Poznámky z cest
Toulky Transylvánií: Kluž
(Cluj-Napoca, Kolozsvár, Klausenburg)
červenec 2024
Podle různých zdrojů jde o druhé až třetí největší
město v Rumunsku, každopádně největší v Transylvánii (počtem obyvatel někde
mezi Brnem a Ostravou). Historické jádro je však poměrně malé, snadno
uchopitelné. Hezky upravené, živé, příjemné. A dokonce ani příliš nenarušené nějakými
novostavbami. Dále od centra přibývá různých podivností a zchátralostí...
Ubytování se nám povadlo sehnat přímo na okraji
nejstarší části města, v klasickém pavlačovém domě v sousedství kláštera. Za
velice slušnou cenu (6 lidí za 3 noci 5000 Kč).
Poměrně dobře tu funguje městská hromadní doprava –
jak autobusy, tak tramvaje.
I když jsme tu teoreticky byli dva a půl dne, na
vlastní město zas tolik času nezbylo. Tak jen taková letmá mozaika..
chrám sv.
Michala – monumentální trojlodní halová stavba, postavená v několika etapách během
14. a 15. století
vstupní
portál do chrámu sv. Michala
z interiéru
chrámu sv. Michala
fresky v
chrámu sv. Michala
římské
vykopávky pod náměstím nejsou přes zasklení bohužel příliš vidět (v noci je osvětlená
informační deska, vlastní vykopávky však nikoliv)
fontána na
hlavním náměstí
bývalý
klášter minoritů ze 70. let 18. stol., kostel dnes
slouží jako katedrální chrám řeckokatolické diecéze
rodný dům
uherského krále Matyáše Korvína
původně
klášter dominikánů, dnes františkánů na místě nejstaršího klužského kostela
klášterní
kostel
pár
náhrobních kamenů a epitafů z klášterního kostela
pohled na
františkánský klášter z pavlače našeho ubytování
dům, kde
jsme byli ubytovaní
piaristický
klášter
v
piaristickém kostele jsem zrovna chytl koncert smyčcového kvarteta
jedna z
moderních intervencí v historickém jádru Kluže
původně
františkánský klášter, dnes chrám maďarské reformované církve, z přelomu
15. a 16. století
Krejčovská
bašta (Bastionul Croitorilor)
v jihovýchodním nároží starého města
část
dochovaných městských hradeb při Krejčovské baště
další z
nemnoha dochovaných hradebních věží v poněkud svérázné úpravě z roku 2021
největší
úsek dochovaného městského opevnění je v jihozápadní části historického
jádra
v ulicích
starého města
barevné
fontány jsou častou součástí rumunských měst
pravoslavná
katedrála Nanebevzetí Panny Marie z let 1923-33
klužské
Národní divadlo
secesní
palác Urania, postavený v roce 1910 podle plánů architekta Gézy
Kappetera; vypadá to, že na střeše má dvě hvězdářské
kopule, ale o tom jsem nikde nic nenašel
nevím, co
by na vedení vysokého napětí přímo nad řekou řekli bezpečáci...
daleko víc by mě ale zajímalo, co mu říkají vodní ptáci!
* * *
Botanická
zahrada v Kluži (https://gradinabotanica.ubbcluj.ro).
Velmi pěkný park na ploše 14 ha. Zajímavá koncepce (rozděleno na sekce
okrasnou, užitkovou, fytocenologickou,
systematickou...). V reálu tu je ale k vidění překvapivě málo rostlin. Možná je
to šíleným vedrem, takže všechno už je odkvetlé a seschlé... Nevím.
Na pohled velmi pěkné jsou vstupní partie „okrasné
zahrady″, ta je ale tvořená převážně zahradními kultivary. Nádherný je
skleník. Hezká je sbírka kaktusů a zajímavá (nikoli však z botanického
hlediska) Římská zahrada s vystavenými kamennými antickými artefakty. Větší část
plochy však působí spíše neudržovaně. Na to, že mi kamarád přírodovědec
doporučoval, že právě ji určitě nesmím v Kluži minout, celkem zklamání.
Botanická zahrada patří pod Klužskou univerzitu a v
současné podobě byla založena ve 20. letech 20. stol. Do zahrady se platí
vstupné.
