HRONSKÝ BEŇADIK / GARAMSZENTBENEDEK

Slovensko – Banskobystrický samosprávný kraj, okres Žarnovica

Městečkoklášterem při Tekovském (Inoveckém) potoce nedaleko jeho soutoku s Hronem, na pomezí Pohronského Inovce a Pohronské pahorkatiny (192 m n. m.). Vlastní městečko s kostelem sv. Egidia leží převážně na levém břehu potoka; starší zástavba přímo v jeho sevřeném údolí, novější pak vybíhá k severu podél komunikace na Novou Bani. Dochována zde původní architektura tekovských vinařských vsí, centrum obce však přestavěno moderně v socialistickém stylu (60. léta 20. stol.). Klášter se rozkládá na ostrohu (úbočí vrchu Vartička) nad protějším pravým břehem potoka.

Hronský Beňadik leží v oblasti osídlené již od neolitu, ve strategickém místě, kde se spojovaly cesty od Nitry a z jihu Slovenska (respektive Uher) a pokračovaly dále údolím Hronu do Zvolena. V místech pozdějšího kláštera se předpokládá slovanské osídlení, snad opevněné, již v 1. pol. 11. stol. Ves (respektive vsi) v podklášteří vznikly až později. Roku 1209 je zmiňována jednak ves Peteň s kostelem sv. Egidia, jednak osada Pistacorum (Rybáře) na břehu Hronu, který však v té době tekl bezprostředně pod klášterním ostrohem. Roku 1366 je ves prvně uváděna pod jménem Svätý Beňadik (nějakou dobu souběžně se jménem Petend). Nejpozději počátkem 15. stol. se stává Beňadik městečkem (trhové výsady měl od roku 1347), v průběhu 15. stol. s ním splývají do té doby samostatné Rybáře. Roku 1599 bylo městečko zcela vypleněno a vypáleno Turky, v zápětí však bylo znovu osídleno. Začátkem 18. stol. postihla Beňadik morová rána (její připomínkou je kaple na Háji). V 18. stol. významné středisko vinařství. Koncem 19. stol. těžba uhlí.

znak Hronského Beňadiku, na pečetích doložený od poloviny 16. stol., fakticky však existující pravděpodobně od povýšení na městečko

pohled na městečko s klášterem od jihu; vlevo vrch Klíča s přírodní rezervací, uprostřed vrchy Pohronského Inovce, vpravo niva Hronu

historické jádro původní vsi Peteň s kostelem sv. Egidia

 

škola u kostela s pamětní deskou spisovatele Františka Švantera

pomník bulharských studentů-partyzánů z Nitranské partyzánské brigády (dle některých materiálů též Slováků a Rumunů), utonulých zde při přechodu rozvodněného Hronu, v centru obce

 

pomník padlým v 1. sv. válce při pravém břehu potoka pod klášterem a kaplička v jeho sousedství

 

pozdněbarokní sousoší Kalvárie při silnici jižně pod klášterem

klášter

Opevněný klášterní areál se rozkládá na nevysokém ostrohu nad vsí. Dominuje mu gotický trojlodní chrám sv. Benedikta a Panny Marie se dvěmi průčelními věžemi. K němu z jižní strany přiléhá gotická chodba, tvořící spolu s opatstvím severní stranu lichoběžníkového kláštera. Důležitým místem kláštera je pozdněgotická kaple Sv. Krve, umístěná v poschodí sakristie při jihovýchodní straně kostela, v níž je uchovávána cenná relikvie – část šátku sv. Veroniky s kapkami Kristovy krve, darovaná papežem Pavlem II králi Matyáši Korvínovi a jím svěřená zdejšímu klášteru. Západní křídlo kláštera tvoří sýpka. Východní křídlo obsahuje výrazné fortifikační prvky, jihozápadní i jihovýchodní nároží jsou zesíleny okrouhlými dělostřeleckými baštami. Krom něho obsahuje areál ještě dvě samostatně stojící budovy – prachárnu (mlýn na střelný prach) a tzv. Mariánský dom (Marianeum). Celý areál je obehnán téměř kruhovou hradbou, napojující se na jihovýchodní dělovou baštu; do opevněného prostoru se vstupuje hranolovou Černou bránou od severozápadu, menší (dnes nefunkční) hranolová banka je i na jižní straně. Na plánech značena ještě drobnější okrouhlá bašta v západní části hradby, tu jsem však neviděl.

Benediktinské opatství bylo založeno zřejmě nedlouho před rokem 1075 králem Gejzou I. (tzv. zakládací listina z roku 1075 je ve skutečnosti soupisem majetkových práv již existujícího kláštera). V 40. letech 14. stol. byl původní románský klášter zbořen a na jeho místě postupně postaven nový, v gotickém slohu. Z této stavby, jejíž výstavba trvala až do začátku 15. stol. dosud dochován klášterní kostel (považován za jednu z nejvýznamnějších gotických staveb Slovenska) a přiléhající část křížové chodby, která původně obcházela celý rajský dvůr. Další přestavby a dostavby proběhly v 15. a poč. 16. stol. (1489 kaple sv. Krve, 1508 rozšíření opatského křídla). Od roku 1538 byl klášter v držení ostřihomské kapituly, která jej postupně přebudovávala na protitureckou pevnost (benediktini zde však působili až do roku 1565). Tyto opevňovací práce vyvrcholily v letech 1565-88, kdy získala fortifikace v podstatě dnešní podobu a kdy byl radikálně přestavěny i vlastní klášterní objekty. Kostel v té době sloužil jako severovýchodní bašta opevnění. Koncem 16. stol. byla pevnost dobyta a vypálena. V 60. letech 17. stol. byla opěrným bodem císařských vojsk. Roku 1881 klášter ze znační části vyhořel, při obnově byl upraven puristicky do novogotické podoby (místy dost razantně a necitlivě, např. odstranění renesanční vstupní brány s padacím mostem, přestavba kostelních věží či snížení hradeb) dle návrhu architekta Ference Storna. Od roku 1927 zde působili salesiáni, kteří zde provozovali ústav pro problematické chlapce čili polepšovnu. V 50. letech zde byl koncentrační tábor pro řeholní sestry z celého Slovenska, někdy prezentovaný jako charitní domov. V 90. letech se sem ještě nakrátko vrátili salesiáni a od roku 1999 spravovali klášter pallotíni, kteří zde ukončili činnost k 1. 7. 2015. Národní kulturní památka.

