SKALICA
Kraj
Trnavský, okres Skalica
Velmi dobře zachovalé město středověkého původu nedaleko hranic s Českou republikou
(186 m n. m.). Centrem atypické trojúhelníkové náměstí s kostelem sv.
Archanděla Michaela a karnerem. Nezvyklým urbanistickým útvarem též Potočná
ulice v jižní části města - protáhlé prostranství dnes
se stromořadím, pravděpodobně pozůstatek nějakého vodního toku,
protékajícího přímo městem. Historické jádro je obehnáno kamennými hradbami,
dosud z velké části dochovanými. Na severozápadním okraji se nachází
ostroh bývalého hradu (nejvyšší bod celého města) s románskou rotundou a
Kalvárií, na nějž bezprostředně navazuje areál městských hřbitovů (katolického
a protestantského) s několika významnými hroby. Ve svahu pod rotundou
zbytky židovského hřbitova. Ve městě čtyři kláštery (františkánský na
severovýchodním okraji historického jádra, jezuitský na náměstí, paulínský
v západní části města při ulici Potočná a milosrdných bratří na jižním
okraji). Z dalších zajímavých církevních staveb evangelický kostel
s novodobou samostatně stojící zvonicí či městský chudobinec Štibor
s kaplí sv. Alžběty z počátku 15. stol. (později několikrát
přestavovaný), dodnes sloužící sociálním potřebám, čímž je nejstarším dosud
fungujícím zařízením tohoto typu na Slovensku. Při jihozápadním rohu města mlýn
bratrů Pilárikových s unikátně dochovaným zařízením z 1.
pol. 20. stol. V současné době většina památek opravena, ve městě
instalován turistický informační systém. Městská památková zóna.
Nejstarší historie města poněkud nejasná. Počátky
jeho osídlení se kladou do první poloviny 13. stol., jelikož ještě
v listinách z poč. 13. stol. je okolí dnešní Skalice jako pustá a
neosídlená země - čemuž však odporuje fakt, že již koncem 12. stol. se prokazatelně
v okolí rotundy pohřbívalo, takže tu „neosídlenost“ zřejmě nelze brát tak
doslovně. Na královské město byla Skalica povýšena králem Ľudovítem I. v roce
1372. K velkému rozvoji došlo ve 2. pol. 15. stol. za krále Jana Hyunádyho
a poté v 17. stol., kdy patřila Skalica k nejvýznamnějším městům
Horních Uher. V té době byla centrem řemesel a vinařství, a také českých
(moravských) exulantů. V 19. století jedním z center slovenského
národního obrození.
znak města
panorama
historického jádra města při pohledu od rotundy – zleva jezuitský chrám, věž
farního kostela, zvonice evangelického chrámu, věž kostela při klášteře
milosrdných bratří a bývalý klášterní kostel paulínů
dvě
z mnoha pamětních desek – první se nachází v Lichardově ulici proti
evangelickému chrámu, druhá v ulici Sasinkově v západní části
historického města
socha sv.
Floriana v místech křížení ulic Potočná a Štefánikova
plastika
„popíječe vína″ před cukrárnou ve Štefánikově ulici
bývalý
paulínský klášter s kostelem sv. Pavla Poustevníka
hřbitovní
kaple sv. Kříže
Náměstí svobody (Námestie
Slobody)
Trojúhelníkový prostor, v jehož východní části
stojí kostel sv. Archanděla Michaela s karnerem (kolem býval kdysi
hřbitov), v severozápadním cípu pak barokní mariánský sloup.
V prostoru mezi nimi novodobá kašna. Z budou obklopujících náměstí
zaujme zejména areál jezuitské koleje (dnes gymnázium), secesní Kulturní dům
(Katolický kruh) dle návrhu architekta Dušana Jurkoviče a budova radnice,
v níž v roce 1918 krátce sídlila prozatímní vláda pro Slovensko.
Vedle Kulturního domu objekt Záhorského muzea (www.zahorskemuzeum.sk).
střed
náměstí s karnerem sv. Anny a farním kostelem sv. Archanděla Michaela
karner sv.
