Poznámky z cest

Toulky Transylvánií: Kluž

(Cluj-Napoca, Kolozsvár, Klausenburg)

červenec 2024

Podle různých zdrojů jde o druhé až třetí největší město v Rumunsku, každopádně největší v Transylvánii (počtem obyvatel někde mezi Brnem a Ostravou). Historické jádro je však poměrně malé, snadno uchopitelné. Hezky upravené, živé, příjemné. A dokonce ani příliš nenarušené nějakými novostavbami. Dále od centra přibývá různých podivností a zchátralostí...

Ubytování se nám povadlo sehnat přímo na okraji nejstarší části města, v klasickém pavlačovém domě v sousedství kláštera. Za velice slušnou cenu (6 lidí za 3 noci 5000 Kč).

Poměrně dobře tu funguje městská hromadní doprava – jak autobusy, tak tramvaje.

I když jsme tu teoreticky byli dva a půl dne, na vlastní město zas tolik času nezbylo. Tak jen taková letmá mozaika..

 

chrám sv. Michala – monumentální trojlodní halová stavba, postavená v několika etapách během 14. a 15. století

vstupní portál do chrámu sv. Michala

            

z interiéru chrámu sv. Michala

     

fresky v chrámu sv. Michala

 

římské vykopávky pod náměstím nejsou přes zasklení bohužel příliš vidět (v noci je osvětlená informační deska, vlastní vykopávky však nikoliv)

fontána na hlavním náměstí

  

bývalý klášter minoritů ze 70. let 18. stol., kostel dnes slouží jako katedrální chrám řeckokatolické diecéze

rodný dům uherského krále Matyáše Korvína

    

původně klášter dominikánů, dnes františkánů na místě nejstaršího klužského kostela

    

klášterní kostel

        

pár náhrobních kamenů a epitafů z klášterního kostela

 

pohled na františkánský klášter z pavlače našeho ubytování

 

dům, kde jsme byli ubytovaní

  

piaristický klášter

  

v piaristickém kostele jsem zrovna chytl koncert smyčcového kvarteta

jedna z moderních intervencí v historickém jádru Kluže

    

původně františkánský klášter, dnes chrám maďarské reformované církve, z přelomu 15. a 16. století

   

Krejčovská bašta (Bastionul Croitorilor) v jihovýchodním nároží starého města

 

část dochovaných městských hradeb při Krejčovské baště

 

další z nemnoha dochovaných hradebních věží v poněkud svérázné úpravě z roku 2021

    

největší úsek dochovaného městského opevnění je v jihozápadní části historického jádra

  

v ulicích starého města

barevné fontány jsou častou součástí rumunských měst

pravoslavná katedrála Nanebevzetí Panny Marie z let 1923-33

klužské Národní divadlo

secesní palác Urania, postavený v roce 1910 podle plánů architekta Gézy Kappetera; vypadá to, že na střeše má dvě hvězdářské kopule, ale o tom jsem nikde nic nenašel

 

nevím, co by na vedení vysokého napětí přímo nad řekou řekli bezpečáci... daleko víc by mě ale zajímalo, co mu říkají vodní ptáci!

*   *   *

Botanická zahrada v Kluži (https://gradinabotanica.ubbcluj.ro). Velmi pěkný park na ploše 14 ha. Zajímavá koncepce (rozděleno na sekce okrasnou, užitkovou, fytocenologickou, systematickou...). V reálu tu je ale k vidění překvapivě málo rostlin. Možná je to šíleným vedrem, takže všechno už je odkvetlé a seschlé... Nevím.

Na pohled velmi pěkné jsou vstupní partie „okrasné zahrady″, ta je ale tvořená převážně zahradními kultivary. Nádherný je skleník. Hezká je sbírka kaktusů a zajímavá (nikoli však z botanického hlediska) Římská zahrada s vystavenými kamennými antickými artefakty. Větší část plochy však působí spíše neudržovaně. Na to, že mi kamarád přírodovědec doporučoval, že právě ji určitě nesmím v Kluži minout, celkem zklamání.

Botanická zahrada patří pod Klužskou univerzitu a v současné podobě byla založena ve 20. letech 20. stol. Do zahrady se platí vstupné.

