ČERNOVICE

k.ú. Černovice u Tábora (Křemešnická vrchovina / Kamenicko)

Město při Černovickém potoku, jižně pod masivem Svidníku (594 m n. m.). Jádrem je klínovité náměstí, v jehož východní rozšířené části stojí kostel. Historická zástavba nejen podél východozápadní komunikace, ale i podél severojižní, křížící náměstí zhruba ve středu. Tím vzniká poměrně složité urbanistické uspořádání. Severně od náměstí v ulicích Na Potoce a Táborská se nacházelo malé židovské ghetto. Na jižním okraji města areál zámku. V severovýchodní části města nádraží na úzkorozchodné železniční trati.

Počátky města na důležité křižovatce cest lze hledat pravděpodobně v 1. pol. 14. stol. (jako první zmínka se uvádí někdy rok 1323, jindy 1344 či 1369; občasné tvrzení, že Černovice mohly vzniknout již ve 12. stol., není ničím podloženo). Od počátku patřili k hradu Choustníku a tvořili tak nejvýchodnější výspu rožmberského dominia. Roku 1374 jsou připomínány jako městečko; je poměrně pravděpodobné, že jako městečko byly již založeny. Roku 1586 prvně výslovně uváděny jako město. Roku 1597 koupeny Magdalenou Malovcovou z Lisova a připojeny ke Kamenici; od ní odděleny roku 1641, kdy vytvořeno Martinem Jindřichem Paradisem z Eschaide samostatné černovické panství (ve 2. pol. 18. stol., za Šternberků, spojeno dočasně s panstvím Žirovnice). Často zužovány požáry.

městský znak (k jeho vzniku blíže viz poznámky)

předměstská zástavba ve Svitavské ulici, východně od náměstí

sokolovna č.p. 341 z roku 1933 dle návrhu architekta Bohuslava Mlady ve Svatavvské ulici, s pamětní deskou umučeným Sokolům z roku 1947 od Josefa Vítězslava Duška

pomníček legionářů z roku 1937 před sokolovnou

kříž na křižovatce ulic Svatavská a Bezručova

jeden ze čtyř dvojdomků (č.p. 337 a 338) od architekta Vladimíra Žďárského z roku 1933 v tzv. Tyršově čtvrti (Tyršova ulice) v jihovýchodní části města

škola č.p. 367 z let 1947-53 od architekta Vladimíra Maršála na jižním okraji města

předměstská zástavba v ul. Dobešovská jižně od náměstí

Mariánské náměstí

Klínovitý prostor na prastaré křižovatce cest – ze západní strany vychází cesta do Soběslavi, ze severovýchodního rohu do Pacova a z jihovýchodního rohu do Pelhřimova; zhruba v polovině přetíná náměstí severojižní komunikace z Chýnova (Tábora) do Kamenice a Jindřichova Hradce, která se na tvaru náměstí nijak neprojevuje. V rozšířené východní části náměstí areál kostela (kdysi obklopeného hřbitovem), před ním bývalá radnice. Náměstí pojmenováno podle mariánského sloupu, nyní stojícího u presbytáře kostela, který kdysi býval uprostřed náměstí.

středné část náměstí s pomníky padlým, areálem kostela a starou radnicí

bývalá radnice č.p. 93, později kino, v ploše náměstí v sousedství kostela; patro, na němž dosud městský znak, bylo přistavěno jako škola nákladem Josefa Leopolda Šternberka roku 1796

barokní fara č.p. 84 v severovýchodním rohu náměstí

rodný dům obrozeneckého básníka Vojtěcha Vejškrabka-Bělohrobského č.p. 240 na východní straně náměstí

bývalá měšťanská škola, dnes odborné učiliště č.p. 72 z roku 1899 v jihovýchodním rohu náměstí

pamětní deska na nároží školy, připomínající, že zde od 10. května do počátku června 1945 sídlil štáb svazu partyzánských oddílů „Za Prahu″