Anny – osmiboká centrální kaple, sloužící jako kostnice, původně gotická
z 2. pol. 14. stol., přestavěná barokně v 17. a 18. stol.; před ním
socha krále Ludovíta I. Veľkého z Anjou, který povýšil Skalicu na město
radnice -
pozdně renesanční budova, v dnešní podobě po barokní přestavbě v 18.
stol.
Kulturní
dům z roku 1905 s mozaikovou výzdobou od Mikoláše Alše
severozápadní
cíp náměstí s jezuitským areálem, vystavěným v letech 1693-1724 (dnes
gymnázium – jedna z nejstarších stále fungujících středních škol na
Slovensku)
plocha
náměstí při pohledu z věže farního kostela – veřejné osvětlení a kašny
(foto Míša)
mariánský
sloup z let 1691–1695 od Giovanniho ďAllia – jak je vidět z druhého
snímku, dříve stával blíže ke kostelu, zhruba v místech dnešní kašny
(www.skalica.sk)
socha
politika a kněze dr. Ľudovíta Okánika
Farní kostel sv. Michala Archanjela
Gotická trojlodní bazilika s pozdně renesanční
věží, jež je jednou z dominant města.
Doba vzniku kostela není známá. Obvykle se jeho
vznik datuje po roce 1372, tedy po povýšení Skalice na město, nevylučuje se
však ani původ starší. Tehdy šlo o jednolodní chrám. Do dnešní podoby trojlodí
byl přestavěn v letech 1450-1470. Interiér má podobu vesměs ze 17. a 18.
stol. Věž je přístupná veřejnosti a poskytuje pěkný výhled na celé město.
průčelí kostela
s renesanční věží
hlavní
portál a severní boční portál kostela
znak
osmicípé hvězdy na jednom z opěráků na severní straně presbytáře
dřevěné
točití schody na věž (foto Míša)
tři bohatě
zdobené zvony na věži pocházejí z 20. let 20. stol. (poslední foto Míša)
výhled
z věže východním směrem; v pozadí františkánský klášter, úplně vlevo
budova Záhorského muzea
klášter milosrdných bratří s kostelem Nejsvětější Trojice
Klášterní areál při jižním okraji historického
města.
Roku 1650 si v těchto místech postavili svůj
kostel evangelíci augsburského vyznání. V 70. letech 17. stol. došlo
v Uhrách k zákazu evangelického vyznání a kostel získali nejprve
jezuité, poté v roce 1770 karmelitáni, kteří při něm vybudovali klášter.
Roku 1711 zde zřídili lékárnu, která funguje dodnes. Po rozpuštění řádu koncem
18. stol. převzal klášter řád milosrdných bratří, který v něm zřídil
sanatorium a lazaret. Řád klášter obýval do 50. let 20. stol. Jako nemocnice
slouží areál částečně dodnes.
areál
bývalého kláštera z věže farního kostela
klášter františkánů s kostelem Panny Marie Sedmibolestné
Klášterní komplex při městských hradbách na
severovýchodní straně města se skládá z kostela Panny Marie Sedmibolestné,
konventu, rajského dvora, hospodářských budov a bývalé klášterní zahrady. .
Skalický klášter býval jedním
z nejvýznamnějších center františkánů na Slovensku. Založen byl roku 1467.
Areál byl několikrát přestavován a rozšiřován, jeho současná podoba je převážně
barokní. Františkáni byli vyhnáni v roce 1950. Po roce 1989 získali
zdevastovaný areál zpět, jelikož však neměli sílu na jeho rekonstrikci,
pronajali ho za symbolický nájem městu, které ho postupně zrekonstruovalo a
využívá ho převážně ke kulturním účelům (základní umělecká škola, archiv,
galerie, prostor pro pořádání kulturních akcí...). V západním křídle byla
zřízena regionální vinotéka, původní černá kuchyně je využívána pro pečení
tradičního Skalického trdelníku (chráněné zeměpisné označení).
