Poznámky z cest: Míšeň
prosinec 2024
Město známé především výrovou porcelánu. Jinak je
ale označované též za „nejstarší město v Sasku“. Sídlem světské (markrabě)
i církevní (biskup) správy byla už od 10. století, tedy v době, kdy nedaleké
Drážďany byly ještě pouhou rybářskou vesnicí. Nejstarší zástavba zřejmě neměla
úplně městský charakter, šlo spíše o skupenství samostatných (mnohdy
opevněných) dvorců v držení šlechty či kléru; pozůstatky této zástavby
jsou dosud v okolí bývalého augustiniánského kláštera sv. Afry (Freiheit). Nejpozději ve
12. stol. již ale byla Míšeň městem se vším všudy, tedy opevněnou aglomerací
s centrálním trhem, obývanou především obchodníky a řemeslníky.
Nepříliš velké Staré město je kompaktně zachováno,
bez nějakých rušivých dostaveb, přesto mi přijde, že nemá tak silnou atmosféru,
jako některá jiná historická německá města. Možná to bylo ovlivněno přílišným
očekáváním, možná velmi sychravým počasím. Možná adventními trhy, které mnoha
městům sluší, ale tady – nahuštěné na velmi malém prostranství a
s nesmyslně fialovým nasvícením okolních budov – na mě působily spíše
rušivě. Nechat se ale musí, že trh byl plný nejrůznějších dobrot; cokoli jsme
si koupili, na tom jsme si úžasně pochutnali.
Rozhodně ale Míšeň za návštěvu stojí. Strávili jsme
tu sedm hodin a zdaleka nestihli obhlédnou všechno, co jsme chtěli (městské
muzeum v bývalém františkánském klášteře, románské kostelíky na předměstí,
porcelánová manufaktura…).
(plánek Starého města ke stažení)
pohled na
město přes Labe; v popředí plastika „Světový mír″ od Karla Bergmanna z roku 1965
replika
saského poštovního sloupu na východním předmostí
pohled na
Staré město z Hradního vrchu; věž vlevo patří kostelu Frauenkirche,
velká střecha uprostřed zástavby v levé části bývalému kostelu zaniklého
františkánského kláštera
v ulicích
Starého města
pozdně
gotická radnice, jejíž okna slouží v čase adventu jako adventní kalendář;
pod arkýřem znak Míšně
pozdně
gotický Frauenkirche (kostel Panny Marie)
z přelomu 15. a 16. stol., spodní část věže raně gotická
na věži Frauenkirche je od roku 1929 umístěna první porcelánová
zvonkohra na světě (ale neslyšeli jsme)
kámen se
saským znakem před vstupem do kostela, snad pokladnička z pol. 16. stol., která je odtud uváděná (?)
interiér Frauenkurche
presbytář
– detail klenby a oratoř
vyřezávaný
hlavní oltář Frauenkirche, střední část z doby kolem
roku 1500, postranní křídla doplněna roku 1929
křtitelnice
epitafy,
vesměs renezanční, v kostele Frauenkirche
zbytek jakési
plastiky (lev?) na jedné z kleneb
před
kostelem Frauenkirche; renesanční budova
v pozadí je bývalý pivovar, uprostřed snímku replika renezanční
Soukenické brány
fara z let 1913/14; na arkýři reliéf Ježíše a apoštolů
hrázděný dům z roku 1523
bývalý
klášterní kostel františkánů, dnes městské muzeum (podle fotek vypadá velice
zajímavě, ale nestihli jsme…)
podobně
jako v jiných saských městech, i v Míšni se dají najít krásné
renesanční portály, ale není jich zde zdaleka tolik, jako třeba v Pirně nebo ve Zhořelci
stará
lékárna s portálem a arkýřem, kde se potkává 16. a 18. století
adventní
trh
Betlém na
adventním trhu
pozdně
gotický prelátský dům
bývalý
augustiniánský klášter sv. Afry
raně barokní
portál kostela sv. Afry (1670)
hřbitovní
brána z sv. Afry
Jahnaischer Hof na Freiheit – renesanční portály do zahrady a do domu
další
dvorce středověkého původu na Freiheit
různá
vrátka kamsi vediucí, mnohdy i středověká…
"písmenkový
kámen", na němž lze údajně najít celou abecedu (původně zřejmě svorník
brány z konce 17. stol.)
míšeňské
nádraží je uváděno jako jedna z nejvýznamnějších funkcionalistických
nádražních budov v Německu…no, nevypadá na to
románský
kostelík sv. Martina alespoň z dálky; zajít jsme k němu pro tentokrát nestihli
noční
Míšeň
* * *
Dominantou Míšně je komplex budov na Hradním vrchu (Burgberg)
nad levým břehem Labe. Někdy je nesprávně nazýván Albrechtsburgem,
ale toto jméno ve skutečnosti patří jen jedné ze zdejších budov. Ostrožna byla
po staletí rozdělena na severní světskou část s palácem míšeňského
markraběte, později saského vévody, a na jižní církevní část se sídlem
míšeňského biskupa a kapituly, k níž patří i ve středu ostrožny stojící
Míšeňský dóm (katedrála sv. Jana Evangelisty a sv. Donáta).
