PROSTĚJOV

k.ú. Prostějov (Hornomoravský úval / Prostějovsko)

Město (223 m n. m.) v rovinaté Hané, při jižním (dnes na území města kanalizovaném rameni říčky Hloučely, zvaném Mlýnská strouha. Řada významných památek zejména z období renesance a z 1. pol. 20. stol. (moderna, secese, funkcionalismus). Poměrně složitá půdorysná dispozice, související s vznikem a vývojem města. Vnitřní město (kdysi obehnané dnes jen torzovitě dochovanými hradbami), kterému dominuje kostel Povýšení sv. Kříže (kdysi augustiniánský klášter) a Nová radnice, kolem nezvyklého prostoru tvaru T, tvořeného Náměstím T. G. Masaryka, Pernštejnským náměstím a Žižkovým náměstím. Na severozápadním okraji Vnitřního města renesanční zámek, v jihozápadní části nevelké zbytky kdysi významné židovské čtvrti se dvěma dochovanými, byť přestavěnými synagogami (druhý, dnes zaniklý židovský okrsek býval při severní hradbě). Vnitřní město obklopují čtyři historická předměstí - na východní straně Olomoucké, na jižní Brněnské, na jihozápadní Anenské (kdysi samostatná osada Drozdovice) a na západní a severozápadní straně Plumlovské (nazývané též kdysi Nové Město). Na Olomouckém předměstí, rozkládajícím se mezi Vnitřním městem a hlavním nádražím a zahrnující i území středověké vsi Újezd, najdeme mimo jiné kostel sv. Petra a Pavla (na místě pravděpodobně nejstarší Prostějovské svatyně) či klášter s bývalým špitálem milosrdných bratří, ale také významnou secesní stavbu Národního domu na Vojáčkově náměstí několik zajímavých vil. Brněnskému předměstí dominuje kostel sv. Cyrila a Metoděje, kdysi kapucínský hospic. V západní části města rozsáhlé Kolářovy sady, na jižním okraji města městské hřbitovy (včetně židovského hřbitova). Historické čtvrti města obklopeny (někdy i narušeny) panelovými sídlišti – Svobody, Hloučela, E. Beneše, Svornost. Po městě velké množství kamenných křížů a plastik. Městská památková zóna.

Na území dnešního Prostějova archeologicky doloženo četné osídlení z období Velké Moravy (kontinuita tohoto a pozdějšího středověkého osídlení je však sporná). Kolem roku 1135 je prvně zmiňována ves Prostějovice, předchůdce dnešního Prostějova (dříve bývaly lokalizovány do okolí kostela sv. Petra a Pavla, ale poslední výzkumy spíše naznačují, že pozůstatkem návsi staré vsi by mohl být severojižní prostor v západní části vnitřního města - tedy náměstí Pernštejnské, nejzápadnější část náměstí T. G. Masaryka a Žižkovo náměstí). Půl kilometru východněji existovala ves Újezd (zmiňovaná sice až v pol. 15. stol., ale prokazatelně mnohem staršího původu, která s městem záhy splynula (dnes ulice Újezd severně od kostela sv. Petra a Pavla - ten byl tak spíše součástí této osady). Již ve 13. stol. zde patrně stával i zeměpanský dvorec (jeho poloha není známa, usuzuje se tak pouze z pobytu markraběte s početnou družinou, doloženého roku 1213). Založení města německými osadníky se předpokládá někdy kolem pol. 13. stol. (uváděn jako město je Prostějov od 2. pol. 14. stol., de jure se stává městem roku 1390, kdy mu je uděleno právo výročního trhu) kolem neobvykle dlouhého tržiště západovýchodního směru, jehož pozůstatkem je jak dnešní náměstí T. G. Masaryka, tak východnější náměstí Edmunda Husserla. Ve 2. pol. 14. stol. je v Prostějově doložena tvrz, ani u ní však není známá lokalizace (některými badateli umísťována do prostoru pozdějšího augustiniánského kláštera, z dochovaných pramenů se však spíše zdá, že stála mimo vlastní město). 1374 připadl Prostějov k panství Plumlov, které v té době drželi páni z Kravař. Jedním z období největšího rozkvětu města byla vláda Pernštejnů v letech 1495-1599. Kromě rozvoje Vnitřního města se postupně rozvíjela i předměstí, takže na konci tohoto období patřil Prostějov k největším městům na Moravě. Za třicetileté války bylo město zpustošeno a roku 1697 ho postihl nejničivější požár v historii. Obnova probíhala je zvolna a město v následujícím století spíše stagnovalo. Výrazný rozvoj nastal až koncem 18. stol. s výrazným vzestupem průmyslu a obchodu. Prostějov se záhy stal centrem plátenictví, posléze i potravinářství (výroba pálenek, sladovny, obchod s obilím) ve 2. pol. 19. stol. strojírenství. Koncem 19. stol. se tak Prostějov opět zařadil mezi největší moravská města (1870 třetí). Probíhala výstavba obytných domů (především dělnických) i továrních komplexů (vesměs architektonicky velmi hodnotných). V 1. třetině 20. stol. jedním z center moderní, zejména funkcionalistické architektury. 1945 město silně poškozeno bombardováním (židovská čtvrť, nádraží...). V 60. a 70. letech řada necitlivých zásahů a demolic v historickém jádru města.

