ROUDNÝ

k.ú. Bořkovice (Vlašimská pahorkatina / Voticko)

Zalesněný vrch (503 m n. m.) s rozsáhlými pozůstatky těžby zlata ve středověku i novověku, až do pol. 20. stol. Na severozápadním úbočí vrchu stejnojmenná osada, vzniklá z původních důlních provozů a hornické kolonie. Důlní památky zahrnují rozsáhlou oblast okolí vrchu mezi Bořkovickým (Ramenským) potokem na jihu a Roudenským potokem na severu, na východě zasahují až na Labský vrch. Nejvýznamnějšími památkami na středověkou těžbu jsou tzv. Propadliny na západním úbočí vrchu a sejpoviště v údolí Roudenského potoka, těžbu v novověku pak připomíná řada šachet, minimálně dvě štoly (Barbora a Mořic neboli Prokop), i z přírodovědného hlediska zajímavá plocha bývalých kalojemů a zejména mnoho trosek různých provozních budov dolu. Popsané zde zatím nejsou zdaleka všechny. Areálem vede naučná stezka.

Třebaže v okolí těžili zlato již Keltové, jejich působení přímo na Roudném nelze doložit. Jistá je však těžba v předhusitském období, doložená nejen pozůstatky středověkých důlních děl, ale i několika nepřímými písemnými zprávami ze 14. stol., z nichž lze i dovodit, že se ve zdejší těžbě angažoval jílovský důlní podnikatel a kutnohorský mincmistr Jan Rotlev, který držel tvrz v nedalekém Kamberku a měl patronátní právo k několika okolním kostelům. Středověká těžba probíhala nejprve na povrchových výchozech křemenných žil, později i podpovrchově pomocí štol. Po husitských válkách zde těžba upadla, další informace jsou až z 2. pol. 18. stol. , kdy zde prováděli těžbu Auerspergové. V roce 1777 byl výtěžek více jak 2 kg ryzího zlata, na přelomu 80. a 90. let pak 1 kg ryzího zlata ročně. Těžba byla ukončena roku 1804, pravděpodobně kvůli vyčerpání tehdy dostupných zásob. Až roku 1893 těžbu obnovuje berlínská firma Stantien a Becker. Po smrti Morice Beckera (1901) zde přebírá těžbu anglická společnost Sugdan a Fischer a celý důl modernizuje. Nový závod na úpravu rudy, v té době nejmodernější v Evropě, otevřen v září 1904. V následujících letech zažívá Roudný své nejslavnější období - použitými technologiemi, ale i výší těžby, která se pohybovala kolem 30 kg zlata měsíčně, patřil k nejvýznamnějším zlatým dolům v Evropě (počátkem 20. let dokonce byl dokonce nejvýnosnějším zlatým dolem Evropy). Přesto se již od 1. sv. války potýkala těžba s problémy (mimo jiné i proto, že Británie byla nepřátelskou mocností), definitivně zastavena byla za hospodářské krize roku 1930. Důl v té době dosahoval hloubky 450 m, následně byl téměř celý zatopen. Drobnější průzkumné práce zde probíhají za 2. sv. války, rozsáhlejší pak na přelomu 40. a 50. let, kdy je důl vyčerpán a prohlouben až na 510 m, těžba však již obnovena není. Snahy o průzkumy směřující k obnovení těžby koncem 20. stol. nebyly v obavě z narušení zdejší krajiny povoleny. Odhaduje se, že na Roudném bylo za celou dobu jeho historie vytěženo 7 tun zlata (písemně doloženo 5,9 tun), zbývající zásoby jsou zde odhadovány ještě na 25 – 30 tun.

dva plány areálu zlatodolu Roudný – první z terénní turistické mapy (v lepším rozlišení), druhý z knihy V. Zemka Zlatodůl Roudný u Vlašimi (v lepším rozlišení s legendou)

(a do třetice ještě plán zlatodolu z infotabule v geologické expozici pod Blaníkem)

vodojem na vrcholu kopce – jeho účel a stáří jsou neznámé, údajně vznikl až po ukončení těžby (září 2010, leden 2016)

litinový kříž a pomníček Františka Pěknice při lesní cestě na severním úbočí Roudného (leden 2016)

Nová hornická kolonie

Zděno domky bývalé hornické kolonie tvoří dnes severní část osady Roudný – na levém břehu Roudenského potoka. Součástí byla i Kučerova hospoda, zvaná Dolní hotel Roudenský.

