MIKOVICE

k.ú. Mikovice u Kralup nad Vltavou (Středolabská tabule / Kralupsko)

Původně ves v kotlině mezi Zákolanským a Knovízským potokem (190 m n. m.), dnes součást aglomerace Kralup. Na jihovýchodním okraji při Zákolanském potoce dvůr, kdysi se zámkem. Severozápadně od něj se táhla náves ulicového typu, dnes již v terénu poměrně nečitelná. Na západním konci uzavírala náves prastarý zájezdní a poštovní hostinec, existující již v polovině 17. stol., ve 2. pol. 20. stol. zbořený; dodnes je zde nezastavěný nepřirozený prostor, který oživuje pouze obnovený barokní mariánský sloup. Druhé, mladší historické jádro, zvané dříve U Cihelny, se nalézá nad levém břehem Knovízského potoka; jeho „centrem‟ je Lidové náměstí, zvané také Dolní náves. Mezi oběma historickými částmi mladší čtvrť se školou. V toto části též původně o samotě stojící historická budova Mikovického (Varhaníkova) mlýna.

Na západním okraji Mikovic se nalézá železniční stanice Kralupy nad Vltavou předměstí, dříve nazývaná Mikovice. V ní se odděluje železniční trať Kralupy – Louny od tratě Kralupy - Velvary. Trať z Kralup hlavního nádraží do Mikovic vedle původně přímo městem, po dnešní ulici Generála Klapáka, roku 1975 v souvislosti s výstavbou sídlišť na pomezí Kralup a Mikovic byla přeložena, takže nyní se odděluje od trati Kralupy – Kladno až v prostoru bývalé mikovické zámecké zahrady a prochází po severním okraji historické vsi. V prostoru mezi železniční stanicí a „Cihelnou‟, nazývaném dnes Růžové údolí, býval v 16. – 18. stol. rozlehlý rybník Jiříkov.

První zmínka o Mikovicích je z roku 1318, kdy je uváděn Vícek z Mikovic. Šlo pravděpodobně o příslušníka tzv. služebné šlechty, neb Mikovice jsou nedlouho poté uváděny jako majetek benediktinského kláštera v Kladrubech. Roku 1524 se Mikovice dostávají do držení rodu Boryňů ze Lhoty. 1641 získávají Mikovice hrabata z Vrtby, ale již 1658 jsou prodány Juliovi Františku vévodovi sasko-lauenburskému, který je připojuje k panství Zvoleněves. V 19. stol. oficiálně Minkovice. Od 1923 součást Kralup, se kterými později stavebně zcela splynuly.

Nejjižnější část součástí přírodního parku Okolí Okoře a Budče.

Mikovice na vedutě Johanna Venuta, datované do roku 1803 – vlevo dobře patrný zájezdní hostinec, za ním rybník Jiříkov, vpravo pak dvůr se zámkem, o samotě za vsí Mikovický mlýn

letecký snímek z 50. let 20. stol., kdy ještě stál kompletní dvůr na východní straně i zájezdní hostinec na západní straně (lms.cuzk.cz) a stejný pohled dnes (www.mapy.cz)

západní část vsi roku 1939; vlevo původní umístění mariánského sloupu na křižovatce silnic, vpravo zájezdní hostinec, zvaný původně Hořejší, později U Svobodů (ad Stupka: Historie kralupského pohostinství)

západní část vsi dnes, s novým umístěním mariánského sloupu a prolukou po zbořeném zájezdním hostinci

č.p. 12, poslední pozůstatek honosné zástavby východní části návsi

sloupoví dřevěná zvonička z roku 1820 v centru vsi - kamenný sokl původně nesl sochu sv. Jana Nepomuckého, zvon s reliéfem sv. Josefa byl odcizen roku 1995 (historický snímek ad Stupka: Mikovické sakrální památky)

č.p. 26 - bývalý hostinec U Koruny, přestavěný k nepoznání; na prvním snímku v podobě, jak byl vystavěn roku 1912 na místě prastaré „dolní panské krčmy‟ (ad Stupka: Historie kralupského pohostinství), na druhém současný stav

most císařské silnice přes Zákolanský potok

most železniční přeložky z roku 1975 přes Zákolanský potok

dvůr č.p. 1

Areál panského dvora se nachází při levém břehu Zákolanského potoka, pod Velvarskou silnicí. Dnes porušen výstavbou benzinové stanice, která nahradila západní křídlo a navíc zasahuje vysokým náspem do plochy dvora. Severní křídlo je pozůstatkem bývalého pivovaru.

