Poznámky z cest
Toulání polskými
Sudety: Stříbrnohorská pevnost
červenec 2025
Nad Stříbrným průsmykem, na pomezí Bardských a Sovích hor,
v nadmořské výšce kolem 700 metrů, se vypíná Stříbrnohorská
pevnost (Twierdza Srebrna Góra, Festung Silberberg).
Tvrdí se o ní, že jde o největší horskou pevnost v Evropě. To nedokážu
posoudit, rozhodně však jde o pevnost velmi zajímavou. Unikátní mimo jiné
centrálním objektem (reduit, zde tradičně zvaným Donjon) ve tvaru čtyřlístku.
Pevnost začala být budována na rozkaz pruského
krále Fridricha II. roku 1765. Výstavba trvala 20 let a vznikl skutečně
rozlehlý pevnostní komplex. Hlavním projektantem pevnosti byl Ludwig Wilhelm Regler, projektování se však aktivně účastnil i sám
Fridrich II. Za napoleonských válek (1807) byla neúspěšně obléhána, poté však
již ztratila vojenský význam, sloužila jako vězení, trenažér ke zkouškám
munice, turistická atrakce s restaurací či zajatecký tábor. Poválečné
období znamenalo totální devastaci, a i když zájem o unikátní památku coby
turistický cíl se začal vracet již v 60. letech a roku 2004 získala status
„pomnik historii“ (zřejmě obdoba našich národních
kulturních památek; uděluje se prezidentským dekretem), nějaké zásadnější
rekonstrukce velmi zpustlého objektu probíhají teprve posledních zhruba patnáct
let. Větší část areálu je stále ještě zpustlá, rozpadající se, místy zarostlá…
na druhou stranu se dá říct autentická, protože rekonstrukce znamená fakticky
úplně novou výstavbu opláštění staveb i celých některých prvků. Jsem rád, že
jsme to viděli v tomto stavu, kdy některé části jsou již zrekonstruované a
jiné ještě ne.
Pevnostní komplex se skládá z centrálního
objektu s Donjonem a prstencem bašt kolem něho,
Rohového fortu (fortu Rogowy, Hornwerk), fortu Vysoká skála (Wysoka Skala,
Hohenstein), fortu Malý
Chochol (Chochol Maly, Kleine Strohhaube),
opevnění na Velkém Chocholu (Chochol Welki, Grosse Strohhaube) a fortu Ostroh (Ostróg, Spitzberg). S výjimkou Ostrohu, který se nachází na
opačné straně průsmyku, jsou všechny objekty vzájemně propojené. Některé části
komplexu jsou volně přístupné, do jiných (hlavní objekt spolu s Rohovým
forem, Ostroh) se platí vstupné, a jak je to s přístupností Vysoké skály
netuším. My – krom vnějšího opevnění, po němž prochází červená turistická značka,
ale které je silně zarostlé a v podstatě nefotografovatelné – zvládli pouze návštěvu hlavního objektu.
Turistický provoz je zde poněkud chaotický. Jsou
zde oficiálně dva turistické okruhy, vzájemně se překrývající (po 50 zlotých),
a společné vstupenka na vše (80 zlotých). Nikde žádný plánek či podrobnější
informace, kam se člověk se kterou vstupenkou dostane a co uvidí. Obsluha
v pokladně silně neochotná, anglicky údajně neumí (třebaže jde o jedno
z nejturističtějších míst v regionu) a s česko-polskou domluvu
se nenamáhá. Kupujeme celkovou vstupenku (průvodce podzemím Donjonu
+ mutlimediální expozice výstavby pevnosti + „řemesla
na pevnosti“) a snažíme se dopátrat, odkud chodí průvodce. Ani to není
jednoduché zjistit; nakonec poradila paní prodávající zde zmrzlinu :-) Pevnost
rozhodně za návštěvu stojí. zajímavé architektura, krásné výhledy,
multimediální expozice zajímavá, byť zřejmě ještě nedokončená. Pro Čechy (i
další cizince) audioprůvodce plný zajímavých
informací, reagující na místo, kde zrovna stojíš; skvělé! Z čeho jsme
rozpačití je část „řemesla“. Je pravda, že bez této vstupenky by se člověk
nedostal do (dosud zcela zpustlého, s několika spíše rušivými nedotaženými
úpravami) Rohového fortu. Ovšem zde najde jen jednu
novostavbu, v které probíhají nějaké dílničky pro děti (dáma zde
asistující se nenamáhá s jakýmkoli kontaktem s příchozími, takže co a
jak se tu děje nevíme) a repliky několika historických jeřábů, které je možno
si vyzkoušet (zde klučina naopak velmi aktivní). Suma sumárum, pokud člověk
není fajnšmekr, který chce s pevnostního areálu vidět co nejvíce, za těch
30 zlotých navíc to nestojí.