č.p. 200 a 199 na jižní straně náměstí

č.p. 95 a č.p. 90 + 89 a na severní straně náměstí; na druhém snímku vpravo vykukuje moderní budova radnice č.p. č.p. 718 z roku 1992

pomník Raněného z roku 1926 od Josefa Vítězslava Duška na památku obětem 1. světové války

pamětní deska obětem německé okupace z roku 2012

sloup se sochou Panny Marie z roku 1892 za kostelem, dílo sochaře Václava Žďárského; nemovitá kulturní památka

vážní budka č.p. 291 z roku 1924 v severovýchodní části náměstí

kostel Povýšení sv. Kříže (nemovitá kulturní památka)

V základě gotický, barokně přestavěný kostel stojí ve východní části náměstí. Při kostele samostatně stojící zvonice (v přízemí též gotická). Za kostelem Mariánský sloup, přenesený sem z původního umístění ve středu náměstí. Bývalý hřbitov kolem kostela dnes již nic nepřipomíná.

Údaje o první zmínce o zdejším kostele s kaplí (oltářem) sv. Kateřiny se rozcházejí – někdy je uváděn rok 1371, jindy až 1397. Jisté je, že kostel vznikl někdy ve 2. pol. 14. stol. Je doloženo, že roku 1457 se „do kostela a na kostel“ uchýlili obyvatelé při vpádu Zdeňka ze Šternberka a chtěli se zde bránit; z toho lze soudit, že kostel byl v té době opevněn a sloužil jako pevnostní bod neopevněného městečka; s tímto účelem by snad mohla souviset i dnešní zvonice. Někdy je však gotické zdivo v přízemí zvonice interpretováno jako pozůstatek oné v počátcích zmiňované kaple sv. Kateřiny. Barokně byl kostel přestavěn (či nově vystavěn ?) před rokem 1668 Martinem Jindřichem Paradisem z Eschaide, znovu z rozvalin vystavěn roku 1737 nákladem Josefa Jana Maxmiliána Kinského (jehož erb je od té doby na hlavním portálu) a znovu obnoven po požáru roku 1796 (z té doby pochází dnešní klenba). Zvonice barokně přestavěna a zvýšena snad v 18. stol., dle jiných zpráv již před rokem 1660. Pseudoslohová jehlancová střecha nahradila na zvonici původní barokní šindelovou báň po požáru roku 1857. Na věži tři zvony z roku 1926 a hodinový stroj z roku 1941.

celkový pohled na kostel se zvonicí od západu a od jihovýchodu

vstupní portál se znakem Kinských

interiér kostela

nástropní fresky z roku 1898 od Jana Vysekala ml.

novorenesanční hlavní oltář z roku 1882 od Františka Egela s obrazem Povýšení sv. Kříže z roku 1809 od A. Bayera

boční oltář s pozdně gotickou sochou Panny Marie z poč. 16. stol., přenesenou sem z kostela v Dobešově

zvonice

železný kříž u zvonice, vyrobený roku 1822 v železárnách ve Včelnici; erb na soklu by snad mohl patřit tehdejšímu majiteli panství Vincentu Zessnerovi ze Spitzenbegu (?)

zámek č.p. 1 (nemovitá kulturní památka)

Poměrně rozlehlý a stavebně komplikovaný areál na jižním okraji města, při soutoku obou větví Černovického potoka. Jádrem je vlastní budova zámku, v dnešní podobě klasicistní. Uváděna je jako trojkřídlá, byť půdorys je poněkud komplikovanější. Obdélné nádvoří uzavírá kromě zámku na jihovýchodní straně i obdélné stavení č.p. 88, na jihu je dnes kromě menší samostatně stojící stavbičky ohraničeno pouze potokem. Na nádvoří roste mohutná lípa srdčitá, zvaná Zámecká lípa (obvod kmene téměř 5 metrů; památný strom). Severozápadně od zámku se nalézá obdélný zámecký dvůr (č.p. 3), severně a východně řada novostaveb, souvisejících se současným využitím zámku (částečně zastavěly i původní hektarovou zámeckou zahradu severně od zámku). Západně od zámku menší park (0,7 ha). Jižně a západně od zámku tzv. Obora, dříve parkově upravený lesní porost o výměře cca 30 ha, kde dosud dochováno mimo jiné několik pěkných stromořadí (volně přístupno).

