MARKTREDWITZ (Ředvice)

Bavorsko – Oberfranken – Landkreis Wunsiedel im Fichtelgebirge, obec Martredwitz

Město (dříve Radewize, Räbitz, Redwitz, v místním nářečí Rawe(r)tz či Rabertz) v pohoří Fichtelgebirge (Smrčiny), 529 m n. m. Historické jádro města se nachází na nevýrazné výšině nad levým břehem říčky Kössein. Jeho osu tvoří protáhlé ulicové náměstí, fixující trasu středověké cesty z Norimberku do Chebu. Na severní straně náměstí, v místech bývalého hradu, Stará radnice a farní kostel sv. Bartoloměje. Na jižní straně náměstí kostel sv. Terezie Z opevnění zachovány především dvě bašty. Mimo opevněný prostor Nová radnice (původně Fikentscherova vila), školy, tzv. Kostelní park v místech zanikého hřbitova či nedalkeo nádraží kostel sv. Josefa. Ve městě též dochováno několik vodních mlýnů.

Osada Radewize se poprvé v písemných pramenech objevuje roku 1140, kdy je v darovací listině markraběte Děpolda III. zmiňován zdejší farář. Byla majetkem pánů z Redwitz, kteří zde měli hrad, doložený roku 1251. Roku 1339 získal město klášter Waldsassen, ten ho však již o dva roky později postoupil městu Cheb. Tak se Redwitz stal na několik set let de facto součástí Zemí Koruny české (potažmo později Rakouské monarchie); tvořil však izolovanou enklávu a zjevně zde měly vliv i bayreuthští markrabata (viz dále). Roku 1384 získal Redwitz městská práva po vzoru Chebu; hrad byl následně přestvěn na radnici a farní kostrel. V roce 1560 byla ve městě zavedena evangelická luteránská konfese. Když v 17. století probíhala v celé Rakouské monarchii včetně Chebska rekatolizace, Redwitz mohl zůstat u luteránské víry, neboť byl od roku 1649 „in ecclesiasticis″ (ve věci víry) pod ochranou bayreuthského markraběte. Od roku 1763 sídlí v Redwitz rakouská vojenská posádka; pro ni je stavěn katolický kostel sv. Terezie. Roku 1788 zde je založena Chemische Fabrik W.C. Fikentscher, první chemická továrna na území dnešního Německa a jedna z nejstarších na světě (stávala v místech, kde je dnes nákupní centrum KEC), čímž počíná industrilaizace města. Součástí Chebska (Egerland) byl Redwitz až do roku 1816, kdy byl postoupen Rakouskem Bavorskému království. Následnou hospodářskou stagnaci v důsledku ztráty tradičních ekonomických vazeb zvrátila až stavba železnice (1875), kdy se město stává důležitou železniční křižovatkou a během několika let se zdojnásobuje počet jeho obyvatel. Roku 1907 formálně povýšn na město podle bavorského práva, přičemž se již dříve užívaný přídomek Markt stal oficiální součástí jména. Po druhé světové válce se Marktredwitz stává přirozeným centrem „Egerlanďanů″, německy mluvících obyvatel Chebska, odsunutých z území Československa; mimo jiné je zde roku 1973 založen Egerland-Kulturhaus, kulturní středisko s muzeem a knihovnou, které se snaží udržovat historické tradice Egerlandu a od 90. let 20. století, kdy byly obnoveny zpřetrhané vazby s Chebskem, je sídlem Euroregionu Egrensis.

Součástí souvislé aglomerace dnes i Dörflas (na pravém břehu říčky Kössein) a Oberredwitz (západně od historického jádra, za železnicí), dříve samostatné vsi s vlastní histroríí a dokonce i vlastními šlechtickými sídly, k Merktredwitz formálně připojeny až v roce 1939.

