VIHORLAT 2006

Noční Košice

Ve vlaku likvidujeme část svatební výslužky a pak až do Košic pospáváme. Přeci jen jsme toho v noci moc nenaspali.

Do odjezdu nočního rychlíku, na který máme koupená lehátka, nám zbývá ještě asi tak čtyři hodiny. Vyrážíme tedy do města. Už první dojem velice příjemný. Náměstí plné parků, fontán, uprostřed honosná katedrála. Zrovna začíná mše. Jenom nakukujeme. Úžasná atmosféra. Jedna z fontán stříká do rytmu reprodukované hudby, linoucí se ze záhonů kolem. A každou celou hodinu do tónů opodál stojící zvonkohry. Chvíli sedíme, díváme se, posloucháme. Pak jdeme najít nějakou hospodu, kde by se dala pořídit za rozumný peníz večeře.

Bloudíme (částečně rozkopanými) uličkami. Nakukujeme do dominikánského chrámu. Ve dveřích se srážíme s kostelnicí. Když zjišťuje, že jsme Češi, ujišťuje nás (kolikátá už za těch pár dní?), že pro spoustu lidí tady federace nikdy neskončila, a pak filozofuje na téma víry v Čechách a na Slovensku. Na Slovensku je prý věřících daleko víc, ale v Čechách je víra mnohem hlubší...

Hned proti kostelu zapadáváme do restaurace. Zaujalo nás zejména, že má vlastní pivovar. Až když už sedíme, zjišťujeme, že se jmenuje „U Golema“ a je vymalovaná nočními panoramaty Prahy. Ach jo, my si ale umíme vybrat... Ale což, pivo dobré a jídlo jakbysmet. Nějaká stylová slovenská hospůdka se holt odkládá na příště...

Mezitím se venku setmělo. Jinými uličkami se vracíme na náměstí. V nočním osvětlení vypadá ještě lépe než ve dne. Středem protéká podsvícený potůček. Všude plno lidí. Opice tancují před barevnými světly prosvícenou zpívající fontánou. Pak Čarodějka uspává na lavičce Majdu, zatímco s Myšákem ještě bloudíme náměstím a fotografujeme noční, kouzelně nasvícené město. Nejsme jediní - potuluje, postává a posedává tu řada obdobných šílenců. Noční Košice jsou hodně fotogenické.

  

Od fontány se vůbec nechce. Klidně by tu člověk vydržel do rána. Ale ještě jedna zvonkohra (každou hodinu je jiná - tohle znělo jak Yesterday) a musíme na vlak.

Na Košickém nádraží jsou nesmírně ukecaní. Nádražní amplión se snad ani na chvíli neodmlčí. Myšák se baví rozdíly mezi Češtinou a Slovenštinou. Nejvíc se jí líbí “vlak je připraven k odchodu“ - už si představuje ťapající vláček J.

Ubytováváme se v „našem“ Vihorlatu. S prostěradly a dekami dostáváme každý i půllitrovou láhev vody. Pozornost slovesných drah. V kupé tentokrát sami nejsme. Trochu zmatek. Tvářím se jako veliký znalec lehátkových vagónů, ukazuji, jak se leze na horní palandu a kde že je světýlko. Pak konečně všichni usínáme. Ráno budeme v Praze... A rovnou do školy a do práce.

 

předchozí kapitola / obsah deníku