ARKONA
Meklenbursko-Přední
Pomořansko – Landkreis Vorpommern-Rügen,
Amt Nord-Rügen, obec Putgarten
43 m vysoký křídový útes na pobřeží Baltského moře – nejvýchodnější místo
poloostrova Wittow na Rujáně. Na ostrožně se nachází
slovanské hradiště, tři majáky, volně přístupná sbírka námořních
zabezpečovacích zařízení, několik vojenských bunkrů a turistické objekty
(restaurace, prodejny suvenýrů…).
Pobřeží a pobřežní útesy včetně celého
hradiště součástí evropsky významné lokality Steilküste
und Blockgründe Wittow. Součást LSG Ostrügen.
pohled
na Arkonu od jihu
mys
s hradištěm a věží Peilturm; pohled
z majáku, na obzoru poloostrov Jasmund
majáky
se zázemím, restaurace a tak; pohled z Peilturm
jakési
závrtovité prohlubně v poli západně od majáků;
pohled z majákl
ze
sbírky námořních zabezpečovacích zařízení – maják z roku 1905, přenesený
sem z Ranzowa na východě Rujány, a světelná bóje
typu TWT z roku 1969
dřevěné
plastiky nedaleko parkoviště
jakési
zříceniny na pobřeží pod Arkonou
hradiště
Hradiště na nejvýchodnější části mysu
bývalo dvojdílné – v jádru stávala svatyně boha Svantovíta, vnější část
sloužila jako chrámové město. Svatyni popisuje dánský letopisec Saxo Germmaticus jako „dřevěný
velice pěkný chrám, těšící se oblibě nejen pro okázalou bohoslužbu, nýbrž i pro
sochu boha uvnitř umístěnou. Ohrada chrámová na vnější straně poutala pozornost
bohatými řezbami, obsahujícími různé malování… V ní toliko jeden vchod se
příchozím otvíral. Svatyni samu naopak obklopovala dvojí přepážka, z nichž
vnější ze stěn utvořená nesla střechu, kdežto vnitřní o 4 sloupech místo stěn
skvěla se visutými oponami.‟ Ve svatyni stála čtyři metry vysoká modla
boha Svantovíta z dubového dřeva. Dnes dochován především mohutný vnější val s
patrným prostorem vstupu, jádro hradiště včetně vnitřního valu se zřítilo do
moře.
Hradiště je datováno do 9. - 12. stol.
Pravděpodobně od počátku (přelom 8. a 9. stol.) šlo o kultovní místo, nikoli o
správní centrum zdejšího slovanského kmene Ránů,
které bylo v Charenzu (Korenici).
Význam nabylo v průběhu 11. stol. spolu s politickým vzestupem Ránů, kteří se postupně stávají dominantním kmenem celého
regionu (otázkou je, co bylo podmíněno čím). Po zničení Retry roku 1068
převzala zdejší svatyně boha Svantovíta roli hlavního duchovního centra
Pobaltských Slovanů. Chrám na Arkoně dostával dary nejen „ze všech Slovanských
zemí“ (jak praví kronikář), ale i od kupců či poražených nepřátel; byly zde
nalezeny mimo jiné četné předměty skandinávského i orientálního původu. Arkona
sloužila i jako věštírna, rozhodovalo se zde mimo jiné o válce či míru či
jiných důležitých státoprávních otázkách. Arkonští kněží proto hráli ve správě
území Ránů důležitou roli a měli velkou moc, byť
pravděpodobně nešlo vyloženě o teokracii. Arkona byla posledním centrem
organizovaného pohanského kultu západních Slovanů (pravděpodobně i celé západní
Evropy). Byla vyvrácena roku 1168 dánským králem Valdemarem I., svatyně byla
zničena, socha boha Svantovíta spálena a hradiště pravděpodobně opuštěno. Jeví
se tedy poněkud zvláštní, že Němci je nazýváno Jaromarsburg
- po knížeti Jaromarovi I., který se ujal vlády právě
až roku 1170, po přijetí křesťanství a sídlil na hradišti Rugard.
Vlivem eroze se útes, na němž hradiště
stojí, postupně řítí do moře. Zaniklé jsou již zhruba 2/3 původní plochy
hradiště a řícení stále pokračuje. Poslední velký sesuv byl roku 2012; po něm
bylo z bezpečnostních důvodů celé hradiště uzavřeno pro veřejnost. Zároveň
probíhá intenzivní archeologický výzkum.
