EXPEDICE KRYM 2012

Nocleh v botanické zahradě

Sjíždíme do Forosu s cílem někde se utábořit. Jenže záhy zjišťujeme, že to nebude žádná švanda. Silnice vedoucí podél moře je ve výšce 100 až 200 metrů, jakýkoli sjezd k vodě - velmi strmý a s ostrými zatáčkami - končí u nějakých vrat či závory. Jednou je to nějaké nóbl letovisko, jindy vojenský areál (dokonce výsostné území Ruska!), výsledek je však vždy stejný - složité couvání serpentinami do kopce, protože vesměs není ani prostor na otočení. Klobouk dolů před našimi řidiči. Když jsme se nechytli ve Forosu, zkoušíme to dál po pobřeží směrem k Jaltě. Po čtvrtém couvání už začíná protestovat převodovka. Šipka k „autokempu″ nás dovádí na hlídané parkoviště - tedy „kemp pro auta″. A nešlo by se tu na noc píchnout, když je stejně prázdné? Hnedka ráno zmizíme… Nepřichází v úvahu! Alespoň se můžeme otočit. Tma už jak v ranci a všude stejné - prudké svahy, ploty, nikde žádná plošina a k moři se dostat nedá. Přespíme v Nikitské botanické zahradě, určitě nás tam nechají, vždyť jsme botanici, rozhoduje Jarek ve chvíli počínajícího zoufalství. Naprosto bláznivý nápad. Myslí si to nejspíš i správce zahrady, když se ho Jarek v deset večer před dveřmi jeho bytu snaží přesvědčit o opaku. Ale po chvíli vysvětlování nás skutečně odvádí na jedno z parkovišť, že si tam tedy můžeme ve stínu cypřišů a cedrů postavit do rána stany. A že dostane 10 dolarů (dohromady), protože zpátky do kopce musí takhle v noci pěšky. Pravda, kolem parkoviště není nejčistěji a na stany celkem málo místa, takže někteří musí být přímo na štěrku, ale nakonec velmi pohodový nocleh.

Ráno jdeme na mys Martjan - skalní ostroh s posledním dochovaným zbytkem přímořského pralesa. Jádro rezervace je oplocené a může se tam pouze s průvodcem. U vstupu do botanické zahrady, pod jejíž správu rezervace patří, se nás tedy za 40 hřiven za osobu ujímá průvodkyně, paní Kateřina. Je to botanička, o rezervaci i její květeně ví skutečně všechno a mluví tak, že je jí velmi dobře rozumět. Jednoznačně nejlepší z několika placených exkurzí, které nás ještě cestou čekají.

Skutečně překrásné území. Keříky růžově kvetoucího endemického cistu krymského, nádherné červenokmenné planiky, prastaré stromovité jalovce ztepilé a na nich drobný parazitický Arceuthobium oxycedri, na travertinové kaskádě kapradinka netík venušin vlas, keříky žlutě kvetoucího jasmínu křovitého a velmi ozdobného žanovce cilicijského, endemická třemdava Dictamnus gymnostylis.

(cist krymský, parazitický Arceuthobium oxycedri, třemdava Dictamnus gymnostylis)

Kamenitou strání sestupujeme až k moři, kde kvete starček přímořský a na holé skalní stěně uchycený žlutý rohatec, z kamení vykukuje toho času nekvetoucí motar přímořský, další z rostlin zapsaných v červené knize Ukrajiny. A pak ještě na skalní vyhlídku, odkud se nám daří zahlédnout delfíny, dovádějící v moři.

(rohatec, starček přímořský)

Zbývající dvě a půl hodin do odjezdu trávíme ve vlastní botanické zahradě. Ta je spíše velkým nádherným parkem s dvě stě let starými cypřiši, platany a sekvojemi, než klasickou botanickou zahradou. Záhonů s květinami tu mnoho není a ani to málo vesměs není označeno žádnými cedulkami (stejně jako většina stromů). Kromě stromů mě tu zdaleka nejvíce zaujalo několik rostlin, které tu rostly zjevně divoce či zplaněle - růžové a bílé mavuně, zvláštní třezalka a až mimozemsky vyhlížející svidina. Vyfotografovat se mi podařilo ohromného endemického střevlíka Carabus scabrosus tauricus.

(svídina obecná, mavuň červená, střevlík Carabus scabrosus tauricus)

Mimo areál botanické zahrady jsou ještě samostatné skleníky (se zvláštním vstupným) se sukulenty a orchidejemi. Někteří kolegové do nich zavítali, zejména z toho orchidejového však byli navýsost rozčarováni (řka, že v každém Baumaxu je těch orchidejí víc a zajímavější sortiment).

předchozí kapitola / následující kapitola / obsah deníku