(ke stažení plán botanické zahrady)
zakladatel
botanické zahrady (v její současné podobě) Alexandru Borza,
po němž nese i své oficiální jméno
okrasná
zahrada
žlutě
kvetoucí hvozdík Knapův
botanické
muzeum ... jenže zavírá už ve tři, třebaže zahrada má otevřeno až do osmi
kaktusy
tyhle
skleníky nejsou přístupné veřejnosti
jírovec
malokvětý
z Japonské
zahrady (celkově nezaujala)
z oddělení
pro zrakově postižené, kde jsou soustředěny zejména rostliny s výraznými vůněmi
(na fotce bazalka pravá)
ve
sklenících
blahokeř
květ
marhaníku granátového čili granátového jablka
viktorie a spol
blahočet
úzkolistý
cykas indický
ravenala madagaskarská
vashingtonie vláknitá
u skleníků
Římská
zahrada s antickými artefakty
kompozice
z barevných rozchodníků
Florián
... krásné jméno pro botanika :-) (busta významného rumunského botanika
Floriana Porciuse)
vodárna,
sloužící jako rozhledna...
vidět u ní
však mnoho není, výhled do koruny sousedního liliovníku (druhý snímek) je asi
nejzajímavější
expozice
vodních rostlin
potok
protékající zahradou
* * *
Etnografický
park v Kluži (Parcul Etnografic National „Romulus Vuia″; www.muzeul-etnografic.ro/parcul-etnografic).
Skanzen zaměřený na oblast Transylvánie.
Teoreticky nejstarší skanzen v Rumunsku, ale 2. světovou
válku mnoho objektů nepřežilo, takže ve 2. polovině 50. let začal být budován
znovu. Tehdejší velkorysý koncept však byl naplněn pouze částečně.
Skanzen se rozkládá na ploše zhruba 12 ha a
zahrnuje přes 50 objektů (někdy samostatných budov, ale možná i častěji souborů
budov). Je rozdělen na dvě části – technické objekty a vesnická lidová
architektura. Jsou tu mimo jiné tři dřevěné kostely, řada různých technologií
na vodní pohon – mlýnů, olejen či zařízení na zpracování vlny (škoda, že v
areálu skanzenu není žádný vodní tok, takže působí trochu nepřirozeně), soubor
různých typů plotů a ohrad, řada zajímavých bohatě zdobených dřevěných vrat, různé
druhy studní... A samozřejmě různé typy usedlostí z hor i nížin. Informace u
jednotlivých objektů velmi stručné, ale v zásadě dostačující (odkud je, ze kdy
je, k čemu sloužil).
Bohužel, velká číst objektů je uzavřena, je možná
pouze prohlídka exteriérů. A některé partie skanzenu působí poněkud zchátrale či
odfláknutě. Obojí je zřejmě důsledkem nedostatku
financí, potažmo personálu. I tak ale muzeum rozhodně stojí za návštěvu. A na
prohlídku si rezervujte alespoň tři hodiny.
souhlas různých
výrobních zařízení v jihovýchodní části skanzenu
různé lisy
na olej, vinný lis a ještě cosi, čeho účel mi unikl
vodní mlýn
s horizontálním vodním kolem
vodní mlýn
s vodním kolem ukrytým v dřevěné lednici
vířivky na
výrobu plstěných látek
snad zařízení
na drcení olejnatých semen
opět jiná
technologie lisování oleje
další drobná
zařízení na vodní pohon, vesměs asi soukenické valchy, tedy zařízení na výrobu
plstě
??
