MEKLENBURSKO - PŘEDNÍ POMOŘANSKO

Poznámky z cest

Toulky kolem Baltu: Hiddensee

srpen 2025

Ostrov v Baltu, od severu k jihu dlouhý necelých 20 km, široký maximálně 4 km. I přes nevelkou plochu velmi rozmanitý. Sever je na zdejší poměry dalo by se říci až hornatý (nejvyšší vrchol 72,7 m n. m. drží výškový rekord v širokém regionu baltského pobřeží) – mohutné ledovcové morény porostlé částečně křovinatým lesem, částečně pastvinami, které obzvláště mají obrovské kouslo. Ve střední části rozsáhlé vřesoviště, na jihu duny a na východu mokřady. Pobřeží písečné, útesovité i rákosové. K tomu několik vesnic, dnes spíše letovisek, zachovávajících si však stále půvab staré zástavby. Specifický ráz pak ostrovu dodává fakt, že je zde úplně zakázána osobní automobilová doprava – krom malého autobusu kroužícího mezi vesnicemi, nějakého toho traktoru či servisního vozidla vyvážejícího odpadky tu všichni jezdí na kole a náklad se převáží ve všudypřítomných vozících.

Ostrov (respektive jeho přírodní části – vsi a jejich zemědělské zázemí jsou vyjmuty) je součástí národního parku Vorpommersche Boddenlandschaft. Na okraji Vitte je zdarma přístupné návštěvnické centrum národního parku. Krom něj zde mají být dvě naučné stezky, v terénu však nejsou nijak značeny (a minimálně u té severní se zákres na informační tabuli zásadně rozchází se zákresem na webu národního parku).

Ze Schaprode se dá dostat lodí do všech tří přístavů na ostrově. Obvykle jezdí osobní lodě, ale do Vitte občas i trajekty. My jeli právě trajektem do Vitte, pořádně prolezli severní část ostrova s majákem (některé cesty uzavřené, což se člověk vesměs dozví až když k nim dorazí) a tak trochu poklusem vzali střední část, aby nám neujela poslední loď z Neuendorfu. Na jih už čas nezbyl.

Ve všech vsích na ostrově je možnost nakoupit potraviny. V přístavech jsou „rybárny" se skvělými rybami v housce (od 5 euro), uzenými rybami (ochutnal jsem úhoře; lahůdka) a podobně. Takže hlady tu člověk určitě neumře. Na obchodech a restauracích, případně vlastním batohu je však člověk závislý i co se pití týče, neb na ostrově nejsou žádné volně dostupné zdroje pitné vody.

trajekt ze Schaprode do Vitte

Hiddensee na obzoru

rybář a racek

přístav Vitte

rybky v přístavu Vitte

umělá hnízda pro jiřičky

tradice původního stavitelství je tu stále živá – tohle jsou zjevné novostavby, ale hmotou i rákosovou střechou navazují na původní architekturu rybářských vsí

trávnička přímořská

hvězdnice slanistá

nějaká slanomilná tolice ?

východní pobřeží mezi Vitte a Klosterem

kamyšník přímořský

přístav Kloster

Klosterské hotely

takzvaná Klášterní brána, sice v místech zaniklého cisterciáckého kláštera (viz plánek), ale vzniklá až po jeho zániku

(více o bývalém klášteře: https://www.kirche-hiddensee.de/geschichte-des-klosters)

Inselkirche neboli ostrovní kostel – z konce 17. stol., údajně na místě středověkého, souvisejícího s nedalekým zaniklým cisterciáckým klášterem (dle jiných podkladů původní středověký kostel, jen v 17. století radikálně přestavěný?)

krov předsíně slouží jako zvonice

interiér kostela – výmalba dřevěné klenby, zvaná „Růžové nebe“ od berlínského malíře Nikolause Niemeiera pochází z roku 1922, křestní anděl z roku 1750

cosi jako křížová cesta, ale má jen 7 zastavení – reprodukce obrazů Siegera Ködera se souvisejícími meditativními texty

náhrobek opata zdejšího kláštera Johannese Runnenberga (+ 1475)

epitaf obchodníka Samuela Vöhsana, který zahynul na moři v roce 1611

pomník padlým v 1. světové válce v interiéru kostela

na hřbitově u Inselkirche

hrob spisovatele a dramatika Gerharta Hauptmanna, nositele Nobelovy ceny za literaturu

kotvy, zřejmě jako památník (?)

vrabec domácí

pastviny – koně a bernešky

písčiny při východním pobřeží … a ohniváček černokřídlý

osada Grieben

na drátech…

vstup do národního parku v severní části ostrova … i správci parku tu jezdí na kolech :-)

útesy na severním konci ostrova zvaném Enddorn

řasy

kajka mořská

neuvěřitelná krajina na severozápadě ostrova zvaná Dornbuch

Schluckswiek (72 m n. m.) – nejvyšší vrchol (nejen) ostrova

Dornbušský maják (Leuchtturm Dornbusch) z roku 1888

sluneční hodiny u majáku

vpravo od majáku je vidět vojenský pozorovací bunkr

výletní restaurace Zum Klausner a galerie dřevěných soch (schodiště odtud na pláž toho času uzavřeno)

Dornbuch – cikcak cestou od majáku do Klosteru

a jsme zpátky v Klosteru – chráněný jeřáb prostřední

návštěvnické centrum Hauptmannova domu (ten stojí v zahradě opodál)

západní pobřeží slouží ke koupání

z návštěvnického centra národního parku u Vitte

Vitte

bývalý větrný mlýn, bohužel bez lopatek

fenoménem ostrova jsou „samoobslužné" stolky s nabízeným zbožím před jednotlivými domy; sortiment různý – domácí výrobky i kýčovitý brak, produkce dětská i profesionální, přebytky domácího šatníku...

Dünenheide – největší vřesoviště německého pobřeží Baltu, ale místo fialových plání na většině plochy jen nekvetoucí rostliny ... asi by to chtělo menší požár ;-) … mimochodem, tahle plocha je překvapivě pouze přírodní rezervací (75 ha), ale je vyjmuta z národního parku