Poznámky z cest
Toulky Transylvánií: Medias
červenec 2024
Jedno z center „saského″ osídlení v
Sedmihradsku.
Mám tahle sedmihradská saská městečka moc rád. Mají
svoji neopakovatelnou malebnost. Medias není
výjimkou. Dokonce i nádraží, byť moderní, tu působí mnohem přívětivěji než
většina ostatních rumunských nádraží, která znám...
Mimochodem, Medias je
jedno z mála měst, které se jmenuje takřka stejně ve všech jazycích
v oblasti používaných – Rumunsky, Německy i Maďarsky.
(plánek historického centra města ke stažení)
náměstí
park na
náměstí
z městské
zástavby
františkánský
klášter, dnes městské muzeum (jehož prohlídku jsme bohužel nestihli)
plastika
od Emila Muresana s názvem Hora, což je tradiční
rumunský lidový tanec
zajímavá
vilka těsně před hradbami z poloviny 19. stol.
synagoga
z roku 1896
nádraží
nádraží –
z výzdoby interiéru
městem
prochází Via Transilvanica, dálková turistická trasa
protínající celé Sedmihradsko (www.viatransilvanica.com)
* * *
Jako většina těchto „saských″ městeček, má i Medias poměrně dobře zachované městské opevnění. Dochovány jsou krom značné části hradební zdi dvě
městské brány a pravděpodobně pět bašt (v některých materiálech uváděnou
šestou, na samém jihu města, se mi nepodařilo nalézt). Opevnění pochází
z přelomu 15. a 16. století, některé opevňovací prvky jsou mladší.
Jednotlivé věže a bašty, jak je v kraji zvykem, mají jména podle cechů,
které je měly v případě nebezpečí bránit.
Bastionul Rotund čili Kulatá bašta na západní straně města
hradební
zeď na západní straně města
Turnul Portii Strazzi Pietrulte čili Brána
Dlážděné ulice, též však někdy Turnul Pietrarilor (Zednická věž), na severní straně města
Bastionul Cutitarilor čili
Nožířská bašta v severovýchodním nároží opevnění; v pozadí
františkánský klášter vestavěný přímo do městské hradby
Turnul Rotarilor čili Kolářská
věž na severovýchodní straně města
hradba na
východní straně města s přistavěnými hrázděnými
domky z její vnitřní strany
Turnul Fierarilor čili Kovářská
věž na východní straně města, sloužící dnes jako restaurace
Bastionul Blanarilor (Cojocarilor) čili Kožešnická bašta na jihovýchodní straně
města, do níž je vestavěn obytný dům
zbytky
opevnění na jihovýchodní straně města; posezení, patřící k protější
kavárně, bylo velmi příjemné
Poarta Forkesch – jižní brána
města na konci ulice, kdysi pojmenované Forkesch
hradba na
jižní straně města
* * *
Krom městského opevnění je tu ještě jedna
pozoruhodná fortifikace - tzv. vnitřní
čili kostelní pevnost uprostřed města. Prostě opevněný kostel, jak je v
této části Sedmihradska zvykem. Kostel sv. Markéty je nádherná ukázka
sedmihradské gotiky z 2. poloviny 15. století, přičemž severní loď je ještě
minimálně o sto let starší. S poměrně rozsáhlými zbytky nástěnných maleb z
konce 14. a 1. poloviny 15. století, pozdně gotickým hlavním oltářem, bohatě
zdobenou kazatelnou ze 17. století, pozoruhodnými varhany... A kolem něj ovál
původně zřejmě pouze hradby, dnes různorodých budov (škola, stará radnice), se
čtyřmi (kdysi pěti) věžemi.
Vnitřní prostor pevnosti je volně přístupný. Do
kostela se platí vstupné (15 lei). A dokonce má kostel i své razítko – sice na
něm není napsáno Medias, jen ve třech jazycích „na
shledanou″, ale je na něm vyobrazená typická figurka „Trubače″ z
kostelní věže.
Kolem kostela je zjevně stále soustředěna „saská″
komunita – německy mluvil správce kostela, němčina zaznívala z kůru, kde
se zrovna někdo učil na varhany.
(plán kostelní pevnosti ke stažení; schéma kostelní pevnosti ke stažení)
areál
kostelní pevnosti od severozápadu a od jihovýchodu
západní
vstupní brána do pevnosti s věží zvanou Turnul Clopotelor (Zvonice)
Turnul Funarilor čili
Provaznická věž na severní straně areálu; na domku vpravo od věže pamětní deska
zdejšího rodáka, spisovatele, pastora a politika Stephana Ludwiga Rotha, který
je považován za jednu z nejvýznamnějších osobností sedmihradských Sasů
(popraven za povstání proti Maďarsku)
Marienturm čili mariánská věž na jihovýchodní straně areálu;
v bývalé kapli v přízemí údajně fresková výzdoba, bohužel prostor
není přístupný
jihovýchodní
část opevnění s jižní bránou do areálu
Turnul Croitorilor čili Krejčovská
věž na jižní straně areálu
kostelní
věž, zvaná podle dřevěné figurky „trubače“ umístěné na jejím jihovýchodním
nároží Turnul Trompetilor,
Trubačská věž; současná soška z roku 1984 je však spíše Zvoníkem
presbytář
hlavní loď
kostela
presbytář
pozdně
gotický hlavní oltář, pravděpodobně z konce 15. stol.
náhrobní
kameny v presbytáři
dřevěná
chórová lavice v presbytáři z roku 1537, původem z kostela v Dupusu
bohatě
zdobený baldachýn kazatelny z roku 1679
varhany z
poloviny 18. stol. na kostelním kůru
restairovaná fresková výzdoba z 1. pol. 15. stol. na
severní straně hlavní lodi
fresková výzdova z podlesní čtvrtiny 14. stol. v severní lodi
boční
oltář s pozdně gotickým oltářením obrazem a barokním rámem pochází
z kodtela v Dupusu, od roku 1999 je umístěn
v severní lodi mediského chrámu sv. Markéty
varhany
v severní lodi kostela
východní
část jižní boční lodi
dvě
křtitelnice; „nejstarší bronzovou křtitelnici v Rumunsku″, který by
zde též měla údajně být, jsem však bohužel nějak nepostřehl
nástěnné
epitafy