BŘEZOVÉ HORY
k.ú. Březové Hory, dříve Příbram
(Brdská vrchovina / Příbramsko)
Hornické město na hřebenu
mezi Litavkou a Příbramským potokem, dnes stavebně spojené s Příbramí. Vzniklo
při dolech na stříbrnou (později i olověnou) rudu, rozložených v okolí výrazného
návrší Koráb, na němž dnes hřbitovní kostel
sv. Prokopa (nemovitá kulturní památka), v jádru barokní z 18. stol (tehdy
polodřevěný), v dnešní novorománské podobě z roku 1879. Jádro města s kostelem
sv. Vojtěcha jihozápadně od tohoto návrší. V Prokopské ulici mezi kostelem sv.
Vojtěcha a kostelem sv. Prokopa Chrám
Jakoubka ze Stříbra Církve československé husitské, postavený roku 1936, a
budova "starého šichtamtu"
č.p. 14 (nemovitá kulturní památka). Jižně a jihovýchodně od návrší Koráb
rozsáhlé sídliště ve stylu socialistického realismu. Městu však jednoznačně
dominují industriální památky z 19. stol., zejména staré šachty - většina z
nich zrekonstruována a slouží dnes jako součást rozsáhlého hornického skanzenu Hornického muzea Příbram. Též dochováno
několik původních hornických chalup (v jedné z nich – č.p. 105 v Havířské
ulici, nemovitá kulturní památka - expozice Hornického muzea, přibližující
život horníků na přelomu 19. a 20. stol., v jiné havířská hospůdka Na Vršíčku).
Těžba rud v oblasti Březových
Hor probíhala snad již od 13. stol. (nejpozději od 14. stol.), trvalejší
osídlení (hornická osada) zde však vzniklo až v první polovině 16. stol., kdy
nastal nový rozvoj těžby stříbra na Příbramsku a právě prostor Březových Hor se
stal jeho těžištěm (zachován doklad z roku 1526, jímž nejvyšší mincmistr Jan
Trčka z Vitence daroval havířům pozemek na Březové hoře k výstavbě horní
osady). Osada stála pravděpodobně na návrší Koráb kolem zvonice, na jejímž
místě dnes kostelík sv. Prokopa. Na přelomu 16. a 17. stol. úpadek těžby (1610
se na všech stříbrných dolech přestalo pracovat). V pol. 17. stol. zde pouze 25
domků, z toho 13 pustých. Obnova těžby po roce 1708. Na Mühlerově mapě Čech v
roce 1720 je sice značeno neopevněné městečko Birkenberk neboli Hory, je
doložen i březohorský rychtář, osada je však stále podřízená Příbrami, na
jejímž území leží a která brzdí větší rozvoj "konkurenta" (nepovoluje
zde ani provozování základních řemesel, jako je řeznictví či pekařství). Velký
rozmach těžby po roce 1770, kdy do Březových Hor přišel z Kutné Hory báňský
odborník huťmistr Jan Anton Alis, který doly zmodernizoval a založil hlubinné
šachty. S ní nastává i výrazný rozvoj březohorské aglomerace, jejíž těžiště se
přesouvá do míst dnešního náměstí, mezi nově založené šachty Ševčiny a Marie.
1841 dostaly Březové Hory městskou správu a 1896 byly povýšeny na královské
horní město. V roce 1900 dosáhly historického maxima v počtu obyvatel - 5543
(na pouhých 407 domů!). 1953 opět sloučeny s Příbramí (dnes Příbram VI - Březové
Hory), se kterou postupně ve 2. pol. 20. stol. srostly i stavebně. 1978 těžba
stříbrných rud na Březových Horách definitivně ukončena.