Kolonie, vybudovaná někdy počátkem 20. stol., nahradila starší kolonii dřevěných domků při šachtě Jindřiška. Dnes domy používány k obytným účelům.

jeden z domků kolonie (září 2010)

šachta Aleška (Albert)

Nejhlubší šachta na Roudném (dosahuje hloubky 420 m, počítáno však od ohlubně šachty Václav, která leží minimálně o 50 m výše; do větší hloubky pak již klesají pouze jámy, které nedosahují povrchu) se nalézala na jižním okraji osady, při severozápadním úpatí vlastního vrchu. Nejlépe dochovaný těžební objekt celého areálu - dosud zachována šachetní budova s ohlubní vlastní jámy, zakrytou panely, sousední strojovna i další doprovodné objekty .

Šachta Albert zaražena roku 1905 jako slepá jáma, začínající na patře 170 m, protože rudní těleso upadalo šikmo k severozápadu a překopy od šachty Václav by již byly příliš dlouhé. V poválečném období, již pod jménem Aleška, proražena až k povrchu. 1951 nad ní postavena nová těžní věž, stržena roku 1956.

šachta Aleška v polovině 50. let 20. stol. (ad Zlatodůl Roudný u Vlašimi)

strojovna (vlevo) a šachetní budova (uprostřed) jámy Aleška (září 2010)

objekt kovárny a dílny u jámy Aleška (leden 2016)

šachetní budova – panely uprostřed zakrývají vlastní jámu (leden 2016, září 2010)

pohled do zatopené jámy Aleška (září 2010)

šachta Jindřiška

Nacházela se asi 140 m východně od šachty Aleška, na dnešním okraji osady směrem na Laby. Po šachtě dnes nejsou žádná stopy (její ohlubí se nachází přímo pod dnešní vozovkou), zachován pouze odval.

Šachta založena roku 1894. Až do roku 1901 byla hlavní šachtou dolu. Při ní vznikla i malá amalganační úpravna rudy. Poč. 20. stol. již měla pouze větrací funkci, posléze zanikla. Dřevěné domky kolem šachty sloužily jako (stará) hornická kolonie až do postavení nové kolonie níže v údolí - poté byly zbořeny.

tady někde přímo pod silnicí bývala jáma Jindřiška (září 2010)

plocha odvalu jámy Jindřiška (leden 2016)

stará hornická kolonie u jámy Jindřiška, dnes již zaniklá (ad Zlatodůl Roudný u Vlašimi)

vila ředitele zlatodolu č.p. 34

Stavení na okraji osady směrem na Laby.

č.p. 34 (září 2010)

Propadliny

Rozlehlá oblast na severozápadním úbočí vrchu, těžena prokazatelně jíž od středověku. Tvoří ji četné pinky, haldičky, odvaly propadlé štoly a zavalené šachty. Ve střední části tzv. „Velký obval″, jáma 150 x 60 m, hluboká až 30 m, vzniklá zřejmě povrchovým vytěžením. V ní dodnes možno nalézt krátké, velmi staré průzkumné i těžební štoly.

