BUĎÁNKA

k.ú. Smíchov (Pražská plošina / Praha)

Bývalá dělnická osada, vestavěná do strmého skalnatého svahu při křižovatce ulic Plzeňská a Nad Zámečnicí na pomezí Smíchova a Košíř (vesnická památková zóna; 1,52 ha). Osadu tvořilo kolem dvaceti vesměs drobných domků (počet se v průběhu času měnil). Domky byly postaveny ve třech pásech obepínající svah, s malými terasovými zahrádkami a mnoha různými kůlnami a dalšími přístavbami, propojené úzkými uličkami a schodišti. V dnešní podobě však tento unikátní prvek v podstatě zaniklý – všechny tři řady zástavby dochovány jen v krátkém úseku ve východní části osady, více či méně zachovalé budovy patří vesměs k těm pro Buďánka spíše atypickým.

Z dolní řady, při břehu dnes kanalizovaného Motolského potoka, jsou dochovány dvě drobná stavení, patřící k č.p. 135 (bývalá truhlárna) a 134 (považován za nejmenší stavení celé osady), na místě domu č.p. 245 jed dnes křižovatka. Střední řadu tvoří (odleva) přízemní rodinný domek č.p. 138, obnovený koloniál č.p. 3333, základy zbořených hospodářských budov, dnes oficiálně neexistující patrový objekt čp. 137, oficiálně neexistující bývalý hostinec č.p. 136, trochu do pozadí odsunutý, taktéž oficiálně neexistující, č.p. 220, ruiny bývalého č.p. 135 a jediný obydlený dům jižní části osady č.p. 134. Řada končil dnes zcela zaniklým č.p. 133. Horní řadu tvoří dnes převážně jen základy stržených budov; opět odleva to byl dvojdomek č.p. 1329 a 126, na západní straně uličky č.p. 143, na jižní straně ostrohu pak č.p. 144, 237 a 196. V pravé části jsou jediné dva dosud stojící (avšak úředně již neexistující) domy této řady – č.p. 145 a 132. Další dva domy, č.p. 195 a 131 již neexistují. Výše ve svahu, o samotě mimo souvislou zástavbu, se nalézá stavení č.e. 115. Historicky k osadě patřila i řada směrem k severu podél ulice Nad zámečnicí (již mimo památkovou zónu) - č.p. 139, dnes přestavěné na mohutnou dvouvilu, a č.p. 140-142, na jejichž místě dnes stojí panelová výstavba.

Tři budovy obydleny, většina dochovaných budov však ve špatném stavu, bez využití. Opravená budova bývalého koloniálu slouží jako kavárna a komunitní centrum. Fakticky jediným objektem, který si uchovává původní atmosféru, je č.p. 134.

