SLOVENSKO

NITRA / NYITRA

Slovensko – Nitranský samosprávný kraj, Nitra

Krajské město při stejnojmenné řece na jihozápadním úpatí pohoří Tríbeč. Historické jádro města (vlastní historická Nitra, dnes označovaná jako Staré Město) se rozkládá v meandru na pravém břehu řeky. Dominuje mu Nitranský hrad na výrazném vápencovém ostrohu na severozápadním okraji města. Jižně až jihovýchodně pod ním se nalézá tzv. Horní Město, které bylo od jižnějšího Dolního Města až do začátku 20. stol. odděleno ramenem Nitry zvaným Nitrička, bylo tedy spolu s hradem na ostrově; toto rameno teklo při úpatí hradního vrchu, zhruba v trase dnešní ulice Podzámska. Dolní město leží z větší části v nivě Nitry, pouze jeho západní část tvoří výrazná protáhlá výšina severojižního směru, na níž stojí dominantní klášter piaristů. Severovýchodní část Starého města při břehu Nitry tvoří obytný soubor Predmostie ve stylu socialistického realismu. Aglomeraci dnešní Nitry, z níž kromě Hradního vrchu vystupují i další skalní ostrožny – Šibeničný vrch a Kalvária - tvoří na pravém břehu řeky kromě Starého Města ještě Párovce (dnes sídliště), Mlynárce, Diely, Kynek, Klokočina, Čermáň a Horné Krškany, na levém břehu pak Chrenová a Zobor.

Prostor dnešní Nitry, který byl pravděpodobně odpradávna důležitou komunikační křižovatkou, byl osídlen již v pravěku (ve starší době kamenné byla obydlena jeskyně na severozápadní straně hradního kopce, z mladší doby kamenné pocházejí nálezy přímo z prostoru dnešního hradu). Na konci starší doby bronzové vzniklo v prostoru Hradního kopce nejstarší doložené opevnění, které bylo jedním ze správních a hospodářských center maďarovské kultury. Významné sídlo zde i v mladší době železné. – osada na vrcholu Hradního kopce byla obehnána palisádou; zanikla požárem na přelomu letopočtu. Od 7. stol. osidlují Nitru Slované. Počátkem 9. stol. se Nitra stává centrem Nitranského knížectví, jemuž vládl kníže Pribina. Roku 833 je Nitransko připojeno k Velkomoravské říši (respektive někteří historici považují právě okamžik spojení Moravského a Nitranského knížectví za vznik Velké Moravy), v jejímž rámci si však drží autonomní postavení jako údělné knížectví. Nitru v té době tvořila ohromná aglomerace, složená z několika opevněných hradišť (Hradní kopec, poloha Na vršku v okolí pozdějšího piaristického kláštera, tzv. Martinský vrch nad levým břehu Nitry a o něco severněji ležící Lupka; využívány byly i starší opevněné polohy na Zoboru a Šibeničním vrchu a s nitranskou aglomerací zřejmě souviselo i hradiště u Dražovců), 18 neopevněných, vesměs řemeslnických sídlišť a 13 pohřebišť. Kde bylo nejstarší – tedy Pribinovo – sídlo, u nějž byl dle historických análů vysvěcen salzburským arcibiskupem Adalrámem kostel (v té souvislosti zřejmě poprvé použito pojmenování Nitra, tehdy ve tvaru Nitrava), není dodnes jasné; někdy je kladeno na Martinský vrch, jindy do okolí dnešního kostela sv. Ladislava či do prostoru pozdějšího hradu. Po roce 833, kdy držel Nitru jako údělný kníže Svatopluk, má však již s pravděpodobností blížící se jistotě sídelní funkci Hradní vrch. Když bylo roku 880 založeno v Nitře biskupství, stal se Hradní vrch zřejmě centrem nejen světské, ale i církevní správy (byť ani toto nelze s jistotou tvrdit). Koncem 10. stol. se dostala Nitra do rukou Arpádovců, i v rámci vznikajících Uher si však Nitransko zachovalo funkci sídla údělných knížat, mladších příslušníků vládnoucího rodu, spravujících téměř třetinu tehdejších Uher. Koncem. 11. stol. bylo obnoveno nitranské biskupství. Koncem 13. století přešla Nitra z rukou krále do majetku biskupství, což znamená pokles jejího významu. Po celou historii si však udržela pozici regionálního centra (sídlo župy, později kraje). 26. března 1945 jeden z nejničivějších náletů na území Slovenska (Rudou armádou; kolem 350 mrtvých).

