BECHYNĚ
k.ú.
Bechyně (Táborská pahorkatina / Bechyňsko)
Město na ostrohu nad soutokem Lužnice a Smutné (
V prostoru dnešní
Bechyně bylo hradiště, opevněné snad již na přelomu starší a střední doby
bronzové. Osídlení je zde doloženo i pro období pozdního halštatu
a časného laténu. Největší význam však mělo raně středověké hradiště, jehož
počátky lze hledat v 9. stol. Nejpozději v 11. stol. se stává
důležitým správním centrem, zmiňovaným i v Kosmově
kronice; Bechyně byla v té době pravděpodobně nejvýznamnějším sídlem
celých jižních Čech (Bechyňský kraj existoval až do roku 1751, byť v té
době byla Bechyně již dávno v rukou šlechty). Bechyně záhy přešla
z rukou zeměpanských do držení pražských biskupů, její význam se tím však
nezmenšil, neb k roku 1167 je zmiňováno bechyňské arcijáhenství,
spravující v podstatě celé jižní Čechy. Později však hradiště
pravděpodobně zaniklo, protože v 60. letech 13. stol. se píše o „pusté
hoře Bechyni″; zprávu však zřejmě nelze chápat tak, že by prostor
pozdějšího města nebyl v té době vůbec osídlen. Roku 1268 získal Bechyni
výměnou Přemysl Otakar II a vybudoval zde nový královský hrad. Současně
s hradem zřejmě vzniklo i město (již ve 13. stol. zde uváděn farní kostel,
v téže době snad založen i klášter), třebaže za oficiální založení města
se považuje až listina Jana Lucemburského z doby kolem roku 1323,
ukládající podkomořímu Oldřichu Pluhovi „zřídit a
obezdít″ město. Roku 1422 město dobyto a vypleněno husitským vojskem Jana
Hvězdy z Vícemilic; hrad se vzdal po dlouhém
obléhání roku 1428. Teprve po třicetileté válce se formovalo Pražské předměstí;
hlavním podnětem pro jeho rozvoj pak bylo zřízení lázní roku 1728. I díky tomu
byla zástavba původně soustředěna především podél cesty na Tábor, až mnohem
později (koncem
znak města, privilegiem z roku 1511 potvrzený a
doplněný barvami, tehdy již zřejmě zapomenutými
celkový pohled na město od Lužnice – vlevo Dolní mlýn, nad
ním zámek, uprostřed v pozadí františkánský klášter, před ním
hydroelektrárna na místě zaniklého Zámeckého mlýna, vpravo od ní osada Zářečí
zástavba západní strany Klášterní ulice – domy č.p. 37
(z doby po roce 1700), č.p.
vila arch. Zdeňka Pštrosse „U
Klášterní zahrady“ č.p. 33 v Klášterní ulici z roku 1939 s prvky
moderního klasicismu; na zaobleném nároží socha Madony
dům č.p. 40 v severní části Klášterní ulice; nemovitá
kulturní památka
pomník padlým před vstupní branou hradu
pamětní deska Jana kovaříka, padlého v květnu 1945,
v Libušině ulici
boží muka sv. Anny se znakem Šternberků při silnici
západně pod zámkem; nemovitá kulturní památka
železobetonový most přes údolí Lužnice, zvaný Bechyňská
duha, postavený v letech 1925-28 dle projektu ing. Ed.
Viktory zároveň pro silniční i železniční dopravu, dlouhý
most přes Smutnou těsně před jejím soutokem
s Lužnicí; vpravo od něj Dolní mlýn, nad ním bechyňský zámek
náměstí T. G. Masaryka
Centrum města, rozlehlé
mírně lichoběžníkové prostranství (cca
Náměstí vzniklo
nejpozději v 1. pol. 14. stol., zástavba jižní
strany je však mnohem mladší, neboť původně v těchto místech probíhal
mohutný příkop opevnění předhradí (snad pocházející ještě z hradiště).
Dnešní zástavba vesměs v jádru renesanční, v podobě převážně
z 18. stol.; řada z nich památkově chráněna.
střední část západní strany náměstí – č.p. 141, č.p. 142,
č.p.
tzv. Pichlův dům č.p. 141 -
rodný dům houslového virtuosa Václava Vavřince Pichla
(nar. 1741) s pamětní bustou; nemovitá kulturní památka
dům č.p. 140 – od roku 1938 Městské muzeum (www.kulturnidum.cz/muzeum) - v
jižní části západní strany náměstí; nemovitá kulturní památka
pamětní deska na radnici č.p. 2 na jižním konci východní
strany náměstí
kostel sv. Matěje č.p. 144 (nemovitá kulturní
památka)
Farní kostel stojí
v západní části náměstí. Hranolová věž přístupná jako vyhlídka.