Těžba v tomto prostoru prokazatelně již ve středověku. Z „předauerspergského období″ pochází mimo jiné i Velký obval. V 18 stol. zde soustředěna většina šachet (František, Michal, Pavlína, Josef, Kristýna a na okraji Václav - všechny propojeny odvodňovací štolou Maria Josef). Intenzivně se zde kutalo i počátkem 20. stol., v důsledku čehož došlo k překrytí stařin, znemožňující dnes přesné určení stáří jednotlivých dobývacích prací.

východní část Velkého obvalu pod bývalou šachtou Václav (září 2010)

Velký obval pod šachtou Václav před rokem 1925 (www.ceskasibir.cz)

pozůstatky pravděpodobně středověké těžby (září 2010)

severní stěna Velkého obvalu – někde tady ústila dnes zavalená průzkumná štola č. 3 (též T) z roku 1952 (září 2010)

západní část Velkého obvalu – pravděpodobně propadlá štola, možná též dopravní zářez (září 2010)

prohlubeň po „komínu č. 24″ v západní části Velkého obvalu – původně sloužil k větrání, po 2. sv. válce i k dopravě materiálu a jako jeden z přístupů do dolu, dnes zasypán (září 2010)

mírně propadlé ústí původně větracího „komínu č. 113″ u dolního konce lanovky; ta sem přivážela písek z louhovny, který byl komínem vsypáván do podzemí, kde jím byly vyplňovány místa s již vytěženou rudou (září 2010)

konec lanovky roku 1930 (ad Zlatodůl Roudný u Vlašimi)

terénní nerovnosti způsobené těžbou jsou i v širším okolí (září 2010)

šachta Václav

Nejvýše položená šachta, těsně pod vrcholem kopce. Byla hluboká 170 m. Dnes je jáma zabetonovaná a na povrchu ji připomíná již pouze odval, který kolem ní vznikl.

Zaražena roku 1784, původně především jako šachta větrací. Je jedinou šachtou z auerspergského období, která se používala i v pozdějších dobách, po roce 1904 se stává dokonce hlavní těžní jámou celého revíru. Při průzkumných pracích v polovině 20. stol. měla již pouze podružný význam, neboť zde docházelo k častým závalům.

šachta Václav kolem roku 1930; dřevěná budova vlevo, se šachetní věží spojená mostem, je drtírna (www.ceskasibir.cz, sechtl-vosecek.ucw.cz)

základy pravděpodobně strojovny šachty Václav (leden 2016)

odval šachty Václav dnes (září 2010)

nová úpravna rud

Úpravna rud byla vybudována roku 1904, kdy nahradila starší úpravnu u šachty Jindřiška, na svažitém terénu jižního úbočí Roudného. Toto rozložení umožňovalo dopravu zpracované rudy samospádem. Skládala se z drtírny (na vrcholu kopce - s těžní věží šachty Václav spojena dřevěným mostem), níže položené stoupovny (kde se z rozdrcené rudy vyráběl amalgam), při níž stála i strojovna s elektrocentrálou, a ještě níže položené louhovny, v níž probíhalo kyanidové loužení. V době postavení to byla nejmodernější linka na zpracování zlaté rudy v Evropě. Nedaleko šachty Václav stála důlní laboratoř, kde se analyzovaly vzorky a probíhala konečná úprava zlatého amalgamu a zlatého kalu z louhovny. Pracovat přestala úpravna během 2. sv. války, postupně byla vyrabována a rozpadla se. Dodnes zachovány zříceniny laboratoře (která stála ze všech budov nejdéle - opuštěná byla až někdy v 70. letech), poměrně rozsáhlé pozůstatky louhovny a základy stoupovny a elektrocentrály, které jsou ovšem nepřístupné v oploceném areálu Ústavu sociální péče.