znak Nitry

Nitra v polovině 17. stol. (lept Václava Hollara)

panorama Nitry – zleva věž farního kostela Navštívení Panny Marie, dvojvěží piaristického kostela sv. Ladislava a věž františkánského kostela sv. Petra a Pavla

most přes Nitru, spojující Staré (Dolní) Město s Chrenovou, tzv. Chrenovský most, z roku 2010, kdy nahradil starší pěší lávku

hrad

Nitranský hrad se rozkládá na vrcholu skalnatého ostrohu (218 m n. m.) nad pravým břehem řeky Nitry. Ze severní a částečně i západní strany ohraničují vrch strmé skalní srázy, zatímco od jihovýchodu, kde hrad sousedí s Horním městem, terén stoupá pouze pozvolně. Právě z této strany je proto hrad chráněn mohutným bastionovým opevněním se třemi hrotitými bastiony (v dnešní podobě barokním, avšak v jádru z větší části renesančním), zatímco od západu i severu dosud z větší části zachovány středověké hradby, pouze na severozápadním nároží a na severní straně zesílené menšími barokními bastiony. Přístup do opevněného komplexu od jihovýchodu po mostě přes příkop a dvěmi za sebou následujícími branami – první kulisovou ve vnější barokní zdi bastionové fortifikace, druhou renesanční na vnitřní straně této fortifikace. Za branami rozlehlá prostor západního nádvoří, v dnešní podobě z 1. pol. 18. stol., kdy byla zrušena část středověkých fortifikačních prvků jihovýchodní strany hradu; dochována východní a západní část gotického příkopu, lemujícího vnitřní stranu bastionové fortifikace (z východní části příkopu vstup do kasemat ve východním bastionu, v nichž archeologické odkryvy starších terénních situací včetně části valu velkomoravského hradiště z 2. pol. 9. stol) a zbytky jižní části fortifikace palácového okrsku, ukrytá v mladší hospodářské budově, v níž dnes diecézní muzeum. Severozápadní část zhruba trojúhelníkového areálu zabírá arcibiskupský palác, v dnešní podobě barokní, v jádru však z větší části renesanční se středověkým suterénem v severním a západním křídle. Na východní straně na palác navazuje katedrální chrám sv. Emmerama (Jimrama), který je de facto dvěma souběžnými kostely – jižnějším („dolním″), v základu předrománským s mnoha pozdějšími úpravami, jehož románský závěr dnes tvoří samostatnou kapli, a severnějším („horním″) gotickým s barokním interiérem. Z jižní strany ke kostelům přiléhá renesanční věž s barokní nástavbou (výhled převážně na město, k severu překáží chrámové střechy), obestavěná dnes dalšími barokními budovami. Východně od kostela dochována část původního středověkého opevnění s hranolovou Vazilovou věží; z terasy tohoto opevnění, označované též jako východní nádvoří, přístup na severní bastion, z nějž nádherný výhled na Zoborské vrchy.

