SLOVINSKO 2006

Koper mimo plán

Dopoledne opět míříme do Izoly. V bance vyměňuji nějaká eura za tolary, neb nám už pomalu docházejí (sice se tu dá vesměs platit i eurama, ale včera mě je třeba odmítly ve SPARu, kde bych to zrovna vůbec nečekal), na trhu kupujeme trochu ovoce a pak se přesouváme k přístavu. Podle informací, které včera Čarodějka zjistila v místní turistické informační kanceláři, by odtud měla jet v jednu hodinu loď do Piranu. Ještě máme přes hodinu čas, tak holky blbnou na břehu moře a objevují sasanky.

Ve dvanáct najednou k molu přiráží výletní loď Portorož. Nastupuje do ní několik lidí, a v zápětí odplouvá. Vzhledem k tomu, že Čarodějka byla zrovna tou dobou na WC, mohli jsme jí tak leda zamávat. A aby té smůly nebylo málo, Myšák si vzápětí rozřezává nohu o nějaký střep. Takže koupání ani větší chození dneska nehrozí.

Pro jistotu ještě čekáme do té jedné, jestli nepojede nějaká další loď. Nejela! Operativně se rozhodujeme zajet autobusem do Koperu (s tajnou nadějí, že když je to největší slovinský přístav, třeba by odtamtud mohlo pak plout něco zpátky do Izoly… nebo se nám tam podaří alespoň zjistit nějaké podrobnější informace, jak to tu s tou lodní dopravou vlastně je).

Koper je vyloženě italské město. Architekturou i atmosférou. Oproti Izole vesměs o něco širší ulice, i když také spousty průchodů, dvorků a zákoutí. Velké množství různých kostelů a výstavných paláců, kašen a studní. Plno květin. A vypasených koček!

Nejkrásnější je rozhodně Titov trg s katedrálou, Lodgií a Pretoriánským palácem. V Pretoriánském paláci je turistické informační středisko. Otevřeno, ovšem uvnitř ani živá duše. Získáváme několik grátis plánků (Koper, Ljubljana…), ale o lodích nevíme zase nic. S opicema lezu na zvonici u katedrály, která slouží jako rozhledna. Pěkný výhled na město i okolí. Zvony zvonící nám přímo u hlavy a v jednom z oken holub na hnízdě. Čarodějka dává přednost posezení u kafe v Lodgii (a to ani netuší, že je to nejstarší kavárna ve městě J).

Stavujeme se v přístavu. Ale, mezi námi, v Izole je hezčí. Na nákladní lodě se lze kouknout pouze přes plot a v osobním kotví jen pár jachet. Opice rozhodně víc zaujalo dětské hřiště a výborná zmrzlina. Opět se snažíme doptat na lodní dopravu a opět marně. Nic netuší ani v kanceláři přístavu, ani v recepci přilehlého hotelu. Prý podle nich v Koperu ani v Izole nejezdí vůbec nic (a my viděli v poledne asi bludnýho Holanďana, že?)!

Procourali jsme Koper důkladně. Je to příjemné město. A v tomhle vedru je v uličkách i celkem chládek.

Chvíli hledáme autobusovou zastávku na Izolu (jelikož ta, na které jsme vystupovali, je jen jednosměrná), ještě rychlý nákup něčeho k večeři a jedeme domů. Tedy do kempu samozřejmě. Autobus nás vysazuje přímo před ním, což je více jak příjemné.

V kempu konečně identifikuji původce záhadných pichlavých terčíků, kterých máme, co jsme sem přišli, soustavně plné oblečení. Jakýsi plazivý jetel. Z ponožek ho vybíráme ještě čtrnáct dní do návratu do Čech.

předchozí kapitola / následující kapitola / obsah deníku