(ke stažení plán botanické zahrady)

zakladatel botanické zahrady (v její současné podobě) Alexandru Borza, po němž nese i své oficiální jméno

okrasná zahrada

žlutě kvetoucí hvozdík Knapův

botanické muzeum ... jenže zavírá už ve tři, třebaže zahrada má otevřeno až do osmi

 

kaktusy

tyhle skleníky nejsou přístupné veřejnosti

jírovec malokvětý

  

z Japonské zahrady (celkově nezaujala)

z oddělení pro zrakově postižené, kde jsou soustředěny zejména rostliny s výraznými vůněmi (na fotce bazalka pravá)

    

ve sklenících

 

blahokeř

 

květ marhaníku granátového čili granátového jablka

viktorie a spol

 

blahočet úzkolistý

cykas indický

 

ravenala madagaskarská

vashingtonie vláknitá

u skleníků

    

Římská zahrada s antickými artefakty

kompozice z barevných rozchodníků

Florián ... krásné jméno pro botanika :-) (busta významného rumunského botanika Floriana Porciuse)

 

vodárna, sloužící jako rozhledna...

 

vidět u ní však mnoho není, výhled do koruny sousedního liliovníku (druhý snímek) je asi nejzajímavější

 

expozice vodních rostlin

  

potok protékající zahradou

*   *   *

Etnografický park v Kluži (Parcul Etnografic National „Romulus Vuia″; www.muzeul-etnografic.ro/parcul-etnografic). Skanzen zaměřený na oblast Transylvánie.

Teoreticky nejstarší skanzen v Rumunsku, ale 2. světovou válku mnoho objektů nepřežilo, takže ve 2. polovině 50. let začal být budován znovu. Tehdejší velkorysý koncept však byl naplněn pouze částečně.

Skanzen se rozkládá na ploše zhruba 12 ha a zahrnuje přes 50 objektů (někdy samostatných budov, ale možná i častěji souborů budov). Je rozdělen na dvě části – technické objekty a vesnická lidová architektura. Jsou tu mimo jiné tři dřevěné kostely, řada různých technologií na vodní pohon – mlýnů, olejen či zařízení na zpracování vlny (škoda, že v areálu skanzenu není žádný vodní tok, takže působí trochu nepřirozeně), soubor různých typů plotů a ohrad, řada zajímavých bohatě zdobených dřevěných vrat, různé druhy studní... A samozřejmě různé typy usedlostí z hor i nížin. Informace u jednotlivých objektů velmi stručné, ale v zásadě dostačující (odkud je, ze kdy je, k čemu sloužil).

Bohužel, velká číst objektů je uzavřena, je možná pouze prohlídka exteriérů. A některé partie skanzenu působí poněkud zchátrale či odfláknutě. Obojí je zřejmě důsledkem nedostatku financí, potažmo personálu. I tak ale muzeum rozhodně stojí za návštěvu. A na prohlídku si rezervujte alespoň tři hodiny.

(ke stažení plán skanzenu)

 

souhlas různých výrobních zařízení v jihovýchodní části skanzenu

    

různé lisy na olej, vinný lis a ještě cosi, čeho účel mi unikl

  

vodní mlýn s horizontálním vodním kolem

    

vodní mlýn s vodním kolem ukrytým v dřevěné lednici

  

vířivky na výrobu plstěných látek

snad zařízení na drcení olejnatých semen

  

opět jiná technologie lisování oleje

     

další drobná zařízení na vodní pohon, vesměs asi soukenické valchy, tedy zařízení na výrobu plstě

??

  

dřevěný kostel z Cizeru z roku 1773

        

výmalba kostela

               

skupina zemědělských usedlostí ve střední části skanzenu

 

tohle skladiště všeho možného je autentické ;-)

   

sbírka různých typů plotů

oboroh k uskladňování sena

             

hospodářské usedlosti z různých oblastí Sedmihradska, soustředěné v jihozápadní části skanzenu

 

rumpálová a vahadlová studna

dřevěná vranka ke kostelu, do areálu (zde neexistujícího) hřbitova

    

dřevěný kostel z Petrindu z počátku 18. století; interiér bohužel nepřístupný

usedlost z oblasti Bran v jihovýchodním Sedmihradsku

  

skupina hospodářských budov, zjevně z nějaké horské oblasti (podobné jsme viděli v pohoří Trascau), o které se ovšem nikde nic nepíše

