ORAVA - LIPTOV 2010

První noc v divočině

Nad hřebenem Oravské Magury, na nějž směřujeme, se honí bouřka. Černé mraky a hřmění. Naštěstí ne dlouho.

Cesta bahnitá a strmá. Jak už to tak v Karpatech bývá. Správná rozcvička! V cestě kusy zelenomodré strusky. Opice se po nich vrhají, jak by to byly přinejmenším zlaté valouny. Nadšení a hádky, batohy těžknou. Netuší, že v následujících dnech potkáme cesty touhle struskou komplet štěrkované.

Na Drvisku (733 m n.m.) první odpočinek. Za ním louky s krásnými výhledy. Malá Fatra, Velká Fatra, Kubínská hoľa, Choč, údolí Oravy. Výš už i bučiny. Pěkný úzký hřebínek.

Zkouším neznačenou zkratku po západním úbočí Javorové. Cesta nic moc. Ale nacházíme potůček, takže můžeme klidně utábořit. Jdu se porozhlédnout kolem, objevuju celkem použitelnou loučku, pak se však naprosto ztrácím ve zdejší divočině a nemohu najít holky. Jasně, někde v údolíčku. Ale nad místem nebo pod místem, kde jsem do něj slez? Volání není přes hučení potoka slyšet. A do toho opět hřmění.

Konečně! Na poslední chvíli. Začíná lejt. Stan stavíme v lese, na loučku ho pak doslova vyhazujeme. Opice se mezitím schovávají pod hustým smrkem. Rychlá akce se daří - přes provazy vody padající z nebe se dostáváme do stanu všichni relativně suší. I když nejrovnější to tu není.

Ráno zjišťujeme, že jsme stan píchli přímo doprostřed trsu orchidejí (vypadá to jako odkvétající prstnatce májové - ale není na ně již trochu pozdě?).

Déšť v noci ustal, dokonce svítí sluníčko. Ale všechno je neskutečně mokré. Snažíme se uvařit snídani, ale vařič spíš nehoří, než hoří. Ksakru, co s ním je? To jsme měli včera v Kubínu s bombou koupit rovnou i nový vařič...

Ještě kousek cesty divočinou, a jsme zpátky na modré. Někde mezi vrcholem Javorové a stejnojmenným turistickým rozcestím. Malé horská louka plná nádherných pcháčů. Značku vzápětí opět ztrácíme, a tak zas malinko bloudíme.

Z rozcestí jdeme po červené do sedla Prislop. Cesty proměněné lesní technikou v tankodrom. Louky s pěknými výhledy a ohromnými pýchavkami. Na vrcholu Poľana (899 m n.m.) oběd. Kolem poletují otakárci. Horko až dusno. Opět trocha bloudění - značení tu fakt není nejlepší.

Na chatě v sedle mají točenou kofolu. A hodiny, jejichž ručičky jdou v protisměru hodinových ručiček :-).

předchozí kapitola / následující kapitola / obsah deníku