Městský znak je doložen od roku 1441, pochází pravděpodobně z doby udělení městských práv. Horní polovina značí příslušnost k městu Cheb, dolní polovina je fakticky mluvícím znamením (Rad = kolo), byť zde došlo k posunutí významu, neboť původně šlo o osobní jméno slovanského původu. V letech 1819 - 1836 byl v horní polovině erbu oficiálně stříbrný orel na modrém poli.

ulicové hlavní náměstí, zvané jednoduše Markt, je osou celého starého města

vstupní průchod jednoho z domů na náměstí s klenbami

český lev z roku 1739, držící znak Chebu (Chebska) a Redwitz, od sochaře Petera Antona Felsera na kašně uprostřed náměstí

evangelická fara v severní části starého města

park mezi farou a kostelem sv. Bartoloměje (bývalý farní dvůr) s kašnou z roku 1922, sloužící zároveň jako pomník padlým v 1. světové válce

mlýn Winkelmühle - jediný mlýn uvnitř městských hradeb; sloužil k výrobě sladu pro redwitzský pivovar, dnes zde restaurace (www.historischewinkelmuehle.de)

hrázděný dům v ulici Braustrasse

bašta městského opevnění z roku 1551 na jihovýchodním okraji starého města

dům v sousedství hradební bašty, na jednom z dochovaných portálů datovaný 1584

částečně hrázděná věž na severním okraji starého města, také považovaná za součást opevnění, přestože stojí již na vnější straně bývalého hradebního příkopu

historický plán města s vyznačením průběhu opevnění (z výstavy v budově archivu)

Nová radnice, původně klasicistní rezidence továrníka W. C. Fikentschera (v sousedství jeho dnes již neexistující chemičky) z roku 1794; během své návštěvyRedwitz v srpnu 1822 zde žil Johan Wolfgang Goethe, v budově možno navštívit Goethův pokoj

Troglauerův mlýn (Troglauer Mühle) na levém břehu Kösseinu při mostu do osady Dörflas, doložený již roku 1541; v provozu do roku 1986

restaurace Am Stand v sousedství Troglauerova mlýna

Bývalá evangelická škola, dnes ústřední školní budova, vybudovaná v letech 1907-08 dle plánů mnichovského architekta Emila Leykaufa; v přízemí se nacházejí veřejné lázně s vanovými koupelemi

brusírna a leštírna skla v severní části města – hala o velikosti 67 x 31 m z let 1912-13 byla součástí sklárny firmy Seligmann Bendit & Söhne z Fürthu

dopravní terminál – železniční odbavovací hala a autobusové nádraží

Stará radnice

Patrová budova se dvěmi věžemi a arkýřem v severní části náměstí. Pod západní věží průchod z náměstí ke kostelu sv. Bartoloměje. V přízemí východní části bývalé pekařské a masné krámy. V horním podlaží velký sál.

Radnice vznikla v roce 1384 či krátce po něm přestavbou části hradu. Současná podoba je renesanční z 2. poloviny 16. stol. Z původního hradu využívá obě věže, zda jsou v budově nějaké další hradní konstrukce se mi nepodařilo nikde vyčíst. Obnoveno na konci 70. let 20. stol. Dnes v přízemí mimo jiné turistické informační středisko.

celkový pohled na jižní stranu radnice

arkýř na jižní straně budovy

dvě desky se znaky Českého království, Chebu (Chebska) a města – první připomíná dokončení renesanční přestavby radnice (1592), druhá byla přenesena z jedné ze zaniklých městských bran

západní věž s hodinami

průchod budovou

východní polygonální věž

portál datovaný 1577

bývalé pekařské a masné krámy v přízemí radnice

předsálí v patře radnice

kostel sv. Bartoloměje

Kostel je tvořen značně dlouhým gotickým polygonálním presbytářem, renesanční a k presbytáři přistavenou novogotickou věží se sakristií. V opěráku jihozápadního rohu kostela průchod, mezi dva opěráky na jižní straně vestavěna předsíň. V interiéru středověké nástěnné malby. Ve vnější zdi presbytáře a lodi zasazena řada starých náhrobních kamenů. K severovýchodnímu rohu kostela přiléhá věž původního hradu, zvaná Luginsland, tvořící s kostelem opticky jeden celek.