městský znak, užívaný v této podobě na pečetích již od středověku

sokolovna č.p. 173 ve Fügnerově ulici nedaleko zámku (nemovitá kulturní památka), postavená v letech 1907 - 1908 dle projektu arch. Otakara Pokorného (únor 2011)

kříž před č.p. 80 na jižním okraji Vnitřního města (květen 2011)

novobarokní palác č.p. 82 na jižním okraji Vnitřního města (květen 2011)

dům č.p. 979 na Poděbradově náměstí (květen 2011)

pomník manželů Vojáčkových před Národním domem z let 1910-12 (nemovitá kulturní památka) - arch. Jan Kotěra, reliéfy Bohumil Kafka (únor 2011)

socha Panny Marie Karlovské v západním rozšířeném konci Svatoplukovy ulice proti klášteru Milosrdných bratří - nemovitá kulturní památka (květen 2011)

Gymnázium č.p. 2602 (květen 2011)

dům č.p. 2391 ve Svatoplukově ulici (květen 2011)

Náměstí T. G. Masaryka, Žižkovo náměstí a Perštejsnké náměstí

Tři na sebe bezprostředně navazující náměstí vytvářejí ústřední prostor historického města ve tvaru T. Zatímco vlastní náměstí T. G. Masaryka je zbytkem velkorysého tržiště, vzniklého při založení města (původně pokračovalo ještě dále k východu, jeho součástí bylo i dnešní náměstí E. Husserla), severojižní osa v sobě pravděpodobně dodnes kodifikuje náves předlokační vsi Prostějivic. S výjimkou východní strany T. G. Masaryka, kde byl na místě zbořených historických domů vystavěno ve 2. pol. 20. stol. obchodní dům, má celé prostranství zachovalou historickou zástavbu, mnohdy sahající až do středověku či renesance. Dominantami jsou Stará a Nová radnice.

náměstí T.G. Masaryka od Nové radnice – v popředí pomníkem T.G.M. (replika původního pomníku od Otakara Španihela, který zde stával v letech 1946-53), v pozadí Stará radnice a kostel Povýšení sv. Kříže (únor 2011)

mariánský morový sloup z r. 1714 na náměstí T. G. Masaryka (nemovitá kulturní památka) - postaven nákladem Karla Schellenbergera (únor 2011)

bohatě zdobený portál Onšova domu č.p. 202 (nemovitá kulturní památka) na severní straně Náměstí T. G. Masaryka pochází pravděpodobně ze zámku – předpokládá se, že byl při vrcholně renesanční přestavbě zámku, kdy byl nahrazen novým, darován pernštejnskému úředníkovi Mikuláši Onšovi z Vřesovic, který ho vsadil do svého domu (únor 2011)

detaily portálu Onšova domu (únor 2011)

Dům U Měsíčka č.p. 108 (nemovitá kulturní památka) – středověkého původu, znovu vystavěn po požáru 1697, do dnešní podoby přestavěný roku 1901; Vzhledem k řadě dochovaných detailů jeden z nejvýznamnějších dokladů zástavby Prostějova v 15 stol. Mozaika Immaculaty ve štítě od Jano Köhlera z roku 1933. (květen 2011)

dům č.p. 132 (nemovitá kulturní památka) patří k Žižkovu náměstí, sousední č.p. 131 již k Náměstí T. G. Masaryka (květen 2011)

pamětní desky na č.p. 132 (květen 2011)

socha v nice domu č.p. 131 (květen 2011)

Nová radnice č.p. 130 (nemovitá kulturní památka)

Budova s dominantní věží (66 m vysoká) na západní straně náměstí T. G. Masaryka. Postavena v letech 1911-14 dle projektu Karla Huga Kepky. Věž měla stát původně uprostřed, stavba však nebyla v celém rozsahu nikdy dokončena. Architektura kombinuje historizující a secesní prvky.

Nová radnice (květen 2011)

orloj na věži radnice; ukazujíce polohu slunce, o tom, zda dříve ukazoval i polohu Měsíce, se pouze spekuluje (únor 2011)

pamětní desky prostějovských rodáků na budově Nové radnice - filozofa Edmunda Husserla (* 1859) a stavitele Matěje Rejska (* asi 1449) – únor 2011

Stará radnice č.p. 22 (nemovitá kulturní památka)

Zajímavá renesanční, raně barokně upravená budova v jihovýchodním rohu Náměstí T. G. Masaryka, stavebně navazující na kostel Povýšení sv. Kříže a faru. Vybudovaná v letech 1521-30 stavební hutí Jana z Pernštejna. V patře byly úřední místnosti, v přízemí krámy. Po požáru 1697 přestavěna raně barokně, narušená čelní stěna zpevněna představenou otevřenou lodžií renesančního charakteru. Od roku 1908 slouží jako městské muzeum (www.muzeumpv.cz). Při opravě 1924 objeveny a zčásti přiznány renesanční obloučkové štíty. K radnici patří i navazující k jihu vybíhající dům č.p. 7, v němž průchod mezi náměstím a Kostelní ulicí.

budova Staré radnice s průchodem do Kostelní ulice (vpravo) – únor 2011

dvojitý empírový portál zazděný druhotně v jižním průčelí budovy č.p. 7 (pochází z tzv. „Staré valchy″, zbořené v roce 1929) – únor 2011

bývalý augustiniánský klášter (nemovitá kulturní památka)