Dnešní kostel postaven
pozdně goticky počátkem 16. stol., zřejmě na základech starší stavby z 2. pol. 13. stol. Později několikrát přestavován (1613,
1740-43, 19. stol.), současný vzhled převážně barokní. Věž z roku 1613.
kostel od jihovýchodu
zámek č.p. 1 (nemovitá kulturní památka)
Zámecký areál na
nejzazším konci skalního ostrohu nad soutokem Lužnice a Smutné, na místě
původního hradiště, se skládá z jižnějšího vlastního zámku a severnějšího
rozlehlého předzámčí. Dnes má podobu převážně renesanční, vznikl však
přestavbou gotického hradu, který je ve struktuře dosud velmi dobře patrný.
Vstup do předzámčí (původního 1. předhradí) je branským objektem v severovýchodním
rohu areálu. Prostor, na severní straně chráněný hradbou, umístěnou
pravděpodobně na valu původního hradiště, vyplňuje pozdně gotická sýpka (dnes
v novogotické úpravě z doby kolem roku 1864), původně renesanční,
roku 1759 přestavěný Dům Hozlauerů a stáje s
jízdárnou. Na západní straně uzavírá předzámčí pivovar (původně renesanční,
později několikrát přestavovaný), k němuž z vnější strany přiléhají
tři pozdně gotické dělostřelecké bašty. Zámecké jádro je od předzámčí dosud
odděleno výrazným šíjovým příkopem. Za příkopem, v ploše bývalého 2.
předhradí, se nachází renesanční zámek; jeho tři křídla uzavírají spolu se
severním křídlem původního hradu (tzv. Starého zámku) obdélné nádvoří.
K jihu vybíhají další dvě nejprve souběžná a posléze se rozbíhající hradní
křídla; na východním křídle, zvaném Jelenice, zachován gotický krov. Na jihu je
celý areál ohraničen mohutnou samostatně stojící šíjovou hradbou zvanou Čertova
zeď (cca
Přemyslovské hradiště
v Bechyni bylo sídlem Bechyňského kraje, uváděného již Kosmou
počátkem 12. stol. (a formálně existujícího až do roku 1751, byť později zvaného
i Chýnovský či Písecký). Posléze se dostalo do držení
pražských biskupů a nejpozději počátkem 13. stol. pravděpodobně zaniklo. Roku
1268 získal hradiště výměnou zpět Přemysl Otakar II. a na „pusté hoře Bechyni″
nechal vybudovat královský hrad (z nějž snad pochází obvodové zdivo západního
křídla „Starého zámku″). Od prvních známých purkrabí – Čeňka a Dobeše
(1283) se odvozují páni z Bechyně. Ve 14. stol. drželi Bechyni Šternberkové, kteří hrad pravděpodobně přestavěli; o podobě
této přestavby však není mnoho známo. Od roku 1397 držel hrad moravský markrabě
Jošt, poté páni z Kunštátu,
od roku 1414 Jindřich Lefl z Lažan,
jehož potomci se psali Bechyňové z Lažan a kolem pol. 15. stol.
Oldřich z Grafeneku. V letech 1477-1521 byla
Bechyně opět v rukou Šternberkovů; za nich došlo
k zásadní pozdněgotické přestavbě hradu. Poté
drželi hrad Švamberkové a v letech 1569-96 Petr Vok z Rožmberka, za nějž (v 80. letech) byl
k původnímu hradu přistavěn nový renesanční zámek. Koncem 16. stol. se
majiteli stávají opětovně páni ze Šternberka, po nichž panství dědí Paarové (1700-1761 Marie Terezie ze Šternberka, provdaná
z Paaru). Ve 2. pol.
18. stol. dochází k dalším úpravám zámku, mimo jiné je roku 1776 postavena
na předzámčí jízdárna a o něco později zbořeno jižní příčné křídlo hradu
s branou a kaplí sv. Ludmily (jako rok zboření se uvádí „patrně 1792″,
na katastrální mapě z roku 1828 je však v jeho prostoru zakreslena
jakási spalná budova ??). V první čtvrtině 19. stol. před zámkem zřízen
park s grottou a pavilonem Ptáčnice; v té
souvislosti byl zbořen pravděpodobně románský kostel sv. Jiří, který stával na
východním okraji předhradí, na skalním výběžku poblíž Ptáčnice (snad šlo o
původní kostel bechyňského hradiště, prvně připomínán v 15. stol., za Petra Voka přestavěn v bratrský sbor, 1732 změněn
v sýpku). V držení Paarů je zámek až do
roku 1948. V dobách socialismu zde studijní a rekreační zařízení
Československé akademie věd, v současné době v soukromých rukách
(veřejnosti přístupný). V bývalém zámeckém pivovaru sídlí od konce 60. let
Mezinárodní muzeum keramiky (součást Alšovy jihočeské galerie; www.ajg.cz/o-galerii/mezinarodni-muzeum-keramiky-v-bechyni),
v sýpce od roku 1998 muzeum sochaře Vladimíra Preclíka.
