POMOŘANY 2011
Kamien Pomorski
Ve Dziwnówku se zajímavým moderním
kostelem na kraji vsi přesedáme na autobus do Kamenu Pomorského. Zase nerekreační
zemědělská krajina, jako vždy, když se odchýlíme na pár kilometrů od vlastního
pobřeží. Vpravo rozsáhlé rákosiny zátoky Kamienského zálivu a pak už vlastní
město.
Autobusové nádraží je mimo centrum.
Pokud nám vyjde náš plán, tak se sem vracet nebudeme, takže se ani nerozhlížíme
po nějaké úschovně, hážeme batohy na záda a vyrážíme. První příjemné překvapení
je kostel sv. Mikoľaja na parkově upraveném návrší - jeho šišatá věž je půvabná
a věru nevídaná. Druhým pak dochované mohutné valy a příkopy opevnění města.
Kupodivu se o nich nikde nepíše, byť jsou nepřehlédnutelné a v kontextu
městských fortifikací dost unikátní.
Vlastní historické jádro je směsí
několika nádherných středověkých staveb, jako katedrála, radnice či městská
brána, a naprosto zoufalé sídlištní výstavby. Asi nejtvrdší kontrast, jaký jsme
cestou potkali. Nevím, proč zrovna centrum to takhle odskákalo, když přitom
předměstí je celkem zachovalé, zda šlo skutečně jen o nešťastnou „rekonstrukci″
po válečném zničení, nebo v tom hráli roli i nějaké záměry komunistů. Náměstí
je navíc v současné době jedno velké staveniště. Ale i tak mám z tohohle města
příjemný pocit.
První naše kroky poté, co konečně
nacházíme směnárnu, vedou k přístavu - juknout se, jestli náhodou nejede
odpoledne nějaká loď do Dziwnova. Na internetu jsme nic nenašli, ale říkal jsem
si, že se to přímo nabízí. A tušení nezklamalo. Třebaže je to pouze výletní
„pirátská″ bárka.
Druhým cílem je sehnat něco do
žaludku, neb čas už se nachyluje k poledni. Zlákaly nás šipky k „pražírně ryb″
přímo v rybářském přístavu. A dobře tak. Velký výběr čerstvých ryb za rozumné
ceny, příjemná obsluha a návdavkem nefalšovaná rybářská atmosféra s rozvěšenými
sítěmi, sušícími se po raním rybolovu.
Ani další zastávka neměla chybu.
Geologická expozice v jediné dochované hradební věži. Několik pater nabitých
ohromnými pestrobarevnými acháty, úžasnými krystaly všeho možného, velikými
zkamenělinami, mamutími kly, k tomu kopie několika dinosauřích koster a dvě
originální dinosauří vajíčka. Nejkrásnější geologickopaleontologická sbírka,
jakou jsem kdy viděl. Ne nadarmo se nejeden exponát chlubí různými oceněními z
výstav. Když se přičte velice slušné vstupné (dospěláci 10 Zl, děti polovic),
nezbývá než rodině Sokolowských, které ta sbírka patří, v duchu poděkovat.
Pak už míříme do katedrály. Že jde
opět o parádní gotickou stavbu s cihlovými klenbami a zajímavou výzdobou ani nepřekvapí.
Zde jsou však k vidění i zbytky starší románské stavby - kamenné. Vlastní
katedrála je přístupná zdarma, symbolické vstupné se vybírá do dvou dalších
částí - do klenotnice, v níž mě jednoznačně nejvíce zaujal krásný relikviář sv.
Korduly zdobený vikingskými motivy z doby okolo roku 1000 (respektive jeho
věrná kopie, neboť originál se při evakuaci v roce 1945 neznámo kam ztratil), a
do rajského dvora s křížovou chodbou, připomínajícího zakletou zahradu.
předchozí kapitola / následující kapitola / obsah
deníku