Náměstí J. A. Alise
Dnes hlavní březohorské
náměstí, vzniklé však až na přelomu 19. a 20. stol. Uprostřed náměstí novorenesanční
kostel sv. Vojtěcha (nemovitá
kulturní památka) z let 1889-90 dle projektu architekta Bedřicha Münzberga
(kostel stojí na jiném místě, než byl původně projektován, neboť stavba se
začala propadat do stařin). Jižně od něj socha
sv. Jana Nepomuckého.
Náměstí Hynka Kličky
Původní březohorské
náměstí - zhruba obdélný prostor kolmý na hlavní komunikaci (Rožmitálská -
Husova), na východní straně navazující na Náměstí J.A.Alise. Uprostřed náměstí
figurální pomník padlým v 1. sv.
válce. Na severní straně zajímavý patrový dům s věžičkou č.p. 79, zvaný Vimrovna, v němž je dnes Studio
lidových řemesel Aleny Čákové. V
budově č.p. 319 z 80. let 19. stol. v západní části náměstí, v níž bývaly byty
báňských úředníků a techniků, dnes pozoruhodná expozice geologie a mineralogie Příbramska – muzejním účelům slouží
již od 50. let 20. stol. a je tak nejstarší součástí Hornického muzea.
Ševčinský důl (nemovitá kulturní památka)
Též Francšachta. Nejlépe
zachovaný industriální areál v Březových Horách, uzavírající na západní straně
náměstí Hynka Kličky. Dnes jádro Hornického skanzenu. Dominantou je patrová šachetní budova (č.p. 292) z
neomítaných cihel a kamene z roku 1879 s nárožní polygonální věžičkou s ochozem
(určenou údajně pro astronomická pozorování) a s 37 m vysokou železnou těžní
věží. V ní expozice vývoje svislé důlní přepravy na Příbramsku a vrtací
techniky příbramských dolů, věžička slouží jako vyhlídka. K šachtě přiléhá
budova strojovny (č.p. 262) z téže
doby, v níž od roku 1994 umístěn unikátní důlní pístový kompresor z roku 1928,
pocházející z dolu Rudolf. Za šachetní budovou přízemní stavení sypů a třídírny (zvaných též podle
využití v meziválečném období sokolovna – č.p. 297) s expozicí tradičních
řemesel a průmyslu na Příbramsku a historických fotografiích. Na přilehlém
prostranství volně přístupná expozice důlní techniky, replika historického
důlního žentouru, středověkého
rumpálu a havířské zvoničky a
počátek zrekonstruované úzkokolejky do Vojtěšského dolu, na deponované části
mineralogicky velmi bohaté haldy dolu Lill, možno za drobný poplatek volně
hledat minerály. Celý areál doplňuje budova cáchovny z roku 1880 (č.p. 293) proti šachetní budově s expozicí
dějin příbramského hornictví.
Nová šachta na tzv.
Mordýřské či Mučednické žíle, na místě staršího vodotěžného dolu ze 16. stol.,
byla zaražena roku 1813. Původně se jmenovala Důl císaře Františka I, později
císaře Františka Josefa I.. Roku 1909 dosaženo maximální hloubky 1128 m (32
pater). Na Ševčinský důl přejmenován po vzniku Československé republiky podle
významné Ševčinské žíly, otevřené zdejší šachtou v pol. 19. stol. Těžilo se zde
fakticky až do uzavření revíru v roce 1978, v pozdějších letech však nebyly
rudy dopravovány na povrch Ševčinskou jámou, ale prostřednictvím sousedních jam
Marie a Vojtěch, tato jáma byla využívána především jako "vtažná" pro
větrání celého březohorského podzemí. Od roku 1978 je v areálu postupně
budováno jádro Hornického muzea (jako první zpřístupněný objekt cáchovna, o rok
později expozice ve vlastní šachetní budově, 1981 budova sypů, v první
polovině 90. let venkovní expozice důlní techniky, 2000 replika žentouru -
uvažovalo se i o zpřístupnění části podzemí, k tomu však z technických důvodů nedošlo).