Farní kostel Povýšení sv. Kříže (pův. Navštívení Panny Marie), který tvoří jednu z dominant Prostějova, je pozůstatkem augustiniánského kláštera (kanonie). Kostel má gotický presbytář zaklenutý pozdější hvězdovou klenbou a třemi křížovými poli, zbytek kostela má dnes převážně barokní podobu. Zařízení převážně barokní, s doplňky od významných umělců z poč. 20. stol. (např. křížová cesta z roku 1906 od Františka Bílka). Věž, vystupující k severu z půdorysu kostela, je někdy považována za pozůstatek staršího kostela, který zde stál před založením kláštera (na věži visí dva zvony z roku 1698, sv. Kříž je jeden z největších na Moravě). Z jižní strany přiléhá k presbytáři kostela stará (v části ambitu rajského dvora) a nová sakristie, na níž navazuje kaple Nejsvětější Trojice v místech někdejší kapitulní síně. Přilehlý prostor ohrazený zdí je bývalý rajský dvůr kláštera. Ke kostelu přiléhá fara č.p. 20 z 2. pol. 17. stol. (nemovitá kulturní památka).

Klášter byl založen Petrem z Kravař roku 1391. V tom, zda zde stál nějaký kostel již před založením kláštera, se badatelé neshodují. Klášter se stal pohřebištěm několika příslušníků plumlovské větve pánů z Kravař. V klášteře byla i městská fara a škola. Za husitských válek (1423) byl v té době pravděpodobně ještě nedokončený klášter vypleněn a pro spory kanovníků s majiteli panství již nebyl obnoven, formálně však zanikl až kolem roku 1500. V té době využíván utrakvisty. 1522 byl bývalý klášterní kostel postoupen Janem z Pernštejna do správy měšťanům, v zápětí došlo k jeho radikální gotickorenesanční přestavbě. Po požáru 1697 kostel barokizován a nově zaklenut (arch. Giovanni Pietro Tencalla) - při té příležitosti došlo roku 1703 i k novému zasvěcení kostela (údajně jako připomínka toho, že při požáru zůstal zázrakem nepoškozený dřevěný kříž). 1892 zvýšena věž v novobarokním slohu. V letech 1904-1923 proběhly úpravy interiéru za účasti řady významných umělců – Františka Bílka, Zdeny Vorlové-Vlčkové, Jaroslava Pantaleon Majora či Jano Köhlera.

plán dochované části areálu bývalého augustiniánského kláštera (1 – kostel Povýšení sv. Kříže; 2 – kaple Nejsvětější Trojice, někdejší kapitulní síň; 3 – nová sakristie; 4 – stará sakristie, někdejší křížová chodba; 5 – věž; 6 – dnes neexistující křížová chodba; 7 – středověká zeď s fragmenty klenebních výběhů křížové chodby; 8 – bývalý rajský dvůr, zvaný Římský dvůr, později hřbitov)

celkový pohled na areál od jihu, respektive jihovýchodu (vlevo kaple Nejsvětější Trojice, vpravo kostel Povýšení sv. Kříže, mezi nimi Nová sakristie) – květen 2011, únor 2011

kostel Povýšení sv. Kříže (březen 2006, únor 2011)

vstupní portál kostela Povýšení sv. Kříže (březen 2006)

zazděné gotické okno na severní straně kostela (únor 2011)

socha Panny Marie ve výklenkové kapli na severní straně kostela (březen 2006, únor 2011)

pamětní deska obětem 1. sv. války od Františka Bílka na vnější straně kostela (vlevo od hlavního vstupu) – březen 2006

v předsíni kostela Povýšení sv. Kříže (únor 2011)

loď kostela (květen 2011)

klenba presbytáře pochází z 80. let 16. stol., přípory a klenební výběžky však pravděpodobně z předhusitské doby (květen 2011)

konzoly klenebních přípor v presbytáři od Františka Bílka (květen 2011)

hlavní oltář z dílny kroměřížského sochaře Jana Ležatky z roku 1759 (květen 2011)

jižní oratoř v presbytáři, na dní freska sv. Václava od Jano Köhlera (květen 2011)

výmalba na stěnách presbytáře od Jano Köhlera (květen 2011)

bohatě zdobené lavice na bocích presbytáře (květen 2011)

křtitelnice v presbytáři (květen 2011)

kazatelna z roku 1703 (květen 2011)

boční oltáře (květen 2011)

náhrobek Johanky z Kravař, pohřbené r. 1495, v lodi kostela (květen 2011)

varhany (květen 2011)

okenní vitráže kostela Povýšení sv. Kříže z 19. stol. (květen 2011)

fragment ostění v severní stěně lodi (květen 2011)

bývalý rajský (Římský) dvůr, později hřbitov (květen 2011)

fragmenty klenebních výběhů někdejší křížové chodby (květen 2011)

zachovaná část někdejší křížové chodby, upravené jako stará sakristie (květen 2011)

kaple Nejsvětější Trojice – presbytář někdejší kapitulní síně kláštera (květen 2011, únor 2011)

interiér kaple Nejsvětější Trojice (květen 2011)

detail výmalby stropu a presbytáře kaple Nejsvětější Trojice - fresky a oltář z roku 1912 v duchu beuronské školy podle návrhu emauzského benediktina Pantaleona (květen 2011)

fragment středověké nástěnné malby Ukřižování v kapli Nejsvětější Trojice (květen 2011)

okenní vitráže v kapli Nejsvětější Trojice (květen 2011)

pamětní deska na budově fary (únor 2011)

zámek č.p. 176 (nemovitá kulturní památka)

