ORAVA - LIPTOV 2010

Vzhůru na Oravu

Balení ve zmatku. Pracovní starosti u mě i u Čarodějky do poslední chvíle. Nezvládli jsme vyřídit pojištění (podle mého je na Slovensku s výjimkou pojištění na zásah horské služby stejně zbytečné, protože doplatky tam jsou obdobné jako u nás) a nesehnal jsem plynovou bombu. Ale už jsme na nádraží. Půl dvanácté. Vlak právě přijíždí.

Lehátka nemáme pohromadě (i tak jsem koupil poslední čtyři, a to jen díky tomu, že mě kamarádka, která jela na Slovensko před čtrnácti dny, upozornila, že oni už týden předem nesehnali vůbec nic), jsme po dvou v sousedních kupé. Všichni nahoře. Pro člověka mého vzrůstu je horní lehátko utrpením, kór když se tam má naskládat i s batohem, který se nevejde do police. Když se v Čadci probouzím a zjišťuju, že dvojice pod náma už vystoupila, briskně se stěhuju o patro níž.

V Kraľovanech prší. Přijíždíme s třičtvrtěhodinovým zpožděním. „Vlak na Trstené odjede 7:50 z desáté koleje″, hlásí nádražní rozhlas. To je za dvě minuty. Kde je ksakru desátá kolej? Aha, podchodem, díky. Fofrem! Jedeme bez jízdenky. Na to už fakt nebyl čas. Průvodčí to nemůže nevědět. Nekontroluje nás. Díky!

Původně neplánovaná zastávka v Dolném Kubínu s cílem sehnat plynovou bombu. Daří se na druhý pokus. Mají jen malé, ale lepší něco, než nic.

Město veskrze moderní, ale celkem příjemné. Hodně zeleně, park, rozkvetlé záhonky... Cestou k nádraží objevujeme pekárnu Zlatý Klások. Regály sice tak trochu jak po nájezdu lupičů, ale to, co tam zbylo, je výborné. Za čtyři veliké „buchty″ - s makem, tvarohem a borůvkami - dáváme euro dvacet.

Už neprší, chvílemi dokonce svítí sluníčko. Přejíždíme vlakem do Oravského Podzámku. Opět příjemný moderní motoráček, stejně jako z Kraľovan. Příští zastávka se zobrazuje na digitálním displeji a ještě k tomu ji hlásí - nejen slovensky, ale i německy! V Oravě, podél níž jedeme, setsakramentsky hodně kalné vody. Okolní hory stále v mracích. Ale v Podzámku už jasno a dost horko. Zázraky se dějí i navzdory předpovědím počasí.

Oravský hrad je velmi rozsáhlý, prohlídka trvá skoro dvě hodiny. Expozice obrany hradu, přírody Oravy, národopisu, historie hradu, vybavené interiéry. Perfektní skalní tunel, jímž je zpřístupněna nejvyšší část hradu - Citadelu. A krásné výhledy na kopce v okolí, především na Malou Fatru (Západní Tatry stále ještě v mracích). Pěkné je to, jen trochu naštve, když si člověk draze zaplatí fotografování (3 eura), a přesto v některých expozicích včetně interiéru kaple fotit nesmí!

Opožděný oběd v zámecké restauraci. Na doporučení jedné kamarádky. Fakt tu vaří dobře, a ceny navzdory atraktivitě místa velice příjemné. Halušky, pirohy a podobně kolem 2 - 3 eur, polévky 1,20 eur, půllitr kofoly 1 euro. Později zjišťujeme, že pod tyhle ceny se dostaneme málokde!

Na kraji vsi hledáme kešku. GPSka ukazuje 250 metrů od cesty. Čarodějka „hlídá batohy″ (= dospává), my se prodíráme křovinama po zvířecích stezkách. Je úplně jinde, než jsem předpokládal, ale nalezena. V místě, odkud se otvírá velmi bizarní pohled na hrad.

následující kapitola / obsah deníku