ŠVÉDSKO

Poznámky z cest

Z toulání po Švédských ostrovech: Öland – jih

červenec 2023

Přirozeným východištěm na Öland je Kalmar. Je nejen místem, ze kterého se na ostrov vyráží, ale zároveň i místem, kde člověk zákonitě skončí při přejezdu z jihu na sever ostrova (či opačně), neb na Ölandu není žádný přestupní uzel, který by propojoval jižní a severní autobusové linky. Jelikož je Öland s Kalmarem propojený přes 6 km dlouhým mostem přes Kalmarskou úžinu, autobus z jihu vyjede po mostě na pevninu, tam přestoupíte na jiný bus, vrátíte se po mostě na ostrov a pokračujete směrem severním.

Kdo nechce po mostě, může využít i trajekt. Teda … trajekt … spíš takový přívoz. Jelikož auta jedou pochopitelně přes most, slouží převážně cyklistům, neb ti na most nesmí. A pak turistům, kteří chtějí zažít trochu té romantiky, protože na ostrov se přeci jezdí lodí, a ne po silnici ;-)

Trajekty jezdí ze starého kalmarského přístavu na jihovýchodním okraji města, cca 600 metrů od nádraží. Lístky se kupují přímo na trajektu, a to tak že pouze bezhotovostně. …a vlny s tou lodičkou velice slušně házely; natolik, že se v podstatě nedalo po palubě jít bez přidržování!

Ölanský most (Ölandsbron) z roku 1972 patří k nejdelším mostům v Evropě

Ólandské přístaviště trajektu Färjestaden – vhodné pouze pro výpravy na jih ostrova, protože z nedaleké zastávky autobusů na sever nic nejezdí. Což nám nevadilo, právě na jih jsme měli namířeno.

* * *

Celá jižní zhruba třetina ostrova je pod názvem Zemědělská krajina jižní Ölandu (Södra Öland Odlingslandskap) zapsaná na seznamu světového dědictví UNESCO. Je o poměrně nehostinnou krajinu, která je přesto po tisíciletí kontinuálně osídlena a zemědělsky využívána. Na mnoha místech tak trochu připomíná, jako by byla zapomenuta někde v době železné. My jsme této končině věnovali prvních dva a pl dne našeho putování.

První naše kroky vedly na mys Eckelsudde na západním pobřeží, což by měla být významná ornitologická lokalita a jedno z míst výskytu baltských tuleňů. Teda, chtěly vést. Ale z jedné strany jsme skončily v močálech a ohradách, z druhé strany v sezónním zákazu vstupu do rezervace z důvodu ochrany hnízdícího ptactva. I tak jsme toho ale viděli poměrně dost. A jako seznámení se sice naprosto placatou, ale přesto velmi různorodou krajinou fajn.

začínáme u větrného mlýna poblíž osady Bjärby

Bjärby – typická zástavba zdejších vesnic, čítajících obvykle jen pár podobných domků

míříme k pobřeží ozdobenému větrným parkem, za doprovodu silného větru a několika krátkých, avšak silných přeháněk

první z kamenných zídek, kterou jsme potkali; kamenné zdi táhnoucí se krajinou jsou zde všude a patří k typickým rysům Ölandu

Větrné turbíny tu rostou přímo z pastviny. Trochu překvapivé v území pod ochranou UNESCO, ale nějak mi tu ani nepřipaají rušivě.

orel mořský

husice liščí

…a plno labutí

náš první tuleň – hodně daleko, ale je tam!

první večer na mořském pobřeží

pasou se tu koně … a nejen koně :-)

zemědělská krajina – ale takováhle pole jsou tu v menšíně, většinu plochy zabírá step

housenka dřevobarvce bodlákového

V zátoce Västerstadsviken z druhé strany mysu je vybudována pozorovatelna. Je zde i přelez přes ohrady pastvin do jádrové části území, ale tam se toho času nesmí, od subna do července je sem z důvodu ochrany ptáků vstup zakázán.