Dělnická osada vznikla během 20. a 30. let 19. stol. Původně snad sloužila lidem pracujícím ve zdejších lomech a cihelnách, později dělníkům prvních smíchovských fabrik. V dobách „největší slávy″ zde žilo údajně až 300 lidí. Podoba osady se průběžně měnila. Ještě ve 2. polovině 19. stol. bylo postaveno několik dalších domů. Začátkem 20. stol. byl bez náhrady zbořen nejvýchodnější dům osady č.p. 131, někdy – pravděpodobně omylem – považovaný za původní viniční usedlost, v době první republiky byla dostavěna funkcionalistická budova „koloniálu″, pravděpodobně i domek č.e. 115 výše ve svahu, došlo k radikální přestavbě (zvýšení) domu č.p. 137 a pravděpodobně i k přestavbě domku č.p. 139 na dvojvilu, v roce 1967 byl z důvodu narušené statiky zbořen dům č.p. 167, architektonicky obdobný sousednímu domu č.p. 145. Přesto si až do počátku 70. let osada stále uchovávala autentickou atmosféru a podobu. První výrazný negativní zásah přišel v 70. letech 20. stol., kdy byl při rozšiřování předimenzované křižovatky zbořen velmi zajímavý dům č.p. 245. Někdy v té době pravděpodobně zanikly i domy č.p. 140-142, na jejichž místě dnes stojí panelová zástavba, to však vzhledem k jejich odlehlosti nemělo na jádro osady přímý vliv. V roce 1988 bylo i přes protesty místních obyvatel rozhodnuto o demolici celé osady (s výjimkou nejsevernějších objektů č.p. 138, 139 a č.e. 116, kterých se následující události netýkají), na jejímž místě měl vzniknout desetipatrový věžák s byty pro zaměstnance ministerstva vnitra a zdravotní středisko. Majitelé byli vystěhováni – někteří přijali výměnu za pohodlnější byt v paneláku s povděkem, jiní byli k prodeji donuceni. Majitelé domu č.p. 134 prodat odmítli a tak jim byl dům 16. listopadu 1989 vyvlastněn. Vzhledem ke změně režimu byl však demoliční výměr zrušen, naopak byla osada roku 1991 jakožto urbanisticky unikátní celek prohlášena vesnickou památkovou zónou. S výjimkou č.p. 134 však domy původním majitelům vráceny nebyly (údajně nebyl umožněn ani zpětný odkup), a tak bez využití v „péči″ pražského magistrátu a posléze (od roku 1996) městské části Praha 5 rychle chátraly. Městská část si převod vlastnických práv vyžádala zjevně ne proto, že by chtěla osadu zachránit, ale že se snažila na lukrativních pozemcích vydělat. Proto odmítala veškeré návrhy na nekomerční využití (pronájmy či prodej jednotlivých domků umělcům a řemeslníkům, návrh sdružení několika občanských spolků a církví na vytvoření vzdělávacího, ekologického a společenského centra), hledala „velkého investora″ a dělala vše pro definitivní zánik osady. Tristnímu stavu napomohlo v roce 2000 i několik požárů, u nichž není dodnes jasné, zda vznikly neopatrností squatterů či bezdomovců, v té době ruiny obývajících, nebo cíleně nějakým žhářem. Ještě koncem tisíciletí byla navrhována i památková ochrana jednotlivých budov, ministerstvo kultury však roku 2000 tuto žádost zamítlo pro špatný stav objektů. Naopak ze strany Prahy 5 pokračovaly snahy o zrušení památkové ochrany celého areálu, které nebyly úspěšné pravděpodobně jen díky kompetenčnímu sporu mezi pražským magistrátem a ministerstvem kultury, kdo vlastně může památkovou zónu zrušit. I přesto byla roku 2002 (dle jiných podkladů 2004) zhruba polovina objektů památkové zóny zbořena a o roku 2006 svěřila městská část pozemky developerské společnosti Geosan Alfa, která se zde snažila prosadit výstavbu bytových domů, svým charakterem a hmotou zcela popírající smysl památkové ochrany této lokality. V reakci na to vznikla roku 2007 občanská iniciativa Odborníci a občané pro revitalizaci památkové zóny Buďánka a okolí, která začala cíleně usilovat o záchranu toho, co z Buďánek ještě zbylo. Geosan sice pod tlakem projekt výrazně předělal, měla být vytvořena replika osady a před ní, v podstatě v prostoru, kde kdysi stávaly košířské činžáky, představeny tři bytové domy, i z tohoto plánu však sešlo. Jedinou aktivitou nakonec bylo obohacení památkové zóny o ohromný billboard (dnes již odstraněný). Roku 2013 se podařilo docílit vypovězení smlouvy s Geosanem, schválení projektu Buďánka pro Prahu, jehož cílem je rehabilitace lokality a její využití pro komunitní, kulturní, vzdělávací a sociální aktivity, a uzavření memoranda o spolupráci se spolkem, který projekt vypracoval. Z celého areálu byly vyklizeny skládky, suť a další odpad a začala pozvolná obnova některých objektů. Byly nově zastřešeny čtyři budovy (č.p. 137, 136, 220 a 145) a roku 2016 byla otevřena první kompletně zrekonstruovaná budova, bývalá mlékárna, pro lokalitu atypická funkcionalistická stavbička z 30. let 20. století, sloužící nyní pod jménem Koloniál jako komunitní centrum s kavárnou. Ve výhledu je krom rekonstrukce dochovaných objektů též výstavba nových konstrukcí na původních půdorysech zbořených domů, „ve stejném objemu, ale v moderním hávu″. Od té doby ovšem, zdá se, aktivita opět trochu ustala.

plán osady koncem 80. let 20. stol. s vyznačenými hranicemi památkové zóny (převzato z vyhlášky hl. m. Prahy 15/1991)

pohled na osadu od západu, ze Skalky, v roce 1925 (Aktuálně.cz / archiv hl. m. Prahy) a dnes

tahle cedule dnes působí jako hořká ironie

pohled na osadu od jihu na počátku 90 let (pratelebudanek.cz)

č.p. 195, jeho ruiny zbořeny roku 2002 (Aktuálně.cz / archiv Anežky Hradílkové)

terasové zahrady nad prostorem, kde stávaly domy č.p. 195 a 131

nejvýchodnější konec osady kdysi (Aktuálně.cz / Archiv hl. m. Prahy) a nyní

ruiny domu č.p. 132, dnes nejvýchodnějšího dochovaného objektu osady

sousední č.p. 145 s klasicistní úpravou, podobající se nedaleké usedlosti Zámečnice

schodiště mezi domy č.p. 145 a 132

prostor, kde stával dům č.p. 133

ulice U Zámečnice, dnes zaslepená plotem u č.p. 134

ruiny domu č.p. 135 a k němu patřící bývalá truhlárna, v němž je plánována komunitní pekárna