plán klášterního areálu (www.hrady-zamky.org)

celkový pohled na klášter od jihu

 

podoba kláštera před regotizací (www-hrady-zamky-org)

 

Černá brána – hlavní vstup do areálu kláštera

mariánský reliéf na Černé bráně z roku 1769

  

strážnice (?) v sousedství Černé brány

 

branka a hradba, navazující na Černou bránu

 

klášterní kostel sv. Benedikta a Panny Marie

   

gotický portál klášterního kostela z doby těsně po roce 1400

 

interiér kostela; kříž umístěný na vítězném oblouku je považován za románský

kruchta s varhanami

pozdně renesanční mramorový epitaf Stefana Koháryho, který byl smrtelně raněn při obraně Levice proti Turkům (1664)

poloha původní románské baziliky vůči současnému kostelu

vstup do vnitřních prostor kláštera – rajského dvora - z roku 1503

 

interiér vstupní brány do rajského dvora

vstup z „brány″ do opatského křídla

 

gotická křížová chodba

pískovcový náhrobek notáře Michala Szelepczéniho, působícího v klášteře v letech 1628-1646 (klášter byl tzv. hodnověrní místo, kde se ověřovaly listiny, uzavíraly smlouva a podobně)

pamětní deska v křížové chodbě, připomínající, že v Hronském Beňadiku byla v roce 1916 odebrána zem na vytvoření korunovačního vršku pro korunovaci posledního uherského krále Karla IV.

kaple při křížové chodbě

 

rajský dvůr – západní a jižní křídlo

západní křídlo – sýpka; postavena 1752 na místě zříceného staršího traktu

 

východní křídlo s fortifikačními prvky v podobě z počátku 17. stol.

 

jihovýchodní nárožní bašta

 

jihozápadní nárožní bašta

vlevo severozápadní nároží konventu, vpravo prachárna

Marianeum

 

hradba a brána na jižní straně klášterního areálu

 

drobné sakrální objekty v areálu kláštera

kámen s nápisem cyrilicí před vstupem do areálu kláštera

mariánská kaplička před vstupem do areálu kláštera

kostel sv. Egidia

Jednolodní kostel se nachází na výšině nad levým břehem potoka a tvoří tak jakýsi protějšek kláštera. Původní raně gotický kostel, doložený již roku 1209, zpustošen 1599, současná podoba barokní, pravděpodobně z roku 1674.

celkový pohled na kostel

raně gotické prvky na kostelní věži

pozdně barokní sousoší  sv. Jana Nepomuckého u kostela

Zajímavosti, poznámky:

Ø        Podle legendy vznikl klášter na místě, kde král Gejza, zabloudivše na lovu, potkal poustevníka, v němž poznal svého bratrance a mocenského soka Šalamouna, kterého před časem sesadil z trůnu. Dojat tímto a na památku smíření prý nechal vybudovat klášter. Spíše legendou je však i verze, že klášter vznikl v souvislosti s mocenským bojem mezi v té době nitranským údělným vévodou Gejzou a uherským králem Šalamounem jako otázka prestiže – jelikož Šalamoun měl na svém území významný benediktinský klášter v (dnešní) Pannonhalmě, založil Gejza jako jeho „protějšek″ tento klášter. Pominu-li, že Gejza zakládal klášter v Beňadiku zřejmě již jako uherský krák (byl jím od roku 1074; ale samozřejmě procedura zakládání kláštera chvíli trvá, tekže ji skutečně zahájil ještě jako nitranský vévoda), pak na území nitranského vévodství již v té době jeden benediktinský klášter stál – Klášter sv. Hypolita na Zoboru. Důvodem založení kláštera v Hronském Beňadiku tedy nejspíše byla strategická poloha tohoto místa.

Ø        Na přelomu 11. a 12, století vznikl v Hronském Beňadiku tzv. Nitranský evangeliář, významná rukopisná památka středověku, pravděpodobně nejstarší dochovaný text psaný (latinsky) na území Slovenska.

Web:

http://www.obechronskybenadik.sk

https://sk.wikipedia.org/wiki/Hronský_Beňadik

http://www.hrady-zamky.org/hronsky-benadik/

http://www.pluska.sk/plus-7-dni/relax/pamiatky-slovenska-klastor-hronskom-benadiku-bol-koncentrakom-aj-polepsovnou.htmlhttp://www.pallotini.sk/hronsky-benadik

http://www.pamiatky.net/?q=node/3&mon=6121229 

Literatura:

Eva Križanová, Blanka Puškárová: Hrady, zámky a kaštiele na Slovensku (Bratislava 1990)

Ke stažení v jpg: plán obce

další místa v okolí (mapa) / Slovensko / rejstříky / záznam v deníku

červen 2015