Hrad vznikl na místě využívaném již od doby kamenné a několikrát v minulosti i opevněném. Nejpozději od konce 8. stol. zde existovala slovanská osada. Raně středověký hrad se zde začal formovat v 1. pol. 9. stol. V nejstarší době byl opevněn palisádou. Důkladnější val, složený z cca 3 m širokého hlinitého náspu zpevněného dřevěnou roštovou konstrukcí a z vnitřní i vnější strany navíc metr širokou na sucho stavěnou zdí byl vybudován zřejmě nedlouho po polovině 9. stol.; opevnění tehdy zahrnovalo i celý prostor dnešního Horního města, mělo přes 8 ha. Již před vybudováním tohoto valu ze byla zděná architektura, byť podrobnosti o ní nevíme; svědčí o tom zbytky stavební suti druhotně použité právě v konstrukci valu. Ještě mohutnějším komorovým valem o šířce minimálně 21 m byl hrad opevněn v polovině 11. stol. Nejpozději ve 2. pol. 11. stol. zde vznikl kostel sv. Emerama (vzpomínaný v legendě o sv. Svoradovi a sv. Benediktovi jako místo, kde byly uloženy jejich ostatky; jihovýchodní nároží tohoto objektu dochováno v jižní stěně dolního kostela), v 1. pol. 13. stol. rozšířený východním směrem o dodnes zachovanou část s apsidou; při kostele existovala kapitula. Pravděpodobně na přelomu 11. a 12. stol. byl areál hradu (stále ještě včetně pozdějšího Horního města; patřil v té době k nejrozsáhlejším hradům v Uhrách) obehnán zděnou kamennou hradbou s cimbuřím; jednou z nejstarších zděných hradeb v Uhrách. Roku 1271 byl hrad dobyt vojsky Přemysla Otakara II a v letech 1311 a 1317 vojsky Matúše Čáky. Ve 30. letech 14. stol. byl obnoven vážně poškozený kostel a mezi něj a obvodovou hradu byla vestavěna nové katedrála, dnešní „horní kostel“. Do poloviny 15. stol. vyrostl západně od katedrály, na místě starší, zřejmě též palácové zástavby, o níž však mnoho nevíme, nový palácový komplex. Ve 2. pol. 15. stol. se hrad dočkal nového opevnění, které oddělilo hradní areál v současném rozsahu od Horního města; zároveň tehdy došlo k oddělení palácového a sakrálního okrsku, kdy každý měl svůj vlastní vstup. Ještě před polovinou 16. stol. bylo jihovýchodní opevnění zesíleno o dřevohlinitý pás s nárožními bastiony, ve 2. pol. 16. stol. za biskupa Zachariáše Mosóciho nahrazený zděným renesančním bastionovým opevněním, do dnešní barokní podoby upraveným kolem roku 1673 Tomášem Pálffym. V 1. pol. 17. stol., za biskupa Jána Telegdiho, byl radikálně přestavěn celý chrámový komplex (získal dnešní výškové odstupňování a věž; loď dolního kostela však zřejmě tehdy nebyla zcela nově vystavěna, jak se často tvrdí, nýbrž pouze radikálně přestavěna, o čemž svědčí objevy starších prvků v této části chrámu). Znovu byl chrám, poškozený během neúspěšného obléhání hradu roku 1704 povstaleckými vojsky, upravován v letech 1710-1720 biskupem Ladislavem Adamem Erdödym; z té doby pocházejí současné interiéry. Ve 30. letech následně barokně přestavěn i biskupský palác, čímž získal hrad v podstatě svojí dnešní podobu, byť k dalším úpravám došlo ještě v 19. stol.

Hrad stále sídlem nitranského biskupství, veřejnosti přístupné (z vstupné) západní i východní nádvoří, východní část středověkého opevnění včetně gotického příkopu, horní plocha severního a východního bastionu a interiér kostela, se zvláštním vstupným pak diecézní muzeum s expozicí počátků křesťanství na Slovensku a liturgických předmětů, kasematy východního bastionu s archeologickými vykopávkami a kostelní věž.

