POMOŘANY 2011

Vodoletem k sídlu pomořanských knížat

Ráno balíme, v obchodním domě Netto (jež si holky obzvláště oblíbily pro jeho logo s kníračem) dokupujeme zásoby a míříme do přístavu. Nejdříve koupit lodní lístky (144 zlotých rodinná jízdenka - 2 dospělí a maximálně 3 děti do 14 let), potom se na lavičce nasnídat a pak už jen čekat, až ten zázrak připluje. Nazývají ho „vodoletem″ a měla by to být superrychlá loď spojující přes Štětínský záliv Swinoujšcie se Štětínem.

Už připlouvá. A vypadá skutečně pěkně. Usazujeme se v pohodlných sedačkách, palubní rozhlas nás vítá a informuje o tom, kudy proplouváme, co vidíme vpravo a co vlevo. Brzo se rozplývá i moje jediná obava, že tu budeme zavření v kukani a jenom tu plavbu prosedíme. Uprostřed lodi je dobře vyřešená polokrytá paluba, kde se dá postát, fotit a nechat si cuchat vlasy větrem.

Hodina a čtvrt příjemné plavby. Vystupujeme přímo pod monumentální terasou Chrobrego valů, jedním z nejreprezentativnějších míst celého města.

 

Ubytování ve štětínském herberku (Szkolne Schronisko PTSM) je jediné za celou cestu, které máme dopředu objednané. Přeci jen jsme nechtěli strávit pobyt v tomhle městě obíháním zdejších hotelů a penzionů, kde by nás byli ochotní za nějaký rozumný peníz ubytovat. Herberk je sice kus od centra (ulice Monte Casino), ale ne tak daleko, aby se tam nedalo pěšky dojít. Příjemný, jak herberky většinou bývají, plný různých nástěnek o Natuře 2000 v Polsku a v Pomořansku zvláště, s kontakty pomořanských ekocenter a dalšími užitečnými informacemi. Odkládáme věci a vydáváme se na prohlídku města.

Štětín je zvláštní město. Zatímco honosná urbanisticky velkoryse řešená předměstí jsou dochována v téměř neporušené podobě, historické centrum je jako u mnoha jiných polských měst rozvrácené a zajímavé památky jsou v něm obklopené podivnou novodobou zástavbou bez ladu a skladu (i když se to alespoň v některých místech pokoušejí dát dohromady, nutno uznat).

Od hostelu jdeme velkolepým bulvárem Jana Pavla II. Na jeho konci nacházíme jídelnu s bohatým výběrem levných jídel. Zatímco sedíme a obědváme, venku se prudce mění počasí. Strašná rána, řinčení rozbitého skla. Náhlý poryv větru vyrazil okno, smetl tabuli s nabídkou jídel, která se zřítila těsně vedle Majdy, sebral cosi z nádobí na pultě a to prohodil dalším oknem na ulici. A to si člověk myslí, že v hospodě je v bezpečí...

Další postřehy z města? Nádherně opravený zámek Pomořanských knížat, v pondělí z něj však bohužel přístupná pouze věž (s v celé její výši zavěšeným Foucoltovým kyvadlem). Krásný gotický kostel sv. Petra a Pavla je jediný, na který jsme za celou cestu narazili, v němž se nesmí fotit - ať mi někdo vysvětlí proč (a ženská, co u vchodu prodává suvenýry, se kouká jak ostříž). Katedrála je pro změnu jediným chrámem, který požaduje vstupné (1 euro) - a že by něčím obzvlášť vynikal nad ty, které už jsme viděli, to zase ne. Snad jen množstvím různých pamětních desek a památníků, připomínajících novodobou historii; vedle obligátních, jako je papež Jan Pavel II či političtí vězni třeba i loňskou leteckou katastrofu ve Smolensku. A pak - to nevěřím svým očím - v boční lodi chrámu je vystaven návrh nového územního plánu města! Nejpříjemnější ze všech Štětínských kostelů je klášterní chrám sv. Jana se zajímavými fragmenty středověkých fresek a skutečně silným geniem loci.

Na večeři se stavujeme na kebab. To zase byl jednou krok vedle. Udělaný z mletého masa, snad drůbežího, strašně suchý a nedobrý. Litujeme o to víc, že zanedlouho přicházíme do předměstských uliček plných zajímavých hospůdek (velice příjemná zejména severní část ul. Boguslawa X.).

 

předchozí kapitola / následující kapitola / obsah deníku