DOLINA DRAGONJE (údolí Dragonji)

k.ú. Poletiči, Popetre, Trsek, Butari, Trebeše, Sirči, Koromači-Boškini, Topolovec, Truške, Boršt, Labor, Koštabona, Puče, Krkavče, Brič (občina Koper), Sv. Peter, Dragonja (občina Piran)

Cca 20 km dlouhé údolí ve flyšových horninách na horním a středním toku Dragonji ve vrchovině Šavrini. Začíná několika údolíčky v okolí osad Galantiči, Poletiči a Popetre (jedna ze zdrojnic má vlastní jméno: Štulovca čili Podčebrovec). Pod Koštabonou se zprava připojuje údolí Rokavy neboli Pinjevce. Charakter hluboce zařízlého údolí ztrácí u vsi Dragonja. Na středním a dolním toku tvoří hranici s Chorvatskem.

Zejména horní část údolí je absolutní divočinou s minimálními stopami civilizace (byť z výskytu akátů a černých borovic je zjevné, že nejde o zcela přirozené porosty). Souvislé lesní porosty střídají zarůstající loučky s rují, jalovci a množstvím květin a občasné skalní výchozy (zejména při levém břehu řeky). Řeka je velmi kamenitá, s občasnými skalními prahy a tůněmi (výskyt raků). V létě má poměrně málo vody.

Bývalo zde několik mlýnů (na Dragonje včetně přítoků uváděno kolem čtyřiceti) – dochovány především dnes obnovený Mazurinův mlýn pod Trsekem a poněkud zchátralý, byť zřejmě dosud obydlený mlýn pod Topolovcem (další obnovený mlýn je v literatuře uváděn Kodarinův mlýn pod Koštabonou – nenalezen).

Pod Laborem již údolí částečně obhospodařované (drobná políčka a sečené louky), několik zbořených usedlostí.

Před soutokem s Rokavou na obou říčkách výrazné skalní prahy, tvořící při vyšším stavu vody pěkné vodopády (přes oba přejíždí cesta do Briče). Vodopád na Rokavě je zván dle blízké samoty Škrline.

Pod soutokem dno údolí širší, zemědělsky plně využívané (prochází jím asfaltová silnička), svahy však nadále zalesněné, divoké a místy se skalními odkryvy.

Údolí Dragonji je považováno za přírodovědně nejcennější území Slovinské Istrie. Připravuje se vyhlášení Krajinným parkem. Prozatím je chráněna pravděpodobně (dle mapek vyvěšených v terénu) pouze část toku Dragonji a Rokavy nad jejich soutokem (tedy paradoxně ty „civilizovanější“ partie).

Přístup do údolí lesní cestou z osady Poletiči (pod osadou před soutokem hlavních pramenných větví turistická schránka). Pěšina prochází celým údolí, ale (v horní části nad soutokem s Rokavou) v mnoha úsecích poměrně špatně průchozí (zarostlá různým pichlavým křovím) a orientačně náročná (turistické značení de facto neexistuje – s výjimkou jakési modročervené značky u Mazurinova mlýna, u které jsem nepochopil, odkud kam vlastně jde…). Mnohokrát přechází řeku, místy s nutností brodění.

Na pravém břehu Dragonji před soutokem s Rokavou místo zjevně často využívané k táboření (řada ohnišť), byť nedaleko je umístěna tabule výslovně táboření zakazující. Poblíž též veřejně přístupný zdroj vody (vodojem).

Web:

http://dragonja.nib.si/dragonja.html

http://www.portoroz.si/default.asp?id=372

http://e-lookout.com/dragonja.htm

http://cefta.literal.si/slo/informacije/dediscina_primorja/dragonja.html-l2

http://www.burger.si/Obala/Dragonja/uvod.html

http://www.mtbslovenia.net/ture/dragonja/opis.htm

http://www.s-istra.net/content.php?article.128

http://www.geocities.com/kostabona/video_dragonja.html

http://www.zrsvn.si/slo/pi/pi_reka.asp

Okolí:

Několik pěkných vodopádů (v období dostatku vody) též na přítocích Dragonji – na potoku Stranica pod Trebešemi a Supotský vodopád pod Koštabonou. Ze vsí, lemujících na výšinách údolí, jsou nejzajímavější Koštabona (tři kostely), Krkavče (označované někdy jako „živý skanzen“ – největší pozoruhodností zde menhir s reliéfem zvaný Krkavčský kámen z 1. – 2. stol. př. n. l., stojící údajně kdesi u hřbitova) a Sv. Petr (muzejně upravená usedlost Toniho hiša - snad v osadě Goreli ?). Východištěm do pramenné části ves Gračišče. Při ústí Dragonji do moře Sečovljské saliny.

úvodní stránka / rejstřík míst / záznam v deníku

červen 2006