ORAVA - LIPTOV 2010

Dolný Kubín podruhé, nikoli však naposled

Pod sjezdovkama trochu fádní úsek po silnici. A pak krásná cesta ve strmém svahu po východním úbočí Trnin. Za nimi louky s perfektními výhledy na Choč a Malou Fatru. Bodláky plné zlatohlávků... Dolný Kubín je přímo pod námi. Ovšem když píšu pod námi, tak myslím POD námi. Stále ještě neskutečná hloubka. Zkrátka pořád jsme ještě v horách, i když podle toho, co jsme z Kubínské hoľe naklesali, má člověk dojem, že už musí být dávno přinejmenším někde v pekle.

foto Míša

První dnešní zastávka v Dolném Kubínu (přesněji řečeno ve Veľkém Bystreci, historický Kubín je až za řekou) je v Union pojišťovně kvůli pojištění na zásah horské služby. Slováci se mohou pojistit i pomocí esemesky bezprostředně před výstupem do hor, našinec, nemaje slovenský mobil, holt papírově na pobočce. Paní si bere občanky, vypisuje formuláře, od kdy do kdy?, tady to podepište, padesát centů na osobu a den. Pro děti to chcete taky? Já mám dojem, že děti mají na rozdíl od dospělých zásah horské služby v rámci zdravotního pojištění - není to tak? A jo, to máte pravdu...

Vedle potvrzení o pojištění, účtence a několika dalších papírech dostáváme i protokol se záznamem, na co jsme se ptali a jak nám bylo odpovězeno. Safra, to by se mělo zavést u nás! A nejen v pojišťovnách – když se pak člověk třebas v bance či u telefonního operátora, že tenhle nesmysl mu skutečně minule tvrdil ten pracovník, co přesně na tomhle místě seděl... Zdá se, že nás zase Slováci v něčem předběhli (nebo to je jen služba téhle pojišťovny?).

Teď by to chtělo nějaký oběd. Ľudová jídelna na pravém břehu Oravy má sice velice pěkné ceny (jídla kolem 2-3 euro), ale bohužel touto dobou již téměř nic na jídelním lístku (a to je teprve něco kolem půl druhé). Tak přecházíme po krytém mostu řeku (krámky s „domácími″ sýry a pečivem nezůstávají nepovšimnuty) a sedáme „u pávů″ do pizzerie Oáza. Tady už trochu dráž. Pizzy kolem 4-5 eur. Já si dávám tvarohové knedlíky, Míša taštičky s tvarohem. Po 2,25 euro - porce sice nijak ohromné (3 malé knedlíčky), ale výborné a poměrně syté. Nemají však kofolu!

foto Míša

Já se mezitím pokouším vyměnit slovenské koruny, co nám ještě zbyly doma z doby před zavedením eura. Marně - prý už jedině v Národní bance :-(. Úspěšnější jsem ve shánění nového vařiče - v cyklosportu několik druhů na výběr, Var za 24 euro.

V nákupním středisku COOP pořizujeme nákup na pár dalších dní. Ceny vesměs o trochu nižší než u nás. Dvoulitrovka kofoly za 99 centů, litr mléka za 52 centů, bramborový chléb 97 centů... Jo, a Trenčianský párek s fazuľou sem dovážejí z Moravy!

Ještě jedna městská multikeška. Rozhodně se kvůli ní nemíníme honit od čerta k ďáblu, ale ony jsou shodou okolností všechny její kontroly při cestě. Takže stačí sednout a spočítat finálku. 700 metrů? To je nějaké divné, čekal bych ji blíž. Přepočítávám vše znovu. Chyba tam není. No co, uvidíme - buď bude taky při cestě, nebo na ní kašlem. Sotva však vycházíme ze stínu kostela, skáče to o řád níž. Tak to jóó, to je jiná. Nacházíme na místě pro finálku takovéhle multiny jak dělané. Neprozradím :-)

Dolný Kubín je plný vlastenců. Hvězdoslav, Kukučín, Matúška... Skoro má člověk pocit, že všichni slovenští obrozenci pocházejí z Oravy.

předchozí kapitola / následující kapitola / obsah deníku