celkový pohled na areál nové úpravny rud kolem roku 1930 (ad Zlatodůl Roudný u Vlašimi; www.ceskasibir.cz) – stupňovitá budova, která fotografiím dominuje, je stoupovna; na první fotografii krom toho dobře vidět dopravní lanovka, na druhé v popředí vlevo louhovna

pozůstatky čehosi (strojovny??) v  oplocené části areálu (září 2010)

louhovna roku 1905 (ad Zlatodůl Roudný u Vlašimi)

zříceniny louhovny (leden 2016)

sokl čehosi u zřícenin louhovny (září 2010)

skalní žlab nad louhovnou – jeho účel mi není zcela znám (září 2010)

laboratoř (spolu s přilehlou drtírnou) roku 1943 a ještě roku 1956 (ad Zlatodůl Roudný u Vlašimi)

zříceniny laboratoře (září 2010)

zříceniny laboratoře (leden 2016)

skládka tyglíků na tavení zlata nedaleko bývalé laboratoře (září 2010); dnes, poté, co byla skládka zveřejněna na tabuli naučné stezky, zde zůstávají jen nevelké úlomky tyglíků

kalojemy

Původně tři pod sebou terasovitě uspořádané nádrže na jižním úbočí vrchu pod stoupovnou. Hráze byly vybudovány z odpadních písků, které zbyly po loužení. V kalojemech se skladovaly kaly z úpravny. V těchto kalech je ještě poměrně velké množství zlata, které nebylo možné tehdejšími technologiemi získat (odhaduje se asi 700 kg). Dnes téměř vše zarostlé lesem. Na dolním (největším) kalojemu, zvaném též halda Danica či Na pískách, vyhlášena roku 1994 přírodní památka Roudný (2,5 ha) za účelem ochrany společenstev blízkých vátým pískům, zejména v Čechách velmi vzácného svižníka Cicindela arenaria ssp. viennensis. Kromě něj zde výskyt i dalších pískomilných druhů bezobratlých a též zajímavých rostlin. I tento kalojem však postupně zarůstá, dnes jsou zde navzdory ochraně již odkryté písky jen na velmi malých ploškách. Což naopak vítají ti, kteří považují haldu za nebezpečnou ekologickou zátěž plnou zbytků kyanidu a arzenu. Danica je zjevně kontroverzním tématem.

horní dva kalojemy pod novou úpravnou rud kolem roku 1930 (www.ceskasibir.cz)

hráz jednoho z horních kalojemů (září 2010)

písečná, spoře porostlá pláň haldy Danica (září 2010)

centrální část haldy po narušení vegetačního pokryvu z důvodu podpory pískomilných organismů (leden 2016)

bývalý báňský hotel (č.p. 2)

Trochu stranou stojící budova byla vybudována snad současné s celým areálem počátkem 20. stol. Po zrušení dolu ve 2. pol. 20. stol. sloužila spolu s několika blízkými dochovanými správními objekty dolu jako škola v přírodě, dnes zde Ústav sociální péče. Areál oplocen.

báňský hotel ve 20. letech 20. stol. (ad Zlatodůl Roudný u Vlašimi)

bývalý báňský hotel dnes (září 2010)

ředitelství

Chátrající budova bývalého ředitelství závodu se nalézá nedaleko báňského hotelu, na návrší severně nad ním.

bývalé ředitelství zlatodolu (leden 2016)

Západní obvaly

Pozůstatky starých hlubinných těžebních prací západně od silnice z Roudného k bývalému báňskému hotelu – nejzápadnější část celé těžební lokality.

O těžbě v této části Roudného není příliš známo. Jisté je jen, že v době Auergsperské těžby zde byly šachta Karel a „šachta č. 5″ a že zde existovaly i nějaké těžební práce „starší″.

pozůstatky těžebních prací (září 2010)

naučná stezka

Okružní naučná stezka se dvěmi odbočkami měří necelých 5 km, má 15 hlavních zastavení a údajně deset malých panelů s historickými fotografiemi, umístěných v tom místě, odkud byly kdysi fotografovány (někdy i mimo vlastní trasu naučné stezky). Stezka je značena klasickou značkou naučné stezky a je celoročně přístupna. Otevřena byla v roce 2013. Trasou ani obsahem nijak nesouvisí se starší, krátce po roce 2000 již zcela zaniklou naučnou stezkou, jež byla zaměřena čistě přírodovědně.