areál
kláštera při pohledu z věře farního kostela
klášterní
kostel
interiér
klášterního kostela
kazatelna
detail
klenby presbytáře
kříž
s Pietou a kaple se sochou sv. Jana Nepomuckého v prostoru před kostelem
malá
zahrada před klášterem
rajský
dvůr - severovýchodní roh, jihozápadní roh a severní strana s arkádovou
galerií
studna
v rajském dvoře, objevená a zrekonstruované během nedávných oprav
křížová
chodba, sloužící dnes jako galerie
klášterní
vinotéka
evangelický kostel
Pozdně barokní kostel z let 1767-1797 v západní
části města, v Lichardově ulici. Pozoruhodný interiér klasicistní,
dřevěný, laděný do bílé barvy. V sousedství kostela o samotě stojící
zvonice dle návrhu Dušana Jurkoviče z roku 1938 (původně evangelické
kostely věž mít nesměly), s vlastním kostelem spojená krátkou chodbou. Na
věži nápis „Památce Komenského 1650“, připomínající pobyt Jana Amose Komenského
ve Skalici. Před věží pomník evangelického faráře, prvního slovenského
profesionálního novináře, ekonoma a popularizátora přírodních věd Daniela Gabriela
Licharda, který ve Skalici roku 1882 zemřel.
evangelický
kostel
interiér
kostela
oltář s
obrazem z 19. století a kazatelna
zvonice
při kostele dle projektu Dušana Jurkoviče
městské opevnění
Kamenné hradby, které obkružovaly město
v délce více jak 2 km (uvádí se 2355 m), byly kolem 8 m vysoké, 180 cm
silné, zakončené cimbuřím a ochozem. Byly prolomeny 4 branami – Strážnickou,
Holíčskou (těmi procházela důležitá obchodní cesta, na níž město vzniklo),
Stračinskou a Horní.
Hradby jsou jedněmi z nejlépe dochovaných na
Slovensku. Nejsouvislejší, v nedávné době opravovaná část se nachází na
východním obvodu města, jižně od františkánského klášter. Krátký, avšak velmi
autentický úsek s dosud nerekonstruovaným cimbuřím lze nalézt na jihozápadním
okraji, v sousedství mlýna. Pěkný souvislý úsek, avšak mnohem torzovitější,
vesměs již bez cimbuří, se nachází na severozápadní straně. Zde je mimo jiné i
výrazné torzo Horní brány. Část hradeb je dochována též ve zdivu pozdějších
domů. Vodní příkop, lemující hradby po jejich vnější straně, zaniklý.
Pověsti (historicky zcela neopodstatněné) kladou
vznik hradeb do doby krále Bély II. Slepého (který se podle jiné pověsti ve
Skalici narodil), tedy do 30. let 12. stol. – prý nařídil, aby hradby byly tak široké,
aby po nich mohly projet dva vozy vedle sebe; měšťanům se nechtělo utrácet
tolik peněz, a tak spoléhajíce na královu slepotu, postavili hradby slabší,
podvod byl však prozrazen a král nechal všechny, kteří za to byli zodpovědní,
do hradeb zazdít. Ve skutečnosti však bylo opevnění vybudováno až po povýšení
Skalice na město v roce 1372, snad v 90. letech 14. stol. Kolem roku
1435 bylo opevnění zesilováno. Od 18. stol. byly části hradeb postupně
rozebírány na stavby okolních domů (jelikož jde o kámen, jež dnes již nelze
v přírodě získat, radnice pro potřebu obnovy hradeb staré kameny
z hradeb od lidí nyní opět vykupuje).
hradba
v zahradě františkánského kláštera
autentická
(dosud nerekonstruovaná) hradba na jihozápadní straně města u mlýna
fragment
hradby již bez cimbuří na severní straně města, u bývalého židovského hřbitova
zbytky
Horní brány s boční brankou, související snad s mostem na fortifikaci
v místech dnešní Kalvárie, zaznamenaným na historickém plánu z 2.
pol. 15. stol.
Hradisko
Výrazný oválný ostroh (190 m n. m.) na
severozápadním okraji historického jádra, dnes rozdělený cca 40 m širokou
umělou rozsedlinou, kterou vede silnice, na dvě části – menší jižní, na níž
stojí rotunda sv. Juraja, a větší severní, na níž se rozkládá areál Kalvárie.
