SEDMIHRADSKO 2008

Poslední noc

Opět Deva. Vystupujeme u čehosi, co se tváří jako krajský úřad. Před ním pár fontán a plastik. Rozhodně jedno ze zajímavějších míst téhle betonové džungle. Ještě dovyměňujeme trochu peněz (směnáren je tu dost, ale v neděli otevřená zřejmě pouze jediná) a hledáme, kde si dát večeři. Ve staré části sice plno stolečků se slunečníky, ale obdobně jako v Sibiu jsou to jen cukrárny nebo bary. V novém městě není zdá se ani to. Zase už na mě z tohohle města padá skepse. Nakonec nacházíme na rohu proti radnici restauraci jménem Castelo. Dáváme si piept umplut (plněné obalované kuře za 12 lei + příloha), escalop (výborný vepřový plátek se šunkou, cibulí, protlakem a dalšími těžko identifikovatelnými chutěmi za 16 lei + příloha) a tradiční mamaligu s brynzou a kysanou smetanou (7 lei). K tomu naprosto úžasné kvašené okurky (gogosari castraveti mura - 2,50 lei) a něco k pití (láhev minerálky za 4,50 lei, točené pivo - Silva halba - za 3 leie). Jídlo dobré, to jo, ale neskutečně pomalá obsluha. Uvízli jsme tu na půldruhé hodiny. Opice měly ještě slíbené hřiště, jenže mezitím je už tma jak v ranci a v parku jaksi nefunguje osvětlení. Sice se zdá, že se sem stahují spíš milenci, než nekalé živly, ale stejně se radši klidíme do hotelu.

Ráno dáváme snídani v jedné z cukráren (závin s brynzou - zdá se, že tady vůbec neznají sladký tvaroh - a piškotové bochánky se šlehačkou, napuštěné nějakou šťávou; oboje výborné). V Bille u nádraží nakupujeme za poslední peníze jídlo a pití na cestu.

Vlak přijíždí dokonce o něco dřív, než by měl. Rychle hledáme náš vagón. V našem kupé už jsou nějací spolucestující, a tak nás průvodčí posílá do jiného, volného. Vůbec se nezlobím. Cestou horko, přeháňky, duha, hádavé opice... Několikahodinové zpoždění nabíráme až v Bratislavě - ale moc o tom nevím, spím... Druhého dne ráno jsme v Praze.

předchozí kapitola / obsah deníku