plánek naučné stezky: 1 - úvod, historický přehled; 2 – šachta Aleška; 3 – konečná stanice lanové dráhy; 4 – Západní obvaly; 5 – areál závodu z let 1904-1930 a důlní hotel; 6 – louhovna, 7 – kalojemy; 8 – čerpací stanice a voda v dole; 9 – stoupové úpravny a elektrocentrála; 10 – laboratoř; 11 – šachta Václav a práce pod zemí; 12 – Velký obval a stařiny; 13 – šachta Jindřiška; 14 – hornická kolonie; 15 – středověké úpravárenské haldy V krblinách (ke stažení v lepším rozlišení s legendou); pozor, plánek na informačních panelech naučné stezky je v úseku mezi zastavením 6 a 12 špatně! (zastávky 10, 11 a možná i 12 jsou však chybě i v tomto plánku)

začátek stezky na návsi v Roudném (leden 2016)

zastavení naučné stezky mají podobu výdřevy štoly, horní panel je vždy věnován historii zdejšího dobývání zlata, na dolním pak dává různé úkoly dětem permoník Ruda (leden 2016)

dvě kostky u zastavení č. 5, představující velikost tuny zlata a tuny vody (leden 2016)

dětské části infotabulí (leden 2016)

umístění historických fotogragfií v terénu (leden 2016)

fotografie s popisky je spíše výjimkou (leden 2016)

Zajímavosti:

Ø Jediný zlatodůl v Čechách, který byl po celou dobu své novodobé historie ziskový.

Ø Důl byl inspirací pro román Františka Kavky Tajemství zlatodolu (1977).

Ø Průzkumy prováděné ve 2. pol. 20. stol. zde doložily i ložisko barytu a stříbra.

Literatura:

- Václav zemek: Zlatodůl Roudný u Vlašimi – 5. samostatná příloha časopisu Pod Blaníkem (Vlašim 2001)

- Hana Hlušičková a kol.: Technické památky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku III - P-S (Praha 2003)

- Jan Němec a kol.: Chráněná území ČR 1 - Střední Čechy (Praha 1996)

- Molan Holub: K recenzi knihy Rudné a uranové hornictví ČR a také ke knize samotné – ad Vesmír 2/2004 - http://www.vesmir.cz/clanek/k-recenzi-knihy-rudne-a-uranove-hornictvi-cr-a-take-ke-knize-samotne

Web:

- stránky Louňovic pod Blaníkem - http://www.lounovicepodblanikem.cz/historie-fakta.php?ctg=18

- muzeum Mineral - http://muzeum.mineral.cz/hornictvi/zlaty-dul-roudny/

- geopark Kraj blanických rytířů - http://www.geopark-kbr.cz/cs/roudny

- Wikipedie - http://cs.wikipedia.org/wiki/Roudný_(Zvěstov)

- Hofmannovy cesty - http://www.hofmann.estranky.cz/fotoalbum/banske-prace/zlatodul--roudny/

- blog Karla Drábka - http://drabek.bigbloger.lidovky.cz/c/359919/Roudny-kopec-plny-zlata.html

- digitální archiv atelieru Šechtl a Voseček - http://sechtl-vosecek.ucw.cz/cml/dir/roudny.html

- Historické pohlednice - http://www.fotohistorie.cz/Stredocesky/Benesov/Roudny_-_Zlatodul/Default.aspx

- Muzeum České Sibiře - http://www.ceskasibir.cz/dok/d450.php

- Muzeum České Sibiře, pohlednice - http://www.ceskasibir.cz/cartas/carta_roud1.php

- ústřední seznam ochrany přírody - http://drusop.nature.cz/ost/chrobjekty/zchru/index.php?frame&SHOW_ONE=1&ID=1690

- Průvodce po naučných stezkách v Praze a Středních Čechách - http://www.stezky.info/zrusene-stezky/ns-roudny.htm

další místa v okolí (mapa) / Podblanicko / rejstříky

aktualizace leden 2016