celkový pohled na hrad a zámek od jihovýchodu – odleva
Čertova zeď, bašta Katovna, západní křídlo hradu, jedna z půlkruhových
bašt pozdně gotického opevnění, východní křídlo hradu zvané Jelenice, renesanční
zámek a část plochy předzámčí
plánek jádra zámku s rozlišením gotické a renesanční
fáze (Umělecké památky Čech)
renesanční zámek od severozápadu
západní křídlo hradu
západní konec severního křídla hradu
terasy parkově upraveného předzámčí a
pozdně gotická brána předhradí, přestavěná po roce
bývalý pivovar č.p. 135 na západní straně předhradí, jehož
součástí jsou i tři pozdně gotické bašty
Čertova zeď
klášter č.p. 39 (nemovitá kulturní památka)
Areál pozdně gotického,
barokně upraveného kláštera františkánů se nalézá v dominantní poloze na
hraně téměř
Klášter byl založen jako
konvent minoritů, údajně roku 1281. Tento rok není vzhledem k situaci
v zemi po smrti Přemysla II. příliš pravděpodobný, klášter však zřejmě
skutečně pochází z 2. pol. 13. stol., lze tedy
uvažovat o založením již v souvislosti se vznikem hradu a prvotního města
nedlouho po roce 1268. Klášter byl silně poškozen za husitských válek a posléze
zřejmě opuštěn (ovšem roku 1440 zmiňován jako existující ?). Obnoven byl, již
jako františkánský, za vydatného přispění tehdejšího majitele panství Zdislava
ze Šternberka po roce 1491, kdy byli františkáni do Bechyně uvedeni (viz též
poznámky). Nejstarší dochovanou částí kláštera je zřejmě presbytář kostela,
jehož klenba s velkou pravděpodobností pochází již z počátku 90. let
15. stol. (a o němž někteří soudí, že by mohl v základu pocházet ještě
z původní minoritské stavby); pozoruhodné zaklenutí chrámového síňového dvoulodí sklípkovou klenbou je mladší, z doby kolem
roku 1500. Základní kámen ke konventní budově byl položen 29. dubna
půdorys františkánského kláštera (Umělecké památky Čech;
upraveno)
klášter od severozápadu
klášterní kostel Nanebevzetí Panny Marie s kaplí
Ukřižování Páně a Panny Marie Bolestné, na druhém snímku patrná též novogotická
paarovská hrobka před presbytářem chrámu
portál kaple Ukřižování Páně a Panny Marie Bolestné se
znakem Šternberků
klášterní zahrada; kdesi v ní stávala od konce 18.
stol. dnes již neexistující škola, v pozadí prvního snímku zbytky
městských hradeb
pětiboká besídka nad řekou z roku 1830
Židovská ulice
Židovská čtvrť se nachází
v severovýchodní část historického jádra, v Široké ulici. Nejvýznamnější
budovou je zde bývalá synagoga č.p. 48.
Židovské osídlení je
v Bechyni doloženo od 16. stol., k nárůstu však došlo až po Bílé
hoře. Roku 1715 byla část židů vypovězena, zbytek byl následně (snad roku 1717)
povinně soustředěn právě do dnešní Široké ulice, která byla dříve zvána
Židovská ulice. Synagoga byla postavena pravděpodobně roku 1872 (údaje se dosti
rozcházejí). Bohoslužebným účelům sloužila do 2. světové války, poté sloužila
nějakou dobu jako skladiště, načež byla opuštěna. Začátkem 70. let byla
opravena, v letech 1973-2001 zde bylo umístěno muzeum požární ochrany
(nejstarší hasičské muzeum v Čechách), od roku 2006 je zde muzeum
turistiky (též první svého druhu u nás; www.kct.cz/cms/muzeum-turistiky-v-bechyni).
