JIŽNÍ SLOVENSKO 2015

Den šestý: Sitno se zastávkou ve mlýně

I další den je horský. Pro změnu Šťavnické vrchy, konkrétně jejich nejvyšší vrchol Sitno. Cestou se však ještě stavujeme v Turčanovo mlýnu kousek za Bohunicemi. Zajímavá stavba, která umožňovala „přepínat″ mezi vodním kolem a elektromotorem. Manžel paní správcové sedí na zahradě a hraje na harmoniku, kolem poletují vážky, motýlice a batolec duhový. Pohodička.

Ještě jedna zastávka před výstupem – obchod v Štiavnických Baních. Potřebujeme dokoupit na cestu nějaké pití a máslo na oběd. Baně na mě – přinejmenším v této části – působí velmi nepřívětivě. Moderní zástavba, kolem Vindšachtského jezera hotely… To Počúvadlianské jezero a jeho okolí, byť je také rekreačně hodně exponované, působí mnohem přívětivěji. Taková oáza v horách. Když zjišťujeme, že kemp pod jezerem funguje, skoro litujeme, že jsme sem nejeli. Byl to jeden z průběžně se měnících plánů, ale jelikož na webu se tvářili, že je mimo provoz, zůstali jsme nakonec o pár dní déle na Margitě. Tak třeba někdy příště…

Parkujeme na jižním konci jezera pod jakousi vyhořelou chatou. Nejdeme přímo nahoru, nýbrž po žluté značce po jižním úbočí. vede podél bývalého, dnes již nefunkčního vodního kanálu Tatársky jarok, který přiváděl vodu z této oblasti k banskoštiavnickým dolům. K výstupu volíme až modrou značku od východu, po silničce. Tahle téměř stoloví hora je skutečně nádherná. Pralesovité bukové porosty na úbočí nás vítají tesaříkem alpským, horská louky pak spoustou květin, v čele s liliemi zlatohlavými, zvonky klubkatými, náprstníky velkokvětými, jetely horskými a divokými česneky.

náprstník velkokvětý, tesařík alpský, lilie zlatohlavá

Celkově je dispozice vrcholové části ale úplně jiná, než jsem čekal. Je hodně nakloněná a od zřícenin hradu (které jsou na jejím okraji, ne na nějakém skalním hřebínku, jak by se snad z některých map mohlo zdát) postupně poměrně výrazně stoupá až k nejvyššímu západnímu okraji (1009 n n. m.), kde jsou na malém prostoru nakupené televizní vysílač, rozhledna a bývalá chata. Rozhledna slouží i jako občerstvení a infocentrum CHKO Štiavnické vrchy s malou expozicí a máme kliku, že mají až do šesti. Nanuček, kofola… ani se nechce dolů.

Sestup na severozápadní straně částečně po dřevěném schodišti (které by si tedy zasloužilo opravu). Další horská louka, tentokrát s omany srstnatými, a po zelené lesem zpět k Počúvadlianskému jezeru. Jedna z nejhezčích cest téhle dovolené.

předchozí kapitola / následující kapitola / obsah deníku