Poznámky z cest

Toulání polskými Sudety: Bardské hory

červenec 2025

Góry Bardzkie čili Bardské hory. Nevelké zalesněné pohoří ve východním pásmu středních Sudet, od Kladského průsmyku, oddělující Bardské hory od Zlatých (Rychlebských) hor, po Stříbrný průsmyk, kde navazují Soví hory. Průlomem Kladské Nisy jsou Bardské hory rozdělené na dvě části – východní a západní hřeben.

Cestu začínáme v Kladsku. Po žluté stoupáme po bočním hřebeni až k nejvyšším vrcholům pohoří, z nichž za zmínku stojí především Kladská hora (Kłodzka Góra – 757 m n. m.), druhý nejvyšší vrchol s rozhlednou s nádherným výhledem. A příjemným altánem v deštivém dni, i když na přespání se nehodí. Stany ale lze postavit opodál, takže alespoň večeře a snídaně je v suchu.

Ze sedla pod Kladskou horou pak jdeme k severozápadu více méně stále po modré značce, s několika malými odbočkami. Cesta vede převážně bukovými lesy. Je deštivo, neustále se honí přeháňky a předpověď nevěstí nic dobrého.

prvním vrcholem hor je Szyndzielnia (430 m n. m.) s pozůstatky 20 m vysoké cihlové rozhledny z 19. stol.

ze sedla za Szyndzielnií (jeden z mála nezalesněných úseků celé trasy) se otvírají pěkné výhledy jak k severu, na Soví hory, tak k jihu na Kralický Sněžník (?)

…výše pak u silnice je vyhlídka (odpočívadlo) Kukulka s pěkným výhledem do Kladské kotliny s městem Kladsko a se Stolovými horami v pozadí

bývalá horská chata Kukulka (Schneiderbaude) je dnes přestavěná na luxusní pension a poutníky nepohostí; celý areál je oplocen a působí velmi nevstřícně

žlutá hřebenovka

Kladská hora – cíl naší dnešní cesty

hory v mracích – tam někde je Kladské sedlo a za ním Zlaté hory

bílý slimák

vrcholové razítko na Kladské hoře (757 m n. m.)

pomník žluté turistické značky …jo, té, po které jsme přišli

rozhledna na Kladské hoře je volně přístupná … hóóódně vysoká, takže se slušně kýve :-)

výhled z rozhledny – po tomhle hřebínku jsme přišli…

…a po tomhle budeme pokračovat dál (výrazný vrchol vlevo je Ostrá hora)

Kladská kotlina

za tím dvouvrcholem v popředí je Kladské sedlo a obzor uzavírají hory na polsko-moravském pomezí

západ slunce nad Stolovými horami – ten nejvýraznější kopec (asi se nedá říct vrchol :-) ) – je Szczeliniec Wielki neboli Velká Hejšovina

nejvyšší vrchol Bardských hor – Široká hora (Szeroka Góra - 765 m n. m.) – je celkem nevýrazný

pěnkava

hřeben mezi Kladskou a Ostrou horou

vrchol Ostrá hora (Ostra Góra – 752 m n. m.) – co tu stálo netuším

pod Ostrou horou

jedle v horském údolí

* * *

Nejzajímavějším vrcholem celého pohoří je Bardská hora neboli Kalvárie (dle mapy 575 m n. m., dle jiných materiálů 583 m n. m.), ani ne tak proto, že je ozdobena řadou kapliček, i když i ty jsou mnohdy velmi působivé, ale že je úplně jiná než všechny kopce v okolí – se skalními výchozy a krásnou světlou doubravou na úbočí.

Tzv. Horská kaple na vrcholu byla postavena počátkem 17. století na památku údajného zjevení Plačící Matky Boží na tomto místě v roce 1400. Na vrchol vedou hned dvě křížové cesty – jedna od východu a druhá ze severozápadu, doplněná ještě o sedm kaplí Bolestí Panny Marie. Na severozápadním výběžku hory je krásná vyhlídka do údolí Kladské Nisy, na město Bardo. A také odkryté vykopávky základů středověkého hrádku (ten jsme ale z časových důvodů vynechali).