Čtyřkřídlý patrový renesanční objekt na severozápadním okraji Vnitřního města, vystupující mimo jeho půdorys, tvořil samostatně opevněný prvek v městských hradbách. Od města byl oddělený dodnes částečně dochovaným obezděným příkopem. Vstup po mostě z jižní strany (z dnešního Pernštejnského náměstí) bohatě zdobeným renesančním portálem s portrétními karyatidami Vratislava z Pernštejna a jeho ženy Marie Manrique de Lara. Sgrafitová výzdoba fasády novorenesanční od sgrafita od Jano Köhlera dle námětů Ondřeje Přikryla.

Nejstarší část zámku - raně renesanční západní dvoutraktové křídlo a snad původně věžovou bránu na jižní straně - nechal vybudovat Jan z Pernštejna v letech 1522-31 jako náhradu za již nevyhovující plumlovský hrad (dle některých badatelů již v té době vznikla čtyřkřídlá dispozice, pozdějšími přestavbami však změněná). V té době měl dnes nedochované nárožní věžice. Další stavební činnost probíhala v letech 1568-72 za Vratislava z Pernštejna za účasti italského stavitele Kašpara Cunea a německých kameníků. V té době bylo vybudováno na místě původního příkopu dnešní východní křídlo a dostavěno křídlo jižní (tehdy vznikl i současný vstupní portál). Z které etapy pochází severní spojovací křídlo je nejasné. Roku 1943 byl zámek vydrancován Švédy, později využit pro správní účely, jako sýpka, ubikaci pro vojáky a dokonce i vězení, neboť majitelé plumlovského panství si vybudovali nový zámek přímo v Plumlově. Po roce 1868 byl objekt upraven pro spolkové a kulturní využití, na přelomu století zde 11 let sídlilo i prostějovské muzeum. Začátkem 20. stol. novorenesanční úpravy pro potřeby záložny (Úvěrní spolek Záložna a zastavárna v Prostějově). Dnes v majetku města, ve východním křídle turistické infocentrum.

jižní vstupní křídlo zámku v 1. pol. 20. stol (www.slavnestavby.cz) a dnes (únor 2011) – nápis připomínající záložnu byl později jak vidno odstraněn stejně jako Hospoda u krále Ječmínka, zda byla sgrafita tehdy skutečně kolorována nebo jde jen o úpravu pohlednice, aby byla hezčí, netuším

zámek od jihozápadu a od severozápadu (únor 2011)

pozdně renesanční vstupní portál zámku s erby Vratislava z Pernštejna a Marie Manrique de Lara (březen 2006, únor 2011)

lichtensteinský erb nad vstupním portálem zámku (únor 2011)

pamětní deska s bustou zakladatele záložny (a starosty města) Karla Vojáčka na východním křídle zámku (únor 2011)

kašna na Pernštejnském náměstí před zámkem (únor 2011)

dřevěná plastika Věž od Tomáše Medka u zámku, vzniklá při sochařském sympoziu Hany Wichterlové v roce 2009 (únor 2011)

opevnění (nemovitá kulturní památka)

Z opevnění Prostějova dochován pouze souvislý úsek vnitřní (velké) hradební zdi se dvěma baštami na severní straně vnitřního města, při Smetanových sadech, a jedna bašta na jihozápadní nároží v ul. Knihařské.

Z konce 14. stol. jsou doloženy dvě městské brány - Selská (Bauerská, Purská či Pulská) na jižním konci dnešního Žižkova náměstí a Soukenická zřejmě kdesi mezi severovýchodním rohem náměstí Edmunda Husserla a západním koncem Svatoplukovy ulice. Zda bylo bran více není známo, zrovna tak, zda byly brány doplněny i nějakou fortifikací. V letech 1438-39 začala výstavba dřevěného opevnění, jehož součástí byly i čtyři brány - na východě Olomoucká, na severu Kostelecká, na západě Plumlovská a na jihu Brněnská (Vodní). Zajímavým faktem je, že toto opevnění odřízlo nejvýchodnější část tehdejšího městského tržiště (dnešní náměstí Edmunda Husserla). Zděná hradby vznikly až na přelomu 15. a 16. stol. V první pol. 16. stol. zanikla v souvislosti s výstavbou zámku Kostelecká brána a byla nahrazena pouhou fortnou (zámek poté sloužil jako samostatně opevněná součást městské fortifikace). V průběhu 18. stol. ztratilo opevnění reálný význam a začalo být postupně přeměňováno na promenády, posléze bořeno. Větší část opevnění včetně všech bran zanikla během 2. pol. 19. stol., úsek na jižní straně města však byl zbořen až v 80. letech 20. stol.!