Skvělý popis pevnosti zde: https://zapisnik.fortif.net/pevnost-silberberg,
různé plány a nákresy pevnosti zde: https://polska-org.pl/555827,Srebrna_Gora,Plany_Twierdzy.html
vjezd do
areálu hlavní pevnosti (portál bohužel toho času v lešení)
Dolní
bastion slouží jako vstupní prostor, ještě před pokladnami, které jsou
v části jeho interiéru … v jiné části je občerstvení zvané Kantýna
v suterénu
Dolního bastionu (volně přístupná) výstava o dolování drahých kovů v okolí
výhled
z jižního rohu Dolního bastionu na níže položený Městský bastion a Bardské hory v pozadí (Městský a Novoveský bastion jsou na mnoha plánech prohozeny … zde to
uvádím tak, jak je to na historických mapách, tedy Městský na jihovýchodě a Novoveský na jihozápadě)
Donjon, složený ze čtyř válcových „věží“ o průměru 60 metrů, propojených krátkými
kurtinami a proti vstupu jakýmsi břitem (na koso
postaveným hranolovým útvarem), který je dobře vidět na první i třetí fotce
východní
brána Donjonu … předpokládám, že k ní původně
vedl most, ne násep jako dnes
malá
expozice v místnosti vlevo od vstupu – mimo jiné různé předměty denní
spotřeby na pevnosti nalezené
nádvoří Donjonu
jedna část
nádvoří je moderně zastřešena a slouží jako luxusní restaurace
litinový
kříž byl na nádvoří Donjonu přenesen ze zrušeného
protestantského hřbitova ve městě; připomíná tři dělostřelce, smrtelně zraněné
při dělostřeleckých zkouškách v listopadu 1869
pamětní
deska, připomínající, že v letech 1834-37 byl v pevnosti vězněn meklenburský
liberální básník Fritz Reuter
dvě šikmé poterny spojují nádvoří s horní plošinou Donjonu
z horní
plošiny je krásný výhled, mimo jiné městečko Stříbrná Hora či fort Ostróg
v popředí
Městský bastion, v pozadí nížiny Dolního Slezska
kavalír, ravelin a Bardské hory
taktéž
Bardské hory, v popředí bastion Novoveský
Soví hory a okraj bastionu Klešťového
nadzemní
interiéry Donjonu
expozice
připomínající vojenskou historii pevnosti, zejména obléhání Napoleonem roku
1807
černá
kuchyně
nemocnice
na tomhle
snímku je dobře vidět, že některé místnosti byly původně dvoupatrové; dnes
dřevěné podlahy chybí
model hlavního
objektu pevnosti – Donjonu a přilehlých bastionů
mapa
celého pevnostního areálu včetně plánovaných částí, které nakonec nebyly
postaveny, neb vojenská správa dospěla k názoru, že náklady by převyšovaly
jejich význam
v podzemí
Donjonu --- rozuměj podzemí oproti nádvoří, jinak se
místnosti nacházejí zhruba na úrovni dna příkopu
podzemní
studna Donjonu s rumpálem – nachází se pod
nádvořím
chodba
k podzemní studně – protíná objekt Donjonu
napříč
k čemu
sloužilo tohle netuším (v chodbě ke studni)
vstup
z příkopu do chodby ke studni
vstup do
podzemí severozápadní věže
západní
brána Donjonu s obnoveným dřevěným mostem
zeď napříč
příkopem mezi Donjonem a Dolním bastionem (zdivo
vpravo)
některé sály
pod bastionu (z vnější strany příkopu) sloužily po ukončení činnosti pevnosti
jako trenažéry pro zkoušky různých zbraní
v téhle
místnosti pod jihovýchodním bastionem se v rámci prohlídky předvádí
střelba z historických zbraní
výhled
z jihovýchodního bastionu do Dolnoslezské nížiny a na Bardské hory
kavalír se
postupně opravuje – zatím je v jedné místnosti tematická dětská herna, ve
druhé „biograf″
filmové plátno,
na něž je promítán velmi zajímavý film o výstavbě pevnosti, prostupuje přes dvě
podlaží; lze ho tedy sledovat v přízemí i suterénu kavalíru
ukázka,
jak se stavěly kasematy, v suterénu kavalíru
model celé
centrální pevnosti v suterénu kavalíru – možná se na něj mělo něco
promítat, proto je bílý, ale to aktuálně nefungovalo (?)
na suterén
kavalíru navazují opravené, ale zatím prázdné podzemní prostory pod
jihozápadním bastionem
Horní
bastion slouží jako propojení Donjonu a Rohového fortu … na posledním snímku je dobře vidět rozdíl mezi
opravenou a neopravenou částí pevnosti
Na Horním
bastionu
obnovená
brána Horního bastionu z vnější strany
esplanada, propojující Horní bastion a Rohový fort
na esplanadě jsou k vidění (a vyzkoušení) repliky
historických jeřábů
příkop
mezi esplanadou a Rohovým fortem
zástavba
Rohového fortu ještě na rekonstrukci čeká