č.p. 220 vznikl roku 1890 přestavbou zahradní besídky, patřící k sousednímu domu č.p. 136

tentýž barák ještě v dobrém stavu (pratelebudenak.cz)

včelíny na místě domu č.p. 237 (?)

ulička Pod Buďánkou

základy domů č.p. 1329 a 126

dnes uzavřený průchod mezi č.p. 136 a č.p. 137, původně součást uličky Pod Buďánkou

č.p. 245, postavený někdy kolem poloviny 19. stol. a zbořený v 70. letech 20. stol při rozšiřování křižovatky; někdy označován jako vodní mlýn, což je však s velkou pravděpodobností mýlka (Aktuálně.cz / Archiv hl. m. Prahy)

dům č.p. 137, v dnešní podobě z roku 1931, kdy byl zvýšen o jedno podlaží a v přední části zřízeno hokynářství

základy hospodářských budov mezi č.p. 137 a č.p. 3333

č.p. 138, v soukromém vlastnictví, toho času však také neobývaný.

přístupová cesta k č.e. 115

č.e. 115 při pohledu ze Skalky

č.p. 134

Patrový dům s dřevěnou pavlačí a pultovou střechou. K domu patří i malý zahradní domek (údajně nejmenší stavení celé osady), původně stojící na opačné straně ulice U Zámečnice; bývalá ulice je však dnes součástí zahrady. Dnes jediný dům v jižní části osady, který je soukromým majetkem a je obydlen.

Dům vznikl v první vlně výstavby osady, tedy před rokem 1840, byť současnou podobu získal až rozšířením roku 1886. V době, kdy byli básník Ivan Martin Jirous a hudebník Svatopluk Karásek v Praze vězněni (1976 – proces s Plastic People), koupili z finanční sbírky přátel tento dům jejich manželky Juliána Jirousová a Stáňa Karásková, aby jim mohli být nablízku. Karáskovi zde pak nějakou dobu žili i po propuštění z vězení. Po propuštění z vězení tu pak Karáskovi nějakou dobu žili. Roku 1980 zakoupili dům manželé Hradilkovi, kteří měli také blízko k undergroungu a disentu. Zahradní domek, nazývaný v té době U Rottena, sloužil jako neoficiální hospůdka a zkušebna; zkoušeli zde hudební skupiny Plastic People of the Universe, Ženy, Národní třída či Půlnoc. Zázemí tu našli mnozí disidenti, například pozdější ministr Alexandr Vondra, pracovnu tu měl hudebník Mejla Hlavsa. Domek vymaloval  výtvarník Viktor Karlík, který zde uspořádal i svou první velkou výstavu. V roce 1988 odmítli Hradilkovi dům prodat a proto jim byl následujícího roku vyvlastněn; díky tomu byli jediní z osady, kteří ho později v restituci dostali zpět. Fotoreportér Ludvík Hradilek byl vůdčí osobností aktivit za záchranu Buďánek. Již v roce 1989 se na střeše domu, dobře viditelné z hlavní silnice a tramvaje, objevil velký nápis „Pomoc, chtějí nás zbourat!″. Ten v 90. letech nahradil text „Koukale, padáme i na tvou hlavu″ (Jan Koukal byl v té době pražským primátorem) a v roce 2001 „Obvodní úřad – náš hospodář″; zbytky tohoto nápisu jsou na střeše stále patrné.

č.p. 134

tentýž dům pravděpodobně roku 2011 (Aktuálně.cz / Ludvík Hradílek)

„zahradní domek″ u č.p. 134

výmalba od Viktora Karlíka (pratelebudanek.cz / Ludvík Hradilek 1986)

č.p. 136 – bývalý hostinec

Přízemní protáhlý objekt s hospodářským polopatrem na jižním okraji osady, toho času nově zastřešený. Jediný podsklepený objekt v celé osadě. K domu původně patřila i přilehlá zahrada, na níž později vznikl dům č.p. 220.

Dům vznikl v první vlně výstavby osady, tedy před rokem 1840. Na přelomu B0. a 90. let 19 stol. přestavěn Františkem Píseckým na hostinec, později zvaný Brantovna a U Trunečků, kde se údajně scházela košířská galérka. Při této přestavbě pravděpodobně vznikl i rozlehlý sklep, který za 2. světové války údajně sloužil jako protiletecký kryt jednotek SS. Roku 1949 hostinec zrušen a adaptován na byty. Od roku 1988 opuštěn, postupně velmi zchátral. Dvorní stavby roku 2002 zbořeny, hlavní budova od demolice uchráněna, avšak zhruba od roku 2004 bez střechy. Od roku 2015 probíhá její rekonstrukce.

bývalý hostinec koncem 70. let (pratelebudanek.cz)

budova bývalého hostince pravděpodobně roku 2011 (Aktuálně.cz / Ludvík Hradilek)

bývalý hostinec dnes

č.p. 136 zezadu v 90. letech (Aktuálně.cz / Ludvík Hradilek) a dnes; vpravo č.p. 137

Koloniál č.p. 3333

Drobná funkcionalistická stavba na východním okraji osady.

