POMOŘANY 2011

Od pevnosti k pevnosti

Vlakem jedeme znovu přes Miedzyzdroje, až na konečnou ve Swinoujšcie. Mezi nádražím a vlastním městem na druhé straně „řeky″ Swiny pendlují neustále trajekty, jelikož zde není nikde žádný most. Zdarma.

Už cestou z vlaku jsme viděli veliká jezera místo fotbalového hřiště, zahrad či parků. Zdá se, že čím západněji, tím tu byly větší průtrže mračen. Do kempu míříme tedy s obavami, co tam najdeme. Neblahou předtuchu zesiluje totálně podmáčený swinoujščský městský park. Ale kemp je naštěstí v suchu. Ceny srovnatelná s tím v Dziwnově (stan + dva dospělí + dvě děti 77 zl za noc včetně vzdušného - mimochodem jeden z mála kempů, který akceptuje platbu kartou; ovšem s výjimkou vzdušného, to je nutné uhradit v hotovosti), ale nesrovnatelně lepší zázemí (čisté záchody a koupelny, slušně zásobený obchod, kuchyňka s jídelnou) a mnohem příjemnější prostředí. Jen přivítání nic moc. Jediné kloudné místo, kam šlo postavit stan, bylo hned vedle zahrádky chatky obydlené jakousi ježibabou, které zjevně stan pod okny vůbec nevoněl, a tak se nás snažila nejrůznějšími výmluvami, že se kvůli nám tamten nedostane do svého stanu a tomuhle že tu budeme překážet, vystrnadit. Už už jsme byli nalomení se přestěhovat - ale když jsme skutečně lepší místo nenašli, rozhodli jsme se babu ignorovat. Samozřejmě, že jsme nikomu ze spolutáborníků nepřekáželi, srovnali jsme se úplně v pohodě - a ona to holt musela ty tři noci přežít.

Ráno vyrážíme na obhlídku města. Honosnou novou výstavbou souběžnou s pobřežím se promotáme do pobřežního pásu, kde by dle brožurky o místním opevnění, zakoupené v Turistickém domě v Miedzyzdrojích, měly být pozůstatky dělostřeleckých baterií. Nalezli jsme je bez problémů, ale ve stavu hodně bídném. Skládky, bezdomovci, zarostlé hustým křovím. Kromě pevností tu fotíme tmavě fialové kruštíky a zimolez s červenými kuličkami.

Pak scházíme k moři. Na navigaci se známým „větrným mlýnem″ pozorujeme hejno jespáků, kteří se skoro nebojí, v mělčinách různé rybky a také několik nádherných plachetnic. Ve Swinoujšcie se totiž právě koná XXVII. ročník „Plujícího festivalu mořských písní″ a tyhle krasavice jsou jeho součástí.

Na okraji pobřežních dun ještě několik trsů jakési jasně modré lociky, a pak už začínají pevnostní lahůdky - Fort Swinoujšcie. První navštěvujeme „Západní fort″, rozsáhlý komplex budov z různých dob. V nejstarší části - Redutě - je pěkná malá expozice, mnohem působivější jsou však prosté nevybavené interiéry kasemat. Holky mě fascinují ohromným zájmem o kanóny - to bych do nich nikdy neřekl.

Druhá pevnůstka - Fort Aniola - je mnohem zajímavější zvenčí, než zevnitř. Interiérovou prohlídku, kde k vidění není takřka nic (za 8 zlotých, stejně jako fort předchozí), jsme si mohli klidně odpustit, ale kdo to mohl vědět předem.

Úvahy, jak se dostat k majáku a třetímu z dochovaných fortů na druhém břehu Swiny, za nás vyřešil autobus č. 1, jedoucí právě tím směrem, sotva jsme vystoupili z trajektu. Jen jednu chybu to mělo - nestihli jsme koupit nic k jídlu. Pod majákem je naštěstí alespoň občerstvení (zapiekanka nic moc, celkem dobrý párek v rohlíku se spoustou zeleniny).

Maják má vstupné zvlášť na vlastní věž a zvlášť do malého muzea v přilehlé budově. Potvory! Jdeme jenom na věž (5 zl dospělí, 3,50 děti). Nekonečně schodů, pěkný rozhled.

Holky se vracejí posledním dnešním autobusem do kempu, já jdu ještě prohlédnout Fort Gerharda (9 zl). Velmi pěkný, dobře zachovalý, expozicí i uniformami navozující atmosféru pruských dob. Průvodce v pruském mundůru stylově „prušácky″ komenduje skupinu turistů, střílí se z děla... Já raději courám areálem individuálně.

Cestou zpět hledám ještě několik mladších pevnostních objektů. Vesměs dělostřeleckých baterií z počátku 20. stol., některých i z doby meziválečné. Vede kolem nich naučná stezka, která sice poskytuje vyčerpávající informace s velmi pěknými nákresy, značená je však mizerně. I tak jsem ale vše podstatné našel. Jsou v daleko lepším stavu, než ty na západní straně Swiny, u kterých jsme byli ráno. Ani obavy, zaznamenané na webových diskusích, že by některé zajímavé objekty mohly být zničeny plánovaným terminálem pro přepravu plynu, se naštěstí nenaplnily a snad již nenaplní - terminál se buduje o něco jižněji a dokonce pomocí speciálního průchodu staveništěm zachoval i přístup k objektům, které odřízl od silnice. Apropó, v obnažených píscích kolem staveniště se vyskytuje několik zajímavých rostlin, třeba jitrocel písečný.

předchozí kapitola / následující kapitola / obsah deníku