útes
s hradištěm od jihu – i při takhle vzdáleném pohledu je dobře patrný
mohutný vnější val
celkový
pohled na hradiště z věže Peilturm
vnější
val hradiště
současný
vstup do hradiště v severním konci valu; původní brána byla údajně ještě
severněji a je dnes zaniklá
pravděpodobná
rekonstrukce hradiště se svatyní
plánek
hradiště
dřevěná
skulptura Jaromara I. při vstupu do hradiště
plánek
hradiště (z webu) a schéma postupné řícení areálu v letech 1830-2012 (z infotabule)
letecký
pohled na hradiště kolem roku 1930 a v současnosti (z infotabule)
Peilturm
Postavena roku 1927 jako radiomaják
pro účely vojenského námořnictva. Technické zařízení zničeno 1945. V 90. letech
byl zrekonstruován a zpřístupněn jako výstavní prostor a vyhlídková věž s
jedinečným výhledem zejména na prostor hradiště.
věž
Peilturm; na prvním snímku v pozadí val hradiště
světelné
majáky
Dva těsně vedle sebe stojící majáky
(mezinárodní číslo C 1062) se nacházejí 400 severozápadně od hradiště. Menší z
nich, na čtvercovém půdorysu v klasicistním slohu, byl vybudován v letech
1826-27, pravděpodobně dle projektu Karla Friedricha Schinkela
(proto nazýván též Schinkelturm). Do provozu byl
uveden v roce 1828. Jde o druhý nejstarší maják na pobřeží Baltu. Je vysoký
kolem 20 metrů (někdy uváděno 19,3 m, jindy 22,5 m ?). V
provozu byl do roku 1905, dnes slouží jako výstavní prostor. Větší
maják, na kruhovém půdorysu, byl postaven v letech 1901-1902, do provozu uveden
roku 1905. Je vysoký 35 m, výška světla je 75 m nad hladinou moře. Od 90. let
20. stol. slouží jako vyhlídka; za dobré viditelnosti je odtud vidět i dánský
ostrov Møn. Před majákem v zemi deska se
záznamy zde uzavřených manželství.
dvojice
majáků na Arkoně
secesní
ochoz většího z majáků
menší
maják při pohledu z většího
z interiéru
menšího majáku
vojenské
bunkry
Arkona má strategickou polohu, proto
zde postupně vzniklo několik vojenských bunkrů. Nejstarší by měl být již z roku
1915, není veřejnosti přístupný a ani se mi nepodařilo zjistit, kde vlastně
leží. Menší bunkr z doby wehrmachtu, který sloužil v dobách NDR 6. pohraniční
pobřežní brigádě, stejně jako rozlehlý komplex bunkrů z let 1979 – 1986 (tři
velké a devět malých – celkem 2000 m2) sloužící jako velitelské stanoviště
Baltské flotily NDR byly po roce 1990 zpřístupněny veřejnosti.
bunkr
wehrmachtu
prostor,
pod nímž se ukrývá komplex bunkrů z 80. let
vstupy
do bunkrů z 80. let
…a
takhle se komplex bunkrů z 80. let projevuje na povrchu
Zajímavosti,
poznámky:
Ø
Tzv. Královské schodiště (Königstreppe), dřevěné schodiště pojmenované na počest
švédského krále Friedricha I. (v době jeho vzniku v 18. stol. patřila Rujána
pod Švédsko), překonávající více jak čtyřicetimetrovou výšku mezi náhorní
plošinou Arkony a pobřežím, je v současné době (od roku 2012) kvůli sesuvům
útesů uzavřeno.
Web:
https://de.wikipedia.org/wiki/Kap_Arkona
http://www.ruegen-inselinfo.de/sehenswert/kap-arkona.html
http://www.wizlaw.de/html/1__gardvogteien.html
https://www.ostsee.de/insel-ruegen/kap-arkona.html
http://www.wsv.de/wsa-hst/Maritime_Verkehrstechnik/Tonnen_LT/Leuchttuerme/Arkona/index.html
http://burgrekonstruktion.de/main.php?g2_itemId=389/
http://www.bfn.de/4624.html?tx_n2gebiete_pi1[detail]=ffh&tx_n2gebiete_pi1[sitecode]=DE1346301
Literatura:
Martin Profant, Naďa Profantová: Encyklopedie slovanských bohů a mýtů (Praha
2007)
Ke stažení v jpg: mapa poloostrova Wittow
/ plánek Arkony / jiný plánek Arkony
další
místa v okolí (mapa) / Meklenbursko – Přední Pomořansko / rejstříky
červenec 2016