EXPEDICE KRYM 2012

Čatyr-dag

Ve čtyři hodiny (středoevropského času) jedeme dál. V Aluště se stavujeme v obchodě; ceny obdobné jako u nás - litr mléka 7 hřiven, dvoulitrová limonáda 10 hřiven (na benzinových pumpách bývá za 9!)... Spousty věcí je tu na váhu - sušenky, bonbóny, ale třeba i těstoviny, nebo mražené borůvky. A trs banánů mě před zvážením donutili dát do igelitového sáčku, který pak zapečetili - asi abych si k němu ještě nějaký další nepřilepil :-)

Podél trolejbusové trati, spojující v délce více jak 80 km Jaltu přes Aluštu se Simferopolem, se drápeme do Angarského průsmyku (752 m). Dle mapy by tu měl být kemp. Nikde ale žádná šipka, tak se ptáme policajtů, co zde mají strážní věž. Posílají nás asfaltovou silničkou se zákazem vjezdu. Po chvíli projíždíme zjevně již hodně dlouho otevřenou závorou na asfaltovou plochu, obklopenou několika budovami v různém stupni rozkladu. Nejlépe vypadá toho času zavřený bufet, domek opodál je snad meteorologickou stanicí, další dvě stavení už mají svoje lepší časy zjevně za sebou. Ale že by tu byl kemp, a nebo dokonce horská chata, jak je na některých mapách značeno, to teda ani náhodou. Po chvíli bloudění nacházíme opodál kostru nedostavěného hotelu a nedaleký objekt, snad stavební buňky z doby jeho výstavby, kde bydlí nějaký správce. Jo, na okraji té asfaltové plochy si klidně můžeme za 10 hřiven na osobu a noc postavit stany, voda teče támhle a lze si k němu dát i zdarma dobít baterky do foťáků a mobilů. Tož fajn.

Před setměním ještě malá obhlídka okolí. Krásný divoký les habrů (?), prameny vody, řada jakýchsi plošin, zjevně sloužících k táboření - s ohništěm, několika kládami; spíše připomínající naše trampské tábořiště, než kempovací místa v postsovětských republikách, které často bývají plné nepořádku. Na jedné z plošin zrovna nějaká partička táboří - skoro jsme mysleli, že jsou to „naši″, ale při přiblížení zní ruština.

Ráno se mělo vyrážet do hor časně, neboť dopoledne tu prý bývá lepší počasí. Vstávám v pět, dávám ešus na vařič, najednou rána - hrom a začíná lejt. Lije jak z konve skoro hodinu. Vyrážíme po sedmé. Všude se válí mraky, mezi kterými občas vysvitne slunko a pak zas drobná přeprška.

Lesem se drápeme na náhorní plošinu Čatyr-Dag. Po vzorně udržované červené značce, kterou tu prý značili naši značkaři.

Zajímavá květiny začínají hned nad táborem. Slovutný pan docent padá do kolen se zcela neakademickým výkřikem „tý vole!″ nad ostřicí černoklasou, další obsypávají s foťáky pár vydařených exemplářů hrachoru zlatého. V lese vemeníky, okrotice bílé i červené a také pěkná drobná užanka uherská. Nádherné prastaré košaté buky, které určitě pamatují doby, kdy tu kolem nebyl les, ale pastviny.

(hrachor zlatý, užanka uherská)

Nad hranicí lesa pryskyřník ilyrský, kakost krymský, rozrazil hořcovitý, nějaký – pravděpodobně endemický – hojník, a do toho plno modrásků.

(kakost krymský, modrásci, rozrazil hořcovitý)

Skupina se záhy roztahuje po ploše, výkřiky oznamující nový objev se ozývají tu zprava, tu zleva, tu zepředu, tu zezadu a člověk neví, kam dřív skočit, aby mu něco zajímavého neuteklo. Ještě dokvétající asfodelina žlutá, bíle kvetoucí kostival krymský, velkokvětá chrpa Centaurea fuscomarginata, jediný místní všivec Pedicularis sibthorpii, polštáře taktéž zřejmě endemického pochybku krymského, dvě různé tolity - zelenobíle kvetoucí Vincetoxicum jailicola a hnědofialová Vincetoxicum schmalhausenii (a nebo také možná úplně jiné, na přesném určení druhů se kolegové jaksi neshodli), již odkvetlý koniklec krymský, kociánek karpatský. Jedna velká rozkvetlá skalka! A řada z těch druhů jsou místní endemity.

(pochybek krymský, všivec Pedicularis sibthorpii, tolita Vincetoxicum schmalhausenii?)

Vinou neustále se převalujících chuchvalců mlhy se brzo rozpadáme na několik skupinek a ztrácíme se navzájem. „Moje″ pětice prolézá sněžné jámy a krasové trhliny kolem vrcholu Angar-Burun (1453 m). Objevujeme téměř bezlodyžnou prvosenku Primula komarovii, několik trsů lomikamenu Saxifraga irrigua a prazvláštní lněnku, snad Thesium procumbens. Když se mlha na chvíli zvedá, spatřujeme i trochu něco z okolí – nejvyšší vrchol tohoto hřebene Eklizi-Burun (1527 m), kam se zrovna drápe jiná z rozztrácených skupinek, okolí Simferopolu, pobřeží u Alušty s dominantní horou Aju-Dag i protější masiv Roman-Koš, nejvyšší část celých Krymských hor. Vzápětí však další mrak a nepříjemný drobný déšť. Ustupujeme.

(prvosenka Primula komarovii, lněnka poléhavá a lomikámen Saxifraga irrigua)

Po návratu ke stanům překvapeně zjišťujeme, že je otevřený ten bufet. Nevím, zda otvírá každý den a čeká na náhodné pocestné (faktem je, že se tu zřejmě chodí - během dne jsme potkali dvě další početné skupiny turistů) a nebo jen paní vedoucí dostala hlášku, že jsou tu nějací cizinci. Moc tam toho ovšem nemá a ochotou neoplývá. Ale aspoň je kde v suchu posedět a poklábosit, než nás v šest hodin místního času vyžene.

Zatímco někteří vaří večeři, jiní ještě prolézají okolní les a v zápětí hlásí další zajímavé objevy. Hned za stany krásný porost hruštičky zelenavé, endemická ostřice Carex euxina (i jiné samozřejmě), další vemeníky a okrotice, zářivě kvetoucí česneky...

(hruštička zelenavá, česnek tulipánolistý?, ostřice měchýřkatá)

předchozí kapitola / následující kapitola / obsah deníku