Severní část je dodnes obehnána mohutným valem a příkopem, vnitřní plošina (při
zřízení Kalvárie upravena a navýšena) je velká zhruba 35 x 45 m. Žádné zděné
konstrukce hradu se kromě rotundy nedochovaly (zdi kolem rotundy jsou součástí mladšího
městského opevnění), nelze vyloučit, že zástavba i opevnění hradu byly dřevěné.
Ve východním svahu Kalvárie vyhloubeny sklepy na uskladňování ledu (18.
stol. ? - dnes „středověká″ restaurace Ledovňa. Z ostrohu velmi
pěkný výhled na historické centrum města.
Ostroh osídlen již v době halštatu. O hrádku
nejsou žádné písemné zprávy a jeho existence je odvozována pouze
z dochovaných terénních stop a jména ostrohu Hradisko. Zcela jasný není
ani vztah hrádku a rotundy. Většinou se předpokládá jeho raně středověký původ
(11. stol.), v poslední době se však objevily i teorie kladoucí ho až do
přelomu 12. – 13. stol., tedy do doby současné se vznikem osady či dokonce
pozdější. Když bylo koncem 14. stol. stavěno opevnění města, byla východní část
hradiště s rotundou přihrazena k městu. Tehdy vznikl pro zvýšení
obranyschopnosti i průkop hradním ostrohem, který ho rozdělil na dvě části
(přičemž nelze vyloučit, že nějaký menší příkop členící areál hradu na jádro a
předhradí v těchto místech existoval i dříve). Předpokládá se, že hrad byl
v té době již zaniklý. Plán datovaný do roku 1470 však zachycuje na
severní straně města vně hradeb obdélné opevnění spojené s městem mostem
(tomuto mostu by mohla odpovídat dodnes dochovaná branka prolomená v hradbě
vedle věže Horní brány) – zdá se tedy, že ostroh byl později, snad v době
husitských válek, znovu využit k obranným účelům. (Kacířská myšlenka: a co
když dochované valy a příkopy jsou právě až tímto opevněním a předtím tu vůbec
žádný hrádek nestál?) Kalvárie byla na severní části hradiště vybudována
jezuity v letech 1703 – 1710, současná klasicistní pochází z let
1817-1825.
plán
areálu Hradiska (ke stažení ve větším rozlišení)
celkový
pohled na ostroh Hradiska z věže farního kostela
severní
část Hradiska s Kalvárií
fortifikace
Hradiska – příkopy a valy
zastavení
křížové cesty
centrální
sousoší na vrcholu Kalvárie – kříž, sochy Panny Marie a sv. Jana
Boží hrob
(prázdný)
ledárna
pod Kalvárií
jižní část
Hradiska s rotundou
rotunda sv. Juraja (sv. Jiří)
Románská, goticky a barokně upravená rotunda
s půlkruhovou apsidou na východní straně stojí v jihovýchodním cípu
ostrohu Hradisko, v prostoru, který je obecně považován za bývalé
předhradí. V interiéru fragmenty gotických nástěnných maleb z konce
15. stol, zobrazujících legendu o sv. Jiří. Bez vnitřního vybavení, instalováno
pouze několik informačních panelů o historii a stavebním vývoji objektu.
Přístupné veřejnosti.
Stáří rotundy je nejasné, a to i přes nedávno
provedený archeologický výzkum, který kolem rotundy doložil nečetné pohřby
z přelomu 12. a 13. stol.; zatímco např. podle Encyklopedie slovenských
hradů výzkum dokládá, že rotunda není starší než z konce 12. stol.,
informační panely v samotné rotundě o tomtéž archeologickém průzkumu
tvrdí, že „poskytl argumenty pro starší datování objektu“ (myšleno 11. stol.),
na základě podobnosti s českými hradními rotundami připouštějí dokonce i
konec 10. stol. Nejasné však je i to, zda jde skutečně o hradní rotundu (byla
by jedinou takovou na Slovensku) – pokud by rotunda pocházela skutečně až
z přelomu 12. a 13. stol., bylo by její vznik možné dát do souvislosti
spíše se vznikající osadou (hrad tou dobou již mohl být dávno zaniklý, a nebo
mohlo opevnění ostrožny vzniknout až následně). Nejpozději v 1. pol. 15.
