývá ztotožňována buď s prelaturou, která dle historických záznamů stála samostatně, a nebo s klášterním dvorem.

Klášter byl založen želivským opatem Gotšalkem a řádovým lékařem Jindřichem jako ženský protějšek premonstrátského kláštera v Želivi krátce po roce 1149. Pravděpodobně roku 1420 rozbořen husity. Probošt kláštera Jan se však objevuje v písemných pramenech ještě roku 1436. Zříceniny kláštera připomínány ještě roku 1566. Archeologický výzkum ve 2. pol. 20. stol. odkryl kromě pozůstatků vlastního kláštera i zbytky výrobních a účelových objektů, jako vápenná pec, zlatorudný mlýn (související zřejmě s těžbou zlata v okolí Libouně) či stavba s teplovzdušným topením, snad sušárna ovoce.

zámek č.p. 1 (nemovitá kulturní památka)

Převážně renesanční patrová trojkřídlá stavba s okrouhlými nárožními věžicemi. Vjezd od východu. Západní strana dispozice uzavřena barokní arkádovou chodbou; stejná chodba přistavěna i k vnitřní straně severního křídla.

Zámek (v dobových pramenech uváděn z počátku jako tvrz) vznikl přestavbou starší gotické stavy, jejíž zdivo je dochováno v přízemí východního a částečně severního křídla dnešního zámku; tato stavba, s velkou pravděpodobností nějak související s louňovickým klášterem, je interpretována buď jako prelatura, nebo hospodářský dvůr. K výstavbě renesančního objektu se třemi nárožními válcovými věžicemi došlo někdy po roce 1566, prvně je zmiňován roku 1598. Raně barokní přestavba proběhla zřejmě kolem poloviny 17. stol. (snad ve dvou krátce za sebou následujících etapách); při ní byly sjednoceny výšky všech tří křídel, uzavřen areál na západě, nádvoří doplněno arkádovými chodbami a dostavěna půlválcová věžice i na severozápadním nároží, kde dosud chyběla. V roce 1924 zámek v rámci první pozemkové reformy zakoupil Sokol. Opraven byl v 70. - 80. letech 20. stol., dnes v něm mimo jiné muzeum s archeologickou expozicí, informační středisko a zámecká restaurace. Nádvoří volně přístupné.

plán zámku: šrafovaně gotické zdivo, kostkovaně renesanční, bíle raně barokní (podle Encyklopedie českých tvrzí)

zámek od severozápadu (říjen 2011)

zámek od jihozápadu (říjen 2011)

 

severovýchodní nárožní věž (říjen 2011)

 

jihozápadní věž s plochým arkýřem (říjen 2011)

 

raně barokní bosovaný vjezdový portál s pozdějším znakem arcibiskupa Jana Bedřicha z Valdštejna z roku 1675 (říjen 2011)

  

nádvoří zámku s barokní arkádovou chodbou (říjen 2011)

zbytek sgrafitové výzdoby na severní stěně jižního křídla; objevena zde byla údajně i sgrafita představující pravděpodobně Noemovu archu, ty však byly z důvodu nedostatku finančních prostředků na jejich rekonstrukci opět zabíleny (říjen 2011)

původní barokní portál v západní zdi, po srovnání nádvoří navážkou ve 2. pol. 17. stol. z větší části zasypán, ponechán jen jako nízká nika (říjen 2011)

zámecký pivovar č.p. 76

Obdélná patrová budova se rozkládá jižně od zámku, nad východním břehem Podzámeckého rybníka. Samostatně v západní části vsi při silnici do Libouně stojí kamenná budova pivovarských sklepení, v jejímž nároží je zazděn původní (pro účel, k němuž byl vyroben, příliš malý) základní kámen pražského Národního divadla, pocházející z nedaleké hory Blaník.

Pivovar je v Louňovicích doložen již roku 1350. Současná budova pivovaru vznikla snad za Skuhrovských v souvislosti s výstavbou zámku (uváděn 1652), do současné podoby přestavěna dle některých zpráv v 18, dle jiných až ve 30. letech 19. stol. Pivovar byl pronajímán. Provoz byl ukončen roku 1942.

 

patrová budova bývalého Podblanického pivovaru (říjen 2011)

vstupní brána pivovaru a k ní přiléhající domek č.p. 86, dnes muzeum včelařství (říjen 2011)

 

pivovarský sklep z roku 1868 při silnici do Libouně (říjen 2011)

„chybný″ základní kámen Národního divadla, zazděný v nároží pivovarského sklepa (říjen 2011)

emblém vyřezaný na dveřích pivovarského sklepa (říjen 2011)

kostel Nanebevzetí Panny Marie (nemovitá kulturní památka)

Jednolodní barokní kostel s průčelní věží stojí v jihovýchodní části náměstí. Pod kostelem nepřístupná barokní krypta, v níž pohřbeni Jan Ignác Komenský (první louňovický katolický farář po třicetileté válce, bratranec nebo synovec J.A.Komenského; + 1687) a Jiřík Zelenka Bavorský (otec hudebního skladatele Jana Dismase Zelenky; + 1724).

