POMOŘANY 2011

Kamien Pomorski

Ve Dziwnówku se zajímavým moderním kostelem na kraji vsi přesedáme na autobus do Kamenu Pomorského. Zase nerekreační zemědělská krajina, jako vždy, když se odchýlíme na pár kilometrů od vlastního pobřeží. Vpravo rozsáhlé rákosiny zátoky Kamienského zálivu a pak už vlastní město.

Autobusové nádraží je mimo centrum. Pokud nám vyjde náš plán, tak se sem vracet nebudeme, takže se ani nerozhlížíme po nějaké úschovně, hážeme batohy na záda a vyrážíme. První příjemné překvapení je kostel sv. Mikoľaja na parkově upraveném návrší - jeho šišatá věž je půvabná a věru nevídaná. Druhým pak dochované mohutné valy a příkopy opevnění města. Kupodivu se o nich nikde nepíše, byť jsou nepřehlédnutelné a v kontextu městských fortifikací dost unikátní.

Vlastní historické jádro je směsí několika nádherných středověkých staveb, jako katedrála, radnice či městská brána, a naprosto zoufalé sídlištní výstavby. Asi nejtvrdší kontrast, jaký jsme cestou potkali. Nevím, proč zrovna centrum to takhle odskákalo, když přitom předměstí je celkem zachovalé, zda šlo skutečně jen o nešťastnou „rekonstrukci″ po válečném zničení, nebo v tom hráli roli i nějaké záměry komunistů. Náměstí je navíc v současné době jedno velké staveniště. Ale i tak mám z tohohle města příjemný pocit. 

První naše kroky poté, co konečně nacházíme směnárnu, vedou k přístavu - juknout se, jestli náhodou nejede odpoledne nějaká loď do Dziwnova. Na internetu jsme nic nenašli, ale říkal jsem si, že se to přímo nabízí. A tušení nezklamalo. Třebaže je to pouze výletní „pirátská″ bárka.

Druhým cílem je sehnat něco do žaludku, neb čas už se nachyluje k poledni. Zlákaly nás šipky k „pražírně ryb″ přímo v rybářském přístavu. A dobře tak. Velký výběr čerstvých ryb za rozumné ceny, příjemná obsluha a návdavkem nefalšovaná rybářská atmosféra s rozvěšenými sítěmi, sušícími se po raním rybolovu.

Ani další zastávka neměla chybu. Geologická expozice v jediné dochované hradební věži. Několik pater nabitých ohromnými pestrobarevnými acháty, úžasnými krystaly všeho možného, velikými zkamenělinami, mamutími kly, k tomu kopie několika dinosauřích koster a dvě originální dinosauří vajíčka. Nejkrásnější geologickopaleontologická sbírka, jakou jsem kdy viděl. Ne nadarmo se nejeden exponát chlubí různými oceněními z výstav. Když se přičte velice slušné vstupné (dospěláci 10 Zl, děti polovic), nezbývá než rodině Sokolowských, které ta sbírka patří, v duchu poděkovat.

 

Pak už míříme do katedrály. Že jde opět o parádní gotickou stavbu s cihlovými klenbami a zajímavou výzdobou ani nepřekvapí. Zde jsou však k vidění i zbytky starší románské stavby - kamenné. Vlastní katedrála je přístupná zdarma, symbolické vstupné se vybírá do dvou dalších částí - do klenotnice, v níž mě jednoznačně nejvíce zaujal krásný relikviář sv. Korduly zdobený vikingskými motivy z doby okolo roku 1000 (respektive jeho věrná kopie, neboť originál se při evakuaci v roce 1945 neznámo kam ztratil), a do rajského dvora s křížovou chodbou, připomínajícího zakletou zahradu.

 

předchozí kapitola / následující kapitola / obsah deníku