schéma hradu (ke stažení v lepším rozlišení)

plánek hradu (dle www.hrady.sk – upraveno): 1 – barokní most, 2 – barokní brána, 3 – renesanční brána, 4 – hospodářské budovy, dnes diecézní muzeum, 5 – západní nádvoří, 6 – biskupský palác, 7 – chrám sv. Emeráma, Svorada a Benedikta, 8 – východní nádvoří, 9 – Vazilova věž, 10 – gotický příkop, 11 – východní bastion, 12 – jihovýchodní bastion, 13 – jižné bastion, 14 – severozápadní bastion, 15 – severní bastion, a rekonstrukce půdorysu hradu s analýzou vývoje (podle Encyklopedie slovenských hradů): 1 - zdivo do poloviny 13. stol., 2 – polovina 13. – polovina 15. stol., 3 – opevnění z 2. poloviny 15. stol., 4 – plošný rozsah zástavby v polovině 17. stol., 5 – zástavba 2. poloviny 17. – 1. poloviny 18. stol.

celkový pohled na hrad od severu, od Dražovského kostelíka

pohled na hrad od severozápadu; na prvním snímku dobře patrný severozápadní bastion, přiléhající k zaoblenému nároží biskupského paláce

pohled na hrad, konkrétně biskupský palác od západu

barokní most z 18. stol. a vstupní brána pálffyovského opevnění z roku 1673; portál s erbem biskupa Tomáše Pálffyho a vpadlině po původním padacím mostu

barokní vstupní most z 18. stol.

jihovýchodní bastion a renesanční vstupní brána

prostor mezi barokní a renesanční bránou

vnější portály renesanční brány; na velké bráně s kladkami a vpadlinou po padacím mostě erb biskupa Zachariáše Mosóciho

hospodářská budova na západním nádvoří, dnes diecézní muzeum

socha papeže Jana Pavla II. na západním nádvoří, připomínající jeho návštěvu Nitry roku 1995

kříž na západním nádvoří

jižní průčelí biskupského paláce

nádvoří biskupského paláce s pomníkem, věnovaný knězi nitranské diecéze u příležitosti 50. výročí biskupského svěcení biskupa kardinála Korce

chrám sv. Emerama od východu

románská kaple, původně chór a apsida dolního kostela

pod lešením patrné jihovýchodní nároží předrománského kostela z 11. stol., odkryté výzkumem na přelomu 80. a 90. let 20. stol.; do té doby považována za nejstarší část kostela kaple

renesanční, barokně dostavěná kostelní věž

balustráda ochozu kostelní věže

výhled z kostelní věže na Nitru

vstupní dveře chrámu s reliéfní výzdobou ze života sv. Cyrila a Metoděje od akademického sochaře Antona Gábrika

vstup z podvěží do kostela

pamětní desky v podvěží, připomínající návštěvu kostela papežem Janem Pavlem II. roku 1995 a milénium nitranské sídelní kapituly roku 2006

interiér románské kaple

pozdně románský triumfální oblouk (již spíše raně gotických než románských tvarů) a křížová klenba z 2. pol. 15. stol.; asymetrické postavení triumfálního oblouku vůči mladší křížové klenbě je způsobeno zúžením lodi dolního chrámu při výstavbě horního chrámu

kruhové malby na zdi, oddělující románskou kapli od lodi dolního kostela

původně devítimístná gotická sedilie v severní stěně dolního kostela z 1. pol. 14. stol., po oddělení dolního kostela a kaple rozdělená na dvě části

pozdněgotická freska Smrti a Korunování Panny Marie (zřejmě od italského mistra) z 2. pol. 14. stol. na západní straně zdi oddělující loď dolního kostela od románské kaple, objevená roku 2012; až do té doby byli odborníci přesvědčeni, že k oddělení románské kaple od zbytku kostela došlo až v 16. či 17. stol.