Koncem 15. století přesídlili saští vévodové trvale
z Míšně do Drážďan. Ve 2.
polovině 16. stol. v důsledku reformace zanikla Míšeňská diecéze. Míšeň
tak ztratila funkci jak správního, tak církevního centra (roku 1921 byla
Míšeňská diecéze formálně obnovena, ale biskupové nesídlí v Míšni, nejprve
byl sídlem diecéze Budyšín a v současné době to jsou Drážďany). „Míšeňské
biskupství″ existuje spolu s katedrální kapitulou dodnes (v rámci
Saské luteránské církve), nikoli však jako územní církevní jednotka, ale jako
subjekt spravující katedrálu a další majetky.
Celý areál (exteriéry) je volně přístupný, volně
lze během dne nahlédnout i do dvora proboštství (krásná pozdně středověká
stavba) a do ambitu při katedrále (obdoba klášterních rajských zahrad). Vstupné
se platí pouze do interiérů zámku (vlastního Albrechtsburgu)
a katedrály.
Hradní vrch
přes Labe – uprostřed biskupský zámek, za ním věže Dómu, vpravo Albrechtsburg
gotickorenesanční Vorderes Burgtor aneb Přední brána
bezprostředně
za bránou se nachází kamenný (smírčí?) kříž; jestli je jeho umístění původní nebo
sem byl odněkud přenesen netuším
jediný
historický přístup do areálu Hradního vrchu je po kamenném mostě z 13.
stol.
na mostě
v hradbě
mostu je osazená již hodně zvětralá kamenná deska, kdysi snad s reliéfem
nějakého ptáka
Torhaus, zvaná též Mittleres Burgtor, střední brána, z čehož lze usuzovat, že zde
bývala ještě nějaká třetí (zadní) brána, která však dnes již neexistuje; ve
věži dnes muzeum (www.torhaus-meissen.de)
další
kamenný kříž
zástavba
na jižní straně areálu – původně (částečně dodnes) domy kapituly, dnes zde
několik restaurací
pozdně
gotické katedrální proboštství z roku 1497
nahlédnutí
do dvora proboštství
dům
z roku 1526, dnes kavárna
Míšeňský
dóm
sbírka
náhrobních kamenů při jižní straně katedrály
křížová
chodba ambitu; uprostřed prvního snímku v pozadí kaple Všech svatých
v ambitu
část dómu
přiléhající k ambitu
raně
gotická kaple Všech svatých, původně kapitulní sál (2. pol.
13. stol.); nevím, zda běžně přístupná, nebo jsme měli jen štěstí, že se tam
zrovna chystal koncert
v kapli
Všech svatých je mimo jiné pěkná sbírka náhrobních kamenů
biskupský
zámek z přelomu 15. a 16. století
pozdně
gotická kapitolní síň
Albrechtsburg
z
restaurace Burgkeller je krásný výhled na město a
mají tu skvělé polévky (aktuálně kaštanovou, dýňovou a soljanku), byť cenově
trochu dražší (9-10 eur)
dolů jsme
to vzali proskleným výtahem (nebo kolejovou
lanovkou, jak kdo chce), jedoucím po severním úbočí Hradního kopce; dolů
zdarma, nahoru teoreticky za 1 euro, ale když jsme šli kolem, byla pokladna
zavřená
* * *
Interiér Míšeňského
dómu je neskutečný. Na první pohled úzké vysoké trojlodí, ale vedle toho
řada různě „poschovávaných″ bočních prostor a průchodů. Neuvěřitelné
množství nádherných kamenických detailů. Při zběžném pohledu se může zdát, že
stavba má dva presbytáře proti sobě (jedním z nich je ve skutečnosti tzv.
Knížecí kaple, pohřební kaple Wettinů), což ještě zvýrazňuje
fakt, že i na straně skutečného presbytáře je kruchta a zástěna. Stylově, nepočítaje nějaké pozdější dostavby
a přestavby, od ranné po vrcholnou gotiku (pol. 13. –
poč. 16. stol.).