synagoga č.p. 48; nemovitá kulturní památka
opevnění města (nemovitá kulturní památka)
Opevnění města, navazující
přímo na opevnění hradu, je dobře dochované zejména na severní straně, kde
obloukovitě přetíná ostrožnu. Hradba je zde doplněna deseti pětibokými baštami,
více či méně dodnes dochovanými (dvě obdobné bašty, dnes zaniklé, stály
v bezprostředním sousedství brány). Toto opevnění je však z převážné
míry skryto v zástavbě a zahradách; dobře patrná je nejzápadnější část
opevnění, k níž přiléhá židovský hřbitov. Opevnění je částečně dochováno i
na západní straně města, kde kromě hradby i
půlválcová bašta č.p. 99. Opevnění na východní
straně je ve změti různých opěrných zdí na hraně kaňonu Lužnice obtížně
čitelné. Nedochovala se ani jedna ze dvou městských bran (na severní a západní
straně), ani fortna ve východní hradbě.
Město bylo opevněno
nedlouho po roce 1323. Do současné doby z větší části dochované opevnění
však vzniklo až na přelomu
linie severního opevnění na katastrální mapě z roku
1828, s dobře patrnými baštami a dosud ještě zachovanou městskou bránou;
součástí opevnění byla zřejmě i dnes již neexistující vodní plocha v pravé
části mapy, úplně vlevo je před hradbami patrný židovský hřbitov (archivnimapy.cuzk.cz)
zbytky severní hradební zdi západně od ulice Libušina,
vpravo torzo jedné z bašt
zbytky severní hradební zdi východně od ulice Libušina
v roce 2001 (stredovek.com)
a dnes
vrchní část bašty za domem č.p. 41 ve východní části
severního opevnění
železnice
Železniční trať
z Tábora do Bechyně, lidově zvaná Bechyňka, byla
zřízena roku 1903 jako první elektrifikovaná trať na území tehdejšího
Rakousko-Uherska. Na její stavbě se významně podílel průmyslník a vynálezce
František Křižík, proto je někdy zvána též „Křižíkova dráha″. Původně
však končila na levé straně kaňonu Lužnice (nedaleko dnešní stanice „Bechyně
zastávka″, dnes na konci vlečky na k.ú. Bežerovice), současné nádraží vzniklo až souběžně
s postavením tzv. Bechyňské duhy, v provozu je od roku 1928.
busta Františka Křižíka v čekárně bechyňského nádraží
Dolní mlýn
Skupina objektů na pravém
břehu Lužnice, u jezu přímo pod hradní skálou; oficiálně počítán k Zářečí,
třebaže leží na „bechyňské″ straně řeky.
Dolní mlýn s jezem, nad ním bechyňský zámek
Dolní mlýn na vedutě z 2. pol.
18. či počátku 19. stol. (veduty.bach.cz)
mlýn na pohlednici z počátku 20. stol. (vodnimlyny.cz)
Dolní mlýn v roce 1940 (vodnimlyny.cz)
dnešní stav - vlevo obytná budova mlýna č.p. 453, vpravo (neomítaná)
bývalá mlýnice, dnes č.p. 434
mlýn na katastrální mapě z roku 1828 (archivnimapy.cuzk.cz) a na současném leteckém snímku (www.mapy.cz)
Zajímavosti, poznámky:
Ø
Rozsah bechyňského hradiště není vzhledem k pozdějším radikálním změnám terénu
přesně znám. Většinou se uvádí, že se rozsahem shodovalo s pozdně
středověkým hradem (čelní hradba předhradí pravděpodobně stojí na hradištním
valu), předpokládá se však, že snad již v době laténská a rozhodně
v období raného středověku byla opevněná i plocha pozdějšího města;
prostor hradu byl tedy spíše vnitřní částí hradiště či akropolí.
Ø
Často tradovaný údaj, že františkáni v Bechyni vystřídali minority již roku 1284, je zjevně
chybný, neboť samostatný františkánský řád se oddělil od minoritů až
v průběhu 15. stol. (česko-moravská provenience ustavena oficiálně roku
1469). Nesmyslný je údaj i v případě, že bychom připustili, že
v těchto starších dobách jsou františkány nazýváni minorité (tehdy jediný
řád vycházející z řehole sv. Františka), neboť nemohli nahradit sami sebe.
Maximálně by mohlo jit o uvedení minoritů do dříve založeného kláštera.
Ø
Již v 15. stol. doloženo v Bechyni hrnčířství. V 16. stol. se hrnčíři
soustřeďovali především v osadě Zářečí, kde byla 1875 založena i keramická
továrna. Tradici bechyňského hrnčířství dodnes nese i keramická škola, založená
roku 1889. Od roku 1966 se v Bechyni konají pravidelná Mezinárodní
sympozia keramiky.