     

druhý z dřevěných kostelů pochází z Chiraleş z konce 17. stol., s krásně vyřezávanými portály a dalšími detaily

 

dřevěné schody a dřevěný zámek v kostele

 

interiér kostela byl kdysi vymalovaný, avšak výmalby zanikly ještě před transferem stavby do skanzenu

troita″ z konce 19. stol. měla ve vsi ochrannou funkci

          

dvojice usedlostí v severní části skanzenu; ty byly sice taky původně zamčené, ale odněkud přiběhl chlapík s klíči a pustil nás dovnitř

dům řezbáře z Almaşul Mare

 

dům hrnčíře z Josenii Bargaului

jiný hrnčířský dům, z Lehecení (2. pol. 18. stol.)

dveře některých objektů jsou nejen uzamčené, ale dokonce zapečetěné (?)

*   *   *

Cetatuia (Citadela) je bývalá vojenská pevnost na výšině (405 m n. m.) výrazně převyšující jádro města na levém břehu řeky. Byla vybudována v 1. polovině 18. stol., v době, kdy bylo Sedmihradsko součástí habsburské monarchie, podle plánů vojenského architekta Giovanniho Moranda Viscontiho. Měla nepravidelně hvězdicový půdorys s pěti bastiony. V době revoluce 1848 sloužila jako vězení (na památku vězněných byl později na okraji pevnosti vztyčen kříž).

Přesto že v infocentru má Citadela dokonce vlastní propagační leták, je celý areál šíleně zanedbaný, nevýrazný, s naprosto nevyužitým potenciálem. Nijak exkluzivně nepůsobí ani hotel, který byl do prostoru pevnosti v 70. letech 20. stol. vestavěn. Přitom se odtud otvírá nejkrásnější výhled na město.

pohled na návrší s Citadelou (ze které ovšem není vůbec nic vidět) od řeky

   

Poarta Apei čili Vodní brána na jihovýchodní straně pevnosti je dnes jedinou funkční branou areálu

 

v patře Vodní brány

 

Poarta Vieneză (Vídeňská brána) na severozápadní straně pevnosti je sice opravená, ale jako brána již neslouží

třetí z bran pevnosti Poarta de vest čili Východní brána, dnes připomíná úplně obyčejný dům

 

zajímavým objektem je prachárna (Magazia de pulbere) na východní straně pevnosti, datovaná do roku 1718, tedy doby počátku její výstavby

   

hliněné bastiony

 

promenáda po horní hraně bastionů na severovýchodním obvodu pevnosti

 

věž sloužící pro výcvik výsadkářů (Turnul Parasutistilor), nepřístupné

  

hotel Belvedere

 

z dálky viditelný 26 m vysoký kovový kříž z roku 1995

 

jakési skalky s uzavřenými jeskyňkami na úbočí pod křížem

 

výhled na historické jádro města … i širší okolí

*   *   *

A ještě něco pro „šotouše″. Klužské nádraží. Důležitý železniční uzel, na Rumunské poměry překvapivě upravené a živé.

Jezdí tu několik železničních společnosti, podobně jako u nás každá má svoji pokladnu, respektive některé pokladnu nemají a lístky se kupují až ve vlaku, ale zorientovat se v tom je trochu náročnější. takže z počátku jsme vůbec nechápali, proč nám prodali lístek na pozdější vlak, než jsme chtěli, a málem  vlezli do špatného…

    

nádražní budova

 

nádražní knihomat, aneb je libo do vlaku Aristotela?

   

pár ze zdejších vlaků

chvíli nám trvalo, než jsme přišli na to, že to nejsou dva vlaky jedoucí krátce po sobě, ale příjezd a odjezd téhož vlaku který ovšem pokračuje pod jiným číslem

jedna krásná drezína

tahle parní lokomotiva už je tu jen jako památník

 

tohle bylo stavěno jako nová nádražní budova pro lokální spoje (1976, architekt Vasile Mitrea), dnes však využíváno pouze jako obchoďák

vodárna nedaleko nádraží snad byla jeho součástí (?)

Rumunsko - úvodní stránka