SKALKA

k.ú. Smíchov (Pražská plošina / Praha)

Skalnaté částečně zalesněné návrší na levé straně údolí Motolského potoka, tvořené dvěma souběžný hřebeny (severní 310 m. n. m., jižní 308 m. n. m), oddělené mělkým sedlem. Zatímco hřebeny jsou tvořeny odolným křemencem, sedlo méně odolnými ordovickými břidlicemi. Zejména jižní hřeben velmi skalnatý, rozbrázděný četnými lomy. V sedle louka, hřebeny zalesněny. Zalesněná část vrchu chráněna jako přírodní památka. Na východním zchátralá stejnojmenná usedlost. Na severním úpatí košířská sportoviště (ragby…).

Z vrcholu jižního hřebene a omezeně i z dalších míst výhledy do údolí Motolského potoka (Košíře, Smíchov, Kotlářka…) a na Vidouli.

návrší s usedlostí snad někdy začátkem 20. století (smichov.blog.cz)

Skalka od jihozápadu, přes retenční nádrž Kotlářka

louka v sedle mezi oběma křemencovými hřebeny; uprostřed základy zničeného altánu, na druhém snímku v pozadí čtvrť Na Cibulkách a Vidoule

výhled z vrcholu jižního hřebene – údajně nejhezčí pohled na Košíře

výhled z vrcholu k jihu, na současné centrum Košíř; na obzoru Vidoule, pod ní čtvrť Na Cibulce

výhled z vrcholu k východu, do údolí Motolského potoka; v popředí v zákrytu stromů památková zóna Buďánka, v pozadí ve střední části zalesněné ostrohy Černého vrchu a Šalamounky, na obzoru aglomerace na pravém břehu Vltavy – Nové Město, Pankrác…

východní část severního hřebene s porostem křovin a se zajímavými výhledy na Černý vrch na druhé straně údolí Motolského potoka, část zástavby pláně Malvazinek, vpravo na obzoru vykukují pankrácké mrakodrapy

usedlost č.p. 120

Dnes velmi zchátralá usedlost stojí na východním výběžku návrší, mimo přírodní památku. Obytné stavení obdélné, patrové s již jen částečně dochovanou vysokou valbovou střechou. Z hospodářských budov, ležících severozápadně od něj, které původně svíraly svými třemi křídly jakýsi dvůr, pouze rozvaliny. Původní vstup do areálu je od západu dodnes částečně dochovanou pilířovou bránou. Dochovány též zbytky ohradní zdi. Kolem domu zpustlé zbytky zahrady, která dříve měla charakter anglického parku – nejvýraznějším pozůstatkem terasa před obytným stavením lemovaná starými jírovci.

Zřejmě již od 14. století zde existovaly vinice. V knihách viničního úřadu se uvádí, že v místě zvaném Na Vejhřevkách koupila roku 1599 Dorota Skálová dvě vinice – Klempernu a Kovařskou - a o rok později přikoupila ještě vinici Starou; vinice se poté jmenovaly Skálovské. Někteří badatelé předpokládají, že již v té době zde stál nějaký viniční domek. Netuším, z jakých indicií vycházejí, avšak pokud předpokládáme, že jméno Skalka je odvozeno právě od jména Doroty Skálové, nikoli od nedalekých skal, pak je kontinuita nějakého stavení zde pravděpodobná. Usedlost však vznikla určitě později. Názory se rozchází v tom, zda již koncem 17. stol. nebo až o sto let později, kdy je poprvé uváděna, jisté je pouze jedno; že v druhé polovině 18. stol, kdy probíhalo tzv. první vojenské mapování, zde již něco stálo. Na konci 19. století patřila Skalka lékařské rodině Rennerů, Obytná budova v té době měla fasádu členěnou červenými lisénami, z původních třech křídel hospodářských budov, v jejichž středu byla vjezdová brána a které svíraly malé nádvoří, už v té době stály jen dvě – západní a severní. Snad v té době došlo i k úpravám zahrady v přírodně krajinářském stylu. Na leteckém snímku z roku 1938 je již pouze jediná z hospodářských budov – jihozápadní – a někdy kolem poloviny 20. století zanikla i ta. Podoba usedlosti byla narušena úpravami z roku 1963 (přestavba na byty), které setřely veškeré slohové prvky, přestože chráněnou kulturní památkou byl objekt prohlášen již roku 1958. V roce 1988 byla projednávána a zamítnuta žádost na zrušení památkové ochrany. Nevím, v jakém stavu tehdy stavba byla, každopádně ve 2. polovině 90. let již byla pustá a částečně zřícená. Od roku 2005 probíhá boj místních občanů s developerem, který chce v těsném sousedství usedlosti postavit bytový komplex.

usedlost na mapě stabilního katastru z roku 1840 (archivnimapy.cuzk.cz)

usedlost Skalka na historické fotografii z 20. let 20. stol. (smichov.blog.cz)

obytná budova usedlosti dnes

pozůstatky obezdění terasy severovýchodně před obytnou budovou

staré jírovce na terase severovýchodně od obytného domu

zříceniny hospodářských budov v západní části areálu

zříceniny hospodářské budovy v severozápadní části areálu

zbytky západní vjezdové brány

chráněné území

Jižní hřbet je tvořen řevnickými křemenci. Z přírodovědného hlediska je významný zejména lom v západním konci hřebene, kde jsou patrné proudové čeřiny a zkamenělé stopy po lezení druhohorních mořských organismů, zejména červů. Zajímavá je též těžbou vytvořená skalní stěna pod vrcholem, při pohledu z hřebenové pěšiny připomínající skalní věž. Celý hřbet vykazuje výrazné stopy těžby kamene, většina jam však dnes nemá odkryté lomové stěny nebo jen velmi málo. Skály v nejvyšším místě hřebene (vyhlídka) jsou přirozené. Méně výrazné stopy těžby též na severním hřebeni, tvořeném skaleckými křemenci. Lesní porost převážně dubový, ve vrcholových partiích s četnými bizarně pokroucenými stromy a s výraznými pozůstatky dřívějšího pařezinového hospodaření. Z botanického hlediska jde o kyselé doubravy bikové a vřesové, v nižších úživnějších partiích též o dubohabřiny. Ze vzácnějších rostlin zde lze nalézt bělozářku liliovitou či skalník celokrajný.

