MariánskA Čelaď / Máriacsalád

Slovensko – Nitranský samosprávný kraj, okres Nové Zamky

Zříceniny paulínského kláštera o samotě při silnici z Podhájské do Čech. Dochována tři křídla klášterních budov kolem rajského dvora a krátké křídlo vybíhající k severu. Z kostela, který uzavíral rajský na západní straně, dochován pouze presbytář.

Informace o historii lokality e značně rozcházejí. Dle některých zde již v roce 1075 stála osada, obecně je však jako první zmínka uváděn rok 1210, kdy zde měla stát kaple. Jindy se zde zas píše o kostelu, zasvěcenému Panně Marii Pomocnici, v roce 1331. Vlastní klášter založen v 1. čtvrině 16. stol. (roku 1512 doloženo darování pozemků v Lótě / Velkých Lovcích, Belegu a Hronskej Mikule paulínům, roku 1517 potvrdil založení kláštera král Ludovít II.; někdy předpokládaný středověký původ kláštera je nepravděpodobný). Ve 2. čtvrtině 16. stol. však klášter na několik let obsazen Turky a roku 1550 vypleněn kapitány středoslovenských báňských měst. Mniši se proto přestěhovali do Lefantovců a Čelaď pronajímali. Vrátili se až roku 1711 a od roku 1749 začali budovat nový klášter. Roku 1781 byl vysvěcen nový barokní dvouvěžový kostel. Součástí klášterního areálu byly i klášterní dvůr, termální lázně a botanická zahrada. Fresky údajně pocházely od Jana Václava Bergla. Roku 1786 byl však Josefem II. řád rozpuštěn. V dalších letech zde byl mimo jiné polní lazaret (1809), převážně však objekty sloužily k bydlení, kostel jako sýpka. Roku 1863 po zásahu blesku klášter částečně vyhořel a byl opraven spíše jen provizorně. Míra poškození kláštera v bojích 2. sv. války není jistá; každopádně kostel navzdory všeobecnému tvrzení, že v této době zanikl, stál prokazatelně ještě v roce 1947 a až někdy poté byl téměř beze zbytku rozebrán a stavební materiál. Bývalý klášter později sloužil jako správní objekt státních lesů, byla zde též základní škola, sklady a ustájení dobytka. Interiéry byly v té době velmi zdevastovány. V 70. letech odešel z Čeladi poslední obyvatel, budovy kláštera převzali památkáři a provedli alespoň základní zajištění a údržbu objektů (nové střechy). byl zde umístěn depozitář muzea v Nových Zámcích. V 80. letech sloužil údajně též jako rekreační středisko, kde se pořádaly školy v přírodě a pionýrské tábory. Počátkem 90. let převzala objekty v rámci restitucí církev; zprávy se rozcházejí, zda v té době byly budovy v poměrně dobrém stavu či nikoliv. Vzhledem k tomu, že v letech 1991 – 1997 se zde každoročně o letních prázdninách konala setkání křesťanské mládeže, jejichž cílem bylo údajně „zachránit alespoň budovu kláštera″, zdá se, že stav objektů nebyl při předání zrovna vyhovující. Rychlá zkáza nevyužitých budou, opět za vydatné pomoci obyvatel okolních obcí rozebírajících objekty na stavební materiál či druhotné suroviny, začala někdy kolem roku 2000, dnes zůstávají z kdysi honosného kláštera jen zarostlé ruiny.

podoba kláštera v roce 1786 (z webu Pavlínske kláštory na Slovensku)

klášter v roce 1900 (z webu Pavlínske kláštory na Slovensku)

východní průčelí kláštera

pohled na klášter od severovýchodu

pohled na klášter od severu

k severu vybíhající křídlo

interiér k severu vybíhajícího křídla

pohled od západu; v popředí prostor zaniklého kostela

presbytář zaniklého kostela

západní konec jižního křídla

rajský dvůr

křížová chodba

schodiště

…a další prostory bývalého kláštera

kaplička pod Perešem

Malá kaplička se sochou Piety stojí v lese při silnici do Podhájské, asi 2 km severně od bývalého kláštera na úbočí návrší Pereš. Kaplička zde údajně vznikla roku 1512. Místo je někdy označováno jako Fekete Maddona (Černá Madona), což však po nedávné ne příliš šťastné rekonstrukci neodpovídá realitě. Soše se též někdy říká „žijící″, podle pověstí, že se občas hýbe.

podoba kapličky a sošky před rekonstrukcí; není úplně zřejmé, zda šlo skutečně o Černou Madonu, čí zda označení vzniklo až na základě její pozdější zašlosti (z wikipedie)

současná podoba kapličky a sochy

Zajímavosti, poznámky:

Ø V místě nálezy z doby bronzové.

Ø Na listoně z roku 1517 klášter jmenován Zalat, na mapě z roku 1782 Csalad. Uvádí se, že přídomek Mariánská je až mnohem pozdějšího původu; což však vzhledem ke zrušení kláštera roku 1786 nedává příliš smysl. I ve Slovenštině dnes často nazýván Máriačalád.

Ø Ke klášteru se váží pověsti o únosech děvčat z okolních vsí, které poté byli pohřbívání v podzemí kláštera, případně prodávány. Jiné pověsti mluví o paulínském pokladu ukrytím v podzemí kláštera.

Ø Běžně se uvádí, že pod klášterem existovala „dodnes zachovaná″ síť únikových chodeb. Vzhledem k neustálému tureckému nebezpečí je to možné, napovídaly by tomu i občasné propady v okolí kláštera. O tom, do jaké míry je skutečně „dodnes zachovaná″, jsme však nikde nenalezl žádné věrohodné zprávy. Každopádně chodby vedoucí do Hronského Benadiku či Nových Zámků, kterými pohodlně projel i kočár, lze odkázat do sféry pověstí.

Ø Termální pramen v areálu kláštera existoval údajně ještě v 60. letech 20. stol.. Jeho zánik pravděpodobně souvisel s výstavbou termálního koupaliště v nedaleké Podhájské.

Web:

http://www.magu.szm.com/Klastor.htm

https://sites.google.com/site/pavlini700rokov/pavl%C3%ADnskekl%C3%A1%C5%A1torynaslovensku/

http://www.zitava.sk/kostoly-klastory-a-krize/klastor-marianska-ceľad

http://www.vypadni.sk/sk/klastor-marianska-celad

http://www.christ-net.sk/node/1111

http://www.pokladyslovenska.sk/index.php/historia/180-pavlinsky-klator-marianska-ela-mariacalad

http://www.starechodby.cz/kde_hledat2.html (česky)

http://forum.valka.cz/topic/view/63201/Mariacalad-klastor

http://www.obnova.sk/diskusia/klastor-marianska-celad-mariacsalad

další místa v okolí (mapa) / Slovensko / rejstříky / záznam v deníku

červenec 2015