Posázaví

UHLÍŘSKÉ JANOVICE

k.ú. Uhlířské Janovice (Hornosázavská pahorkatina / Uhlířskojanovicko)

Městečko nedaleko labsko-sázavského rozvodí (423 m n. m.), při soutoku Kochánovského potoka (Výrovky) s Janovickým potokem. Centrem Václavské náměstí s kostelem sv. Aloise na terase nad levým břehem potoka, východně od něj na bývalém hřbitově kostel sv. Jiljí. V uličce jihozápadně od náměstí (Zdravotní) synagoga – dnes modlitebna Československé církve husitské. Na západním okraji městečka nádraží. Na potoku několik drobnějších rybníků.

Historii obce dokládá kostel sv. Jiljí z konce 12. stol. Kdy bylo v sousedství původní vsi kolem tohoto kostela založeno pány ze Šternberka městečko se přesně neví, nejčastěji se uvádí 1. pol. 14. stol. Každopádně první písemná zmínka o Janovicích je z roku 1352 v souvislosti s farou, městečko se výslovně uvádí až roku 1544. Nejpozději od 1. pol. 15. stol. používají přídomek Uhlířské (Uhelné), připomínající, že zdejší obyvatelé se živili pílením dřevěného uhlí (tradice uhlířství přetrvala až do poč. 18. stol.). Do roku 1756 patřili Janovice k Českému Šternberku, poté připojeny k panství Rataje.

Znak městečka vychází z pečetního znamení z roku 1739. Jde o erb tehdejších majitelů městečka, hrabat z Roggendorfu (v něm však šesticípá hvězda; osmicípá hvězda je buď omyl, nebo reminiscence na starší symbol města, odvozený ze znaku Šternberků), doplněný o písmena R (Roggendorf), G (jeho výklad je sporný, nejspíš ze staročeské podoby jména města Ganowice) a tři zelené vršky (považované někdy chybně za „mluvící znamení″ – milíře).

pohled na město od severu (leden 2016)

historické jádro města s kostelem sv. Aloise při pohledu od kostela sv. Jiljí (březen 2011)

rokoková socha sv. Panny Marie z roku 1773 ve Smetanově ulici v severovýchodní části města – nemovitá kulturní památka (leden 2016)

kříž při silnici do Chmeliště (leden 2016, březen 2011)

Václavské náměstí

Téměř čtvercový prostor tvoří historické jádro městečka. V ploše náměstí kostel sv. Aloise a radnice č.p. 6 z roku 1786 (dnes městský úřad). Empírová radnice č.p. 168 z let 1838 – 1846 na severní straně náměstí, dnes zde mimo jiné informační středisko. Plocha náměstí slouží v podstatě jako parkoviště a autobusové nádraží. Celkový ráz zástavby dobře zachovaný až na část severní fronty vlevo do radnice, která byla zbořena koncem 80. let 20. stol. a dodnes nezastavěna.

jihovýchodní část náměstí s radnicí, kostelem a sochou sv. Václava (březen 2011)

empírová radnice č.p. 168 z let 1838-46, později okresní soud – nemovitá kulturní památka – dnes (březen 2011) a počátkem 20. stol., kdy ještě existovala dnes vybouraná část severní strany náměstí vlevo od ní (Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku)

radnice č.p. 6 v jihovýchodní části náměstí (březen 2011)

bývalá fara č.p. 1 na východní straně náměstí, rokoková stavba z roku 1763 (březen 2011) – nemovitá kulturní památka

pískovcová socha sv. Václava z roku 1858 od J. Möldnera (březen 2011, leden 2016) – nemovitá kulturní památka

kostel sv. Aloise Gonzagy (nemovitá kulturní památka)

Barokní stavba v ploše náměstí s malířskou výzdobou bratří Kramolínů. Orientován k jihovýchodu, shodně s tvarem náměstí. Založen roku 1767 Marií Teresií Savojskou, dokončen v letech 1794-95 nákladem knížete Aloise Josefa z Lichtensteina.

kostel sv. Aloise (březen 2011, leden 2016)

vstupní portál; letopočet 1794 připomíná rok dokončení stavby (březen 2011)

průhled z podkruchtí do lodi kostela (leden 2016)

iluzivní malba ve stylu J. Kramolína, představující jeden z bočních oltářů (leden 2016)

křížová cesta na boku kostelní lodi (leden 2016)

křtitelnice (leden 2016)

kostel sv. Jiljí (nemovitá kulturní památka)

Kamenná neomítaná stavba s románskými prvky. Pozdně románská obdélná loď s gotickým presbytářem a mladší sakristií po severní straně. V interiéru vzácné fresky z konce 14. stol. V areálu bývalého hřbitova socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1853 a dřevěná zvonička.

Podle místní tradice původně románská kaplička z 11. století, postavená na (nedoloženém) Zlickém hradišti, dle jiné verze na pohanském obětišti. Ve skutečnosti postaven pozdně románský kostel zřejmě ve 2. pol. 12. stol. či na poč. století 13. Gotická přestavba ve 2. čtvrtině 14. stol. 1795 kostel zrušen, zbořena románská věž. Obnoven 1869. Roku 1904 vyhořel, následně byl Ludvíkem Láblerem puristicky opraven.

celkový pohled na kostel; v západním průčelí zazděný vchod na emporu, sakristie považována místní tradicí za původní kapli z 11. stol. (březen 2011, leden 2016)

románské okénko (?) v průčelí lodi (březen 2011)

románské okno na severní straně lodi (leden 2016)

náhrobní kameny zazděné v průčelí kostela (březen 2011)

portál v průčelí kostela z doby puristické opravy poč. 20. stol. (březen 2011)

barokní márnice u kostela (březen 2011)

socha sv. Jana Nepomuckého na bývalém hřbitově (březen 2011)

zvonička u kostela z doby kolem roku 1800 (leden 2016, březen 2011) – nemovitá kulturní památka

synagoga č.p.111 (nemovitá kulturní památka)

Bývalá synagoga v „maursko-byzantském″ slohu se secesními prvky stojí v řadové zástavbě severní strany Zdravotní (dříve Templové) ulice jihozápadně od náměstí. Postavena byla v letech 1913-14 na místě starší synagogy, která padla za oběť požáru židovské uličky roku 1913 (s využitím některých původních zdí, ovšem na rozšířeném půdorysu). Autorem návrhu je Josef Hadrala. Po roce 1941 měla být upravena na hasičskou zbrojnici, nakonec ji však získala jako svojí modlitebnu Církev československá husitská. Vnější vzhled i původní vybavení včetně secesních vitráží zůstaly zachovány. Synagoga a sousední domek rabína (později německá židovská škola; š.p. 110) jsou dnes posledními pozůstatky židovské zástavby v této uličce.