opevnění Prostějova kolem roku 1730 (www.slavnestavby.cz)

opevnění Prostějova na mapě z 1. pol. 19. stol., tedy těsně před jeho zrušením – bílý pás je val, v té době již upravený na promenádní cestu, vlastní hradební zeď přiléhá bezprostředně k zástavbě (archivnimapy.cuzk.cz) v porovnání se současným stavem (www.mapy.cz)

severovýchodní nárožní bašta, v níž dnes galerie – v popředí druhého snímku dřevěná plastika Kruhy od Mariana Maršálka z roku 2003 (únor 2011)

otevřená bašta v severní části hradeb (únor 2011)

severní úsek vnitřní hradební zdi - podél ní (tam, kde dnes parkoviště) stály pravděpodobně od pol. 17. stol. až do poč. 70. let 20. stol. domky severního židovského okrsku (únor 2011)

Smetanovy sady

Park na severní straně Vnitřního města, mezi hradbami a ulicí Vápenice od zámku k Národnímu domu (cca 1,7 ha). Ve východní části obelisk „zakladatele sadů″ Jana Spanie, v západní části socha Bedřicha Smetany od sochaře Jana Třísky (oba pomníky nemovité kulturní památky). V parku též umístěna řada moderních dřevěných plastik, vzniklých při sochařských sympoziích Hany Wichterlové (www.mestopv.cz/socharske_sympozium_cz). K nejzajímavějším druhům dřevin patří jinan dvoulaločný, dřezovec trojtrnný, nahovětvec dvoudomý, smrk omorika či jírovec červený

Sady založeny v letech 1881-1892 na místě zrušeného hradebního příkopu a valu přičiněním místního Sadařského a okrašlovacího spolku dle projektu Josefa Ošťádala a Josefa Šehy. Původně nazývány Jungmannovy, na Smetanovy přejmenovány roku 1935 při příležitosti odhalení pomníku Bedřicha Smetany. Roku 1970 postaveno v západní části parku kino Metro 70.

obelisk od kameníka Jana Heindricha z roku 1825, připomínající Jana Spanie, který nechal v těchto místech na městských valech vysázet roku 1823 první akátovou alej (původně též návštěvu arcivévody Františka Karla v Prostějově roku 1827 a starostování Johanna Zajiczka) - (původně stál v západní části parku, roku 1935 přenesen na současné místo a osazen novými tabulkami) – únor 2011

altán v parku, využitý mimo jiné při natáčení televizního seriálu Četnické humoresky (únor 2011)

bludný kámen z „finské žuly″, dovezený sem z Háje ve Slezsku roku 1895 (únor 2011)

Schody do nebe od Jaroslava Řehny z roku 2006 (únor 2011)

Psí parta od tureckého sochaře Güner-Turhana Yildizy z roku 2008 (únor 2011)

Cesta života od tureckého sochaře Yüksela Hanifeho z roku 2010 (únor 2011)

Husův sbor č.p. 32

Původně židovská synagoga (tzv. Nová či Čtvrtá) byla postavena roku 1904 v sousedství starší synagogy v místech bývalého hradebního příkopu, tedy již mimo vlastní židovský okrsek. Roku 1939 Němci uzavřena a proměněna ve skladiště - značně zdevastovaná. V roce 1946 byla odkoupena Církví československou husitskou a následně radikálně přestavěna dle projektu Huberta Austa na Husův sbor. K tomuto účelu slouží od roku 1949. Sál se nachází ve zvýšeném přízemí.

Nová synagoga (www.slavnestavby.cz) a dnešní Husův sbor (květen 2011)

průčelí Husova sboru (květen 2011)

interiér původní synagogy (www.slavnestavby.cz) a dnešního Husova sboru (květen 2011)

boční loď sálu (květen 2011)

lustr v hlavním sále (květen 2011)

varhany (květen 2011)

secesní motivy na zábradlí schodiště (květen 2011)

Národní dům č.p. 218 (nemovitá kulturní památka)

Významné dílo architektonické moderny a secese (projekt Jan Kotěra, sochy Stanislav a Vojtěch Suchardovi a Bohumil Kafka, malby František Kysela a Jan Preisler...). Víceúčelový prostor, sloužící jako divadlo, společenský sál a restaurace (www.narodni-dum.info).

Postaven v letech 1905-07 jako první monumentální stavba Jana Kotěry. Interiéry nevhodně přestavěny 1942-44, postupně probíhá rekonstrukce do podoby blízké původnímu stavu.

prostějovský Národní dům – rozlehlý areál nepravidelného půdorysu (únor 2011)

průčelí divadelního křídla – na pilířích stylizované Suchardovy reliéfy Hanáka a Hanačky (únor 2011)

detail secesního věnce z měděného plechu, zakončujícího průčelní věže divadelního křídla (únor 2011)

výzdoba průčelí středního křídla Národního domu (únor 2011)

kašna na jižním nároží dle návrhu Stanislava Suchardy (únor 2011)

kostel sv. Petra a Pavla (nemovitá kulturní památka)

Barokní kostel na místě staršího na tzv. Petrském náměstí (dnes spíše křižovatka) na Olomockém Předměstí. V sousedství kostela šestiboká barokní kaple sv. Lazara, sloužící jako karner.