raněbarokní Selepčéniho oltář dolního kostela z roku 1662 s reliéfy Snímání z kříže a Ukládání do hrobu rakouského sochaře Hanse Perneggera; po objevení fresek přestěhován z východní na západní stranu lodi

nástropní fresky dolního kostela

náhrobní kameny v dolním kostele

východní část lodi horního kostela

hlavní oltář horního kostela

oratoř horního kostela

boční oltáře horního kostela

nástropní fresky v horním kostele

východní část hradu s Vazilovou věží, gotickým příkopem a východním bastionem

východní nádvoří s fragmentem středověké, snad románské hradby

studna z 1. pol. 16. stol. na východním nádvoří

jakýsi náhrobek na východním nádvoří

dřevěné sousoší Poslední večeře Páně na východním nádvoří

severní bastion s výhledem na masiv Zoboru

výhled ze severního bastionu na Dražovce a Lupku

pozdně gotická Vazilova věž (podle pověsti v ní byl vězněn bratranec uherského krále Štěpána kníže Vazil, což však časově nevychází; Vazil žil v první polovině 11. stol.) a přilehlá část pravděpodobně renesančního opevnění

východní část gotického příkopu, roku 2011 upravená na amfiteátr

východní bastion z doby kolem roku 1673

kasematy východního bastionu

část velkomoravského valu, odkrytá v kasematách východního bastionu

rekonstrukce velkomoravského hrobu a dalších archeologických nálezů v kasematách jihovýchodního bastionu

Horní Město

Severní část tzv. Starého Města, rozkládající se na svahu jižně od hradu. Ústředním prostorem je zhruba trojúhelníkové Pribinovo náměstí s bronzovou sochou knížete Pribiny, severněji rozlehlé prostranství, zvané Náměstí Jana Pavla II., které tvoří fakticky předpolí hradu. Vstup do města od jihozápadu průjezdem v bývalém Župním domě, v jeho východním sousedství bývalý františkánský klášter.

V ranném i vrcholném středověku bylo dnešní Horní město součástí Nitranského hradu. Teprve ve 2. pol. 15. stol. byl hrad vymezen v současném rozsahu a jeho jižní číst se začala vyvíjet jako samostatné podhradní městečko. I poté zde však byly především domy kanovníků Nitranské kapituly, župních hodnostářů a služebníků hradu. Několik málo domů Horního Města má renesanční jádro, jinak je zástavba města převážně z 18. a 19. stol. Od jižnějšího Dolního Města bylo až do počátku 20. stol. Horní město odděleno ramenem Nitry, leželo tedy spolu s hradem na ostrově. Horní město je spolu s hradem památkovou rezervací.

Horní Město s hradem při pohledu ze Svätoplukova náměstí

tentýž pohled v noci; vlevo věž františkánského kostela

Samova ulice – vlevo Velký seminář, v pozadí františkánský klášter

Pribinovo náměstí s barokním Velkým seminářem z přelomu 18. a 19. stol.; uprostřed náměstí soch knížete Pribiny, vpravo v pozadí věže kostelů Navštívení Panny Marie a sv. Ladislava Dolního Města

klasicistní Kluchúv palác z let 1818-1821 (pojmenovaný podle svého stavebníka, biskupa Jozefa Klucha; někdy zvaný též Kanonický dom) se sochou Atlanta od Vavrinca Dunajského z roku 1820, která je jedním ze symbolů města; místními je nazývána Corgoň a podle pověsti představuje kováře, který svojí silou zachránil Horní Město před tureckým vpádem.

dům Sámova 1 z 2. pol. 18. stol. s průjezdem, který je začátkem Královské cesty

pohled z průjezdu Královské cesty k průjezdu Župním domem, tedy hlavnímu vstupu do Horního Města

socha sv. Jana Nepomuckého na Královské cestě

bronzové sousoší sv. Cyrila a Meoděje od akademické sochařky Ľudnily Cvengrošové z roku 1990 na náměstí Jana Pavla II.

morový sloup z roku 1750 na náměstí Jana Pavla II. před vstupem do hradu

Župní dům

Bývalý Župní dům leží v jihozápadním rohu Horního města. Východní částí jižního křídla domu prochází brána, která je hlavním vstupem do Horního města. V suterénu byly odkryty základy mohutné brány z přelomu 11. a 12. stol. s průchodem širokým 8 m!