Traduje se, že kostel vznikl přestavbou původní hradní kaple (existující pravděpodobně již roku 1140), pravděpodobnější však je, že byl postaven jako novostavba na jejím místě, neboť v současné stavbě nejsou doložené konstrukce starší 15. století. Nejstarší částí je presbytář, dokončený kolem roku 1480. Loď byla přistavena roku 1502 a zaklenuta 1522. Současná kostelní věž je z roku 1825; poté, co starší věž zničil roku 1822 požár. Sakristie byla přistavěna roku 1922. Současná podoba interiéru je z let 2001-3. V roce 2017, na oslavu výročí reformace, byl ke stávajícím čtyřem přidán pátý zvon, na němž je vyryta modlitba za mír bývalého starosty Marktredwitz Georga Leopolda.

Interiér kostela v denních hodinách volně přístupný.

plán kostela s vyznačením hornin, z nichž jsou jednotlivé části postaveny – béžově pískovec, modře winsiedelský mramor, hnědočerveně žula (při pozdějších opravách často mramor nahrazován žulou)

gotický presbytář; na druhé fotografii též sakristie z roku 1922

mramorové náhrobní kameny redwitzského starosty Georga Leopolda (17. stol.), pastora Johannese Leopolda (+ 1624) a pastora Johanna Georga Leopolda (+ 1701) na vnější straně presbytáře

náhrobní kámen sourozenců Anny Ursuly, Johanna Niclase a Johanna Theodora Schöpffových, jež zemřely v útlém věku (z roku 1673?) a náhrobní kámen Matthäuse Erdmanna Schöpffa (Redwitzský starosta, bratr předešlých, + 1744) a jeho manželky Marie Elisabethy (+ 1759) na vnější straně presbytáře

mramorový náhrobek Johanna Lorenze Augusta Lechnera (?), jenž zemřel roku 1745 v pouhých třech letech, a jeho sestry Johanny Elisabethy Lechnerové (?), zesnulé ve stejném věku roku 1747, na vnější straně presbytáře

náhrobní kámen pastrora Georga Matthäuse Groppa (+ 1701) na vnější straně presbytáře

velmi omšelá mramorová znaková náhrobní deska z roku 1646 (možná někdo z rodu von Redwitz) na vnější straně presbytáře

klasicistní kostelní věž z roku 1825

drobný reliéf Krista na vnější stěně sakristie

náhtrobek starosty George Steinela (+ 1644) s pekařským erbem na severní vnější stěně kostelní lodi

náhrobní kámen bratrů Jakoba a Johannese Müthelových (+ 1620, 1621) na severní vnější stěně kostelní lodi

reliéf ukřižování, zazděný v severní stěně lodi, pochází z božích muk z roku 1444, které stávaly do roku 1890 u mostu mezi Redwitz a Dörflasem; nejstarší dochovaný mramorový reliéf ve městě

západní průčelí kostela s průchozím opěrákem

otevřená předsíň na jižní straně kostela, vestavěná mezi dva opěráky lodi

interiér kostela – celkový pohled do lodi a presbytáře

gotický presbytář kostela

sanktuář z roku 1490, 5,3 m vysoký, údajně jediný dochovaný gotický sanktuář v Bavorsku

středověké malby apoštolů na klenbě presbytáře

pozdně renesanční dřevěná intarzovaná kazatelna z roku 1613 (přístupová galerie 1683) s vyobrazením čtyř evangelistů na vlastní kazatelně a čtyř církevních otců (Ambrož, Jeroným, Řehoř, Augustin) spolu s Martinem Lutherem na galerii

