Poznámky z cest

Z toulání po Švédských ostrovech: Öland – sever

červenec 2023

Přesouváme se do střední části ostrova. Borgholm. Největší (a více méně jediné opravdické) město na Ölandu.

Vlastně jsme ho ani neměli v plánu. Měl jsem obavy, že bude příliš turistické (je tu největší koncentrace kempů na ostrově) a ani zřícenina zámku, na fotkách připomínající spíše zchátralou fabriku, moc nelákala. Ale prostě jsme se zde „ocitli″. A rozhodně nelituji. „Turistická″ je jen hlavní třída, zbytek městečka jako by byl zapomenut někde na přelomu 19. a 20. století, s velikým množstvím dochované stylové zástavby městské i předměstské (honosné dřevěné vily!), zahrádkami a množstvím květin. A zámek zblízka také vypadá mnohem lépe. Velmi zajímavý ve své monumentalitě i dochovaných detailech; hodina na prohlídku nestačí. K tomu hned pod útesem, na němž zámek stojí (jediný skalní útes, který jsme na Ölandu potkali), až nadoraz k městské zástavbě přírodní rezervace Borga hage s krásným pralesovitým listnatým porostem.

celkový pohled na Borgholm

hřbitovní kaple, mající místo oltáře průhled na moře – úchvatná záležitost!

dřevěná zástavba města

zříceniny zámku (Borgholmslottruine)

rekonstrukce původní podoby zámku

z expozice

přírodní rezervace Borga hage

borgholmský minimaják

pobřeží u majáku

první orchideje! – prstnatec, nejspíše Fuchsův

dřevěné předměstské vily

ústřičníci se procházejí v kempu mezi stany :-)

přístav

večer v městském parku

* * *

Jedenapůldenní túra po východním pobřeží střední části Ölandu (Persmäs – Källa). Tři zajímavé kostely, čtyři větrné mlýny, něco prehistorie, pastviny, písčiny, křoviny... Východ slunce nad mořem.

Začátek a konec cesty po asfaltu (klasika; na severu ostrova je asfaltu poměrně hodně a vzhledem k řídké dopravní síti, chce-li se člověk dostat do nějakého odlehlejšího místa, asfalt ho nemine) a příjemná, místy se však ztrácející stezka po pobřeží (oficiálně turistická značka, vytvořená jakýmsi místním spolkem, ale kvalita značení nic moc).

Začínáme (už po několikáté) u větrného mlýna. Mlýn je – jako většina zde – zavřený, ale poškozeným prknem lze dovnitř alespoň nakouknout.

česnek viničný, kolem mlýna ho jsou plantáže

kostel v Persnäs – z pozoruhodné dvouvěžové středověké stavby zbyla jen jedna pevnostní věž, zbytek postaven v polovině 19. stol.

dřevěná madona z 15. stol.

ty lodě zavěšené v kostelních lodích jsou zde zcela běžným jevem

místní vápence jsou plné zkamenělin ... a tak je lze najít všude, třeba i v kostelní dlažbě

ještě jeden pohled na kostel; všimněte si hřbitova, v kraji je zvykem dávat jen náhrobní kameny

pohřebiště u Persnäs – kamenné mohyly pravděpodobně z doby železné

větrný mlýn na pohřebišti

pobřeží kamenité i písčité (mimochodem, na písčinách je mraky konikleců, bohužel toho času již odkvetlých)

třetí větrný mlýn během jednoho dne

kraj kamenných zídek

směrovky místní turistické trasy – někde se podle nich šlo celkem dobře, jinde se ale naprosto ztrácely

a tady pro změnu trochu mořského litorálu

když člověk spatří poprvé v životě nějaký invazivní druh, má mít radost nebo být spíš zděšen? (mechovec Cotula coronopifolia, původem z Jižní Afriky)

stezka skrze pastviny

snad prehistorický maják (nejsem z dostupných informací úplně moudrý)

zdá se, že jeřáb prostřední je tu sázen jako ovocný strom (?)