Zámek byl založen v souvislosti se vznikem samostatného černovického panství roku 1651, byť výslovně je zmiňován až roku 1716. Dle některých názorů mohl být postaven na základech jednoho z černovických mlýnů. Nejstarší částí je patrně dnešní severní křídlo. Po polovině 18. stol. pozdně barokně přestavěn a rozšířen (1806 popisován jako dvoukřídlý objekt s arkádami a kaplí, s panskou zahradou obehnanou zdí s rondely v rozích a se dvorem). 1814, za Vincenta Zessnera, hraběte ze Spitzenbegu, přistavěno „krátké křídlo naproti pivovaru″. Roku 1841, za knížete Heinricha Eduarda ze Schönburga, byl celý zámek klasicistně přestavěn a sjednocen dle plánů Josefa Schaffera; v té době založen i zámecký park a obora. V roce 1945 byl zámek zestátněn, několik let sloužil jako kasárna, rekreační zařízení, sklady a byty, po roce 1955 pak jako psychiatrická léčebna. Od roku 1962 je areál zámku využíván jako ústav sociální péče pro mentálně postižené děti (dnes diagnostický ústav sociální péče pro mládež s celostátní působností - http://web.telecom.cz/dusp-cernovice). Od svého založení byl ústav průkopníkem socializace mentálně postižených dětí a mládeže do společnosti, později včetně chráněného bydlení a chráněného pracoviště (s tím právě souvisí i řada přístaveb a novostaveb v okolí zámku), od roku 1988 zde fungovala první experimentální pomocná škola pro mentálně postižené děti v republice.

areál zámku na katastrální mapě z roku 1829 (archivnimapy.cuzk.cz) a na současném leteckém snímku (www.mapy.cz); jižní křídlo zámku dle mapových podkladů zaniklo někdy v průběhu 1. poloviny 20. stol.

západní křídlo zámku se zvýšenou střední částí a s nárožními věžicemi – nejreprezentativnější část celého areálu

vjezd do nádvoří do východu – budova vpravo je východním křídlem zámku, vlevo objekt č.p. 88, který by snad mohl být v historických materiálech zmiňovaným pivovarem (??), za branou tzv. Zámecká lípa

cca hektarový rybník východně od zámku; v současné podobě vznikl zřejmě až někdy kolem poloviny 20. stol., byť nelze vyloučit, že na místě staršího zaniklého

objekt ve východním sousedství zámku, svojí polohou pod hrází rybníka připomínající mlýn, postavený však až ve 2. pol. 20. stol.

umělé koryto potoka, obtékající rybník i zámek; vybudováno až po povodni roku 1826, do té doby protékal potok přímo areálem zámku

park před zámkem

z Obory jižně od zámku

partie západně od zámku

dvůr č.p. 3

židovská čtvrť

Zbytky malé židovské čtvrti se nacházejí při potoku severně od náměstí v ulicích Na Potoce a Táborská. Dochována zde k nepoznání přestavěná synagoga a několik domů včetně bývalé krčmy. Zaniklá vinopalna stávala na místě dnešního č.p. 150 při pravém břehu potoka.

Židovská komunita je v Černovicích doložena od pol. 17. stol. Nejpozději v 1. pol. 18. stol. se zformovalo ghetto severně od náměstí; v té době zde uváděny 3, později 5 domků. Kromě této enklávy vlastnili v 19. stol. Židé i tři domy přímo na jižní straně náměstí. Černovická židovská komunita zanikla za 2. světové války.

synagoga č.p. 226 v severním sousedství náměstí v době před 2. světovou válkou; postavena snad roku 1807, v novogotickém stylu přebudována po požáru 1857, 1949 zrušena, kolem roku 1960 k nepoznání přestavěna na obytný dům (www.wikipedia.org)

dům č.p. 145 – bývalá židovská hospoda, v dnešní podobě po požáru 1857

bývalý Obchodní dům Janeček č.p. 116

Honosná budova, stojící na tzv. Předměstí severně od náměstí, pochází z roku 1909. V jižní části dnes Café budík s volně přístupnou expozicí desítek budíků.