zbytky maleb na levé straně vítězného oblouku; na druhém a třetím snímku nářek nad ukřižovaným Kristem

zbytek nástěnné malby nad vítězným obloukem

kostelní loď, stylově kdesi na přechodu pozdní gotiky a renesance

rosety na klenbě kostelní lodi z roku 1522

nový řečnický pult z roku 2002

varhany

náhrobní deska Johanna Scharffa, soudce ve Wiesau, zemřelého1629, v lodi kostela

zakončení berly, umístěné v lodi kostela

hradní věž Luginsland, zřejmě ze 14. stol.; od roku 1983 omítnuta

fragment kamenného románského reliéfu, zazděný druhotně na západní straně hradní věže

kostel sv. Terezie z Avily (Theresienkirche)

Rokokový katolický kostel stojí zhruba uprostřed jižní strany náměstí. Na průčelí má erb rakouských císařů.

Kostel nechala postavit v letech 1776-77 císařovna Marie Terezie pro vojáky – katolíky z rakouské vojenské posádky, která od roku 1763 ve městě sídlila. Údajně jde o jediný rokokový katolický kostel v regionu.

průčelí kostela sv. Terezie z Avily

rakouský císařský erb na průčelí kostela

Kostelní park (Kirchpark)

Park při severním okraji starého města, mezi ústřední školní budovou, novým komplexem domova pro seniory (Martin-Schalling-Haus) a halou sklárny. Původní hřbitov připomíná pouze hrobní kaple rodiny von Glass, sbírka starých náhrobních kamenů při severozápadním okraji parku a textová tabulka (hrob?) pod starým tisem.

Hřbitov vznikl roku 1603 jako první hřbitov mimo hradby města. Roku 1901 evangelický hřbitov zrušen a roku 1953 přeměněn v park. Současná podoba výsledkem rozsáhlé rekonstrukce v roce 2018.

celkový pohled na park v zimě

hrobní kaple rodiny von Glass

pomník se židovským symbolem sedmiramenného svícnu a textem „proti teroru, násilí a útlaku″

tis a tabulka s tradičním hřbitovním nápisem „To co jste teď vy, byli jsme i my…″

sbírka starých náhrobních kamenů ze 16. – počátku 19. stol. při okraji parku

Zajímavosti, poznámky:

Ø Rod původních vlastníků hradu je dnes obvykle psán „von Redwitz″. V Siebmacherově erbovníku z roku 1602 je však uváděn jako „von Rebitz″.

Ø Město je proslulé betlémy, zvanými „Rawetzer Landschaftskrippe″, zobrazujícími rozlehlý kus krajiny s desítkami až stovkami figur, mnohdy provádějícími běžné vesnické činnosti. Každoročně kolem Vánoc jsou instalovány ve veřejných i soukromých objektech. propojeny jsou tzv. Marktredwitzer Krippenweg (Marktredwitzskou betlémovou cestou). Tradice, jejíž počátek leží v polovině 19. stol., je o to unikátnější, že v protestantském prostřední nikdy nebyl zvyk stavění beltémů příliš rozšířený.

dva z betlémů Vánoc 2022

Web:

oficiální stránky města - https://www.marktredwitz.de

wikipedie - https://de.wikipedia.org/wiki/Marktredwitz

farnost Marktredwitz - https://www.mak-evangelisch.de/kirchengemeinden/marktredwitz/stadtkirche-st-bartholomaeus/

náhrobní kameny - http://www.starks-historische-spurensuche.de/Sechsaemterland/Grabdenkmaeler/Marktredwitz/Marktredwitz_Grabdenkmaeler.htm

znaky bavorských měst - https://www.hdbg.eu/gemeinden/index.php/detail?rschl=9479136

historie chemické továrny - https://www.cfmot.de/ueber-uns/geschichte

Ke stažení v jpg: plán města / turistická mapa okolí města

další místa v okolí (mapa) / Bavorsko / rejstříky

prosinec 2022