VIHORLAT 2006
Noční Košice
Ve vlaku likvidujeme část svatební výslužky
a pak až do Košic pospáváme. Přeci jen
jsme toho v noci moc nenaspali.
Do odjezdu nočního rychlíku, na který
máme koupená lehátka, nám zbývá ještě asi tak čtyři hodiny. Vyrážíme tedy do
města. Už první dojem velice příjemný. Náměstí plné parků, fontán, uprostřed
honosná katedrála. Zrovna začíná mše. Jenom nakukujeme. Úžasná atmosféra. Jedna
z fontán stříká do rytmu reprodukované hudby, linoucí se ze záhonů kolem. A
každou celou hodinu do tónů opodál stojící zvonkohry. Chvíli sedíme, díváme se,
posloucháme. Pak jdeme najít nějakou hospodu, kde by se dala pořídit za rozumný
peníz večeře.
Bloudíme (částečně rozkopanými)
uličkami. Nakukujeme do dominikánského chrámu. Ve dveřích se srážíme s
kostelnicí. Když zjišťuje, že jsme Češi, ujišťuje nás (kolikátá už za těch pár
dní?), že pro spoustu lidí tady federace nikdy neskončila, a pak filozofuje na
téma víry v Čechách a na Slovensku. Na Slovensku je prý věřících daleko víc,
ale v Čechách je víra mnohem hlubší...
Hned proti kostelu zapadáváme do
restaurace. Zaujalo nás zejména, že má vlastní pivovar. Až když už sedíme,
zjišťujeme, že se jmenuje „U Golema“ a je vymalovaná nočními panoramaty Prahy.
Ach jo, my si ale umíme vybrat... Ale což, pivo dobré a jídlo jakbysmet. Nějaká
stylová slovenská hospůdka se holt odkládá na příště...
Mezitím se venku setmělo. Jinými
uličkami se vracíme na náměstí. V nočním osvětlení vypadá ještě lépe než ve
dne. Středem protéká podsvícený potůček. Všude plno lidí. Opice tancují před barevnými
světly prosvícenou zpívající fontánou. Pak Čarodějka uspává na lavičce Majdu, zatímco
s Myšákem ještě bloudíme náměstím a fotografujeme noční, kouzelně nasvícené
město. Nejsme jediní - potuluje, postává a posedává tu řada obdobných šílenců.
Noční Košice jsou hodně fotogenické.
Od fontány se vůbec nechce. Klidně by
tu člověk vydržel do rána. Ale ještě jedna zvonkohra (každou hodinu je jiná -
tohle znělo jak Yesterday) a musíme na vlak.
Na Košickém nádraží jsou nesmírně
ukecaní. Nádražní amplión se snad ani na chvíli neodmlčí. Myšák se baví rozdíly
mezi Češtinou a Slovenštinou. Nejvíc se jí líbí “vlak je připraven k odchodu“ -
už si představuje ťapající vláček J.
Ubytováváme se v „našem“ Vihorlatu. S
prostěradly a dekami dostáváme každý i půllitrovou láhev vody. Pozornost
slovesných drah. V kupé tentokrát sami nejsme. Trochu zmatek. Tvářím se jako
veliký znalec lehátkových vagónů, ukazuji, jak se leze na horní palandu a kde
že je světýlko. Pak konečně všichni usínáme. Ráno budeme v Praze... A rovnou do
školy a do práce.
předchozí kapitola / obsah deníku