veliké množství divokých hus, blíže neurčených

v pobřežním bahnitém pásmu pobíhá plno bahňáků – na fotografiích vodouš rudonohý, jespák bojovný a vodouš šedý

v zátoce je dokonce malá „pláž“ s molem; ale rozbouřené moře plné řas příliš ke koupání neláká

pobřežní vegerace – lebeda pobřežní, boryt barvířský a katrán přímořský

zajímaví ptáci jsou k vidění i ve vnitrozemí – ťuhýk obecný a kolonie břehulí v malém hliníku

Smedby kirka z poloviny 19. stol.; bohužel zavřený, i když podle cedulí mělo být otevřeno

bývalá fara ze 40. let 19. století; dnes zde údajně kavárna, ale vypadalo to dosti mrtvě

větrný mlýn nedaleko Smedby

---posloužil dobře jako úkryt před jednou průtrží mračen (pokud se z modrého nebe na předchozích snímcích zdá průtrž nepravděpodobná, pak vězte, že takových slejváků !z čistého nebe″ jsme tu zažili několik)

čistec vlnatý

* * *

Jeden z nejsilnějších zážitků – pozorování tuleňů na pár desítek metrů. Mimo „oficiální″ pozorovatelny, mimo rezervace. Prostě jdete po pobřeží a najednou „hele, není támhleto tuleň?″. A taky že jo. A ne jeden. Pár jich tam leží na šutrech, další plavou kolem... Jeden obzvláště zvědavý k nám připlaval na několik metrů.

Povedlo se nám je na Ölandu vidět několikrát, jednou i v daleko větším množství, ale nikde jinde takhle zblízka.

* * *

Stora alvaret neboli Velká alvara. Velice zvláštní biotop na ploše přes 250 km čtverečních vyplňuje celou centrální část jižního Ölandu. V podstatě skalní step na vápencové plošině s minimem nizounkých křovin a nízkým nesouvislým porostem rostlin, už dobrých 5000 let udržovaná pastvou (především skotu). Zjara též značné plochy mělkých mokřadů, toho času ale vyschlé na troud (periodicita je u nich přirozená, přesto mám dojem, že aktuálně je tam větší sucho, než by mělo být). To vše rozděleno řadou nízkých kamenných zídek... Krásné, „nekonečné″, pravěce vyhlížející.

Moc rád bych sem zajel někdy zjara, kdy by zde měly být plantáže orchidejí...

„nekonečná″ Velká alvara v plné kráse

step odpradávna rozdělují na sucho skládané kamenné zídky

ve skalním podloží je řada zkamenělin

něco málo z toho, co tou dobou ještě kvetlo - rozchodník bílý, mateřídouška a úročník bolhoj

mochna křovitá je typickým keříkem jižního Ölandu ... však Švédové ji nazývají Ölandstok

* * *

Na Ölandu se nachází řada prehistorických pohřebišť. My jich navštívili pět; tohle – označované jako Pohřebiště u Gettlinge – je z nich rozhodně nejpůsobivější. Čitelností, množstvím kamenných obrazců i polohou na nízkém hřebínku, ze kterého je výhled na obě pobřeží ostrova – západní i východní.

Na fotkách je vlastně jen menší část rozlehlého komplexu u vsi Klinta. Celé pohřebiště má na délku asi dva kilometry, na šířku cca 200 metrů. Nachází se zde více něž 130 různorodých hrobů z doby železné.

nejkrásnějším a nejznámějším kamenným obrzcem na pohřebišti je tato loď

velmi výrazná je dvojice rozměrných tenkých kamenných desek

další fotky ze severozápadní části pohřebiště

část pohřebiště východně od silnice

na pohřebišti se nachází několik větrných mlýnů

* * *

Poté, co jsme uprostřed Alvary zjistili, že voda nabraná u kostela ve Smedby je cítit jakýmsi dehtem a vůbec se nadá pít, museli jsme radikálně změnit plány. Dostat se co nejrychleji někam, kde se dá sehnat voda. Jediným větším sídlem, kde je velká pravděpodobnost sehnat vodu, směrem na jih se jevil Grönhögen. Tušení nezklamalo – ještě v 18:30 je zde otevřený obchod, takže jsme doplnily zásoby balených vod. Abychom o půl hodiny později zjistili, že v přístavu je veřejně dostupný hydrant. Táboříme na pobřeží jižně od městečka a pak pokračujeme pěšky cestou necestou až na nejjižnější výběžek ostrova.

