SLOVENSKO – praktické informace
Aktualizováno k červenci 2015
Peníze
Na Slovensku se platí eurem. Výměna
na Slovensku je zhruba ve stejném kursu jako výměna v České republice.
Doprava
(aktualizováno
k roku 2010)
Doprava na Slovensku funguje obdobně
jako u nás. Ve vlacích lze získat
slevu jednak při skupině nad 6 lidí, jednak v „rodinné″ skupině (skupina
maximálně 5 lidí, v níž je minimálně 1 dítě). Slevy jsou velmi výrazné!
(více o slevách na http://www.slovakrail.sk/sk/produkty-a-zlavy)
Děti platí polovičku již od 5 let. V autobusech
(přinejmenším tedy v roce 2006 na východním Slovensku – nevím, zda je to
obecné pravidlo všech dopravců a zda se to mezitím nezměnilo) platí děti
polovičku bez ohledu na věk, polovičku však platí i jeden dospělý jako doprovod
dítěte do 6 let (takže při jednom dítěti nula od nuly pojde, při více malých
dětech na jednoho dospělého se to již začíná prodražovat). Oficiálně se
v autobusech platí i za batohy, ale často to neúčtují.
Jízdní
řády (včetně autobusů) na velice
slušné úrovni – cílové stanice (případně upřesnění směru) a hodiny odjezdů.
Jízdní řády na webu jsou zcela shodné s našimi (www.cp.sk).
Pro cestu na Slovensko jsou mnohem levnější autobusy než vlaky (našel
jsem linky až do Michalovců za 400 Kč !). Vlak je ale samozřejmě na delší štreky
pohodlnější. Velmi výraznou slevu nabízí produkt City Star, při zakoupení
zpáteční jízdenky pro menší skupinu sleze cena téměř na polovinu! – a to není
vázána na konkrétní vlak a ani nemusí být cesta zpátky po úplně stejné trase,
jako cesta tam (další možnosti slev při cestě na Slovensko na www.cd.cz).
Stravování
Jídlo v obchodech i v restauracích vychází vesměs
mírně dráž než u nás (záleží i na regionu). Hlavní jídlo v restauraci
kolem 4 eur, polévka 1,5-2 eura. Zkušenost praví, že pokud má nějaká restaurace
ceny výrazně vyšší (kolem 5-6 eur), pak jsou to většinou porce k neujedení.
Téměř ve všech hospodách lze sehnat točenou kofolu, někde i „hroznovku″
(v cenách obvykle 20 centů za decku), piva často více česká (Kozel, Staropamen,
Plzeň, Černá hora, ale i malé pivovary) než ta místní. Je tu poměrně velký
výběr místních „ovocných″ piv, různé rádlery a podobně, a to i v bezalkoholové
verzi. Kupodivu nejsou v cenách ani moc velké „úlety″ na turisticky
atraktivních místech, to už spíš v centrech větších měst. Zásobování také
obdobné s našimi podmínkami, i když některé zapadlé krámky v horách
či menších vsích dokáží být značně vyjedené… Problém je zejména s pečivem.
Ve větších městech síť supermarketů shodná s našimi (Kaufland, Lidl…)
Příjemné jsou trhy ve větších městech. Ovce a zelenina jsou na nich někdy
neskutečně levné. Zejména na jihu Slovenska lze v sezóně sehnat ovoce a
zeleninu (melouny, meruňky, okurky, papriky) i ve stáncích podél silnic.
V horách je běžně dostatek vody - řada studánek, často možné pít i
z potoků. V nížinách na jihu země je to s přírodní vodou výrazně
horší, studánek minimum a z polovyschlých potoků pít nelze; tam je člověk
odkázán na „žebrání″ u domorodců nebo nákup balených vod. Dříve bývalo
problém sehnat v obchodech balenou neperlivou vodu, při poslední návštěvě
jsem na něj již nenarazil (může možná přetrvávat v malých obchodech ve
vsích).
Vstupné
Co jsem prozatím potkal, také bylo
v naprosté většině srovnatelné s obdobnými vstupy u nás (běžné
vstupné do památek 1-1,5 eura, v ojedinělých případech obzvláště
atraktivních objektů, jako je třeba Oravský hrad, až 6 euro). Příjemné je, že
hradní zříceniny, a to někdy i velmi rozsáhlé, jsou vesměs volně přístupné. Volně
přístupné jsou často i rozhledny. Slyšel jsem, že ve Slovenském ráji se
v sezóně platí vstupné do jednotlivých soutěsek, ale nemám osobně ověřené.
Velmi často chtějí v památkových
objektech platit za fotografování. Běžná cena je 3 eura!, tedy mnohdy mnohem více,
než vlastní vstupné.
Turistické
mapy a průvodce
Turistické
mapy Slovenska nejsou problém.