Počátky těžby křemence v této lokalitě nejsou známy, její těžiště bylo v 19. stol. (výroba dlažebních kostek). Ukončena byla před 1. světovou válkou, pravděpodobně roku 1913. V polovině 20. stol. se lom v západní části jižního hřebene stal oblíbenou exkurzní lokalitou, popisuje ho několik geologů. V některých pracích je lom nazýván Kotlářka (jméno poněkud zavádějící, usedlost Kotlářka leží na sousedním kopci, na úplně jiném katastru, kde má „vlastní″ lomy) či Na Zámečnici (může souviset s pojmenováním kopce v té době, viz poznámky), převažuje však pojmenování Ladronka, U Ladronky, Na Ladronce (podle nedaleké dnes zaniklé usedlosti), kteréžto je používáno dodnes. Když bylo roku 1968 vyhlašováno chráněné území (tehdy v kategorii chráněný přírodní výtvor), bylo pro něj však podle další z blízkých usedlostí zvoleno jméno Skalka. Chráněné území má rozlohu 9,8 ha a hlavním důvodem ochrany jsou geologické odkryvy, dokumentující litologický vývoj pražské pánve.

nejzápadnější lom jižního hřebene s výraznými vrstvami křemence

výhled na Kotlářku ze západního konce jižního hřebene

lomy v západní části jižního hřebene

zkamenělé stopy prvohorních červů

dubové porosty na západní části jižního hřebene

starý dub, na němž hodovali nějací tesaříci

zasuté jámové lomy v jižním hřebeni

vrchol jižního hřebene

křemencové skály na vrcholu jižního hřebene

dubové porosty na vrcholu jižního hřebene

lom pod vrcholem jižního hřebene

doupný dub

silné zmlazení dubu na jižním úbočí jižního hřebene

dubové porosty severního hřebene; na druhém snímku v pozadí sídliště Homolka

jeden ze zasutých lůmků severního

Zajímavosti, poznámky:

Ø Na mapě z roku 1650 je vrch údajně označován jako Katovská hora, což by svědčilo o využití jako popraviště. Otázkou ovšem je, čí popraviště; v okolí v té době nebylo žádné sídlo s hrdelním právem (?).

Ø Byť vzhledem ke skalnatému charakteru se zdá být jméno kopce logickým, pravděpodobně není vůbec odvozeno od skal, ale od jména usedlosti. Před vznikem chráněného území jsem nikde na toto pojmenování pro vrch nenarazil, až následně začalo být na mapách psáno k severní (vyšší) kótě návrší. V polovině 20. stol. na některých mapách jižní kóta nazývána podle nedaleké jiné usedlosti Zámečnice, jinak na mapách vrch většinou bezejmenný. Lidově nazýván Jiruš.

Ø Přestože v přírodovědné literatuře se často uvádí, že lokalita byla v minulosti zcela odlesněna, na mapě stabilního katastru z roku 1840, tedy v době, kdy okolí Prahy vykazovalo maximální odlesnění, i na mapách pozdějších je jižní hřeben zalesněn.

Ø Informace o tom, že se zde již od 10. století těžila opuka, je mýlkou – týká se Ladronky v Břevnově. Na této lokalitě se opuky vůbec nevyskytují.

Literatura:

- Jiří Kříž: Geologické památky Prahy (Praha 1999)

- Jarmila Kubíková, Vojen Ložek, Pavel Špryňar a kol.: Chráněná území ČR XII – Praha (Praha, Brno 2005)

- Václav Kohlík: Plán péče pro přírodní památku Skalka na období 2010–2019 (Praha 2009)

- Barbora Lašťovková, Jiří Koťátko: Pražské usedlosti (Praha 2001)

Web:

- wikipedie; usedlost - https://cs.wikipedia.org/wiki/Skalka_(usedlost_na_Smíchově)

- wikipedie; přírodní památka - https://cs.wikipedia.org/wiki/Skalka_(přírodní_pamáka,_Praha)

- památkový katalog - https://pamatkovykatalog.cz/usedlost-skalka-15255174

- prázdné domy - https://prazdnedomy.cz/domy/objekty/detail/764-usedlost-skalka

- malé dějiny Smíchova a Košíř - http://smichov.blog.cz/0610/skalka

- hrady.cz - https://www.hrady.cz/index.php?OID=7673

- geologické lokality - http://lokality.geology.cz/952

- Zelení Praha 5 - http://praha5.zeleni.cz/skalka-barokni-usedlost/

- Dům a zahrada - http://www.dumazahrada.cz/stavba-rekonstrukce/architektura/22213-vinicna-usedlost-skalka/

- zaniklé obce a objekty - http://www.zanikleobce.cz/index.php?obec=21599

- Pražská příroda - http://www.praha-priroda.cz/chranena-priroda/zvlaste-chranena-uzemi/skalka/

další místa v okolí (mapa) / Praha / rejstříky

únor 2020