a zase ústřičníci :-)

kuřinečka pryšcovitá – typická rostlina zdejších písečných pláží

zas jedno táboření u moře

rozednívání ... no, nevstávalo se lehce, ale stálo to za to!

vřetenuška přehlížená (případně mateřídoušková, ty dvě se podle fotek v podstatě nedají rozlišit)

z vesnické zástavby – osada Källa hamn

nádherný starobylý kostelík v Källa ze 13. století, původně pevnostní; bohužel v sobotu uzavřený (vyhrazeno svatbám!)

ještě pár detailů

zvonice u kostela

starý hřbitov zachovává podobu, jak vypadaly hřbitovy na Ölandu do poloviny 19. stol.

hřbitovní brána se starobylými dřevěnými vraty

Källa

větrný mlýn po čtvrté

nový kostel v Källa z konce 19. stol.

středověký oltář s plastikami sv. Olafa, Panny Marie a Máří Magdaleny

nový oltář – dosti zajímavá malba z roku 1975 (Lars Wellton)

k čemu jsou v ohradní zdi kostela tyto kameny s otvory netuším

* * *

Nejsevernější část Ölandu je převážně zalesněná. A velkou část tohoto prostoru zahrnuje Ekopark Böda. Informace v místě dosti chaotické, tak jsem pak pátral doma, cože to ten ekopark vlastně je. Na první pohled to vypadá trochu jako naše „lesnické parky″ (ale zřejmě je to smysluplnější). Švédské státní lesy (Sveaskog) vyčlení na základě smlouvy se státem část svých pozemků pro ochranu přírody. V praxi to znamená, že „minimálně polovina produkční plochy je vyčleněna pro ochranu přírody″. Krom toho se zde snaží budovat i nějakou turistickou infrastrukturu, ale síť cyklostezek je bohužel převážně asfaltovaná; pěší stezka po východním pobřeží moc pěkná, v severní části nepříliš udržovaná. Dle oficiálních informací se v současné době jedná o přeměně části ekoparku Böda na národní park!

Vystupovali jsme na zastávce Stationsvägen, což v překladu znamená… Autobusová zastávka :-) Řidička vůbec nechápala, kamže to vlastně chceme jet, dokud jsme jí to neukázali na jízdním řádu.

centem ekoparku (nikoli geografickým) je zámeček Skäftekärr s parkem, sítí naučných stezek atd... V zámečku má být kavárna, o víkendu ovšem zavřeno

kolem zámečku je volně přístupný park

V areálu Skäftekärr se nachází i malý archeoskanzen, představující obydlí „jarla″ (něco jako náčelníka) z doby železné. Bohužel o víkendu taktéž zavřeno, byť web tvrdí něco jiného. Takže pohled jen zvenčí přes ohrady. (Někde poblíž by měly být dochovány i originál základy budov z té doby, ale nenalezli jsme.)

asi nejhojnějším motýlem téhle části ostrova je hnědásek jitrocelový

výsadba zeravů obrovských nedaleko zámečku

lesní cesty kolem

něco květin podél lesní cesty - kruštík (snad tmavočervený) a odkvetlá hruštice jednostranná

Zase jedno pohřebiště, tentokrát v lese. Na rozdíl od těch „pastevních″ poněkud méně čitelné, ale tahle kamenná loď byla zřetelná dosti.

kamenná mohyla (pohřebiště sloužilo od konce doby bronzové do doby železné)

modrásek černolemý na dutohlávkách

lišejníkový bor v přírodní rezervaci Bödakustens Östra, což v překladu znamená Východní pobřeží Bödy

značení hranic přírodní rezervace

písečné duny na východním pobřeží

přímo z dun tu roste slanobýl či hrachor přímořský

na břeh vyplavená medúza talířovka ušatá

tudy kdysi vedla lesní úzkokolejka...