Původní gotický kostel doložený roku 1331, byl pravděpodobně nejstarší svatyní na území dnešního Prostějova. Patřil ke vsi Újezd, později snad farním kostelem Prostějova. Poškozen požárem 1697. 1728-30 postaven nákladem měšťana Prokopa Pummera nový větší barokní kostel. Věž zvýšena a zastřešena současnou bání ve 30. – 40. letech 20. stol., kdy upraven i interiér. Sousední kaple sv. Lazara z roku 1726. Přilehlý hřbitov, existující již od středověku, sloužil až do 19. stol., 1933-34 přeměněn botanickou zahradu (dodnes funkční) a arboretum (dnes tzv. Spitzerovy sady). Mimo jiné zde mohutný jerlín japonský, vyhlášený jako památný strom

pamětní deska na průčelí kostela (květen 2011)

hlavní oltář (květen 2011)

boční oltáře při severní zdi lodi (květen 2011)

náhrobní kámen „Jana z domu Lothaowa″ v kostele (květen 2011)

neobvyklá křížová cesta v interiéru kostela (květen 2011)

klášter Milosrdných bratří č.p. 2607 (nemovitá kulturní památka)

Barokní klášterní komplex s kostelem sv. Jana Nepomuckého na Olomouckém předměstí. Kostel nezvyklá severojižní orientace patří k významným stavbám pozdního tzv. moravského baroka, s velmi bohatě zdobeným interiérem. Pozoruhodné jsou zejména fresky od místního umělce Františka Antonína Sebastiniho (Šebesty). Pod předsíní se nachází krypta, kde byli řádoví bratři pohřbíváni do roku 1799 (nachází se v ní 27 rakví). Ke kostelu přiléhá na východní straně vlastní budova kláštera - nemocnice - kolem čtvercového rajského dvora. V jižním křídle kláštera kaple sv. Kříže (pův. sv. Barbory), přístupná z předsíně kostela. Před kostelem pískovcový kříž z 18. stol, v parčíku u kostela pak od roku 1990 pískovcová socha sv. Jana Nepomuckého, významné dílo z roku 1725.

Klášter vznikl na místě svobodného Žalkovského, též Shellenbergerova (později Obecního) dvora, stojícího před Olomouckou bránou. Řád Milosrdných bratří ho koupil ke zřízení nemocnice roku 1733. Klášter byl založen z peněz, které slíbila roku 1727 k tomuto účelu darovat v případě uzdravení svého těžce nemocného syna kněžna Marie Anna z Lichtensteina, rozená hraběnka z Öttingu. Kostel byl následně postaven (z dalšího štědrého daru Lichtensteinů, tentokráte kněžny Alžběty) v letech 1751-55, přičemž jako sakristie byla využita starší klášterní kaple. Na výzdobě se kromě F. A Sebastiniho podíleli např. sochař Josef Schubert, řezbář František Hirnle a řada dalších, dnes již neznámých umělců. Milosrdní bratři byli k kláštera poprvé vyhnání roku 1941 (klášter poté sloužil jako vojenský lazaret), znovu pak roku 1959 (když již roku 1950 byla zestátněna klášterní nemocnice). Téhož roku byl uzavřen i kostel, využíván byl jen velmi zřídka pro konání koncertů a chátral. Nemocnice v prostorách kláštera byla posléze přeměněna v domov důchodců. Řádu byl areál navrácen až v roce 1990, bezprostředně se začalo s opravami kostela a posléze i některými prostorami kláštera (dodnes nedokončeno).

Areál kláštera běžně nepřístupný, kostel otevřen jen při bohoslužbách.

areál kláštera na staré rytině

klášterní kostel sv. Jana Nepomuckého (únor 2011)

loď klášterního kostela (květen 2011)

valená klenba lodi rozdělená dvěma obloukovitými pásy, s freskami představujícími výjevy ze života sv. Jana Nepomuckého (květen 2011)

hlavní oltář z roku 1755 v pozdně barokním slohu s prvky rokoka (květen 2011)

freska „Oslavení sv. Jana Nepomuckého na nebesích″ na stropě presbytáře - presbytář obíhá řádový chór (květen 2011)

kazatelna z roku 1755 od Františka Hirnleho (květen 2011)

boční oltáře při východní straně lodi - sv. Jana z Boha (zakladatele řádu Milosrdných bratří), Svaté Rodiny a sv. Jiří (květen 2011)

boční oltáře při západní straně lodi - sv. Petra a Pavla, sv. Vendelína a Utrpení Páně (Bičování Krista) – květen 2011

okno na západní straně lodi s vitráží Božského Srdce Páně, sv. Anny, sv. Ondřeje, sv. Ubalda a sv. Huberta (květen 2011)

varhanní skříň z roku 1756 s novými varhanami, vestavěnými do ní v roce 1940 - po technické i zvukové stránce patří k nejcennějším varhanám na Moravě (květen 2011)

fresky na hudebním kůru - „Nebeský koncert″ a zpívající andělé (květen 2011)

kaple Panny Marie ve výklenku na západní straně prostoru pod hudebním kůrem s freskou sv. Rosálie z roku 1754 a polychromovanou soškou Panny Marie Křtinské (květen 2011)

křížová cesta a polní oltář na schodišti na řádový chór v presbytáři (květen 2011)

výmalba sakristie od F. A. Sebastiniho z roku 1755, znázorňující závěrečnou část hymnu z listu apoštola Pavla Filipanům (všechny mocnosti nebe i země i mocnosti pekelné se sklánějí před Ježíšovým jménem) – květen 2011