Dům pochází z roku 1777, postaven byl jako sídlo nitranské župy. V letech 1903-08 byl secesně upraven dle projektu V. Cziglera. Dnes v něm sídlí Nitranské galerie (http://nitrianskagaleria.sk), reprezentační prostory využívá Úřad Nitranského samosprávného kraje.

průčelí Župního domu

průjezd východním křídlem Župního domu – hlavní vstup do Horního Města

pamětní deska spisovatele Janko Jesenského, který působil v letech 1923-27 jako nitranský župan, a ředitele Slovenské filharmonie, nitranského rodáka Ľudovíta Ďuriše

františkánský klášter

Objekt bývalého františkánského kláštera s kostelem sv. Petra a Pavla leží v jihozápadní části Horního města. Jednolodní klášterní kostel je na západní straně otevřen do čtyř samostatných kaplí. Zařízení kostela je převážně barokní, z 18. stol. K nejcennějším památkám patří tři desítky dřevěných reliéfních výjevů ze života zakladatele řádu sv. Františka z Assisi, vytvořené jedním z řádových bratří ve Vídni kolem roku 1760. Pod kostelem se nalézají krypty, v nichž byly pochováváni mniši a dobrodinci kláštera. Patrový trojkřídlý klášter kolem rajského dvora s křížovou chodbou přiléhá k východní straně kostela.

Původní františkánský (minoritský) klášter stál již od 13. stol. na Dolním Městě, zhruba v místech dnešní Mariánské ulice; opuštěný byl po několikerém zničení ve 2. pol. 16. stol. Současný areál v Horním Městě byl vybudován v letech 1624-34 biskupem Telegdym v pozdně renesančním stylu na místě starší kaple stejného zasvěcení, jako klášterní kostel. Přístavba a přestavba kláštera proběhla po roce 1724. Kostel byl původně bez věže; dnešní předsunutá věž, která je jednou z dominant Nitry, byla přistavěna až roku 1732. Od roku 1787 je chrám farní. Na konci 2. světové války byl klášter vážně poškozen bombardováním. Františkáni byli z kláštera vyhnáni v roce 1950. Od roku 1956 bylo v klášteře zemědělské muzeum, roku 1992 byl vrácen řádu, který ho dlouhodobě pronajal Charitě.

klášter

vstupní portál kláštera se znakem biskupa Telegdyho a pamětní deskou, připomínající vybudování kláštera roku 1630

klášterní kostel sv. Petra a Pavla; boční průchod věží zřízen až roku 1942

interiér klášterního kostela; oltář s obrazem patronů kostela od nitranského malíře Edmunda Massanyiho z roku 1935

vzácný mramorový reliéf ze začátku 16. stol., zobrazující sv. Petra a Pavla; původně tvořil součást oltáře, při obsazení Nitry Turky v letech 1663-64 byl zlomený a použitý jako schod do věže, objevený byl při úpravách komunikace roku 1944, dnes je zazděný ve vnější zdi kostela

kamenný kříž se sochami Panny Marie a sv. Jana z roku 1796 před klášterem

Dolní Město

Jižnější rozlehlejší část tzv. Starého Města, historického jádra Nitry. Osu zástavby tvoří zhruba severojižní Štéfanikova třída, která na severní straně ústí do Svatoplukova náměstí. Tento „centrální prostor″ města je posunut zcela k severu, téměř na hranici Dolního a Horního Města. Severní linii náměstí tvoří západovýchodní Mostná ulice, která byla ve středověku důležitou komunikací. Východně od Štefánikovy třídy se nacházejí kostel sv. Ducha a reformační kostel, západně synagoga a dnes farní kostel Navštívení Panny Marie s areálem bývalého kláštera řeholních sester sv. Vincence z Pauly – Vincentek - z pol.19. stol. (dnes gymnázium). Západní stranu Dolního města tvoří výšina s piaristickým klášterem a s kaplí sv. Michala na místě zaniklého středověkého minoritského kláštera – bývalé velkomoravské hradiště Na vršku.