Grönhögen s dosti atypickým větrným mlýnem, původem z oblasti Skåne (jižní Švédsko), sem převezeným roku 1919

přístav

stále silně fouká, moře je velmi rozbouřené (později se dozvídáme, že v Západní Evropě v těch dnech zuřily strašné bouře, my chytly nějaká okraj)

pozůstatky vápenné pece z roku 1932

písečné pobřeží plné svízele syřišťového

Tahle zeď je výrazně mohutnější a pravidelnější než ostatní na ostrově. Říká se jí Karl X Gustavs mur (Zeď Karla X. Gustava) a přetíná v délce 4,5 km napříč celá ostrov. Byla postavena roku 1650 a vymezovala jižní cíp ostrova, který byl královým osobním panstvím.

na planině jižně od zdi je plno různě velkých pahorků, vesměs vikingských mohyl z 10. stol.

stará silnice do Ottenby; ta kamenná mohyla je údajně dávné dopravní značení

tady taky zřejmě stával větrný mlýn

dřevěný altánek bývalého královského statku v Ottenby

* * *

Naturreservat Ottenby čili Ölands södra udde (Jižní mys). Nejjižnější cíp ostrova. Další nádherná krajina, zase úplně jiná než Alvara. Rozlehlé pasené i kosené louky s hlohy neustálými větry i pastvou zformovanými do bizarních tvarů „baobabů″, různorodé pobřeží. Spousty ptáků (však švédští ornitologové považují tuhle oblast za nejzajímavější v celé zemi), desítky tuleňů... I pár zajímavých kytek se najde, i když touto dobou je to již značně spálené, botanici by sem měli vyrazit o pár týdnů až měsíců dříve. Na nejjižnějším cípu 42 metrů vysoký památkově chráněný maják „Dlouhý Jan″ a pár domků kolem něj, v nichž mimo jiné ornitologická stanice, skvěle udělané návštěvnické centrum či příjemná restaurace...

krajina Jižního mysu

Orminge rör – 3 m vysoká navigační námořní značka z roku 1866 stojící na mohyle z doby železné

pozůstatky středověké kaple sv. Jana Křtitele ze 13. stol., který byl součástí dnes zaniklé rybářské vesnice Kyrkhamn; kříž je novodobý (1966)

rozrazil, pravděpodobně štítkovitý – což je dosti překvapivé uprostřed stepi, neb jde o mokřadní rostlinu

rybářské domky

maják Långe Jan

výhled z majáku

návštěvnické centrum Naturum – moc pěkně udělané, vstup zdarma

ptačí pozorovatelna

jeden takřka neviditelný bahňák :-) - vodouš bahenní

labuť

pobřeží plné lastur

poslední, co bych na mořském pobřeží čekal, jsou špačci

…a zase tuleni – sice hodně daleko, ale ve velikém množství

bělořit šedý

součástí přírodní rezervace je i dubový Ottenby lund (doslova Ottenbský háj), asi jediný pořádný les jižního Ölandu

lesem vede naučná stezka

ještě jedna pozorovatelna

turistické značení v rezervaci

* * *

Cestou na sever ještě jedna krátká zastávka. Původně pouze na přespání, protože jsme se potřebovali stavit v Kalmaru u lékaře a ten tam bude až ráno. Nakonec z toho ale vylezla další parádní lokalita. Ptačí rezervace. Beijershamn, západní pobřeží Ölandu. Pro návštěvníky zde několik povalových chodníků a pozorovatelen. A pozorovat je věru co... (Malá ranní procházka, než se zbytek výpravy vzbudí :-))