bývalý Obchodní dům Janeček

expozice budíků

úzkorozchodná železniční trať

Úzkorozchodná železniční trať (rozchod 760 mm) z Jindřichova Hradce do Obrataně byla otevřena roku 1906. Nádraží leží v severovýchodní části města. Jihovýchodně od města dva zajímavé kamenné viadukty – jedním překračuje železniční trať potok, druhým přechází cesta přes železnici.

celkový pohled na černovické nádraží; na kolejích stojí osobní vlak Jindřichohradeckých místních drah

výpravní budova č.p. 280

kolna na černovickém nádraží

pumpa na jihovýchodním zhlaví nádraží

večer na nádraží

železniční mostek u hřbitova

hřbitov

Nový hřbitov, který nahradil původní hřbitov na náměstí u kostela, leží v severovýchodní části města (0,5 ha). Založen byl roku 1813, původně sloužil výhradně katolickému obyvatelstvu, od roku 1936 je hřbitovem občanským. Dochována řada historických náhrobků, mimo jiné zajímavý soubor železných křížů, vyráběných v 19. stol. v železárnách ve Včelnici.

z černovického hřbitova

centrální kříž z roku 1832 se znakem tehdejšího majitele černovického panství Heinricha Eduarda Schönburga

hrob zakladatele hřbitova a prvního zde pochovaného, děkana Josefa Hlavatého († 1813) s krásným kovaným křížem

hrobka knížecího správce Adolfa Purgharta († 1853) a jeho manželky Mathildy Purghart, rozené Pile († 1855)

hrob katolického spisovatele a novináře, černovického kaplana Karla Balíka († 1930)

hrob ředitele černovického velkostatku Viktorina Günthera († 1912)

hrob legionáře Jana Lhotky († 1934)

hrob Eduarda Neudörfla, mlynáře z Panských Mlýnů († 1900)

několik ukázek zdejších litinových křížů

další zajímavé náhrobky

rybníky severně od města

Soustava čtyř rybníků na severní větvi Černovického potoka, při severním okraji města. Horní rybník (cca 1,4 ha) dnes využíván jako přírodní koupaliště. Níže menší rybník o výměře cca 0,3 ha. Pod dalším rybníkem, zvaným Loucký či Louckého (cca 1,3 ha), budova bývalého mlýna Pelíšek (č.p. 126), na mapě z 2. pol. 18. stol. zvaného Nový. Pod posledním z rybníků (Kamperlův, U Kamperlů, Králův; 0,6 ha) další mlýn - č.p. 735 – využívaný dnes jako restaurace a hotel.

Rybniční soustava je zjevně starého původu, tři rybníky jsou zde značeny již na vojenské mapě z 2. pol. 18. stol. Ve 2. pol. 19. stol. byl nějakou dobu zřejmě zrušený horní rybník, v polovině 20. stol. pro změnu není na mapách malován rybník Loucký. Drobný rybník pod koupalištěm je zřejmě novodobý, na mapách se objevuje až kolem poloviny 20. stol.

koupaliště

Loucký rybník

Kamperlův rybník

mlýn č.p. 735

mlýn na katastrální mapě z roku 1829 (archivnimapy.cuzk.cz) a na současném leteckém snímku (www.mapy.cz)

židovský hřbitov (nemovitá kulturní památka)

Leží o samotě severně od města. Velmi dobře zachovaný, s cca 300 náhrobními kameny staršího i novějšího typu. Rozkládá se na ploše 11 arů, je obehnán kamennou zdí. V márnici dnes malá pamětní síň černovických židů. Při přístupové cestě ke hřbitovu velmi působivý památník holocaustu dle návrhu exilového sochaře Michaela Deimla. Skládá se z 52 kamenů, na nichž jména židů z Černovic a okolí včetně jejich stručných příběhů. Po levé straně cesty jsou kameny těch, kteří holocaust nepřežili, na pravé straně těch několika, kteří ho přežili; přesto jsou pro prožité utrpení i ony symbolicky mezi oběťmi.