důlní drážka
Dráha, sloužící přepravě
vytěžené stříbrné a olověné rudy z Ševčinského dolu do Vojtěšské úpravny rud
byla vybudována roku 1884. V poslední úseku byla vedena dodnes dochovanou Ševčinskou štolou (portál z 19. stol. –
nemovitá kulturní památka). V souvislosti s útlumem těžby došlo již kolem roku
1900 k jejímu odstranění. Obnovena v původní trase jako atrakce pro návštěvníky
Hornického muzea (přeprava osob mezi Ševčinskou a Vojtěšskou šachtou) byla v
letech 2005-2006. Začíná u Ševčinské šachty, po ocelovém mostku (na původních
zděných podpěrách) přechází ulici Pod Kovárnami, vede ulicí Pod Struhami a v
současné době končí po zhruba 230 m před portálem Ševčinské štoly, plánuje se
však protažení štolou až do areálu dolu Vojtěch. Rozchod kolejí je 600 mm.
Při obnově úzkokolejky
byly objeveny zbytky vyzděného kanálu (Struh),
kterým byla vedena až do roku 1947 voda z rybníků nad Březovými Horami
k dolu Vojtěch.
důl Vojtěch (nemovitá kulturní památka)
Nachází se při hlavní
silnici (Husova ulice) severovýchodně od Ševčinské šachty, na západním úpatí
Korábu. Důl těžil žíly Dominantou dvoupatrová šachetní budova (č.p. 29) z
neomítaného kamene z roku 1870, v níž bylo zabudováno ocelové těžní zařízení. K
ní přiléhá kotelna a strojovna s parním
strojem Brietfeld & Daněk z roku 1889, sloužící až do uzavření dolu. Památkově
chráněná kotelna byla zbořena!
Nejstarší hlubinná šachta
na Příbramsku - hloubena pod vedením Jana Antona Alise od roku 1779 (tehdy
nazývána Nová jáma, později Adalbert). Založena na staré propadlině
středověkých dolů. V prvních letech těžby velké problémy se zaplavováním
(1782 se zde po vyřinutí vody ze stařin utopilo 10 horníků). Roku 1875 zde
poprvé na světě dosaženo svislé hloubky 1000 m za použití jediného těžního
lana. Roku 1919 napojen vlečkou na příbramské nádraží. Hloubit se zde přestalo
v roce 1935, když dosáhl 35 pater. Důl uzavřen 1978. Roku 1996 vykoupeny
šachetní budova a strojovna Hornickým muzeem, po rozsáhlé rekonstrukci od roku
2000 přístupné veřejnosti (strojovna s parním strojem, expozice věnovaná
dosažení 1000 m hloubky a galerie v šachetní budově, vstup do Anenské vodní
štoly).
V severozápadním
sousedství šachty se nachází úpravna rud
(tzv. Vojtěšská prádla), vybudovaná údajně již v 80. letech 18. stol.. V letech
1928-29 zde postavena flotační úpravna rud. Kromě toho, že se sem svážela ruda
z přilehlých březohorských šachet, byla roku 1935 vybudována i lanovka,
přivážející sem rudu z dolu Generál Štefánik u Bohutína (v provozu do roku
1970, poté snesena). V letech 1930-33 vybudována v areálu dolu (západně od
šachty) též Státní továrna na drátěná
lana, do níž byla výroba lan přemístěna z provizorních podmínek na dole
Anna.
Wasserlauf
Podzemní štoly sloužily k
přívodu vody a pohonu vodních zařízení mezi Anenským a Vojtěšským dolem.
Tvořily tzv. Vodní či vodotěžné patro v nadpatří 1. patra těchto dolů.
Unikátní systém byl budován v 18. a 1. pol. 19. století, využil však i
starších důlních děl z 15. a 16. stol. Jeho součástí bylo pět vodních kol,
sloužících jak pro čerpání vody z nižších pater, tak pro pohon důlních a
úpravárenských zařízení. Komplex byl pokračováním Struh, které se právě v
areálu dolu Vojtěch nořily do podzemí.
