POBALTÍ 2009

Největší (?) hrad Evropy

Majda má svátek, tak se ještě vracíme do města, že si dáme nějakou slavnostní večeři. Jo, houbelajs. V půl desáté už naprosté mrtvo. Hradní restaurace zavřená, restaurace pod hradem jakbysmet a mezitím zavřela i hospoda na lodi, která před chvílí ještě svítila. Jeden kiosek vypadá dost nevábně, ve druhém skoro nic nemají. Protože bez večeře být nemíníme, volíme jedinou možnou variantu - kebab. Nutno uznat, že je skutečně výborný, za 12 zlatek velmi poctivá porce. Ale posezení se holt odkládá na zítra.

Večer, když už opice spí, ještě dlouho s Čarodějkou sedíme na houpací lavičce na břehu malého rybníčku uprostřed kempu, s výhledem na hrad na druhé straně řeky. Někde v dálce je bouřka, temná silueta hradu proti blesky ozářenému nebi připomíná stínové divadlo. Nad hladinou krouží netopýři. Do stanu nás zahání až první kapky krátké, avšak prudké přeháňky.

Po ránu, ještě než se holky vzbudí, jdu do města znovu. Koupit něco k snídani. Úspěšnost není o mnoho větší, než večer. Musím proběhnout půl města, než nalézám normální otevřený krám, kde by se dalo koupit mléko a nějaké buchta. Cestou si alespoň prohlížím Staré město - tedy to málo, co z něj zbylo, protože na rozdíl od hradu nebylo po druhé světové válce rekonstruováno, takže dnes je to v podstatě nevzhledné panelové sídliště, obklopující gotickou radnici a obehnané hradbami.

Po snídani jdeme na prohlídku hradu. Majda ještě neplatí, což je příjemné překvapení. I tak stojí rodinné vstupné 2 +1 85 zlatek, k tomu 15 zlatek za fotografování. Nedosti na tom, jak později zjišťujeme, na věž je nutné dokoupit další vstupenku za 8, respektive 6 zlatek! No, je vidět, že je to jedna z největších turistických atrakcí v Polsku.

Na trhání lístků u vstupu mají najatou nějakou bezpečnostní agenturu - nepřehánějí to trochu? Prohlídka hradu je volná, areál neskutečně rozlehlý. V některých místnostech výstavy (pěkná zejména expozice jantaru), v některých zachované (nebo rekonstruované?) interiéry, v některých prodejny nejrůznějších suvenýrů (Myšák si kupuje velice pěkný jantarový přívěšek - na rozdíl od různých stánků zaručeně pravý). Pocity poněkud rozporuplné. Jasně, větší část hradu byla na konci války zničena a byla postavena v podstatě znova. Ale na rozdíl od Gdaňsku to tady mnohdy působí divně, mrtvě, zrekonstruovalo se sice zdivo, ale nepovedlo se zrekonstruovat atmosféru. Možná proto, že za socialismu se tu počítalo s muzeem armády, takže si s autenticitou nikdo příliš hlavu nelámal. Nejvíc to odneslo východní křídlo Středního hradu, kde větší část interiéru připomíná spíš činžák, než hrad. Přesto jsou některé části nádherné (suterén kaple, mlýn, křížové chodby a rajský dvůr Horního hradu). Zdaleka nejvíc na mě ale zapůsobila hradní kaple, která zatím zrekonstruovaná nebyla, je jen provizorně zastřešená, takže je dodnes rozmlácená a zpustošená, jak by tu boje skončily teprve nedávno.

No, bloudili jsme po areálu přes tři hodiny. A stejně jsme neprošli všechno. Hlava už to přestává brát, holky bavit a hlavně nás tlačí čas. Navíc tu začíná být značně přelidněno - bylo štěstí, že jsme vyrazili tak brzo po ránu, to jsme tu byli téměř sami. Mimochodem - Malbork se rád chlubí přízviskem největšího hradu Evropy. Je to sporné, o tohle prvenství se hlásí hned několik různých areálů včetně našeho Pražského hradu. Ale rozhodně jde o největší cihlový hrad.

Na oběd se stavujeme v hradní restauraci. Malá náhrada za večerní neúspěch. Prostředí příjemné, na stolech svíčky... Ale tím pozitiva tohohle nóbl se tvářícího lokálu končí. Za celý týden jsme nepotkali horší hospodu. Dršťkovka šíleně přesolená. Dodáváme si odvahu a reklamujeme ji. Aniž by se zeptali, přinášejí nám místo ní úplně jinou polévku. Strašlivě ostrou. Vůbec je zjevně netrápí, že měla být pro děti. Tatarák, co si objednala Čarodějka, je pro změnu naprosto bez chuti - bez jakéhokoliv koření. Nevím, zda ho zapomněli okořenit, nebo je to nějaký místní zvyk, každopádně po prosbě o sůl by pohled servírky mohl vraždit. Alespoň že žurek v chlebu byl dobrý, takže se i opice trochu najedly.

Ještě jednou do kempu - zbourat stan, zabalit, na náměstí v rychlosti slíbenou zmrzlinu a honem na vlak.

předchozí kapitola / následující kapitola / obsah deníku