dřevěný
kostel z Cizeru z roku 1773
výmalba
kostela
skupina
zemědělských usedlostí ve střední části skanzenu
tohle
skladiště všeho možného je autentické ;-)
sbírka
různých typů plotů
oboroh
k uskladňování sena
hospodářské
usedlosti z různých oblastí Sedmihradska, soustředěné v jihozápadní
části skanzenu
rumpálová
a vahadlová studna
dřevěná vranka
ke kostelu, do areálu (zde neexistujícího) hřbitova
dřevěný
kostel z Petrindu z počátku 18. století;
interiér bohužel nepřístupný
usedlost
z oblasti Bran v jihovýchodním Sedmihradsku
skupina
hospodářských budov, zjevně z nějaké horské oblasti (podobné jsme viděli
v pohoří Trascau), o které se ovšem nikde nic
nepíše
druhý
z dřevěných kostelů pochází z Chiraleş
z konce 17. stol., s krásně vyřezávanými portály a dalšími detaily
dřevěné schody
a dřevěný zámek v kostele
interiér
kostela byl kdysi vymalovaný, avšak výmalby zanikly ještě před transferem
stavby do skanzenu
„troita″ z konce 19. stol. měla ve vsi ochrannou
funkci
dvojice
usedlostí v severní části skanzenu; ty byly sice taky původně zamčené, ale
odněkud přiběhl chlapík s klíči a pustil nás dovnitř
dům
řezbáře z Almaşul Mare
dům hrnčíře
z Josenii Bargaului
jiný hrnčířský
dům, z Lehecení (2. pol.
18. stol.)
dveře některých
objektů jsou nejen uzamčené, ale dokonce zapečetěné (?)
* * *
Cetatuia (Citadela) je bývalá vojenská pevnost na výšině (405 m n. m.) výrazně převyšující
jádro města na levém břehu řeky. Byla vybudována v 1. polovině 18. stol.,
v době, kdy bylo Sedmihradsko součástí habsburské monarchie, podle plánů
vojenského architekta Giovanniho Moranda
Viscontiho. Měla nepravidelně hvězdicový půdorys
s pěti bastiony. V době revoluce 1848 sloužila jako vězení (na
památku vězněných byl později na okraji pevnosti vztyčen kříž).
Přesto že v infocentru
má Citadela dokonce vlastní propagační leták, je celý areál šíleně zanedbaný,
nevýrazný, s naprosto nevyužitým potenciálem. Nijak exkluzivně nepůsobí
ani hotel, který byl do prostoru pevnosti v 70. letech 20. stol. vestavěn.
Přitom se odtud otvírá nejkrásnější výhled na město.
pohled na
návrší s Citadelou (ze které ovšem není vůbec nic vidět) od řeky
Poarta Apei čili Vodní brána na
jihovýchodní straně pevnosti je dnes jedinou funkční branou areálu
v patře
Vodní brány
Poarta Vieneză (Vídeňská brána)
na severozápadní straně pevnosti je sice opravená, ale jako brána již neslouží
třetí
z bran pevnosti Poarta de vest čili Východní
brána, dnes připomíná úplně obyčejný dům
zajímavým
objektem je prachárna (Magazia de pulbere)
na východní straně pevnosti, datovaná do roku 1718, tedy doby počátku její
výstavby
hliněné
bastiony
promenáda
po horní hraně bastionů na severovýchodním obvodu pevnosti
věž
sloužící pro výcvik výsadkářů (Turnul Parasutistilor), nepřístupné
hotel
Belvedere
z dálky
viditelný 26 m vysoký kovový kříž z roku 1995
jakési
skalky s uzavřenými jeskyňkami na úbočí pod křížem
výhled na
historické jádro města … i širší okolí
* * *
A ještě něco pro „šotouše″.
Klužské nádraží. Důležitý železniční
uzel, na Rumunské poměry překvapivě upravené a živé.
Jezdí tu několik železničních společnosti, podobně
jako u nás každá má svoji pokladnu, respektive některé pokladnu nemají a lístky
se kupují až ve vlaku, ale zorientovat se v tom je trochu náročnější.
takže z počátku jsme vůbec nechápali, proč nám prodali lístek na pozdější
vlak, než jsme chtěli, a málem vlezli do
špatného…
nádražní budova
nádražní knihomat, aneb je libo do vlaku Aristotela?
pár ze
zdejších vlaků
chvíli nám
trvalo, než jsme přišli na to, že to nejsou dva vlaky jedoucí krátce po sobě,
ale příjezd a odjezd téhož vlaku který ovšem pokračuje pod jiným číslem
jedna
krásná drezína
tahle
parní lokomotiva už je tu jen jako památník
tohle bylo
stavěno jako nová nádražní budova pro lokální spoje (1976, architekt Vasile Mitrea), dnes však
využíváno pouze jako obchoďák
vodárna
nedaleko nádraží snad byla jeho součástí (?)