Část (cca tři čtvrtě
kilometru) byla v rámci expozice Hornického muzea v roce 2006. Přístup
dnes novodobým výtahem z cáhovny dolu Anna, výstup do areálu dolu Vojtěch,
únikový východ jámou Martin (v areálu firmy Halex-Schauenberg severně od
Anenského dolu). Turistická trasa ukazuje kromě staré vodní štoly i tři komory
vodních kol v podzemí Anenského dolu a úpravny rud, jámu dolu Anna a také
starší dobývky, např. Petrské jámy.
důl Anna (nemovitá kulturní památka)
Rozkládá se na severním
úpatí návrší Koráb. Důl měl 39 pater, těžil žíly Vojtěšskou hlavní, Eusebskou,
Ševčínskou a Matkobožskou Zachována dvoupatrová šachetní budova (č.p. 27) z 2.
pol. 19. stol. s rekonstruovanou dřevěnou větrací věžičkou, k níž přiléhá
patrový objekt někdejší zápisny havířů. V sousední strojovně z roku 1913
dochován parní těžní stroj firmy
Brietfeld & Daněk z roku 1914, svého času největší parní stroj, který byl
schopný těžit až z hloubky 1300 m a který sloužil svému účelu až do uzavření
dolu. V areálu dále objekt bývalé cáchovny
(později skladu – č.p. 274) z téže doby, původně dvoupatrová, jejíž dvě spodní
podlaží však v průběhu času ze dvou stran zahrnuty odvalem a popelem z kotelny,
takže dnes se z nádvoří dolu jeví jaké přízemní.
Založen byl roku 1789
Janem Antonem Alisem jako druhý hlubinný důl březohorského revíru v místech,
kde se těžilo již od středověku (poblíž Novoročního dolu, v němž těženo
počátkem 18. stol). V průběhu let nejvýznamnějším dolem březohorského revíru.
1914 zde instalován nový parní stroj a šachetní budova opatřena 32 m vysokou
ocelovou těžní věží, která se pak na dlouhá desetiletí stala dominantou Březových
Hor. V letech 1914-1957 nejhlubší jáma revíru (počátkem 30. let patřila k
nejhlubším v Evropě; 1941, kdy zastaveno hloubení, dosáhla hloubky 1449,3
m, až do pol. 50. let pak nejhlubší jáma v ČSR). Důl uzavřen 1978, 1980 snesena
těžební věž, ústí jámy bylo zasypáno. Roku 1999 zrekonstruována šachetní budova
do původní podoby z 19. stol.
Od 2. pol. 90. let 20.
stol. součást Hornického muzea (strojovna s parním strojem, expozice vývoje
úpravárenských zařízení v cáchovně, přístup do Prokopské štoly a do Wasserlaufu).
Vlastní šachetní budova nepřístupná.
Součástí areálu Anenského
dolu byly též úpravny rud (tzv.
Anenská prádla), rozkládající se
severozápadně od šachetní budovy. Pracovaly od 90. let 19. stol. do roku 1919
(?). Od roku 1842 do 30. let 20. stol. (kdy byla přemístěna do nové továrny u
dolu Vojtěch) probíhala v provizorních podmínkách přímo v areálu dolu
také výroba drátěných lan, tehdy
převratné novinky v hornictví.
důl Prokop
Též Novoprokopský důl.
Leží východně pod stejnojmenným kostelem. Byl zaražen roku 1832, dosáhl 41
pater. Je to nejhlubší jáma v revíru a jedna z nejhlubších ve střední Evropě
(1597,6 m). Šachetní budovy (č.p. 24) chátrají, veřejnosti nepřístupné.