Farní kostel byl pro obyvatele klášterní osady postaven před západní branou klášterního areálu. S velkou pravděpodobností  ho lze ztotožnit s farním kostelem sv. Václava, zmiňovaným v letech 1355 a 1362. Ve 2. pol. 17. stol. (asi 1670) byl přestavěn kostel barokně a doplněn kryptou. Roku 1713 uváděno prvně patrocinium Nanebevzetí Panny Marie.

západní průčelí kostela (říjen 2011)

kostel od severu (říjen 2011)

hřbitov

Nový hřbitov, který nahradil původní hřbitov při kostele, leží na severním okraji městečka při silnici do Vlašimi. Proti vstupu na hřbitov výklenková kaple sv. Prokopa (nemovitá kulturní památka).

vstupní brána na hřbitov (říjen 2011)

centrální kříž (říjen 2011)

na hřbitově (říjen 2011)

 

výklenková kaple sv. Prokopa z roku 1767 proti hřbitovu (říjen 2011)

Zajímavosti, poznámky:

Ø        Regionální historik Antonín Vlasák odvozoval jméno Louňovic (dříve Lúňovice, Lunovice) od polohy městečka v „lůně“ mezi oběma Blaníky. Nejstarší doložené verze jména zní Lonewitz.

Ø        Někdy se uvádí, že louňovická kanonie patřila k nejchudším řeholním domům v Čechách; vzhledem k rozsahu zástavby klášterního areálu se však zdá tento předpoklad mylným.

Ø        Podle místní pověsti byl na zámku spatřen černý kočár bez koní, v němž seděl muž bez hlavy; údajně mělo jít o ducha krutého správce panství, který byl proklet za to, že na poddaných vyžadoval nesplnitelné úkoly. Dle jiné pověsti uhodil do jeho rakve, když byla nesena na hřbitov, blesk. Někdy je tato pověst spojována se jménem Aloise Rosmarýna († 1843), který však byl dle obecní kroniky naopak velmi lidumilný a zasloužil se o rozkvět obce.

Ø        Louňovice jsou rodištěm hudebního skladatele Jana Dismase Zelenky (16. 10. 1679).

Ø        V minulosti převládala v Louňovicích roubená architektura, během 20. stol. v podstatě zaniklá. Podoba některých stavení se dochovala díky kresbám vlašimského učitele Richarda Duška († 1977).

Literatura:

-      Karel Kuča: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku - 3. díl (Praha 1998)

-      Emanuel Poche a kol.: Umělecké památky Čech 2 - K/O (Praha 1978)

-      Pavel Vlček, Petr Sommer, Dušan Foltýn a kol.: Encyklopedie českých klášterů (Praha 1997)

-      kol.: Encyklopedie českých tvrzí II - K-R (Praha 2000)

-      Pavel Jákl: Encyklopedie pivovarů Čech, Moravy a Slezska I - Střední Čechy (Praha 2004)

-      Tomáš Šimek a kol.: Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku VI - Východní Čechy (Praha 1989)

-      Jiří Čarek: Městské znaky v Českých zemích (Praha 1985)

-      František Vondrák: Kdo byl Alois Rosmarán – Louňovický zpravodaj 2/2007 – viz též http://www.lounovicepodblanikem.cz/urad/deska/brezen.07.pdf

Web:

-      oficiální stránky obce - http://www.lounovicepodblanikem.cz

-      wikipedie - https://cs.wikipedia.org/wiki/Louňovice_pod_Blaníkem

-      hrady.cz; zámek - http://www.hrady.cz/?OID=1537

-      hrady.cz; kostel – http://www.hrady.cz/index.php?OID=937

-      hrady.cz; pivovar - http://www.hrady.cz/index.php?OID=10053

-      Středověk.com - http://www.stredovek.com/list_photo.php?category=jineobjekty&object=Lounovice%20pod%20Blanikem%20-%20zriceniny%20klastera

-      středočeské zámky - http://www.stredoceske-zamky.cz/zameklounovicepodblanikem.html

-      památkový katalog - http://pamatkovykatalog.cz/?mode=parametric&cadastralArea=lou%C5%88ovice+pod+Blan%C3%ADkem&presenter=ElementsResults

další místa v okolí (mapa) / Podblanicko / rejstříky

 leden 2016