Svatoplukovo náměstí v noci; v pozadí Nitranský hrad

fontána na Svatoplukově náměstí

mariánský sloup na Svatoplukově náměstí z roku 1881 na místě staršího, vztyčeného 1740

jakási plastika na Svatoplukově náměstí

divadlo Andreja Bagara na východní straně Svatoplukova náměstí, moderní budova z roku 1992 na místě původního divadla, zničeného na konci 2. sv. války

původní divadlo z roku 1883, zničené za 2. světové války (www.nisys.sk)

novorenesanční budova bývalé radnice z roku 1880 dle projektu Jána Lyku (později rozšířená), dnes Ponitranské muzeum a Turistické informační centrum na nároží Svatoplukova náměstí a Štěfánikovy třídy

pěší zóna Štefánikovy třídy, v dnešní podobě z roku 1996, s výhledem na vrch Pyramida

jedna z plastik z roku 1996 na Štefánikově třídě, autorem Marián Žilík; údajně symbolizuje mírumilovnost obyvatel města – meč je zvětšeninou skutečného tzv. blatnického meče, nalezeného v knížecím hrobě z 9. stol. v Turčianskej Blatnici

další z uměleckých instalací na Štěfánikově třídě – téměř 5 m vysoké Hudební hodiny od Jaroslava Košše

synagoga

Eklektická stavba v maursko-byzantském stylu, stojící v ulici Pri synagoge v jihozápadní části Dolního Města.

Byla postavena místní náboženskou obcí Ješurun v letech 1910-11 dle projektu budapešťského architekta Leopolda Baumhorna. V majetku Židovské náboženské obce do roku 1982. Od roku 2004 slouží jako koncertní a výstavní síň.

synagoga

pamětní deska na budově synagogy na památku holocaustu

ulička Pri synagoge

klášter piaristů

Barokní klášter piaristů s gymnáziem a dominantním dvouvěžovým chrámem sv. Ladislava se nachází na výšině na západním okraji Dolního města, v místech původního velkomoravského hradiště Na Vršku. Právě v těchto místech mohlo stát dle jedné z hypotéz původní Pribinovo knížecí sídlo. Klášter založen roku 1701.

Proti klášteru se nachází sochařská kompozice 12 soch apoštolů, sochy Krista a sousoší tzv. Malé Kalvárie. Pískovcové sochy zhotovil v letech 1870.1873 Anton Brandt, kříž je starší, ze 60. let 19. stol. od neznámého autora. Při bombardování za II. světové války byla část soch zničena, zbytek vážně poškozen. Zrestaurovány, respektive vyrobeny kopie dle dobových fotografií byly koncem 90. let 20. stol.

věže chrámu sv. Ladislava s věžemi vysokými cca 52 m (jedna je o půl metru vyšší než druhá)

v popředí klášterní budova

portál kláštera

budova piaristického gymnázia

pamětní desky na budově gymnázia

Kalvárie a sochy apoštolů proti klášteru

Zajímavosti, poznámky:

Ø Někteří slovenští historikové považují Nitru za centrum Sámovy říše. Jde pouze o jednu z mnoha teorií na toto téma, neopírající se o žádné důkazy.

Ø V Horním Městě se dle pověstí zjevuje přízrak bezhlavého mnicha, věštící nějakou pohromu, a žebrající duch lakomého mlynáře Rismana, vstup do hradu střeží černý pes s ohnivýma očima, snad duch Turka, který si takto odpykává trest za mnoho pobitých obránců hradu.

Web:

https://www.nitra.sk

http://www.nisys.sk

https://sk.wikipedia.org/wiki/Nitra

http://www.nitrianskyhrad.sk

http://www.hradiska.sk/search/label/Nitra

http://hmnitra.fara.sk

http://dolnemesto.fara.sk

http://www.hrady.sk/nitra.php

http://www.apsida.sk/c/9625/nitra-predromansky-kostol

http://www.apsida.sk/c/6210/nitra-romanska-kaplnka

http://www.rozblesk.sk/index.php/moja-nitra