kaple sv. Kříže - oltář z roku 1756 s oltářním obrazem Ukřižovaného Krista od F. A. Sebastiniho, na stropě freska „Vzkříšení páně″ (květen 2011)

jižní křídlo kláštera, přiléhající ke kostelu – velké okno v opravené části vpravo od kostela patří kapli sv. kříže (únor 2011)

vstupní portál kláštera, patrně z 60. let 18. stol., se sousoším milosrdného bratra a nemocného, snad od Jana Schuberta (květen 2011)

pamětní deska herce Františka Krumlovského, který byl ve zdejším špitále po čtyři dny vysílený léčen, načež 30. 7. 1875 zemřel; autorem pamětní desky sochař Jan Tříska (květen 2011)

rajský dvůr se sochou Immaculaty (květen 2011)

klenba refektáře se starozákonními výjevy a štukovou výzdobou; nad dveřmi malba Panny Marie ochranitelky s řeholníky od F. A. Sebastiniho (květen 2011)

freska svatby v Káni Galilejské na čelní stěně refektáře, taktéž od F. A. Sebastiniho (květen 2011)

Náměstí Padlých hrdinů

Dříve Čelakovského náměstí. Parkově upravený zhruba trojúhelníkový prostor na Olomouckém Předměstí mezi nádražím a klášterem Milosrdných bratří. V parku pomník obětem hladových demonstrací z 26. 4. 1917, kdy zde došlo ke střelbě do žen a dětí. V severozápadní části hodnotná vila Františka Kovaříka.

pomník „Jeden z nás″ od akademického sochaře Jana Třísky – nemovitá kulturní památka (květen 2011)

původní pomník od Václava Becka, který byl roku 1933 přesunut na městský hřbitov (www.hrady.cz)

kamenný kříž v jihovýchodní části náměstí (květen 2011)

vila Františka Kováříka č.p. 2589 (nemovitá kulturní památka)

Přísně symetrická vila ve stylu tzv. geometrické secese (wagnerianské moderny) na Náměstí Padlých hrdinů byla postavena dle projektu arch. Emila Králíka v letech 1910-11 pro spolumajitele místní strojírenské fabriky (a pozdějšího ministra veřejných prací v úřednické vládě Jana Černého) F. Kovaříka. Je jednou z architektonicky nejvýznamnějších vil Prostějova. Podle sochy „Černé Madony″ (dívky s věncem), která původně stávala nad fontánou ve vstupním nádvoří (dnes odcizena), též nazývána U Černé panny.

vila Framtiška Kovaříka – dobře patrná arkýřová okna, vystupující z boční fasády do ulice Erbenova (květen 2011)

Wichterleho vila č.p. 2482

Rozlehlá novobarokní vila palácového vzezření ve Svatoplukově ulici. Postavena v letech 1900 - 1902 dle návrhu arch. Franze von Krausse a Josefa Tölka pro majitele prostějovských strojíren Lamberta a Karla Wichterlových. Na budově pamětní deska prof. Otty Wichterleho a jeho sestry akademické sochařky Hany Wichterlové, kteří zde v mládí žili.

východní průčelí vily s balkónem (květen 2011)

pamětní deska (květen 2011)

bývalý kapucínský hospic

Hospic kapucínů s kostelem sv. Barbory stával na Brněnském Předměstí. Dodnes je dochován kostel, byť v přestavěné podobě nepřipomínající již tradiční kapucínskou architekturu (ke kostelu přistavěna průčelní novobarokní věž) a nově vysvěcený jako chrám sv. Cyrila a Metoděje (nemovitá kulturní památka). V nepříliš zdobeném interiéru vynikají dva nástěnné obrazy od Jano Köhlera Zmrtvýchvstání Páně a Nanebevzetí Panny Marie z roku 1932. Pod kostelem krypta, dnes (druhotně) přístupná zvenčí chrámu. Ke kostelu přiléhá (v místech zbořeného hospice) objekty bývalého městského chudobince. Severně od kostela klasicizující obřadní síň.

Hospic postaven s podporou města a některých měšťanů i prostých obyvatel města v letech 1756-59, následně pak v letech 1759-62 při jeho severní straně i kapli sv. Barbory (její presbytář byl dnešní kaple Panny Marie Lurdské na severní straně, současný východní presbytář dostavěn až v roce 1765, čímž se kaple změnila v kostel). Již roku 1784 za josefínských reforem hospic včetně kostela zrušen (původní oltář tohoto kostela je dnes v kostele sv. Michaela archanděla a sv. Barbory v Kozlovicích u Frýdku-Místku) a připadl armádě, která kostel využívala jako skladiště (v boční kapli zřídila kovárnu!), v hospici zřídila nižší vojenskou školu. Roku 1860 přešel celý areál do majetku města, které zde zřídilo špitál a školu, později i Cejchovní úřad. 1888 přední část hospice zbořena a na jejím místě postavena patrová budova městského chudobince, v roce 1925 byla nahrazena novostavbou „Chorobince“ i jeho zbývající část. V letech 1902-03 kostel přestavěn (přistavěna 52,5 m vysoká průčelní věž a na východní straně sakristie) a 1906 znovu vysvěcen. Z kostela se poté vypravovaly pohřby na nedaleko nově zřízený městský hřbitov. Po postavení nové obřadní síně na hřbitově (1976) byl kostel opuštěn a následně zcela zdevastován. Znovu obnoven roku 1988 díky iniciativě páterů Jana Jiříčky a Antonína Komana a velkého množství dárců a brigádníků navzdory silnému odporu tehdejších úřadů. Opravy pokračovaly až do roku 1991.