Tvrz v Mikovicích stávala zřejmě již počátkem 14. stol., kdy je uváděn Vícek z Mikovicm doložena po polovině 14. stol. za Zdeňka Kladenského z Kladna a Vraného. Koncem 16. stol, za Jana Boryně ze Lhoty, přestavěna tvrz renesančně a často poté nazývána zámkem, byť i nadále spíše splňovala charakteristiky tvrze (vodní příkop, padací most a další fortifikační prvky). Někdy v téže době zde také zřízen pivovar. Po připojení Mikovic k panství Zvoleněves přestal být zámek využíván. Stál však ještě koncem 18. stol., jak dosvědčuje informace, že v něm až do roku 1795 bydlet farář Josef Friedrich, a zejména veduta Johanna Venuta (datovaná do roku 1803, zobrazující však pravděpodobně stav o několik let starší, neboť již roku 1794 byla údajně pro značnou zchátralost část zámku stržena). Stavba byla ve velmi špatném stavu, v průběhu 1. poloviny 19. stol. byla proto beze zbytku rozebrána; fragmenty stavby mohou být ukryty v mnoha v té době vzniklých domech ve vsi. Pivovar, přestože patřil výrobou mezi desítku největších v Rakovnickém kraji, byl zrušen roku 1772.

Zámek stál v severovýchodním sousedství dnešního dvora (který tvořil předzámčí), mezi jím a Zákolanským potokem, respektive mlýnským náhonem. Poloha je dobře patrná z Venutovy veduty. Za potokem poté na zámek navazovala zámecká zahrada, patrná ještě na mapách z pol. 19. stol.; zanikla v důsledku výstavby železničních tratí.

dvůr se zámkem na vedutě Johanna Venuta z přelomu 18. a 19. stol.

dvůr kolem roku 1930, ještě s existujícím západním křídlem - sýpkou (ad Racek: Zámek Mikovice)

severovýchodní křídlo dvora

severní část dvora s budovou bývalého pivovaru, snad sladovny, později sloužící jako ratejna (druhá foto Didi, duben 2016)

v současné době probíhá přestavba budovy bývalého pivovaru, která vnáší do jeho podoby nejrůznější novotvary

novotvarem jsou i kamenné prvky v jižním nároží bývalého pivovaru, osazené sem byly někdy v letech 2017-2018

západně od pivovaru byla pilířová brána s druhotně osazenými znakovými deskami s tvrze, dnes zbořená (první foto Didi, duben 2016)

kamenné desky s erby Jana Boryně ze Lhoty a jeho manželky Kateřiny Magdaleny Roupovských, původně z tvrze, později umístěné na bráně a dnes údajně v kralupském muzeu; letopočet 1596 je obvykle udáván jako rok přestavby tvrze, spíše však jde o rok jejich sňatku (foto Didi, duben 2016).

v prostoru za dnešní lávkou přes Zákolanský potok stával zámek

ve stráni naproti pivovaru dochovány pivovarské sklepy; na mapě stabilního katastru z roku 1840 jsou v těchto místech zakresleny jakési budovy, snad součást pivovaru

mariánský sloup (nemovitá kulturní památka)

Třináct metrů vysoký sloup v západní části „návsi‟ je tvořen trojbokým podstavcem, na kterém jsou osazeny sochy tří světic, mezi nimiž je vztyčen vysoký sloup s plastikou Panny Marie Bolestné na vrcholu.

