MAXEN
Sasko -
Landkreis Sächsische Schweiz-Osterzgebirge, obec Müglitztal
Ves na hřebeni mezi údolími Müglitztal a Lockwitztal (
První nepřímá zmínka o Maxen (v predikátu) roku
1307, vlastní ves prvně zmiňována 1372. Největší rozkvět obce nastal po roce
1819, kdy panství zakoupil bývalý pruský major Johann Friedrich Anton Serre. Do
roku 1994 samostatná obec, poté sloučen s dalšími obcemi v okolí pod
jménem Müglitztal.
kostel
barokní
brána na bývalý hřbitov
výzdoba
hřbitovní brány; na první foto znak Schönebergů
pomník
padlým na návsi
zámek
Čtyřkřídlý barokní zámek na místě středověkého
hradu. V jihozápadním nároží
dochovány pozůstatky hranolové neomítané věže, snad z přelomu 14.
a 15. stol. Severně od zámku rozlehlý hospodářský dvůr.
Vznik hradu lze klást do doby kolem roku 1300. Byl
lénem purkrabích z Donína. V roce 1307 je zmiňován rod pánů
z Maxen, později v držení rodu z Karrasu. Roku 1548 přešel do
vlastnictví Schönebergů, kteří ho ve 20. letech 18. stol. přestavěli na
zámek. Roku 1819 zakoupil panství Maxen bývalý pruský major Johann Friedrich
Anton Serre, za něhož se stal zámek centrem kulturního života; jezdili sem na
návštěvu takové osobnosti, jako spisovatel Hans Christian Andersen, malíř Raden
Saleh, hudební skladatel Carl Maria von Weber či manželé Schumanovi. Tento rod
držel zámek do roku 1881, poté se zde vystřídalo ještě několik méně významných
majitelů. Po druhé světové válce bylo na zámku sovětské velitelství a později
utečenecký tábor, v letech 1947-2003 zde domov důchodců. Dnes zámek využit
ke komerčním účelům (http://www.schloss-maxen.de),
přilehlý dvůr z větší části chátrá.
pohled na
zámek od severu
zámek
v 19. stol., ještě s hranolovou věží původního hradu (z infotabule)
portál
z roku 1726 s aliančním znakem Caspara Abrahama von Schöneberg a jeho
manželky Charlotty Chrisstiany von Nostilz
vstupní
brána dvora
východní křídlo
dvora
severní
křídlo dvora
západní
křídlo dvora
mramorový lom a
vápenka Winterleite
Rozlehlý jámový lom se soustavou podzemních štol a
komor (údajně nejstarší a největší ze všech maxenských lomů) východně od Maxenu
při silnici do údolí Müglitz. Dnes zarostlý a částečně zatopený, volně (avšak
obtížně) přístupný. Na protější straně silnice dobře zachovalé pozůstatky jedné
z vápenných pecí.
Lom patřil majitelům maxenského zámku. Těžily se v něm
devonské vápence a mramory. V 1. pol. 18. stol. se zde těžil kámen
především pro dekorační účely, v 19. stol. poté na výrobu vápna. Tzv.
Rumfordova, či též Rüdersdorfská pec (Rumfordofen, Rüdersdorfofen) byla
postavena roku 1838, po roce 1850 byla vystavěna ještě druhá – Hilkeova – pec
(Hilkeofen). Provoz skončil v 80. letech 19. stol.
Rumfordova
pec
interiér
pece
v peci
dnes žijí netopýři
na
fotografii z roku 1875 je kromě dodnes dochované Rumfordovy pece i sousední,
dnes zaniklá Hilkeova pec
sklad
materiálu v sousedství Rumfordovy pece
stará cesta
k vápence
východní
část lomů
střední
část lomů
západní
část lomů s rozsáhlými podzemními prostorami
v podzemí
lomu
podezdění
jedné z vyrubaných komor
Zajímavosti,
poznámky:
Ø
Zpracování
vápence pro místní potřebu lze doložit již od středověku. Prvně je maxenský
mramor zmiňován před pol. 16. stol. Agricolou. Koncem 16. stol. byl velmi
ceněn, používal se na nejvýznamnější stavby Saska. Rozvoj průmyslové těžby a
zpracování vápenců nastal zejména v 19. stol. Poslední vápenka vyhasla
roku 1886.
Ø
V okolí řada dalších zajímavých zbytků po
těžbě a zpracování vápence. Kromě „Královského lomu″ s obnovenou
vápenkou a amfiteátrem severně od vsi (www.naturbuehne-maxen.de) by to
měla být mimo jiné odvodňovací štola někde v blízkém sousedství lomů
Winterlaite (www.panoramio.com/photo/61730488),
podzemní lomy v lesíku v lesíku na půl cesty od Winterlaite ke vsi (bývalý
lom „Göpelbruch″ čili „Kesslgrube″
- www.panoramio.com/photo/61730318)
či jihovýchodně od Maxenu, v lese
nad vsí Mülbach (www.panoramio.com/photo/69743749).
Kdesi by měly být pozůstatky ještě tří dalších menších vápenných pecí. Na
ložiska mramoru je vázána i zajímavá flóra.
Ø
Bitva u Maxenu mezi Rakouskou a Pruskou armádou se
odehrála 20. listopadu
1759 jako součást tzv. Sedmileté války. Skončila porážkou Prusů, jejich velitel
generál Friedrich August von Finck byl Rakušany zajat – událost připomíná jméno
návrší Fickenfang (394 m n. m.) na jihozápadním okraji vsi. Bitva je
připomenuta v místních muzeích v Maxenu a nedalekém Schmorsdorfu.
Web:
http://de.wikipedia.org/wiki/Maxen
http://www.osterzgebirge.org/gebiete/13_10.html
http://www.geocaching.com/seek/cache_details.aspx?guid=c4066d96-91c6-4f67-873b-348ebb4c553d
http://www.historisches-sachsen.net/maxen.htm
Literatura:
Kol.: Hrady na hranici. Čechy -
Sasko (Děčín 2012)
Peter Rölke a kol.: Wander- &
Naturführer Dresden und Umgebung – Band 1 Südlich der Elbe (Dresden 2011)
další
místa v okolí (mapa) / Sasko / rejstříky
srpen 2012