Valašsko

HRADISKO

k.ú. Pulčín (Javorníky / Hornolidečsko)

Skalnatý zalesněný vrch (773,1 m.n.m.). Tři hlavní skupiny pískovcových skal: Izby, Pulčínské skály a Pět kostelů (na západním výběžku vrchu). Celý kopec je chráněn jako národní přírodní rezervace Pulčín - Hradisko. Kromě skalních útvarů chrání přírodě blízké lesních porostů (hojný výskyt jedle). Mimo jiné zde evidováno 196 druhů hub. Lesní porosty dnes ponechány samovolnému vývoji, pouze ustupující druhy dřevin (zejména jedle) jsou chráněny proti okusu zvěře.

Navzdory názvu a častým informacím v regionální vlastivědné literatuře (a evidenci v seznamu nemovitých kulturních památek !) na vrcholu kopce pravděpodobně nikdy pravěké hradiště nebylo (hledáno zde např. keltské hradiště Eburon či velkomoravské hradiště). Osídlení z doby bronzové se koncentrovalo do oblasti Pulčínských skal, kde i zbytky středověkého hrádku. V jihovýchodním svahu stará cesta zvaná Zámčisková, pravděpodobně původní přístup k hradu. Při úpatí vrchu nedaleko cesty studánka.

Skály často sloužily jako úkryt lidí z okolí v těžkých časech (poč. 18. stol. vpády „kuruců“, 2. sv. válka partyzáni...).

Izby:

Pískovcové skalní město ve vrcholové části Hradiska - největší v oblasti moravských flyšových Karpat. Dříve též „Jizby“ (odvozeno od podoby některých prostor mezi skalami s místnostmi). Poměrně nepřehledná spleť skal ukrývá řadu bizarních skal. Výskyt skalních oken, skalních mís (největší údajně až 80 cm hluboká), pseudokrasových závrtů, pseudokrasových jeskyní a dalších zajímavých geomorfologických tvarů.Na severozápadním okraji ohraničeno až 18 m vysokými skalními stěnami. V nich největší puklinová jeskyně oblasti - Pod Kazatelnou I (též Velryba - 42 m dlouhá, větvící se těsně za vstupem do dvou větví). Poblíž údajně další jeskyně - Pod Kazatelnou II (Malá) - dlouhá 15 m.

V pobělohorských dobách se zde údajně tajně scházeli Čeští bratři (odtud údajně pochází i názvy některých skalních útvarů - Českobratrský stůl, Bratrský sbor, Kazatelna a Propadlý kostel - otázkou ovšem je, zda nejde jako v mnoha podobných případech pouze o romantickou pověst).

Turistická značka prochází přes vrchol, nejzajímavějším partiím se vyhýbá (údajně z bezpečnostních důvodů - vstup zakázán).

Pulčínské skály:

Skalní bradlo (přesněji řečeno dvě souběžná bradla), dlouhé cca 250 m, sestupující po jižním svahu do Pulčínského údolí. V dolní části nápadná skála Trtol (Žába) s mohutným převisem „Nos“. Poblíž na jedné ze skal pamětní deska trampům, padlým ve 2. sv. válce.

Pulčínské skály chráněny již od roku 1966. Roku 1989 připojeny k nově vzniklé rezervaci, zahrnující celý kopec.

Skalami vede značená turistická stezka (místy jištěná řetězem - z bezpečnostního hlediska však zbytečné).

Pulčínský hrad:

Nepatrné stopy hradu na vrcholu hřebene Pulčínských skal (fragment zdiva, několik schůdků - nejistého stáří, přitesané skály, stopy ukotvení dřevěných konstrukcí). Nejvyšší skála (s horní uměle upravenou plochou téměř čtvercového půdorysu 7,5 x 7,5 m, téměř o 6 m převyšující okolní terén) byla obezděna a tvořila základ hranolové obytné věže. Pod ní se nacházelo pouze malé nádvoříčko uzavřené skalami. Na severovýchodě odděleno od stoupajícího ostrohu šíjovým příkopem.

Z vrcholové skály, zvané Zámčisko či „Schodky“ (odbočka turistické značky - hůře přístupné) pěkný výhled na protější Pulčín a louky pod ním. Vrcholová kniha.

Místo osídleno již v pravěku (kultura lužických popelnicových polí). Existence hradu doložena archeologickými nálezy v 15. stol. (avšak existenci nějakého opevnění již koncem 13. stol. nelze vyloučit). V pol. 15. stol. doložen i písemnými prameny - v té době se podle něj (“Plučiny“) píše Miroslav z Cimburka, který se zde věnoval lapkovské činnosti. Poč. 16. stol. již uváděn jako pustý (jako součást brumovského panství). Lidové pověsti zde mluví o černokněžnících, kteří se zde zjevovali a obdarovávali chudé zlatem z hradních sklepů, o bílé paní, která se často zjevuje jako shrbená stařenka v bílé plachetce a která nosí klíče od pokladů, o zjevujícím se bílém koni, o znění zvonů a o koženém mostu, spojujícím Zámčisko s protějším vrchem Kopce na druhé straně soutěsky Senice.