Z Barda vede na vrchol Kalvárie historická naučná stezka s texty i v češtině.

(plán naučné stezky ke stažení)

jedno ze zastavení východní křížové cesty

Horská kaple na vrcholu Kalvárie z počátku 17. století s oltářem Plačící Matky Boží … ta se zde dle tradice zjevila v roce 1400

světlá doubrava na západním úbočí hory

nejrůznější kříže na rozcestí

vyhlídka pod Kalvárií – útes vznikl dávným sesuvem půdy (1598) a je údajně nejvyšším útesem v polských Sudetech

výhled do údolí Kladské Nisy na městečko Bardo a okolí

dva detaily – trojmostí a klášter s poutním kostelem … za chvíli tam sejdeme

severozápadní křížová cesta pod Kalvárií z 30. let 19. stol. (v protisměru)

a mezi ní roztroušeno sedm kaplí Bolestí Panny Marie

cesta na Kalvárii … či v našem případě z Kalvárie

Mariánský pramen – jediný přírodní zdroj vody podél hřebenovky – s kaplí z roku 1893

u studánky

podél cesty do Barda jsou i další kříže, sochy či kapličky

* * *

Uprostřed Bardských hor leží městečko Bardo, které jim dalo jméno. Jde především o významné poutní místo. Monumentální barokní kostel Navštívení Panny Marie z přelomu 17. a 18. stol. ukrývá na oltáři románskou sošku Panny Marie z 12. století, zvanou Trůnící Madona, údajně nejstarší dochovanou dřevěnou sochu v Dolním Slezsku a jedna z nejstarších památek svého druhu v Polsku.

V kryptě pod kostelem je velký mechanický betlém. Vstupenku je možné koupit v přilehlém klášteře redemptoristů. No, pokud si někdo představuje něco ve stylu Třebechovického betlému nebo Krýzových jesliček, tak ať hodně rychle zapomene. Větší kýč a větší kontrast k majestátnosti vlastního chrámu si lze jen těžko představit. Za zvuků vyloženě popových provedení náboženských textů zde korzují nejrůznější plastové figurky (tak trochu co se sehnalo v hračkářství, mám dojem), včetně dinosaurů a dalších bizarností. Některé nápady nutno ocenit – třeba několik válců představujících rozbouřené moře, mezi nimiž se vynořují a opět mizí loďky, či ocas jedné z oblud z jakési štětky…

Skvělá a příjemná hospoda na oběd je hned proti kostelu – Pod Złotym Gryfem. Opodál je pak perníkářství (Bardzkie Pierniki). X druhů perníků z různých druhů muk a s různými přísadami. Na rozdíl od „Gryfa″, tady mi přijdou některé produkty trochu předražené, ale výborné jsou taky, to se musí nechat. (Mimochodem, perníkářství má ohromné turistické razítko… ovšem jen asi tak poloviční razítkovací polštářek ;-) Krom toho větší množství turistických razítek i v pokladně v klášteře a v infocentru.)

(plán města ke stažení)

hned na první budově ve městě je takovýhle erb … ale co to je ta budovu nebo erb netuším

krásný kamenný most přes Kladskou Nisu – většinou se uvádí, že pochází z 16. století, ale ve skutečnosti jde o novostavbu z poloviny století 20., protože původní (respektive počátkem 20. stol. novogoticky přestavěný) most byl na konci 2. světové války vyhozen do povětří

tohle číslo na mostě jsem považoval za letopočet 1516, ale původní most měl být až z roku 1589, takže co to znamená nevím…