„Padesátkami″ je pokryté celé území, některé oblasti vychází postupně i v
„pětadvacítkách″. Byť tradiční vydavatel turistických map – VKÚ Harmanec –
údajně již skončil, takže dnes to leží pouze na Shocartu (Harmanecké mapy, ke
kterým byl přikládán i jakýsi „miniprůvodce”, suplující u nás běžný popis na
rubové straně mapy, lze stále ještě sehnat, ale už ne v kompletní sadě). Pro
plánování cesty či výlet na kole jsou šikovné „stovky″ od vydavatelství
Shocart. Všechny tyto mapy jsou v plném rozsahu sehnatelné v České
republice. Přímo na Slovensku jsou pak k mání i obdobné mapy jiných
vydavatelů.
V současné době je už pokrytá větší část
Slovenska také novými a i u nás občas sehnatelnými průvodci z nakladatelství Dajama (edice S batohom po
Slovensku). Několik svazků vyšlo dokonce i v Češtině, ale myslím, že se
slovenskými verzemi nebude žádný problém. Stejné vydavatelství produkuje i
velmi pěknou edici Kultúrne (respektive Prírodné) Krásy Slovenska, které zpracovávají tematicky jednotlivé turistické
atraktivity (dřevěné kostely, románské kostely, synagogy, velkomoravská
hradiště, skanzeny, technické památky, hradní zříceniny, parky, nejvyšší
vrcholy, památné stromy, nejkrásnější doliny...). Nejsou to zrovna knížky do
batohu, ale při častějších návštěvách Slovenska se určitě vyplatí mít je doma. Dnes
je však bohužel téměř nemožné sehnat je v České republice.
Dříve pro přípravu cesty doma u
počítače skvělé mapy na http://mapy.hiking.sk začínají poněkud
zastarávat, neb zjevně nejsou aktualizované. Poměrně velkou konkurenci jim v poslední
době začínají dělat www.mapy.cz.
Turistické
značky, průchodnost krajiny
Turistické
cesty používají totožné značení,
jaké je u nás – tedy pásové značení ve čtyřech barvách, tvarové odbočky, místní
okruhy značené „psaníčkem″. Jedinou zásadní odlišností je uvádění
vzdáleností na rozcestníkách v hodinách, nikoli v kilometrech.
Kvalita různá – místy v pohodě, místy katastrofa (a to často i na jedné
trase). Dříve jsem poměrně často narážel na místa, kde vede turistická značka
úplně jinudy, než je malované v mapě (a to třeba i sousedním údolím!) –
v poslední době již ne, tak nevím, jestli se to zlepšilo, nebo mám jen
více štěstí. V nížinách jižního Slovenska turistické značené cesty téměř
neexistují.
Naučné
stezky jsou značeny stejně jako u nás šikmým zeleným pruhem, ale v poslední
době vzniká řada naučných stezek, které nejsou značeny vůbec, jde jen o řadu
informačních tabulí při nějaké cestě či volně „hozených v prostoru″.
Cyklostezky jsou značeny barevnám písmenem „C” v bílém
čtverečku.
Průchod
krajinou mimo cesty je více méně
bezproblémový. Po zkušenosti z Vihorlatu
se zdá, že ani vojenský prostor není problém J. Jedinou teoretickou vážnou překážkou je omezení pohybu z důvodu
ochrany přírody. Nejen, že vstup mimo značené turistické cesty platí na celých
územích národních parků (ne jako u nás jen v prvních zónách), ale dokonce
i v některých chráněných krajinných oblastech (zóny „A″, „B″ a
„C″ ochrany přírody). Ale přinejmenším v těch CHKO to zdá se nikdo
nerespektuje.
Táboření
a ubytování
Tábořili jsme všude možně a nenarazili nikdy na problém.
Samozřejmě při dodržení základních zásad slušnosti a bezpečnosti.
V krajině (na hradech, u studánek apod.) je hodně ohnišť, většinou však
kolem nich strašný bordel! Tvrdě stíhané je volné táboření údajně
v některých národních parcích, zejména v Tatrách – nevím, osobní
zkušenost nemám.
Ubytování v horských chatách, různých chatkách, ale i
soukromí vyjde vesměs kolem 9 euro za osobu a noc. V kempech jsou ceny různé, obvykle se platí za stan + za lidi
(případně za parkování auta).V kempech, která jsou součástí termálních lázní, jsou
ceny většinou o trochu vyšší, ale v ceně bývá i volný vstup do bazénů.
Razítka
Ani zde není situace zásadně odlišná
od našich luhů a hájů. Pěkná turistická razítka mají například jeskyně, horské
chaty, některá muzea, turistická informační střediska… Naopak vůbec žádné
razítko mi nedali (prý nemají) v Humenném – ani v muzeu, ani ve
skanzenu – či na hradě Likava. Zatím jsem nenarazil na turistické razítko v kempu
(a na firemních někdy není ani jméno lokality).
Získat „neturistické” razítko
(nádraží, hospody) nebývá problém, velkou výhodou je, že člověk dokáže snadno
vysvětlit, k čemu že ho vlastně „potřebuje”.
úvodní stránka / místopis / webové odkazy