...a tady je kousek zrekonstruovaný (samozřejmě, o víkendu mimo provoz) – zastávka Fagerrör uprostřed lesů

a druhá zastávka na okraji Trollskogenu

* * *

Trollskogen (překládáno často jako Trolí les, ale spíš to bude Čarovný, Začarovaný les). Přírodní rezervace na severovýchodním mysů ostrova Öland. Místo s ohromnou reklamou; snad všechny turistické materiály uvádí, že zrovna sem je nutné se podívat, údajně jde o jedno z nejnavštěvovanějších míst na ostrově. Pocity poněkud rozporuplné. Na jednu stranu; není to rozhodně žádný „turistický blázinec″, jak by se z předešlého mohlo zdát. Žádný overturismus (přinejmenším v době naší návštěvy). Na druhou stranu, očekávání něčeho mimořádného nenaplňuje. Jo, je tu na co se dívat. Příbřežní pás bizarně pokroucených borovic, prastarý dub, kus vraku ztroskotané lodi, pár dalších mohyl… Ale viděli jsme cestou i zajímavější místa. Rozporuplný dojem zvyšuje i fakt, že řada cest je zde mlatových, vyvýšených nad terén (takové silničky bez asfaltu), což pocit „čarovné divočiny″ dosti narušuje.

nejbizarnější část borového porostu při východním pobřeží

jinde to vypadá třeba takhle

územím vede několik různě dlouhých turistických okruhů, odlišených barvami

Jedna z místních legend praví, že až vyschnou studny na Ölandu, nastane konec světa. Mám obavy, že konec světa se blíží :-(

lesní pastva – záležitost v těchto končinách zcela běžná

dvě z asi 15 mohyl; jejich datace není známá, jediná datovaná mohyla pochází z 8. století

pozůstatky údajně středověkého opevnění, které mělo chránit vjezd do zálivu Grankullaviken, který byl v té době strategicky významným přístavem 

pozůstatek po dehtářské peci

Trolleken, údajně 900 let starý dub

vrak lodi Swiks, která zde ztroskotala před téměř 100 lety

taky nějaký vrak; zda patřilo k lodi Swiks či jiné nevím

Kamenný val zvaný Jaktmuren (Lovecká zeď) vede napříč poloostrovem, ne však až od moře k moři. Jeho funkce ani stáří není úplně jasná. Obvykle je považován za středověký a bývá dáván do souvislosti s lovem zvěře (odtud jeho jméno), ale existují i teorie, že by mohl být starší (z doby, kdy hladina moře sahala výš, a tedy by skutečně přehrazoval pevninu napříč) a mohl vymezovat konec poloostrova jako území zvláštního významu, možná kultovního (mohyly) či jako shromaždiště.

Návštěvnické centrum o víkendu… zavřené! A přesto, že je tu ohromné parkoviště, nikde dostupný zdroj pitné vody :-(

* * *

O zálivu Grankullaviken už byla řeč. zakusuje se do severního konce Ölandu, ohraničen z východu i západu úzkými mysy a ze severu pásem malých ostrůvků (na jednom z nich prý stávala kaple). Ve středověku a snad i dříve býval důležitým námořním přístavem, v 15. století jablkem sváru mezi Švédy a Dány. Dnes na to věru nevypadá. Sice tu je několik přístavišť s jachtami či rybářskými loďkami, ale spíše je to takové „jezero″ s velice pěknými bahnitými břehy… Však sem také zasahují dvě rezervace – od východu Trollskogen a od jihozápadu Vargeslätt.

Zvláště bych chtěl poděkovat recepci v „karavankempu″ u jachetního přístavu Nabbelund, kde jsme konečně dostali pitnou vodu poté, co ani restaurace na jižním okraji zálivu pitnou vodou údajně nedisponuje. Nepopírám, že nás zachránil; jinak bychom museli vynechat nejsevernější cíp ostrova a co nejrychleji to stočit k Byxelkroku.

východní břeh zálivu s pasoucím se dobytkem a hejny vodních ptáků

malý přístav na nejjižnějším konci zálivu

jihozápadní břeh zálivu – přírodní rezervace Vargeslätt

kousek od moře je tu bivakovací přístřešek, ale dost vlhký a celkově nevábný (v pozadí první fotky) … takže jsme se raděj utábořili opodál

jeřábi pozorovaní přímo z tábořiště – velký zážitek!

vážka černořitná

vemeník zelenavý

kousek tajgy...