Ø
K Čertově zdi v areálu hradu se váže pověst o smlouvě hradního pána
s ďáblem, že když ten stihne postavit zeď do ranního kuropění, propadnou
mu duše všech poddaných ze Zářečí (!). Čert pro jistotu skoupil všechny kohouty
z okolí a tak nijak s prací nespěchal, jedné babce se však povedlo
kohouta ukrýt a ten pekelníkovi zakokrháním jeho práci zmařil. proto zůstala zeď
nedokončená.
Ø
O místní židovské komunitě vypráví pověst, že měla být na příkaz krutého
šternberského správce Johana Jakoba Edlera von Kostheim vyhnána jako pomsta
za to, že se mu nepovedlo zmocnit krásné židovské dívky Rózy. Správce však
zemřel právě v okamžiku, kdy se těsně před odchodem rabín Chajim modlil za jejich záchranu.
Ø
Léčebné prameny v Bechyni známy od 16. stol.,
přímým podnětem pro zřízení rašelino-železitých lázní byly však až nové objevy pramenů roku 1728.
Ø
V Bechyni se natáčely filmy Ryba na suchu (1942, režie Vladimír Slavínský), Jan
Hus (1954, režie Otakar Vávra), Jsem nebe (1970, režie Jan Kačer), Metráček (1971, režie Josef
Pinkava), Zlatí úhoři (1979, režie Karel Kachyňa), Kameňák
(2003, režie Zdeněk Troška) či Čertova
nevěsta (2011, režie Zdeněk Troška). Po místech spojených s těmito filmy
se údajně chystá naučná stezka.
Ø
V Minnesotě leží městečko Bechyn. Založeno bylo
pravděpodobně emigranty z Bechyňska, kteří odešli do
Severní Ameriky za prací.
Literatura:
- Karel Kuča: Města a
městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku - 1. díl (Praha 1996)
- Emanuel Poche a kol.:
Umělecké památky Čech 1 - A/J (Praha 1977)
- Vladimír Čtverák, Michal Lutovský,
Miloslav Slabina, Lubor Smejtek: Encyklopedie hradišť
v Čechách (Praha 2003)
- Tomáš Durdík: Ilustrovaná
encyklopedie českých hradů (Praha 1999)
- Pavel Vlček: Ilustrovaná encyklopedie českých zámků
(Praha 2001)
- Pavel Vlček, Petr Sommer, Dušan Foltýn a kol.:
Encyklopedie českých klášterů (Praha 1997)
- Hana Hlušičková a kol.: Technické památky v
Čechách, na Moravě a ve Slezsku I - A-G (Praha 2002)
- Jiří Čarek: Městské znaky
v Českých zemích (Praha 1985)
- Václav Vokolek: Neznámé
Čechy 4 – Posvátná místa jihovýchodních Čech (Praha 2012)
Web:
- oficiální stránky města - http://www.mestobechyne.cz
- neoficiální stránky města - http://www.lazne-bechyne.cz
- turistické informační centrum - http://www.visitbechyne.cz
- kulturně turistický informační server Bechyňska - http://www.bechynsko.cz
- wikipedie - http://cs.wikipedia.org/wiki/Bechyně
- duchovní toulky Táborskem
- http://kaple.husitskemuzeum.cz/obce/ab/bechyne/index.html
- hrady.cz - http://www.hrady.cz/?OID=1298 a další
- botany.cz; klášterní zahrada - http://botany.cz/cs/bechyne/
- středověk; hradiště - http://www.stredovek.com/list_photo.php?category=hradiste&object=Bechyne
- středověk; hrad - http://www.stredovek.com/list_photo.php?category=hrady&object=Bechyne
- středověk; opevnění města - http://stredovek.com/list_photo.php?category=hradby&object=Bechyne
- židovské památky - http://pamatky.kehilaprag.cz/hledani/bechyne-synagoga
- vodní mlýny; Horní mlýn – http://vodnimlyny.cz/mlyny/mlyn/195-druzstevni-horni-mlyn
- vodní mlýny; Dolní mlýn - http://vodnimlyny.cz/mlyny/mlyn/196-dolni-mlyn
- Deník; filmová stezka - http://taborsky.denik.cz/zpravy_region/v-bechyni-vznika-prvni-jihoceska-filmova-stezka-20141221.html
- fotohistorie - http://www.fotohistorie.cz/Jihocesky/Tabor/Bechyne/Default.aspx
další
místa v okolí (mapa) / jižní Čechy / rejstříky
listopad 2014