EXPEDICE KRYM 2012
Orchideje na Bajdaru
A uháníme dále na Sevastopol. Na předměstí
Simferopolu - hlavního města Krymu (Sevastopol se ze správního hlediska
nepočítá ke Krymu, je samostatným územím podřízeným přímo ukrajinské vládě) -
projíždíme několik rozsáhlých zástaveb drobných zděných „budníků″.
Některé již zchátralé a polorozpadlé, jiné zjevně nově postavené. Jaký mají
smysl, k čemu tu jsou, netuším. Ale viděli jsme je později v menší míře i u
jiných krymských měst.
Za Simferopolem vjíždíme do hor, čím
dál bizarnějších. Vápencové útesy a různé erozní strže, řídké lesní porosty.
Místy i lomy - snad ty kvádry velmi porézního travertinu, ze kterého je tu
téměř všechno stavěno, těží právě někde tady...
Na tržišti na kraji Sevastopolu
vyměňuje zbytek osádky peníze a pak už vyjíždíme do Bajdarského zakazniku
(rezervace) na orchideové lokality.
První zastávka je v lese na západním
úbočí hory Šaan-Kaja (529 m). Řada kytek už odkvetlých, ale nádherná orchidej
jazýček východní ještě v plném květu. Ten keř s úzkými plstnatými listy je
hrušeň hlošinolistá, tyhle bílé kuličky plody nějaké kamejky, támhlety větší
zelené odkvetlá asfodelina a tuhleta bílá „hluchavka″ je šišák bělostný.
Objevujeme bohužel již odkvetlou pivoňku Paeonia daurica, údajně krymský endemit. A
zvláštní hnědý smotek na větévce, na první pohled připomínající… ehm… hovínko,
který Pepa s jistotou identifikuje jako kokon nějaké kudlanky. Silnici
lemují křoviny velkokvětého „janovce″ – vítečníku sítinovitého.
(jazýček východní, pivoňka Paeonia daurica, odkvetlá asfodelina žlutá)
Další zastávka je zas klasickým výpadem
„zastavte tu někde, támhle to vypadá zajímavě!″ Lesní světlinka v
serpentinách silnice T 2709 na jihovýchodním úbočí hory Bijuk-Koľ-Burun
(Биюк-Коль-Бурун
- 569 m). První překvapení hned ve strouze pod silnicí - temně hnědofialové
ďáblíky Arum
elongatum, položka z ukrajinské červené knihy. Rozhodně ne jediná
na této lokalitě. Lesní loučku zdobí vemeníky zelenavé, mečíky polní a další,
sice již běžnější, ale neméně krásné rostliny, jako třeba pilát modrý, pro
jehož barvu prosté označení „modrý″ jeví se značně nedostatečným.
Nádherné místo.
(pilát modrý, ďáblík Arum elongatum a mečík polní)
Za vsí Orlinoje (původně Bajdary;
odtud název celé oblasti) vidíme kráčet po silnici chlápka s velkými kanystry.
To vypadá, že je tu někde studánka. Šikla by se. A taky že jo - pramen hned u
silnice (na podrobné turistické mapě krymských hor není vůbec značená! – na
webu jsem pak našel, že by se měla jmenovat Despita/Деспита). U ní zastavit
nejde, neb parkovišťátko obsadil nějaký prodejce medu, tak brzdíme o kousek
dál. Plníme všechny kanistry a... co to tu kvete přímo v pangejtu silnice?!
Kompérie - zřejmě nejzajímavější ze všech krymských orchidejí!
Naposledy v této části hor
zastavujeme v Bajdarském průsmyku
(527 m). Scházíme odtud po silnici serpentinami až k poutnímu chrámu Foroskaja cerkov na skalním útesu nad
jižním pobřežím. Mise splnila svůj účel, orchidej hnědenec zvrhlý objevena a
nafocena hned v několika exemplářích (samozřejmě první v naprosto nepřístupném
svahu, a poté, co se k němu většina v potu tváře vyplazila, tak další přímo u
silnice). Ještě zajímavější však byla skála za vlastním chrámem se žlutými
zvonečky ruměnice, trsy tařic a jakýchsi chrp.
(hnědenec zvrhlý, chrpa ? a rumenice – snad Onosma rigidum)
Jako prémii cestou nacházíme jednu
nádherně zbarvenou, bohužel mrtvou užovku levhartí.
předchozí kapitola / následující kapitola / obsah
deníku