V sakristii, kapitulním sále a sklepě malé,
pěkně udělané muzeum. Vstup do interiéru (chrám + muzeum dohromady) zpoplatněn.
pokladna
jižní podkruchtí
přízemí
osmiboké kaple
v patře
osmiboké kaple
chrámová
loď
epitafy v
lodi
kaple
v podvěží jihozápadní věže, původně
pravděpodobně sakristie; nástěnné malby z počátku 16. stol., kamenické
detaily starší
průhled do
jižní boční lodi
Knížecí
kaple – pohřebiště Wettinů
hrob kurfiřta
Fridricha I., zakladatele Knížecí kaple
hrob Sidonie von Böhmen
(Zdeny České), saské vévodkyně, dcery českého krále Jiřího z Poděbrad a
manželky Albrechta III. Chrabrého.
hrob Anny
Saské, manželky Viléma Oranžského, která byla po obvinění z nevěry až do
smrti (1577) internována v Drážďanech a po smrti tajně pohřbena v, míšeňské
katedrále
další
hroby v Knížecí kapli
vstup
z Knížecí kaple do pohřební kaple vévody Jiřího
pohřební
kaple vévody Jiřího a obrazem od Lucase Cranacha staršího
původně
hlavní (západní) vstupní portál chrámu, jež se po přístavbě Knížecí kaple ocitl
v interiéru
původní
vstupní předsíň kostela na západním straně hlavní lodi
v podvěží severozápadní věže
severní
část východní kruchty s varhany
severní podkruchtí
zástěna
oddělující hlavní loď od presbytáře
oltář od Lucase Cranacha staršího a
zavěšený kříž na východním konci hlavní lodi
chórové
lavice
hlavní
oltář v presbytáři z doby kolem roku 1490, pravděpodobně dílo
nějakého holandského mistra
náhrobní
kameny před oltářem
nad
vchodem do sakristie sochy císaře Otty I. a jeho manželky Adelheid
Burgundské, zakladatelů Míšeňské diecéze, na protější stěně patroni chrámu sv. Jan
Evangelista a sv. Donát, vše z 13. stol.
nová
sakristie – součást chrámového muzea
ochoz
kolem presbytáře
chrámové
muzeum v kapitulním sále
chrámové
muzeum v suterénu kapitulního sálu
* * *
Albrechtsburg je
označovaný za nejstarší zámek v Německu, neboť, byť jde o stavbu ještě
pozdně středověkou, má již takřka výhradně rezidenční charakter. Na místě
zbořeného hradu byl postaven v 70. letech 15. století. Jako sídlo saských
vévodů však sloužil jen velmi krátkou dobu (podle některých zpráv dokonce
vůbec), neboť ještě před koncem 15. století se panovnický dvůr přesunul do
Drážďan. V letech 1710 až 1864 zde fungovala první manufaktura na výrovu
porcelánu v Evropě. Úpravy pro provoz manufaktury byly poté odstraněny,
mnohé sály byly vymalovány pseudohistorickými malbami z dějin Saska a roku
1889 byl zámek otevřen pro veřejnost.
Ty sály jsou architektonicky úžasné. Zejména nad
zdejšími klenbami (a schodišti) nestačí člověk zírat. Je ale pravda, že těch sálů
je zde velmi a mnohé si jsou dost podobné, takže ke konci již poněkud navzájem
splývají… V některých prostorách jsou umístěny muzejní expozice (historie,
výstavba zámku, míšeňský porcelán…). Návštěvník obdrží po zaplacení vstupného
zdarma tablet, v němž je mnoho zajímavých informací (i v češtině),
pro menší návštěvníky různé pátrací hry, zejména však „rozšířená realita″
ukazující, jak vypadaly jednotlivé místnosti jako šlechtická rezidence a jako
manufaktura na výrobu porcelánu.
sály 1.
patra
kaple
v 1. patře
sály 2.
patra
tzv.
Erbovní síň ve 2. patře s konzolami v podobě štítonošů, práce sochařem
Christopha Walthera
z roku 1524
kamna a
krby ve 2. patře
z expozice
Míšeňského porcelánů ve 2. patře
vyzkoušejte
si on-line výrovu porcelánu ;-)
model
zámku v době provozu porcelánové manufaktury a současné podoby celého
areálu Hradního vrchu v expozici 2. patra
sály 3.
patra
jedna
krásná kachlová kamna ze 3 patra
malá
místnůstka ve 3. patře s popsanými zdmi (snad vězení, když tu je povídání
o soudech a trestech?); těch nápisů si zjevně hodně cení, protože zpřístupnění
místnosti je uděláno tak, aby byly vidět, ale nedaleko se k nim dostat,
ale nikde jsem o nich nic bližšího nezjistil
velké
schodiště
malé
schodiště
v suterénu