stol. byla rotunda zvýšena, zatímco v přízemí byla nadále kaple, nová horní
část byla přímo napojena na městskou hradby procházející těsně kolem a sloužila
jako obranná věž. V roce 1650 došlo nákladem Ondřeje Pálffyho
z Erdödu k barokní přestavbě rotundy – tehdy byly odstraněny
fortifikační prvky, mezipatro, vybudována nová okna a vstup, vytvořeno dnešní
zastřešení a pod rotundou krypta. Současnou podobu získala rotunda roku 1949,
kdy byla odstraněna vnější barokní omítka.
rotunda
s podkovovitou apsidou na východní straně; na prvním snímku je vidět
vpravo od dveří jedno ze dvou zachovaných románských okének, vlevo nahoře pak
zazděný portál umožňující přístup na „věž“ z hradeb
fragment
nástěnné malby na severní zdi rotundy s výjevem příjezdu sv. Jiří
(dochována pouze hlava a šíje bělouše) a jeho setkání s princeznou
(uprostřed), čekající na draka; vlevo erb města
fragment
nástěnné malby na severní zdi rotundy s výjevem, na němž sv. Jiří po
přemožení draka odjíždí z města; vpravo
erb rodu Zápolských
židovský hřbitov
Torzo židovského hřbitova na svahu pod rotundou,
vně městských hradeb. Založen koncem 17. stol. Původně se hřbitov rozkládal i
v prostoru přilehlého parkoviště!
torzo
židovského hřbitova
několik
starých náhrobků
mlýn bratrů Pilárikových
Čtyřpodlažní mlýn s kompletně dochovaným
strojním vybavením v jihozápadní části města. V přilehlé budově menší
soukromá sbírka historických vozidel.
Mlýn postaven na místě staršího roku 1927 bratry
Pilárikovými. Pohon byl původně elektrický (z turbíny, využívající původní
náhon), od roku 1939 plynový. Mlýn pracoval 24 hodin denně, střídali se zde tři
směny po 8 lidech. Vyráběl zejména pšeničnou, žitnou a ječmennou mouku, dětskou
krupičku a kroupy. Mlýn pracoval do roku 1962. V současné době mlýn
v majetku města, od roku 2005 zpřístupněný veřejnosti.
strojní mlýn
vjezd do
dvora
zařízení na
třídění a čištění zrna před mletím
přízemí
mlýnice s korečkovými výtahy
druhé
podlaží mlýnice
válcové stolice
od drážďanské firmy SECK (před rokem 1913) na druhém podlaží
třetí
podlaží mlýnice s násypkami
čtvrté
podlaží mlýnice s vysévači a reformou
Web:
http://sk.wikipedia.org/wiki/Skalica_(mesto)
http://www.i15.cz/skalica-mesto/
http://www.hrady.cz/index.php?p=main_mapa&MapTyp=3&idm=180
http://www.zahorie.estranky.sk/clanky/historia/rotunda-svateho-juraja-skalica
http://smirci-krize.cz/fotky-sk-trnavsky-skalica-skalica-cintorin.php
http://cesko.svetadily.cz/skalica/za-poznanim
Okolí:
Vrch Vintoperk (316 m n. m.) s vysílačem a
přírodní rezervací stepní vegetace Veterník, město Holíč se zámkem (dříve vodní
hrad), megality a větrným mlýnem, mokřadní lokality a akvadukt u Kátova,
pravděpodobně velkomoravský kostel nedaleko Kopčan, na moravské straně pak
okresní město Hodonín se zoologickou zahradou, památková rezervace vinných
sklepů Petrov-Plže či jeden z nejzápadnějších výběžků Bílých Karpat – vrch
Žerotín nad Radějovem.
úvodní stránka / rejstřík míst
září 2011