Sloup nechala postavit kolem roku 1715 jako připomínku morové rány (1713-1715) tehdejší majitelka panství vévodkyně Anna Marie Františka Terezie Toskánská. Autorem sloupu je pravděpodobně Andreas Dubke. Původně však stál o několik desítek metrů jihovýchodněji než dnes, uprostřed křižovatky. Roku 1980 byl sloup z důvodu ochrany před poškozováním automobily (zejména v důsledku dopravní nehody roku 1978) rozebrán. Údajně měl být opraven a postaven na jiném místě. Místo toho byl však pouze zcela nevhodně uložen, v důsledku čehož se část dílů ztratila a část byla vážně poškozena, Zájem o památku se obnovil po roce 1992, kdy byly sochy umístěny nejprve v areálu kralupského muzeu a pak v kralupském kostele, kde je roku 2002 postihly povodně. V následujících letech byl sloup kompletně rekonstruován (mimo jiné bylo nutno domodelovat zničené části soch či zcela nově vytesat hlavní část sloupu) a roku 2010 umístěn na současné místo.

obnovený mariánský sloup

sochy světic na podstavci sloupu – snad sv. Terezie, sv. Kateřina a sv. Anna

znak rodu sasko-lauenburského, ze kterého pocházela Anna Marie, na podstavci sloupu

socha Panny Marie Bolestné na vrcholu sloupu; původně měla pravděpodobně paprsčitou svatozář, otvor po jejím umístění na temeni byl objevem během restaurování

Varhaníkův mlýn č.p. 28

Velký mlýn, kdysi na samotě severozápadně od vsi, dnes na okraji aglomerace, byl poháněn unikátní soustavou náhonů zároveň ze Zákolanského i z Knovízského potoka (mezi nimiž leží; dnes již ani jeden z náhonů neexistuje). Mlýn má dvě souběžně stojící mlýnice; náhon protékal mezi nimi. S mlýnem zřejmě souvisí i opodál stojící vila č.p. 340.

Mlýn nechal postavit v 1. polovině 16. stol. majitel panství Jan David Boreň ze Lhoty. Roku 1691 přestavěn, což připomíná dodnes deska nad vchodovými dveřmi mlýnice. V letech 1774 – 1874 držel mlýn mlynářský rod Trojanů; roku 1815 se zde narodil český politik Alois Pravoslav Trojan. Na přelomu 18. a 19. stol. při mlýnu i pila. Ve 2. polovině 19. stol. měl mlýn tři mlýnská složení, roku 1891 byl Antonínem Lukášem přestavěn na mlýn válcový. 1896 koupili mlýn manželé Brejchovi, po nichž je mlýn někdy zván Brejchův. Roku 1921 koupil mlýn Václav varhaník, který ho opět zmodernizoval a po kterém dodnes nese nejčastěji užívané jméno. Provoz zastaven podle některých zpráv ve 30. letech, dle jiných po 2. světové válce. Ve 2. pol. 20. stol. mlýn pustl, v současné době však postupně upravován a oživován (https://mikovickymlyn.wordpress.com).

mlýn na katastrální mapě z roku 1840 (archivnimapy.cuzk.cz) a na současném leteckém snímku (www.mapy.cz)

Mikovický mlýn na přelomu 18. a 19. stol. na vedutě Johanna Venuta

mlýn ve 30. letech 20. stol.; tehdy zde byl dokonce i rybník, vlevo již stojí vila č.p. 340 (ad Stupka: Vodní a parní mlýny v Kralupech a okolí)

celkový pohled na areál mlýna od jihu

mlýnice

přístavek k mlýnici (pro mě) neznámého účelu

obytné křídlo mlýna

stodola při vjezdu do areálu mlýna

vila č.p. 340 při mlýnu

jez na Zákolanském potoce v sousedství dvora; navazující náhon nezachován

pozůstatek náhonu těsně před jeho ústím zpět do Zákolanského potoka

Zajímavosti, poznámky:

Ø Někdy lze narazit na informaci, že Mariánský sloup byl rozebrán až roku 1988. To je rok zrušení jeho památkové ochrany, tou dobou však sloup již několik let nestál. Památková ochrana byla obnovena roku 2007 (tedy ještě před jeho znovupostavením), ovšem pod jiným číslem (i názvem!), takže dnes figuruje sloup v památkovém katalogu dvakrát.