Prokopská štola byla vyražena před rokem 1857 jako dopravní
spojnice mezi Prokopskou jámou a úpravnami rud v areálu Anenské, respektive
Vojtěšské šachty. Je dlouhá 217 m (včetně tzv. ochozu, obepínajícího jámu, 260
m). V roce 1999 zpřístupněna v rámci expozice Hornického muzea veřejnosti. K
Prokopské jámě se jezdí vláčkem po původních úzkorozchodných kolejnicích,
používané vláčky však nepochází z březohorských dolů, ale z dolů uranových (zde
se lidé nepřepravovaly, pouze narubaná ruda).
Důl Marie
Leží jižně od náměstí.
Klasicistní, novorenesančně upravený areál. Z nádvoří přístupná 532 m dlouhá Mariánská štola, která sloužila dopravě
vytěženého materiálu k úpravnám rud u dolu Vojtěch (proti Vojtěšskému dolu při
Husově ulici empírový portál s tympanonem – nemovitá kulturní památka).
Před šachtou dva pomníky důlní katastrofy
1892, při níž zahynulo 319 horníků.
Založena 1822. 1836 zde
poprvé na světě zkoušeno drátěné lano místo lana z konopí, 1849 zde dán do
provozu první parní stroj březohorského revíru (současně s prvním stoupacím
strojem v rakouské monarchii). Mariánská štola vyražena 1869. Roku 1892 zde
vypukl požár výdřevy šachetní jámy, který se rozšířil do celé oblasti - byla to
největší důlní katastrofa té doby v celosvětovém měřítku (319 obětí).
V provozní budově
šachty památník důlního neštěstí a malá expozice
báňského záchranářství, provozované Spolkem Prokop. V rámci prohlídky možná též
návštěva Mariánské štoly (první turisticky zpřístupněné podzemí v Březohorském
revíru - 1994).
Zajímavosti:
Ø
K Březovým horám se někdy řadí i šachty
„Černojamského revíru“ Jarošovka, Lil a Ferdinand, ležící severně od města, již
na katastru Příbrami.
Ø
Březová Hory jsou zmiňovány v Libušině proroctví (dle Hájkovy kroniky) - "Vidím vrch
březový, jest stříbra vnitř plný...". K Březovým Horám lze vztáhnout i
pověst o Horymírovi (byť se v ní mluví o „příbramských dolech“).
Ø
11. října 1893 se v Březových Horách
(Mariánská ulice) narodil grafik a výtvarník, zobrazující hornický život
zdejšího revíru, Karel Hojden.
Ø
11. prosince 1900 se v Březových Horách
narodila Hermína Týrlová –
spoluzakladatelka českého animovaného filmu.
Ø
V domku č.p. 105, v němž dnes jedna
z expozic hornického muzea, se roku 1912 narodil významný český bryolog Zdeněk Pilous.
Literatura:
-
Karel Kuča:
Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku - 6. díl (Praha 2004)
-
Hana
Hlušičková a kol.: Technické památky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku III -
P-S (Praha 2003)
-
Jan Čáka: Podbrdskem
od městečka k městu (Praha-Litomyšl 2001)
-
Emanuel
Poche a kol.: Umělecké památky Čech 1. - A/J (Praha 1977)
-
Petr
Pauliš: Nejzajímavější mineralogická naleziště Čech (Kutná Hora 2000)
-
Otomar
Dvořák. Marie Holečková: Litavka - řeka skrytých pokladů (Beroun 2007)
Web:
-
Hornické
muzeum Příbram (úzkokolejka,
wasserlauf)
-
Zdař Bůh - Ševčinská
šachta, dosažení
hloubky 1000 m na dole Vojtěch, Jánská
jáma
-
Studio
lidových řemesel Vimrovna
-
historie
březohorského rudního revíru
-
hrady.cz – hornický
skanzen, kostel sv.
Vojtěcha, kostel sv.
Prokopa, sbor Mistra
Jakoubka ze Stříbra
další
místa v okolí (mapa) / Podbrdsko / rejstříky
duben 2008