Poznámky z cest

Toulky kolem Baltu: Rujána

Rujána (Rügen) je se svými 926 km² největším německým ostrovem (nejen) v Baltu. A i když leží od pobřeží coby kamenem dohodil, vždy byla a v podstatě dodnes je trochu světem sama pro sebe. Byla poslední baštou pohanských Slovanů, vyvrácená Dány až roku 1168.

Vzhledem k tomu, že v dobách socialismu, kdy se nedalo „nikam jinam", byla Rujána častým cílem dovolených, je dodnes zejména staršími lidmi často vnímána jako něco podřadného, „náhradního". Podobně jako Balaton. Podobně jako Balaton neprávem. Rujána je krásná!

Poprvé jsme zde byli v roce 2016. Poloostrov Wittov (včetně mysu Arkona) a okolí Bergenu mám zpracované v podobě místopisných karet. Na zbytek tehdy nezbyl čas; třeba se ještě někdy dokopu k tomu dodělat to.

srpen 2025

Bergen je faktickým srdcem Rujány – zeměpisně, dopravně i politicky. Nevelké poklidné městečko, kde hlavní „atrakcí“ je kostel. Stavba z konce 12. století je nejstarší na ostrově a románské fresky jsou unikátem v celém severním Německu (další výmalby ale probíhaly v 15. a 16. století, takže není úplně snadné se zorientovat, co je románské, co pozdně gotické a co renesanční). Kostel založil rujánský kníže Jaromar I. s úmyslem, postavit si při něm své sídlo. Jeho lennímu pánovi, dánskému králi, se to však nějak nezamlouvalo, tak nakonec při kostele vznikl klášter. Z toho se ovšem nic nedochovalo.

V Bergenu jsme při letošní krátké návštěvě Rujány přesedali hned dvakrát – cestou tam z vlaku na autobus a cestou zpátky a autobusu na vlak. Cestou tam zbylo i trochu času na prohlídku kostela a posezení v jedné příjemné kavárně. Cestou zpátky to bylo veselejší, ale o tom až dále. Tady jen pár ilustračních fotek, podrobněji na místopisné kartě.

      

*   *   *

Po dvou letech zase u Baltu. Klasika. Přístav, hejna bernešek a dalšího ptactva, medůzky, kýčovité západy slunce… :-)

Schaprode je malá vesnice na západním pobřeží Rujány. Hlavním důvodem, proč se sem jezdí, je fakt, že odtud odjíždějí lodě na ostrov Hiddensee. Krom toho je tu jeden z pěkných rujánských středověkých kostelů.

Na okraji vsi je kemp. Takový komorní, pro „stanaře" vyhrazeno pár plácků ohrazených živým plotem přímo na břehu moře, ke snídani čerstvé pečivo na recepci, v ohradě pár koz, králíci, osli… Jediná výtka, nemá kuchyňku. Ale to je asi v oblasti normální, jak jsme postupně zjistili.

Pobřeží v okolí vsi, stejně jako malý ostrůvek Öhe uzavírající na jihozápadní straně průliv se schaprodským přístavem, jsou součást národního parku Vorpommersche Boddenlandschaft. Průliv i břehy ostrova jsou velmi bohaté na vodní ptactvo – jedny z nejbohatších, jaké jsme během letošního toulání kolem Baltu viděli.

   

ve vsi – typická zástavba s rákosovými střechami

   

v kempu

        

večer v přístavu

  

medúza talířovka ušatá

    

bernešky; v pozadí ostrov Öhe

volavka u břehu Öhe

  

kormoráni, racci, březňačky…

 

Schaprode z lodi

     

na břehu Baltu

výhled od kempu na maják na Hiddensee

v autobusové zastávce

*   *   *

Největší historickou pozoruhodností Schaprode je cihlový středověký kostel sv. Jana (St. Johannes Kirche). Teoreticky je třetí nejstarší na Rujáně, z počátku 13. století, ale z těchto dob zůstal v podstatě jen presbytář, zbytek je až z poloviny století 14.

Krásných středověkých vesnických kostelů je v okolí více. Jen co jsme viděli z autobusu, za zastávku by určitě stál kostel v Gingstu nebo v Trentu.

    

exteriér kostela sv. Jana v Schaprode

kostel je sice celý cihlový, ale podezdívka je z mohutných balvanů

Věděli jsme, že kostel by měl být otevřený. Marně však lomcujeme všemi dveřmi, zavřeno. Asi máme smůlu, nejspíš správce zaspal, čekat nemůžeme, za půl hodiny nám jede autobus. Pak někoho napadlo zmáčknout tlačítko na tom černém sloupku vpravo přede dveřmi. A dveře se sami otevřely! Račte vstoupit…

   

interiér kostelní lodi

  

románská část kostela – vítězný oblouk a presbytář s apsidou

 

z barokního inventáře presbytáře – patronátní lavice a zpovědnice

triumfální kříž z konce 15. století

  

barokní vyřezávaná kazatelna z 20. let, nesená postavou sv. Petra

další kousek vyřezávaného inventáře z 1. poloviny 18. stol. - křtitelnice

Epitaf Balthasara von Platena z roku 1716

fragment nástěnné malby

varhany postaveny v roce 1895 Guidem Knaufem

interiér předsíně na severní straně kostela, sloužící dnes jako kaple padlých ve 2. světové válce

  

krásné dveře, spojující předsíň s lodí

*   *   *

Veselo bylo cestou zpět. Nejprve autobus ráno ze Schaprode. Podle jízdního řádu i aplikace se mělo na spoj do Bergenu přesedat na křižovatce v Kluisu. Spolucestující nám však říká, že jestli jedeme do Bergenu, ať nevystupujeme. Říkal jsem si, že třeba autobus jen změní číslo a pojede dál a přestup by byl tím pádem zbytečný. Chyba. Přestupovalo se v Gingstu a další autobus vůbec přes Kluis nejel!

Další dějství na nádraží v Bergenu. V pokladně říkáme, kterým vlakem chceme jet, a kupujeme jízdenky. Ve vlaku nám však průvodčí tvrdí, že na tenhle vlak dané jízdenky neplatí. No, co se dá dělat,. Tak to holt zaplatíme ještě jednou. To prý nejde. na tenhle vlak se musí kupovat jízdenky předem, on nám je prodat nemůže. Tak co teda máme dělat? Že si musíme na nejbližší stanici vystoupit. Výhledem k tomu, že nejbližší stanice byl Stralsund, cíl naší cesty, ani jsme neprotestovali ;-)

úvodní stránka Německo / poloha na mapě