Ø Identita soch na podstavci mariánského sloupu je poněkud nejasná. Informační tabule na místě, podrobně popisující postup rekonstrukce, mluví o sv. Anně, sv. Terezii a sv. Kateřině (která by však mohla být i sv. Helenou), zatímco současný zápis v evidenci nemovitých památek (památkovém katalogu) o sv. Anně, sv. Františce Římské a sv. Alžbětě Durinské a starý zápis v památkové evidenci, před zrušením památkové ochrany, ho nazývá „sloupem se sochami sv. Alžběty a sv. Ludmily“! Nedosti na tom, místní historik Josef Stupka ve svých materiálech uvádí sv. Annu, sv. Terezu a sv. Františku, zjevně podle jmen donátorky sloupu.

Ø Rozsáhlé zámecké štěpnice daly základ ovocnářské tradici Mikovic, Kralup a Dolan v 19. stol.

Literatura:

- Jan Racek: Zámek Mikovice (Kralupy nad Vltavou 2016).

- Karel Kuča: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku - 3. díl (Praha 1998)

- Pavel Jákl: Encyklopedie pivovarů Čech, Moravy a Slezska I - Střední Čechy (Praha 2004)

- Josef Stupka: Vodní a parní mlýny v Kralupech a okolí - Vlastivědný sborník Kralupska. roč. 16, č. 1 (Kralupy nad Vltavou 2009).

- Josef Stupka: Historie kralupského pohostinství - Vlastivědný sborník Kralupska. roč. 22, č. 1-2 (Kralupy nad Vltavou 2015).- viz též https://www.mestokralupy.cz/files/pages/mesto/o-meste/zajimavosti/historie-kralupskeho-pohostinstvi-ing-stupka.pdf

- Josef Stupka: Mikovické sakrální památky – Kralupský zpravodaj, leden 2015 – viz též https://www.mestokralupy.cz/files/pages/mesto/mistni-media/kralupsky-zpravodaj/kz-leden.pdf

- Josef Stupka: Baroko v Kralupech a okolí – Kralupský zpravodaj, únor 2013 – viz též https://www.mestokralupy.cz/files/pages/mesto/mistni-media/kralupsky-zpravodaj/unor-2013.pdf

- Ferdinand Velc: Soupis památek historických a uměleckých v Království českém XX - Politický okres slanský (Praha 1904)

- Rudolf Anděl a kol.: Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku III - Severní Čechy (Praha 1984)

Web:

- oficiální stránky Kralup nad Vltavou; historie - https://www.mestokralupy.cz/mesto/historie/mikovice/

- oficiální stránky Kralup nad Vltavou; památky - https://www.mestokralupy.cz/mesto/o-meste/pamatky/

- jiná stránka o kralupských památkách - http://www.infokralupy.cz/pamatky/ds-1084/p1=1034

- wikipedie - https://cs.wikipedia.org/wiki/Mikovice

- hrady.cz; mariánský sloup - https://www.hrady.cz/?OID=948 3

- památkový katalog - https://www.pamatkovykatalog.cz/?mode=parametric&cadastralArea=Mikovice+u+Kralup+nad+Vltavou&addedSince=%2A-%2A-%2A&addedTill=%2A-%2A-%2A&revokedSince=%2A-%2A-%2A&revokedTill=%2A-%2A-%2A&presenter=ElementsResults

- Středočeská vědecká knihovna v Kladně; dvůr – https://ipac.svkkl.cz/arl-kl/cs/detail-kl_us_auth-0213052-Tvrz-Mikovice-Kralupy-nad-Vltavou-cesko/

- Středočeská vědecká knihovna v Kladně; sloup - https://ipac.svkkl.cz/arl-kl/cs/detail-kl_us_auth-k0007803-Sousosi-Bolestne-Panny-Marie-Mikovice-Kralupy-nad-Vltavou-cesko/

- vodní mlýny - http://vodnimlyny.cz/mlyny/objekty/detail/5554-brejchuv-varhanikuv-mikovicky-mlyn

- i-rozhlas; obnovení mariánského sloupu - https://www.irozhlas.cz/kultura_vytvarne-umeni/do-kralup-nad-vltavou-se-po-vic-nez-30-letech-vraci-morovy-sloup_201008110543_akottova

další místa v okolí (mapa) / Podřipsko / rejstříky

únor 2019