EXPEDICE KRYM 2012

Orchideje na Bajdaru

A uháníme dále na Sevastopol. Na předměstí Simferopolu - hlavního města Krymu (Sevastopol se ze správního hlediska nepočítá ke Krymu, je samostatným územím podřízeným přímo ukrajinské vládě) - projíždíme několik rozsáhlých zástaveb drobných zděných „budníků″. Některé již zchátralé a polorozpadlé, jiné zjevně nově postavené. Jaký mají smysl, k čemu tu jsou, netuším. Ale viděli jsme je později v menší míře i u jiných krymských měst.

Za Simferopolem vjíždíme do hor, čím dál bizarnějších. Vápencové útesy a různé erozní strže, řídké lesní porosty. Místy i lomy - snad ty kvádry velmi porézního travertinu, ze kterého je tu téměř všechno stavěno, těží právě někde tady...

Na tržišti na kraji Sevastopolu vyměňuje zbytek osádky peníze a pak už vyjíždíme do Bajdarského zakazniku (rezervace) na orchideové lokality.

První zastávka je v lese na západním úbočí hory Šaan-Kaja (529 m). Řada kytek už odkvetlých, ale nádherná orchidej jazýček východní ještě v plném květu. Ten keř s úzkými plstnatými listy je hrušeň hlošinolistá, tyhle bílé kuličky plody nějaké kamejky, támhlety větší zelené odkvetlá asfodelina a tuhleta bílá „hluchavka″ je šišák bělostný. Objevujeme bohužel již odkvetlou pivoňku Paeonia daurica, údajně krymský endemit. A zvláštní hnědý smotek na větévce, na první pohled připomínající… ehm… hovínko, který Pepa s jistotou identifikuje jako kokon nějaké kudlanky. Silnici lemují křoviny velkokvětého „janovce″ – vítečníku sítinovitého.

(jazýček východní, pivoňka Paeonia daurica, odkvetlá asfodelina žlutá)

Další zastávka je zas klasickým výpadem „zastavte tu někde, támhle to vypadá zajímavě!″ Lesní světlinka v serpentinách silnice T 2709 na jihovýchodním úbočí hory Bijuk-Koľ-Burun (Биюк-Коль-Бурун - 569 m). První překvapení hned ve strouze pod silnicí - temně hnědofialové ďáblíky Arum elongatum, položka z ukrajinské červené knihy. Rozhodně ne jediná na této lokalitě. Lesní loučku zdobí vemeníky zelenavé, mečíky polní a další, sice již běžnější, ale neméně krásné rostliny, jako třeba pilát modrý, pro jehož barvu prosté označení „modrý″ jeví se značně nedostatečným. Nádherné místo.

(pilát modrý, ďáblík Arum elongatum a mečík polní)

Za vsí Orlinoje (původně Bajdary; odtud název celé oblasti) vidíme kráčet po silnici chlápka s velkými kanystry. To vypadá, že je tu někde studánka. Šikla by se. A taky že jo - pramen hned u silnice (na podrobné turistické mapě krymských hor není vůbec značená! – na webu jsem pak našel, že by se měla jmenovat Despita/Деспита). U ní zastavit nejde, neb parkovišťátko obsadil nějaký prodejce medu, tak brzdíme o kousek dál. Plníme všechny kanistry a... co to tu kvete přímo v pangejtu silnice?! Kompérie - zřejmě nejzajímavější ze všech krymských orchidejí!

Naposledy v této části hor zastavujeme v Bajdarském průsmyku (527 m). Scházíme odtud po silnici serpentinami až k poutnímu chrámu Foroskaja cerkov na skalním útesu nad jižním pobřežím. Mise splnila svůj účel, orchidej hnědenec zvrhlý objevena a nafocena hned v několika exemplářích (samozřejmě první v naprosto nepřístupném svahu, a poté, co se k němu většina v potu tváře vyplazila, tak další přímo u silnice). Ještě zajímavější však byla skála za vlastním chrámem se žlutými zvonečky ruměnice, trsy tařic a jakýchsi chrp.

(hnědenec zvrhlý, chrpa ? a rumenice – snad Onosma rigidum)

Jako prémii cestou nacházíme jednu nádherně zbarvenou, bohužel mrtvou užovku levhartí.

předchozí kapitola / následující kapitola / obsah deníku