původní podoba kostela a hospice (www.hrady.cz)

kostel sv. Barbory před přestavbou, vpravo již novostavba chudobince; stav tedy někdy z konce 19. stol. (ad Církevní památky sv. 44)

kostel sv. Cyrila a Metoděje, vlevo částečně vidět „empírová″ obřadní síň z roku 1927 (květen 2011)

průčelí kostela (květen 2011)

kostelní loď (květen 2011)

hlavní oltář s obrazem sv. Cyrila a Metoděje od Jano Köhlera z roku 1926 (květen 2011)

kaple Panny Marie Lurdské, po stranách cenné sochy sv. Zdislavy a bl. Mlady Přemyslovny z 1. pol. 18. stol. (květen 2011)

jedno ze zastavení křížové cesty z pálené hlíny z poč. 20. stol, pravděpodobně německé provenience (květen 2011)

socha sv. Barbory z r. 1720 v interiéru kostela, pod hudebním kůrem, dříve na různých místech ve městě (květen 2011)

varhany z roku 1904, postavené kutnohorskou firmou Jan Tuček v duchu raně romantického stylu (květen 2011)

jeden z osmi medailónů s obrazy českých světců na stropě kostela od malíře Jobsta z roku 1903 (květen 2011)

vitrážová okna z roku 1903 (květen 2011)

pískovcový kříž před kostelem, darovaný manželi Dvořákovými roku 1904 (květen 2011)

socha sv. Floriána z roku 1724, původně stojící před mýtným domem u Brněnské brány, ke kostelu přemístěna 1897 (květen 2011)

ekocentrum Iris č.p. 2299

Ekocentrum sídlí na Husově náměstí 67 ve východní části města (Olomoucké Předměstí). Skládá se ze dvou budov (kanceláří a „Kovárny″, kde se konají výstavy a různé programy) a přilehlých pozemků. V prostoru mezi kancelářskou (vstupní) budovou a Kovárnou venkovní expozice hornin Prostějovska, v zadní části přírodní zahrada s různými herními prvky a jezírkem. Přístupné příležitostně - na požádání či v době konání nějakých akcí.

venkovní expozice geologie Prostějovska, v pozadí „Kovárna″ (květen 2011)

zahrada s herními prvky (květen 2009, květen 2011, březen 2008)

Zajímavosti:

Ø Až do roku 1947 se Prostějov skládal ze šesti samostatných částí - Vnitřního Města, Anenského Předměstí, Brněnského Předměstí, Olomouckého Předměstí, Plumlovského Předměstí a Židovské Čtvrti. teprve tehdy byly sloučeny do jednoho katastrálního území.

Ø V Prostějově se narodili varadínský biskup Jan Filipec (asi 1431), významný pozdně gotický stavitel Matyáš Rejsek (asi 1445), filozof Edmund Husserl (1859), básník Jiří Wolker (1900), vědec Otto Wichterle (1913), herečka Milena Dvorská (1938).

Ø Roku 1858 byl v Prostějově založen první konfekční závod v rakouské monarchii.

Ø V prostějovských strojírnách Wikov vyroben první československý aerodynamický vůz (1931) a traktor (1934).

Literatura:

- Karel Kuča: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku - 6. díl (Praha 2004)

- Vladimír Šlapeta, Pavel Zatloukal: Slavné vily Čech. Moravy a Slezska (Praha 2010)

- kláštery Morava

- Miroslav Chytil (ed.): Slavné stavby Prostějova (Praha 2010)

- Karel Kavička: Prostějov - Filiální kostel sv. Cyrila a Metoděje; Církevní památky sv. 44 (Velehrad 2009)

- Karel Kavička: Prostějov - Klášterní kostel sv. Jana Nepomuckého; Církevní památky sv. 47 (Velehrad 2010)

- Anna Švécarová: Parky a dřeviny Prostějova (Prostějov 2007)

- Miroslav Plaček: Hrady a zámky na Moravě a ve Slezsku (Praha 1996)

- Hana Hlušičková a kol.: Technické památky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku III - P-S (Praha 2003)

- Jiří Čarek: Městské znaky v Českých zemích (Praha 1985)

Web:

- oficiální stránky města – http://www.mestopv.cz

- wikipedie – http://cs.wikipedia.org/wiki/Prostějov

- hrady.cz - http://www.hrady.cz/index.php?p=main_okoli&detailObec=12945

- slavné stavby - http://www.slavnestavby.cz/stavby/stavby-prostejov

- prostějovské parky a stromy - http://www.strom.habro.cz

- virtuální muzeum hodin - http://www.muzeumhodin.info/?url=orloj_prostejov.htm

- orloj - http://www.orloj.eu/cs/prostejov.htm

Okolí: Biokoridor Hloučela

Haná / rejstříky

aktualizováno květen 2011