Hřbitov založen údajně v pol. 17. stol. (údaje se silně rozcházejí, někdy uváděn již rok1600, jindy až rok 1730). Roku 1785 byl hřbitov rozšířený a obezděný. Nejstarší dochované stély jsou datovány do konce 17. stol., většina náhrobních kamenů pochází z období pol. 18. - první třetina 20. stol. Poslední pohřeb se konal roku 1940. Koncem 20. stol. byl hřbitov zrekonstruován, roku 2002 vybudován památník. Hřbitov volně přístupný, pamětní síň na požádání.

celkový pohled na hřbitov, v pozadí márnice

stará část hřbitova

nová část hřbitova

(fotografie vybraných stél)

památník holocaustu u hřbitova

(foto pamětních kamenů)

Zajímavosti, poznámky:

Ø Často se uvádí, že znak měli městu udělit ve 14. stol. páni z Hradce a později měl být polepšen Rožmberky. Netuším, kde se tato teorie vzala, neb z dochovaných pramenů nevyplývá, že by ve 14. stol. páni z Hradce vůbec choustnické panství drželi – do roku 1322 to byli páni z Choustníka a poté Rožmberkové. Páni z Hradce drželi panství a tedy i Černovice až v 16. stol. Původ dnešního znaku lze tedy podle mě hledat spíše tam. Heraldická pojednání sice tvrdí, že znak „musel″ vzniknout před rokem 1479, toto tvrzení se ale opírá o pečeť, na níž údajně (dle popisu v knize Města a městečka…) byla vyobrazena pouze růže, tedy erbovní znamení majitelů. První vyobrazení současného znaku zřejmě pochází až z městské knihy, založené roku 1576, tedy právě v době, kdy město drželi páni z Hradce. Nabízí se tedy možnost, že štítek s rožmberskou růží uvnitř znaku není pozdějším polepšením, ale naopak vložením staršího znaku města (pečetního znamení) do nového znaku.

Ø Roku 1379 zde bylo uváděno 7 mlýnů. Ještě ve 20. letech 20. stol. zde fungovalo 5 mlýnů – dva severně od města (viz výše), jeden východně od zámku (Ťápalský) a dva pod městem (Šelihův a Loucký). Na místě jednoho z původních mlýnů snad stojí zámek. Kde měl stát ten sedmý nevím.

Ø V místních potocích trochu zmatek. Zatímco tradičně (již v 1. pol. 19. stol. a ještě v 50. letech 20. stol.) je jako Černovický potok označován tok tekoucí od severu skrz západní část města a potok tekoucí od východu kolem zámku je nazýván Lhoteckým, na některých současných mapách je právě tento značen jako Černovický, zatímco potok přitékající od severu jako Obecní. Někdy je tento rozpor řešen jako „dvě ramena Černovického potoka″.

Ø V Černovicích se narodil i zemřel hudební skladatel, klavírista Ferdinand Vodička (1895–1953).

Literatura:

- Karel Kuča: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku - 1. díl (Praha 1996)

- Emanuel Poche a kol.: Umělecké památky Čech 1 - A/J (Praha 1977)

- Zdeněk Fiala a kol.: Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a v Slezsku V - Jižní Čechy (Praha 1986)

- Hana Hlušičková a kol.: Technické památky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku I - A-G (Praha 2002)

- Karel Kuča: České, Moravské a Slezské zvonice (Praha 1995)

- Jiří Čarek: Městské znaky v Českých zemích (Praha 1985)

Web:

- oficiální stránky města – http://www.mestocernovice.cz

- wikipedie - http://cs.wikipedia.org/wiki/Černovice_(okres_Pelhřimov)

- hrady.cz, zámek – http://www.hrady.cz/index.php?OID=3941

- hrady.cz, židovský hřbitov - http://www.hrady.cz/index.php?OID=10691

- pohraničí; židovský památník - http://www.pohranici.cz/main.php?Cislo=345

- Spolek pro vojenská pietní místa - http://www.vets.cz/vpm/mista/obec/3-cernovice/

- Turistika.cz - http://www.turistika.cz/mapy/mista/cernovice-zamek

další místa v okolí (mapa) / Vysočina / rejstříky

srpen 2014