socha sv. Jana Nepomuckého se na most vrátila v roce 2019

v ulicích města

znak města nezapře, že jde o poutní místo

klášter redemptoristů, dříve cisterciáků

hlavní chodba v přízemí kláštera – na jednom konci pokladna a prodej suvenýrů, na druhém kaple

pomník Jana Pavla II je v Polsku takřka u všech významnějších církevních staveb – nechybí ani na nádvoří kláštera

poutní chrám Navštívení Panny Marie, pravděpodobně podle návrhu italského architekta Giovanniho Battisty Quadra

hlavní oltář od Johanna Richtera z Vratislavi z roku 1715

Panna Maria Ochranitelka víry – soška z 12. století na hlavním oltáři

další chloubou chrámu jsou varhany z poloviny 18. stol.

kazatelna zdobená dřevořezbami z roku 1698

na stěnách zavěšené berle mají zřejmě připomínat zázračná uzdravení

křížová cesta v chrámu

další výzdoba interiéru kostela

Bardský betlém v kryptě kostela

z vnější strany kostela

radnice

náměstí

Bardské perníkářství

kaple sv. Alfonse z 30. let 20. stol. s reliéfem sv. Alfonse a Panny Marie z impregnovaného modřínového dřeva – tahle socha se mi moc líbí – je výchozím zastavením tzv. Růžencové cesty … prošli jsme jen kousek

kaple Korunování Panny Marie – zajímavá stavba z roku 1989, bohužel bez možnosti nahlédnout dovnitř

dalších několik zastavení Růžencové cesty

v Bardu je několik želených cyklistů různé velikosti – zřejmě zdůraznění faktu, že město hodně cílí na horskou cyklistiku; na hustou síť MTB stezek jsme naráželi v horách všude, ty línější nahou vyveze auto a oni se pak jen řítí dolů (nějaké davy cyklistů jsme nepotkali, jedno auto vezoucí kolo a jeho pána do hor ano)

* * *

Východní hřeben Bardských hor prochází modrá značka z větší části ne po hřebeni, ale po úbočích. Některé úseky v prudkých svazích velmi pěkné. Většinově opět bez výhledů, jen tu a tam nějaká zarůstající paseka. Místy jen tak volně v lese nádherné mohutné tisy.

Jediný altán při trase je v sedle Wilcza (532 m n. m.). Místo dosti rušné a k táboření nepříliš vhodné. Mimochodem, Poláci si se zákazy rozdělávání ohňů fakt nelámou hlavu, rozdělají ho klidně přímo u silnice vedle cedule rozdělávání ohňů zakazující.

cesta je často zařízlá do strmých svahů hor … stromy se tomu přizpůsobily

třezalka chlupatá

běloskvrnáč pampeliškový

výhledy zajišťují občasné paseky :-)

tu a tam se tu najde nějaký krásný tis – ten první zůstal stát osaměle na pasece, ten druhý je ukrytý uprostřed lesa

pozor, nezapomeňte odbočit!

pohled zpět na hřeben Ostrá hora – Kladská hora

večer

u Zdanówa se opět nakrátko dostáváme do otevřené krajiny

okáč voňavkový (?)

Zdanów

* * *

Až úplně na konci Bardských hor zaujmou pozůstatky ozubnicové železniční trati přes Stříbrný průsmyk. Vybudována byla v letech 1899-1903, fungovala do roku 1931. Třebaže leží ještě na „bardské″ straně průsmyku, je nazývána železnicí sovihorskou (Kolejka Sowiogórska, Eulengebirgsbahn). Přesto že je opuštěná již téměř 100 let, její pozůstatky jsou v terénu dosud velmi výrazné, ať již jde o mohutné skalní zářezy nebo velkolepé mosty. Prošli jsme jen kousek, určitě by stála za projití celá.

zářez železnice severně od Zdanówa

železniční zářez odkryl zajímavé geologické profily

Stříbrnohorský most (Wiadukt Srebrnogórski) – 28 metrů vysoký cihlový obloukový most bývalé železnice

Polsko - úvodní stránka