* * *

Ölands norra udde čili Severní mys. Takto je většinou označováno okolí majáku Dlouhý Erik. Což je trochu paradox, neboť toto není žádný mys, nýbrž samostatný ostrůvek, s Ölandem spojený umělým náspem. Každopádně je to velmi pěkné místo. Maják, pár dřevěných chaloupek kolem, molo, malý přístav… Několik mohutných dubů, divoký porost jeřábu prostředního. A především velmi pozoruhodná pobřežní vegetace, se kterou jsme se nesetkali nikde jinde za celou dobu putování – masivní výskyt hvězdničky slanisté, jitrocel přímořský a jakási ostřice.

Bez ohledu na to, zda maják považujeme za součást Ólandu či nikoli, nejsevernější místo Ólandu leží necelý kilometr západněji. Na kamenitém pobřeží zde bylo plno zajímavých ptáků; vesměs zase jiné druhy, než na jihu. Kajky, alky…

maják

výhled z majáku

na ostrůvku

hvězdnička slanistá

jitrocel přímořský

cosi z okruhu ostřice rusé zřejmě

mohutné duby na ostrůvku

tady někde je nejsevernější místo Ölandu

bernešky velké

alka malá

kajka mořská

rybáci obecní

…a loď(e) na obzoru

* * *

Byxelkrok je nejsevernějším místem na ostrově, kam lze dojet autobusem. Což znamená, že z nejsevernějšího cípu ostrova jsme museli šlapat pěšky, přestože to z mapy vypadalo na 8 kilometrů po silnici. Nakonec to nebylo tak strašné, v jednom úseku vedla zkratka lesem, pak následovala celkem příjemná cyklostezka a přes přírodní rezervaci Neptuni åkrar se dá jít taky mimo silnici. Přesto to s bolavými zády byla celkem úmorná cesta.

B je ale hlavně přístav. Místo, odkud jezdí mimo jiné trajekty do Oskarshamnu. Přesně to jsme měli v úmyslu. Ale chybička se vloudila; poněkud jsme se ztratili v rezervačním systému lodní společnosti a omylem koupili lístky v protisměru. Takže když jsme dopoledne dorazili do přístavu, loď nikde. Trochu drahý omyl, ale hlavně slušná dávka stresu, neboť večer nám má z Oskarshamnu odplouvat trajekt na Gotland. Naštěstí jsme měli dost velkou časovou rezervu a autobusové linky jsou tu poměrně časté a spolehlivé… Takže místo trajektu znovu přes skoro celý ostrov do Kalmaru, tam přestup a do Oskarshamnu po pevnině. Stíháme :-)

Neptunovo pole – rozlehlá kamínková pustina, na Ölandu ojedinělé místo, podobné a mnohem větší jsme později viděli na Färö

pěšina skrze Neptunovo pole

na severním konci Neptunova pole je pobřeží tvořeno vodorovnými kamennými deskami

staré a nové zařízení na vytahování loděk na břeh

Ten ostrůvek v moři je Bla jungfrun čili Modrá panna. Je národním parkem a stavit se tam by bylo jistě zajímavé. Jezdí na něj lodě z Byxelkroku i z Oskarshamnu. Bohužel spoje nejsou provázané, vždy je nutno jet tam a zpátky, vzít to z Ólandu na pevninu se zastávkou na tomhle ostrůvku nelze.

rybářské domky v přístavu dnes slouží zřejmě již výhradně turistickému ruchu, i tak to tu působí velmi příjemně

přístav

večerní život v přístavu

minimaják

Švédsko - úvodní stránka