EXPEDICE KRYM 2012
Přes Karpaty
Míříme přes Černivce směrem na Lvov, ale za Kolomyjou
uhýbáme vlevo do hor. Než se opět táhnout přes Polsko, to raději přeskáčeme
Karpaty. Rozhlížíme se po nějakém noclehu, ale není to tu vůbec jednoduché. V
horském údolí navazuje jedna vesnice na druhou, Jaremča
a okolí jsou zjevně horským letoviskem jak u nás Špindlerův mlýn. Výstavné
hotely, vily... To není dobré místo na táboření. Přes
sedlo se ale řidičům potmě nechce, netušíme, v jakém stavu tam jsou silnice.
Nakonec tedy parkujeme na hodně provizorní ploše na předpolí zrušeného mostu
přes Prut, fakticky uvnitř jedné z vesnic. Ještě nemáme ani rozbalené stany, a
přichází chlápek z nedalekého domu, jestli se nechceme utábořit u něj na zahradě.
Po nějaké chvíli se objevují na kus řeči dvě dámy s mísou koláčů...
Silnice kolem Rachova jsou hodně rozbité, nejede se úplně nejrychleji
(později zjišťujeme, že mnohem lepší by byla silnice ze Stryje
na Mukačevo). Ale je tu krásně. U Dilového
nás kontroluje policie - dostáváme se do hraničního pásma s Rumunskem. V Solotvině (zřejmě již opuštěné) těžební věže solných dolů a
dále na Chust řada honosných, z velké části však
nedostavěných zbohatlických paláců. U Mukačeva se z
nás zase policie snaží vytáhnout pokutu (50 hřiven), za chybné zařazení do
pruhů při odbočování (jelikož křižovatka byla naprosto blbě značená - čehož si
jsou nejspíš vědomi, proto tu kontrolují, mizerové). Nakonec nás ale, po chvíli
vysvětlování, že už jsme bez peněz, pouštějí bez pokuty dál.
Výjezd z Ukrajiny celkem
v pohodě, až na to, že opět (pokolikáté už?) přeťukávají
rychlostí ťuk sem, ťuk tam do počítačů všechny naše doklady. Slováci nás pak ve
vší slušnosti nutí vyndat z autobusu veškerou bagáž a nanést ji do celní
místnosti. Očekávaná buzerace se nekoná, je to především kvůli prosvícení
autobusu, kontrola zavazadel je formální, mávají rukou i nad nemnoha
„pašovanými″ květinami („nojo, vždyť kvůli tomu
jste tam jeli″) a pouštějí i přiznaný salám („já to mám na svačinu!″).
Za chvíli jsme venku.
Průjezd Slovenskem už
jen se dvěma krátkými zastávkami - na Sivé bradě, nádherné
travertinové kupě nedaleko Spišského hradu, podívat se na vstavač štěničný (našli jsme dva kousky), a pak v Ružomberoku, kde
se loučíme s naším slovenským kolegou.
(vstavač štěničný)
Před půlnocí jsme na
Moravě. Akorát tak na poslední chvíli, než řidičům opět vyprší maximální možný
čas jízdy.
předchozí
kapitola / obsah deníku