EXPEDICE KRYM 2012

Není Moldávie jako Moldávie

Nechce se nám znovu se táhnout přes celou Ukrajinu na Kyjev a Lvov, rozhodujeme se proto vzít to přes Moldávii. Vízová povinnost byla zrušena, píší nám na dotaz z domova, neměl by být žádný problém. Prý se ptali i na ministerstvu. Fajn. Jen je jaksi ministerští zapomněli upozornit, že mezi Ukrajinou a Moldávií je ještě vklíněno separatistické území Podněsterské republiky. „Tady není Moldávie, tady je Podněstří″ nám důrazně oznámili chlapíci v mundůrech s rudými hvězdami hned na hranici. A že musíme zaplatit za průjezd 300 euro. Netuším, zda jde o klasický úplatek, nebo „regulérní″ příjem do separatistického rozpočtu. Nakonec se to řidičům povedlo usmlouvat s tím, že už se vracíme domů a nemáme peníze, na stovku. Vydusili nás tam však dvě hodiny.

Tranzitní silnice by měla míjet větší města, šipky na Kišiněv nás však urputně směřují do města na Dněstru, který mám v mapě psané jako Tighina, zde mu však říkají Bendery. Nevím, zda severnější most přes Dněstr je uzavřen, každopádně tohle se jeví jako jediný možný průjezd. Myslel jsem, že Podněstří se rozkládá pouze na levém břehu řeky, avšak chyba. Mohutná pevnost na pravém břehu je také zjevně v rukou Rusů. Most hlídá na pravobřežním předpolí vojenská hlídka s maskovanou sítí zakrytým tankem a nepokrytě ruskou vlajkou. Mladí kluci, nezastavují nás, jen s úsměvem salutují. Bláhově jsem se domníval, že tím jsme Podněstří šťastně opustili a jsme ve skutečné Moldávii. Chyba lávky. Na kraji města narážíme na další celnici. Rozlehlý zděný areál, žádná improvizace. A že dalších 50 Euro. Nemá cenu se s nimi přít, platíme a za půl hodiny jsme pryč.

Na Moldavské straně projíždíme několika vojenskými zátarasy. Něco jako celnici tu Moldavané nemají, neboť tím by tuto neuznanou hranici de facto legalizovali, to však neznamená, že nás nekontrolují. A jsou dost vzteklí, že jsme jeli přes Podněstří. Prý jsme to měli vzít přes hraniční přechod Palanca, tím bychom se separatistickému území vyhnuli. Fajn, my bychom rádi, ale kdo to má vědět, když v mapách hranice Podněstří zakreslené nejsou a trasa přes Pervomaisk je v oficiální automapě značena jako tranzitní komunikace, zatímco z Palanci žádnou kloudnou silnici nakreslenou nemá.

Táboříme severně od vsi Anenii Noi. Silnička, po které jsme sem dojeli, vypadala jak komunikace čtvrté třídy, ale je zde provoz jak na dálnici, auto za autem, převážně taxíky. Asi tu slouží jako běžná hromadná doprava a tohle je nějaká důležitá spojka. Jsme z toho trochu nervózní. Autobusem sjíždíme na okraj pole, stejně se ale nedá skrýt. Stany stavíme v blízkém zjevně uměle vysázeném lesíku (jasany, akáty a třešně plstnaté vysázené jak podle pravítka), aby od silnice pokud možno nebyly vidět. V noci přijíždí policie. A sakra. Ale nic se neděje, jen prý jim hlásili taxikáři, že tu v poli stojí opuštěný autobus, tak se přijeli podívat, jestli se něco nestalo. Všechno v pořádku? Tak dobrou noc. Není to pravděpodobné, ale kdyby vás tu někdo náhodou obtěžoval, tak nám zavolejte...

 

(třešeň plstnatá)

Kolem lesíka zbytky stepní stráňky. A tak před odjezdem přidáváme do „seznamu″ ještě pár položek moldavské květeny, především další dva kozince –drsný a zřejmě pontický -, ibišek či řepeň. 

  

(řepeň, kozinec pontický?, ibyšek trojdílný)

Projíždíme centrem Kišiněva (čistě moderní město bez nějakého historického jádra, ale některé budovy architektonicky celkem zajímavé) a za ním se dostáváme na poměrně kvalitní široké silnice, směřující k severní hranici. Při silnici každou chvíli nějaké odpočívadlo s rumpálem, mnohé veřejné rumpálové studny i ve vesnicích. Mírně zvlněná převážně zemědělská krajina, vesničky složené s přízemních zděných domků s valbovými střechami, s malými upravenými zahrádkami, často porostlé vinou révou. Na to, že je Moldávie nejchudší zemí Evropy, působí vše velice utěšeně, žádný rozvrat, nic zpustlého.

 

Moldavsko-Ukrajinská hranice - další dvě hodiny. Moldavané v pohodě, Ukrajinci si tentokrát již zcela nepokrytě říkají o 100 hřiven za to, že nás nebudou prohlížet. Je jasné, že když jim je nedáme, na kontrole si skutečně smlsnou a můžou nás tam držet klidně řadu hodin. Tak platíme.

 

předchozí kapitola / následující kapitola / obsah deníku