Postavena jako novostavba ve 30. letech 20. stol. s nouzovým číslem 16. Sloužila údajně jako mlékárna. Rekonstrukce proběhla v  letech 2014-2016 podle projektu ateliéru Lennox architekti. Dnes slouží jako komunitní centrum a kavárna. Rekonstrukce byla nominována mezi 34 nejkrásnější stavby v České ceně za architekturu 2019.

Koloniál před rekonstrukcí (wikipedie, Aktuálně.cz / Ludvík Hradílek)

Koloniál po rekonstrukci

Zajímavosti, poznámky:

Ø Byť osada leží a vždy ležela na katastru Smíchova, je v obecném povědomí vnímána jako „Košířská″.

Ø Vznik jména není jasné. Někdy je odvozováno od domnělé viniční usedlosti téhož jména; pro existenci takové usedlosti však neexistují žádné důkazy. Pravděpodobnější varianta je, že jméno je odvozeno od „bud″, tedy zde stavěných malých domků, obdobně jako třeba Budňany.

Ø Jakub Arbes do osady lokalizuje dvě své povídky – Rváč a Můj přítel Vrah. Zachytává v nich mimo jiné podobu a atmosféru osady na počátku 20. stol.

Ø Obsazení jednoho z prázdných objektů osady v květnu 1991 squattery z anarchistické skupiny Svoboda 91 je považováno za počátek squattingu v Čechách. Squateři se zde neudrželi dlouho, již v březnu 1992 byli vystěhováni policií. Jako squatterská je někdy označována i komunita, která se později vytvořila kolem domku č.p. 134, neboť kromě legálního užívání této nemovitosti využívala nelegálně i několik okolních opuštěných domků.

Ø Na vrcholu skalnatého svahu nad osadou stávala vila, nazývána někdy také Buďánkou. Roku 2016 zbořena, dnes staveniště jakési zjevně značně monumentální budovy.

Ø Jméno Buďánka převzalo v roce 1993 nedaleko vzniklé osmileté gymnázium. Jméno si drželo i po přestěhování, až do roku 2010, kdy bylo přejmenováno na Mensa gymnázium.

Literatura:

- Anežka Hradilková: Místo v Praze . Buďánka (diplomová práce, 2009)

- Markéta Smrčková, Roman Balšán, Bara Strelcová: Manuál revitalizace památkové zóny Buďánka (Praha 2018) – viz též https://issuu.com/lennoxarchitekti/docs/kniha2_manual

Web:

- wikipedie - https://cs.wikipedia.org/wiki/Buďánka

- Zachraňme Buďánka! - http://www.zachranmebudanka.cz/

- Přátelé Buďánek - http://www.pratelebudanek.cz

- Aktuálně.cz - https://zpravy.aktualne.cz/ekonomika/bydleni/budanka-pamatka-kolonie/r~i:gallery:20899/

- iDNES 2001 - https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/lide-z-budanek-se-bouri-proti-demolici.A010709_191401_praha_pek

- iDNES 2011 - https://www.idnes.cz/praha/zpravy/budanka-zacnou-zrejme-opravovat-v-srpnu-vznikne-replika-osady.A110125_1520956_praha-zpravy_ab

- iDNES 2016 https://praha.idnes.cz/budanka-otevira-prvni-z-opravenych-objektu-fky-/metro.aspx?c=A160904_171112_praha-metro_jsk

- iDNES 2017 - https://www.idnes.cz/praha/zpravy/kolonie-budanka-opravy-rekonstrukce-praha-5.A171125_366712_praha-zpravy_rsr

- památkový katalog - https://pamatkovykatalog.cz/osada-budanka-v-praze-5-7665322

- Prázdné domy; osada - https://prazdnedomy.cz/domy/objekty/detail/131-osada-budanka

- Prázdné domy; č.p. 138 - https://prazdnedomy.cz/domy/objekty/detail/1642-rd-nad-zamecnici-138

- Praga magica - http://praga-magica.blog.cz/1102/budanka

- Praha neznámí https://www.prahaneznama.cz/praha-5/smichov/budanka/

- A2 - https://www.advojka.cz/archiv/2008/24/budanka-enklava-svobody-i-zatraceni

- Česká cena za architekturu 2019 - https://ceskacenazaarchitekturu.cz/projekty/2019/revitalizace-osady-budanka-kolonial/

další místa v okolí (mapa) / Praha / rejstříky

leden 2020